Zvětšit obrázek

Narval byl znám již mořeplavcům středověku, kdy jeho až 3 metry dlouhý roh zavdal příčinu vzniku pověsti o bájném jednorožci.

Narval je mořský savec z řádu kytovců. Jeho latinský název je Monodon monoceros. Je typickým obyvatelem severních polárních moří a patří k dosud málo probádaným druhům. Narval žije ve společenstvích, z nichž ta nejpočetnější čítají až 2000 zvířat.

Zvětšit obrázek

Anglická královna Elizabeth zaplatila v 16. století za jeden narvalí roh 10 000 liber. Za takovou sumu se dal koupit celý zámek.

Dospělý samec dosahuje hmotnosti až 1800 kg a je až 6 metrů dlouhý. Samice má až 900 kg a bývá o metr kratší. Barva kůže se mění v průběhu života od temně modrošedé, až po tmavě hnědou. Na celém těle je kresba z malých tmavých skvrn nepravidelného tvaru. Hrudní ploutve jsou krátké umístěné daleko za hlavou. Pod hladinou může zůstat až 20 minut. Narval hledá potravu v hlubokých polárních a subpolárních vodách kolem Arktidy. Loví především ryby - polární tresky a platýze, dále pak menší hlavonožce a někdy i korýše, např. kraby.

Zvětšit obrázek

„Roh“, trčící narvalům z čela, je vlastně levý špičák, který se prodral kostí horní čelisti.

V horní čelisti jsou u mláďat až 4 páry zubů z nichž se do dospělosti uchová jen jeden. U samců se v naprosté většině pravý špičák nezvětšuje, zatímco levý prorůstá měkkou částí horní čelisti a postupně se z něj stává až 3 metry dlouhý spirálovitě stočený roh. Připadá to, jakoby roh vyrůstal z čela. Spodní čelist je v dospělosti zcela bez zubů. Narval tedy nemůže žvýkat. Potravu uchopí mezi tvrdé čelisti a polyká ji v celku. Proto se při lovu omezuje jen na kořist určité velikosti. Větším zvířatům není nebezpečný.

Zvětšit obrázek

Zubovina narvalího klu je protkána otvory pro nervy.

Snůška nesmyslů
O významu narvalího „rohu“ se v odborné literatuře můžete setkat s celou řadou teorií, například že s pomocí této špice proráží narval led aby se mohl nadechnout, nebo že s jeho pomocí rozrývá bahno aby se zmocnil ukrytých měkkýšů a krabů. Na hrot svého oštěpu má napichovat ryby a  samci jej údajně používají v boji o svůj harém, podobně jako jeleni za tím účelem využívají svého paroží. Nyní se ukázalo , že nic z toho není pravda. Narvalí zub je jakýmsi čidlem. Jde o citlivý orgán a Martin Nweeia, který je profesorem na Harvard University a odborník na mořské savce je přesvědčen, že narvalí roh je schopen vnímat změny tlaku, teploty, slanosti a s největší pravděpodobností také přítomnost a koncentrace různých látek ve vodě. Také se dosud soudilo, že tento kytovec se potápí do 400metrové hloubky. To je sice pravda, ale jen částečně. Platí to jen pro letní období. V zimě se narvalové potápí do dvojnásobné hloubky. Do hloubky okolo 900 metrů se běžně ponořují dvacetkrát za den. Údaje ze satelitu zaznamenaly, že někdy se tato zvířata ponoří až do hloubky 1500m,  a poněvadž značky v této hloubce přestávají poskytovat dostatečně silný signál, někteří vědci se domnívají, že se tato zvířata ponořují ještě hlouběji.

Narvali se vyskytují v arktických polárních a subpolárních vodách, pod ledem (tzv. packem) nebo plujícími krami na sever od Ruska, Aljašky, Kanady, Grónska a Špicberk.

Orgán k přežití
Nové poznatky nasvědčujítomu, že to je právě jejich zub, který se přeměnil ve  smyslový orgánem a který narvalům umožňuje v této hloubce bezpečně se orientovat a nalézt kořist.
Narvalí kel je pouze jediným zubem v přírodě, který si zachovává rovný růst. Přitom se ještě navíc spirálovitě stáčí. Tato zvláštní konstrukce  vede k jeho neobyčejné pevnosti  a současně i jeho pružnosti. Zub se tak  všemi směry natolik ohýbá, že jeho špička se může od své osy vychýlit i o více než  30 cm aniž by se zub zlomil.  I když je narvalí zub tvořen stejnými stavebními prvky ze kterých jsou vytvořeny i naše zuby, mikroskopický rozbor ukázal  na jeden podstatný rozdíl.  Savčí zuby jsou uvnitř tvořeny měkčí zubovinou, která je na povrchu kryta pevnou, otěru odolnou, sklovinou. Narvalí zub má stavbu opačnou, tvrdší, tedy více mineralizovaná tkáň, je uprostřed. Čím dále od středu zubu, tím je v zubovině zastoupeno více proteinů, je tedy měkčí. Je to právě tato stavba, která umožňuje pružně reagovat na vysoké tlaky při hlubokých  ponorech do velkých hloubek. Pokud by narvalí zub byl vytvářen klasicky a měl na svém povrchu tvrdou křehkou skořápku ze skloviny, při rychlém vynoření by explodoval.

Zvětšit obrázek

Narvalí kel neslouží k prorážení ledu, řešení vzájemných potyček, ani k rozrývání bahna. Na to je příliš cenným orgánem.

Je tu ale ještě jedna odlišnost. Naše zuby mají nervy ukryté a běda nám, když se třeba zubním kazem obnaží. Narvalí nervy naopak vystupují na povrch zubů a jsou přes senzory v přímém spojení arktickým prostředím. Tato zvířata dokáží přežít i v prostředí, kde je hladina moře do určité hloubky zamrzlá. Hlavou (nikoli zubem!),  si dokáže narval led prorazit a k takto vytvořenému  otvoru se pak zhruba každou čtvrthodinu vrací aby se nadechnul. Vědci usuzují, že citlivá zakončení nervů na narvalím zubu umožní těmto zvířatům rozlišovat i nepatrné rozdíly slanosti vody, které vznikají při tání ledu, a že to jim dovoluje například určovat vzdálenosti od jednotlivých ker a bezpečně se tak v tomto nehostinném prostředí orientovat. Aby narval našel dostatek potravy a aby přežil, musí migrovat. Ročně tak při svých cestách urazí cestu dlouhou 2000 km.

Eskymáci měli pravdu

Nové názory vědců tak daly za pravdu Inuitům, kteří tyto tvory loví již po staletí a kteří vždy tvrdili, že narvalí samci  svůj hrozivý, oštěpu podobný orgán k vzájemnému  zápolení nepoužívají.
Narvali často vystrkují hlavu z vody. Činí tak takovým způsobem, aby jejich kel čněl vysoko.

Zvětšit obrázek

Narvalí samci se svými kly pouze jemně dotýkají. Činí tak buďto proto, aby si vyjadřovali svojí podřízenost, a nebo, jak se traduje u Inuitů - poklepem si pouze poklábosí o tom, co je kde nového.

Proč to dělají je zatím záhadou. Jestli jste si někdy vystavili svůj chrup extrémnímu chladu tak víte, že i jeden nerv v zubu je dost na to, aby  náhlé teplotní změny daly vznik  palčivé bolesti a pořádně člověka potrápily.  Arktický jednorožec, který má v zubu nervů tisíce, si ledovým větrem nechává svůj zub ofukovat dobrovolně a vypadá, že mu to dokonce přináší potěšení.

Narvalí vyhlídky

Dnes se početní stavy narvalů odhadují přibližně na 50 000 zvířat. Většina z nich žije poblíž severozápadního Grónska. Narvalí populace se ale postupně ztenčuje. Na vině je jak zhoršování kvality jejich životního prostředí, tak rušení jejich vžitých stereotypů loděmi, které mění pravidelnost jejich krmení a tím jejich výživný stav. Vážným problémem je i jejich pokračující lov. Pro Inuity je totiž narval zvláště ceněným úlovkem. Poskytne maso, jeho kůže je zvláště bohatá na vitamin C a narvalí kly jsou stále žádaným obchodním artiklem.

Kly narvalů byly a stále jsou vysoce ceněným zbožím.

Prameny: Sci.Am.
http://www.sciam.com/article.cfm?chanID=sa003&articleID=0002569C-5144-139F-914483414B7F0000

New Scientist magazine, 05 February 2005

National Geographic News