Poškozuje myšlení mozkové buňky?  
Vědci z Rochesterova lékařského univerzitního centra odhalili viníka a také jeho způsob, jakým ničí naše nervové buňky.

 

Zvětšit obrázek
Na začátku přenosu nervového vzruchu stojí otevření kanálu po kterém následuje příliv vápenatých iontů do výběžku nervové buňky. To způsobí, že se obal měchýřků obsahujících molekuly přenašeče vzruchů ( neurotransmiteru), spojí s membránou nervového výběžku (pre-synaptickou membránou). Obsah měchýřků vytryskne do místa, kde se k sobě přibližují spoje dvou sousedních nervových buněk (místo synaptické štěrbiny).

V průběhu jednoho týdne nám hned dva vědecké týmy představily zánět jako pěkného zloducha. V prvním případě se ukázalo, že zánět mléčné žlázy může za to, že se do mléka dostávají infekční priony. Nynější případ se týká mozku a procesu, při kterém jej může poškodit pouhé myšlení.

V článku uveřejněném v časopisu Klinický výzkum popsali vědci z Rochesterova centra mechanismus, jak jsou mozkové buňky poškozovány při chronických nervových onemocněních. Jde o obyčejné nervové impulsy, které si buňky při své komunikaci mezi sebou předávají. Když je v mozku zánět, stává se pro něj běžný provoz ničivou smrští.  
Pochopením tohoto mechanismu se otevírá nová cestička k léčbě celé řady neurodegenerativních nemocí. Vědci předpokládají, že bude možné provádět  strategické preventivní chemické ošetření neuronů, které by dokázalo nervové buňky připravit na překvapení, kterými jim zánět ztěžuje život. 

  
Ničitelem neuronů u neurodegenerativních nemocí je glutamát. Tato aminokyselina normálně funguje jako přenašeč vzruchů (neurotransmiter). Její přebytek  ale nervové buňky příliš nabudí a nevratně je poškodí. Tento proces, kterým se buňky ničí již má i svoje jméno, jde o  excitoxicitu.
Ukazuje se, že léčebný efekt některých léků používaných při léčbě alzheimerovy choroby,  je dán právě tím, že dokáže tlumit tvorbu glutamátu. Nebo tím, že tlumí jím přenášené vzruchy. Oba mechanismy vedou ke stejnému efektu – ke snížení poškozování buněk excitoxicitou.

 

Ukázalo se, že blokování glutamátu nepracuje efektivně, pokud jedinec trpí zánětem. Vědci se proto začali soustředit na dendrity nervových buněk. Dendrity jsou všelijak pokřivené výběžky nervových buněk, které slouží k předávání impulsů. Impulsy se šíří tak, že od dendritů se nejdříve vedou směrem k tělu buňky, poté se výběžky buněk šíří k předávacím místům. V místech spoje (synapse), nervový vzruch opouští jeden neuron a převádí se na další neuron. U demencí spojených s onemocněním HIV-1 a s Alzheimerovou chorobou  pozorovali vědci poškození dendritů s charakteristickou známkou zánětu a následný zánik těchto spojů.
To vědce vedlo k zahájení laboratorních experimentů s mozkovými buňkami při kterých je vystavovali látce, která má dlouhý název:  „faktor aktivující krevní destičky“. Tento faktor se na zánětu v mozku podílí a hraje zde mnohé úlohy. Zmíněný faktor produkují také samotné neurony a využívají jej k ovlivňování svých synapsí.

 

Faktor aktivující krevní destičky je ale také produkován imunitními buňkami v době, kdy v tkáni  probíhá zánět. Množství tohoto faktoru rázně stoupá u nemocných HIV a u ostatních chorob, při kterých dochází k degeneraci mozku. Vysokou koncentrací zmíněného faktoru nejvíce trpí výběžky nervových buněk  (dendrity), které se stávají mnohem méně odolné vůči excitotoxicitě.

 

Zvětšit obrázek
Molekuly přenašeče vzruchu (glutamát), překonávají synaptickou štěrbinu, váží se na receptory iontového kanálku (post-synaptická membrána). To způsobí vyplavení draslíku a dovnitř vlákna vtrhnou vápníkové ionty. To je začátek impulsu, který se pak po nervovém vláknu šíří až k výběžkům další nervové buňky. Při zánětu se v místě přenosu vzruchu mezi dvěma nervovými buňkami vytváří tolik volného glutamátu, že se místo spoje přemírou „vzrušení“ nevratně zničí.

Laboratorními pokusy  se ukázalo, že zvýšená hladina faktoru aktivujícího destičky podporuje na dendritech  vytváření váčků s velkým množstvím neurotransmiteru, jeho následné uvolnění poškozuje spoje mezi neurony. Mozek se tedy zřejmě sám poškozuje synaptickými aktivitami, které jsou podobné těm, jež mají na starost učení a schopnost si vjemy zapamatovat. 
Tento sebepoškozující mechanismus se nevztahuje pouze k infekci HIV. Podílí se na Alzheimerově chorobě, mnohočetné skleróze, Parkinsonově chorobě a každé neurodegenerativní chorobě, při které jsou porušeny synaptické spoje zánětlivým procesem. A těch je celá řada.  


 

Sebeničení  zanícených buněk pouhým "myšlením" vedlo vědce k úvaze odzkoušet léky na tlumení zánětu. Pokusně mozkové buňky omyli v diazoxidu. To je látka, která se používá při léčbě srdce u ischemiků a u lidí po  infarktu.
Takto vykoupané buňky pak vystavili starému známému padouchovi v podobě faktoru aktivujícímu krevní destičky. Ukázalo se, že po této procedůře již u nervových buněk nedocházelo k dříve pozorovanému „korálkovatění“ dendritů (přemíře tvorby neurotransmiterů). Jejich nervové výběžky to přežily a  funkce – vedení vzruchů zůstala buňkám zachována.
Diazoxid není jedinou látkou, která by takto mohla působit. Není vyloučeno, že budou nalezeny ještě účinnější. Stojí zato zmínit se i o látce memantine, což je sloučenina, která umí blokovat glutamátové receptory. Při léčbě Alzheimerovy nemoci se již začala používat.


Preventivní ošetřování našich nervových buněk pomocí vhodných chemických látek, které dokáží dočasně bránit šíření vzruchů v době, kdy náš mozek zápasí se zánětem, se může  brzo stát součástí léčby, která bude bránit našemu předčasnému hloupnutí.

 

Pramen: University of Rochester Medical Center

Datum: 09.11.2005 09:49
Tisk článku

Angličtina pro sestry - Parkinson Joy, Brooker Chris
 
 
cena původní: 355 Kč
cena: 302 Kč
Angličtina pro sestry
Parkinson Joy, Brooker Chris

Diskuze:

A ještě úplně zbytečně dodám

Pavel Brož,2005-11-09 13:32:43

že vedení signálu v axonu je proces značně odlišný od vedení signálu v dendritu - dalo by se dokonce říct, že drtivou většinu energetických požadavků neuronu má na svém kontě vedení vzruchu po axonu dále - což zase tak moc nepřekvapí, uvědomíme-li si, že nejdelší axony měří až dva metry (vedou z šedé kůry mozkové - ta je tvořena těly neuronů - až k chodidlům), naopak typické dendrity mají srovnatelnou délku s tělem neuronu. Proto je taky axon vybudován jako jakýsi "mezikontinentální podmořský kabel", který je vybaven dokonalou izolací bránící útlumu signálu v jinak silně ztrátovém prostředí (roli izolace hrají myelinové pochvy) a výkonnými repeatery způsobujícími zesílení a přeposlání zeslabeného signálu (iontové pumpy v Ranvierových zářezech myelinových pochev).

Odpovědět

Že jsem takový hnidopich, maličko upřesním

Pavel Brož,2005-11-09 13:18:11

Ten popis pod druhým obrázkem mi přijde malilinko zavádějící - píše se tam: "To způsobí vyplavení draslíku a dovnitř vlákna vtrhnou vápníkové ionty. Tento impuls se po nervovém vláknu šíří až k výběžkům další nervové buňky." V každé z obou vět jde totiž o jiné vlákno - v té první větě jde o dendrit, který ten impuls od té synaptické štěrbiny přivede až k tělu neuronu. Na tomto těle neuronu přitom mohou být desítky dendritů, každý z nich pak v daném časovém miniintervalu přivádí či nepřivádí impuls do toho těla. Tělo neuronu zafunguje jako jakýsi minipočítač, který rozhodne, zda na základě celkového úhrnu vstupních signálů od všech dendritů vyšle či nevyšle signál po jediném VÝSTUPNÍM vlákně (axonu) dále, a právě o toto výstupní vlákno jde v té druhé citované druhé větě (pro úplnost, abyste nebyli zmateni nepoměrem mezi počty dendritů a axonů na jeden neuron, tak dodávám, že každý neuron má sice jen jedno výstupní vlákno, to se ale na svém konci může větvit). Impuls vedený po axonu se pak skutečně šíří až k synaptickým štěrbinám na styku s dendrity jiných neuronů. Takže minivýhrady mám dvě - jednak vlákno za synaptickou štěrbinou je dendrit, což je "vstupní vlákno", kdežto k jiným neuronů je signál dále veden axonem ("výstupním vláknem"), a jednak ten signál ze vstupních do výstupních vláken nepostupuje nijak přímočaře, nýbrž je či naopak není vyslán až na základě dosti složitého procesu (probíhajícího navíc odlišně u různých typů neuronů), který proběhne uvnitř těla neuronu.

Odpovědět


Souhlas

pazdera,2005-11-09 16:47:02

Souhlas. Popisek pod druhým foto je zestručněn až ku škodě věci. Naštěstí, ku prospěchu věci, čtou osla lidi hloubaví, kteří nám nic neodpustí, a věci uvádějí na správnou míru. Tak to má být, ostatně osel byl vždy míněn jako kolektivní dílo. Víc hlav víc ví.
Nakonec jedna výzva: Podle čtenosti osla Vás je čím dál tím víc (96 000 vstupů za měsíc a přes 3000 denně). Jistě je mezi Vámi hodně těch, kteří se mohou podělit s ostatními zajímavým článkem. Napište nám na ja@osel.cz, článek rádi zveřejníme. A důvod proč byste tak měli učinit? Ten je přece jasný - "kdo není na oslu, jako by nebyl."
Za všechny krmiče osla zdraví Josef

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace