Černobylský přírodní park  
Nukleární příhoda v Černobylu nečekaně vytvořila úchvatný přírodní park s radioaktivní zárukou nedotknutelnosti.

 

Zvětšit obrázek
Red Forest, malá oblast u reaktoru zasažená nejtvrdším zářením. Tady najdete i růstové abnormality na stromech, nicméně, úplně mrtvo tu rozhodně není.

Letošní rok slaví kulaté výročí jaderná havárie v Černobylu. 26. dubna 1986 způsobily výrobní vady na technice a především chaotická obsluha černobylského reaktoru vedená nomenklaturním idiotem Djatovem, spektakulární explozi. Z nezvládnutého testu nouzového provozu turbíny reaktoru čtvrtého bloku se stala dosud největší nevojenská jaderná událost.
Média v uplynulém týdnu důkladně promasírovala veřejné mínění, přičemž nenechala nikoho na pochybách o černobylských hrůzách. Sugestivní popisy sledu zdánlivě nemožných událostí vedoucí k výbuchu doprovázely tragická líčení osudů postižených aktérů, hyenismu  tamějších úřadů a apokalyptické lamentace nad jadernou energetikou.

 

Zvětšit obrázek
Lidé odevzdali vládu nad městem. Zeleň dobývá bývalou restauraci.


Průměrně pozorný konzument zpráv si nemohl nevšimnout jistých nesrovnalostí v odhadech počtu obětí černobylské havárie. Loňská oficiální zpráva OSN uvádí cca 50 přímých obětí a zároveň celkem zhruba 4000 minulých i budoucích obětí onkologických onemocnění vzniklých v důsledku ozáření. Naproti tomu odhady Greenpeace a některých vědeckých týmů hovoří o stovkách tisíců obětí jen v Bělorusku. Tenhle rozpor je tak do očí bijící, že odkazuje ze všeho nejvíc na válečnou propagandu soupeřících stran nějakého konfliktu. Zvláště Greenpeace by podle všeho nejraději na Ćernobyl svedli veškerá úmrtí v Bělorusku a na Ukrajině od komunistické revoluce.

 

Zvětšit obrázek
Obdělávaná půda získává původní tvář. Dřív tu bývaly močály a už tu zase jsou.

Poněkud stranou oficiálního nářku, nad strašlivými důsledky jaderných havárií, zůstaly pozoruhodné zprávy o stavu přírody v okolí Černobylské elektrárny. Měsíc po explozi sovětské úřady vystěhovaly oblast o průměru zhruba 30 kilometrů. Své domovy tehdy muselo opustit přibližně 116 000 obyvatel.  Jak se zdá, všichni tak nějak čekali, že se „Černobylská zóna“ kolem sarkofágu s reaktorem promění v postkatastrofické pustiny hodné dalšího dílu Mad Maxe. Podle představ nepochybně inspirovaných úžasnou knihou bratří Strugackých „Piknik u cesty“ měla vzniknout mlčenlivá krajina otrávená radioaktivními izotopy, jenž by se stala památníkem špatného zacházení s jadernou energií.


 

V bezprostředním okolí reaktoru na pár čtverečních kilometrech vskutku pomřelo vše živé. Borový les uschl, umírala i zvířata. BBC to tam vtipně pojmenovala Red Forest a ještě dnes je tu radioaktivita 50 000 krát vyšší než běžné pozadí. Pak se ale zvolna stalo něco zvláštního. Proti všem očekáváním, mnohdy usilovným, aby jaderná energie mohla být navěky zavržena jako technologie smrti se Černobylská zóna změnila v naprosto unikátní přírodní park oplývající životem, doslova v orgie biodiverzity. Zóna je pochopitelně stále radioaktivní. Jednotlivé zlé izotopy se postupně spořádaně rozpadají dle svých rozpadových řad, potrvá to ale ještě dlouho. Vtip je v tom, že radioaktivita vadí v podstatě jenom lidem. Máme možná přerostlé mozky a hrajeme počítačové hry, ale pokud jde o odolnost vůči rakovinnému bujení, jsme na tom prachbídně. Už se ví, že jsme během naší vlastní evoluce z různých důvodů přišli o některé mocné molekulární nástroje boje proti vzbouřeným buňkám vlastního těla.
V Černobylu je radioaktivní všechno. Houby, zvířata, rostliny. A kupodivu jim to nevadí.


 

Zvětšit obrázek
Paradox dnešního Ćernobylu. I když se z toho některým ochráncům přírody ježí chlupy, jaderná havárie udělala místo pro koně Převalského ze stanice Askania Nova.

Dnes kolem Černobylu žije 66 různých druhů savců. Najdete tu například 7 000 divokých prasat, 600 vlků, 3 000 jelenů, 1 500 bobrů, 1 200 lišek, 15  rysů a několik tisíc losů. Žije tu rovněž 280 druhů ptáků, mnohdy velmi cenných, hnízdí tu například jeřábi, čápi černí, orlovci říční nebo orli mořští. V kulturní krajině pomezí Ukrajiny a Běloruska něco nevídaného. Dobrou kondici černobylské přírody potvrzují i některé studie, kterým se přes úpornou snahu nepodařilo prokázat drastický nárůst mutací u různých organismů.

 

Navzdory nepochybné lidské tragédii, která postihla především Bělorusko a Ukrajinu, vzniká kolem Černobylu jedna z nejcennějších evropských přírodních enkláv. Lze dokonce uvažovat o tom, že by se při jistých investicí do ochrany budoucích turistů mohl Černobylský přírodní park stát nečekaným, ale rozhodně vítaným zdrojem finančních prostředků pro celý region.
Vývoj černobylské přírody poskytuje zajímavá poučení. Například je zřejmé, že bychom měli přinejmenším korigovat svůj názor na důsledky jaderných nehod. Zároveň je zjevné, že trvalá lidská přítomnost má na krajinu vlastně mnohem závažnější vliv, než brutální radioaktivita. Těžko říct, jak to vlastně interpretovat a morálně klasifikovat. Každopádně se můžeme radovat z rychlé změny dosud ultracivilizované krajiny na ucházející divočinu. Bude také vysoce zajímavé pozorovat zelené hnutí, jak se srovná s tím, že dosud nejefektivnější známý ochranářský management vytvářející komplexní nádhernou přírodu, spočívá v explozi jaderného reaktoru.

Pramen:

Steve Conner, Independent; Wikipedia

 

Datum: 30.04.2006 08:07
Tisk článku

Související články:

Bakterie mohou „čistit“ půdu zamořenou radioaktivitou     Autor: Josef Pazdera (08.04.2006)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace