Uran škodí více než se předpokládalo  
Poznatky ze země kmene Navajo odhalují, že „žlutá příšera“ je mnohem zákeřnější a že kromě radioaktivity škodí i jinak. Nový objev staví účinky střel z ochuzeného uranu do horšího světla.

 

Zvětšit obrázek
Podobných opuštěných uranových dolů je na indiánském území kmene Navajo zhruba tisíc. Studium účinků nepatrných částeček uranu ze zdejšího prachu na živočišné buňky stál u zrodu nového objevu.

Většina z nás si při vyslovení pojmu Navajo vybaví velkofilm „Kód Navajo“ a používání Indiánů pro kódování depeší. Film má pravdivý základ a tím kódem byl v podstatě vlastní jazyk Indiánů, který byl pro japonské dekodéry nesrozumitelný. Tak se stalo, že  tato země měla lví podíl na vítězství v boji proti Japoncům. Nyní, jak se zdá, nám tato země pomáhá vyzrát nad dalším nepřítelem - žlutou příšerou.  Na území obývaném potomky Indiánů a zasahujícím dnes do území států Utah , Arizona a New Mexico, se v minulosti těžila uranová ruda a těží se tam dodnes. Mlýnů na zpracování rudy a opuštěných dolů, se všudypřítomným žlutým prachem obsahujícím uran, je zde více než tisíc. Není proto divu, že v náplni místní university je bádání nad tím, jak „žlutá příšera“, jak zde poletujícímu prachu s příměsí uranu přezdívají, škodí. 

 

Zvětšit obrázek
Biochemička Diana Stearnsová z University v Jižní Arizoně přišla na to, že také ty izotopy uranu, které vyzařují minimum radiace, poškozují DNA v buňkách a mohou navodit zhoubné bujení. (Foto: Jerry Foreman)

 

Diana Stearnsová je biochemičkou na universitě v Severní Arizoně. Společně se studentem z indiánského kmene Navajo zkoumali účinky uranu na živé buňky. To, že uran jako radioaktivní prvek poškozuje DNA, je všeobecně a dlouho, známo. Nyní Stearnsová se svým týmem objevila, že uran se v buňce váže na DNA a že toto řídící buněčné centrum poškozuje.

 

 

O celé řadě látek lze říci, že jsou toxické. Když si to zjednodušíme, tak toxicita je něco, co buňku zabíjí bezprostředně. Pokud ale látka poškozuje genetický kód buňky (DNA), nemusí být příznaky tohoto poškození dlouho patrné. Jde tedy o zákeřnější způsob toxicity, který se může vymstít až na následných generacích. Při tomto typu toxicity, která působí prostřednictvím poškozování  DNA, se hovoří o takzvané genotoxicitě.  Stearnsová je první, kdo objevil, že uran se v buňce takto chová.

30 mm střely z ochuzeného uranu, plášť a průrazné jádro. (Credit: United Nations Environment Program)

Její poznatek znamená, že nyní musíme vzít na vědomí, že i když genotoxicita nemá s radioaktivitou  nic společného, důsledky pro organismus jsou prakticky stejné, jako by o radioaktivitu šlo.

 

 

Nový objev mohla Stearnsová udělat proto, protože zdravotní efekt uranu nebyl prakticky od dob pokusů s první atomovou bombou (projekt Manhattan, čtyřicátá léta minulého století), studován. Protože důsledkem genotoxicity je často nádorové zvrhnutí buňky, mohl by tento efekt uranu stát za jevy,které jsou pozorovány v oblastech, kde se používala munice z ochuzeného uranu a kde nárůst rakoviny je větší, než jaký by odpovídal  naměřeným hodnotám mírného zvýšení radioaktivity.

 

 

V každém případě se nejedná o poznatek, který by nás měl obdařit optimismem, protože účinky uranu jsou zákeřnější, než se soudilo, a to bez ohledu na to, o jaký jeho izotop se jedná. Pokud se nové poznatky potvrdí, pak i ten ochuzený uran je pěkně zákeřný prevít, protože i když nevyzařuje radioaktivitu, jeho účinky jsou na náš genom takové, jako kdyby jí vyzařoval – pozvolné, nenápadné a ničící.

Poznatky Stearnsové nyní zveřejnily současně hned dva vědecké časopisy: Mutagenesis a Molecular Carcinogenesis.

Pramen: Northern Arizona University


 

Datum: 11.04.2006 04:14
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz