Zvětšit obrázek

Úspěšnost léčby nádorů se zkouší na „nahých“ myších. Jejich imunitní systém nereaguje na cizí antigeny. Jsou vhodným „inkubátorem“ pro růst lidských nádorových buněk.

Rakovina tlustého střeva patří v našich krajích k nejrozšířenějším. V této smutné disciplíně jsme „mistry světa“. Biologové z University of Texas našli potenciální lék na toto nádorové onemocnění. Na stopu je přivedly experimenty s buňkami kultivovanými in vitro. Při nich se podařilo zastavit množení buněk nádoru tlustého střeva zablokováním enzymu aldózoreduktázy. Tým vedený Satishem K. Srivastavou velmi důkladně prověřil celý proces na molekulární úrovni. Z výsledků zveřejněných v lékařském časopise Cancer Research vyplývá, že blokování aldózoreduktázy narušuje signální kaskády, které jsou aktivovány nejen v nádorových buňkách tlustého střeva, ale i při zánětlivých procesech, které mohou ve střevu nádorové bujení navodit.

Profesor Satish K. Srivastava

Poté přikročil Srivastavův tým k experimentům na myších. Vědci využili „nahé“ myši, které mají narušený imunitní systém a jsou s to hostit v těle lidské nádorové buňky. Pokusným zvířatům voperovali pod kůži buňky z lidského nádoru tlustého střeva a pak jim podali tzv. malou interferující RNA (siRNA) cílenou proti aldózoreduktáze. Výsledek byl přesvědčivý. Myši přežily bez nejmenší újmy na zdraví. U zvířat z kontrolní skupiny, kterým byly voperovány nádorové buňky bez následného podání specifické siRNA, došlo k masivnímu růstu nádoru.

Studie je dalším dokladem praktického uplatnění RNA interference, za jejíž objev dostali Andrew Fire a Craig Mello letošní Nobelovu cenu. siRNA je tvořena dvojitou šroubovicí RNA a skládá se z 21 až 23 písmen genetického kódu (bazí).

Craig Mello a Andrew Fire, nositelé letošní Nobelovy ceny za RNA interferenci.

Jedno její vlákno se v buňkách spojí s velkým enzymatickým komplexem RISC a spolu dosednou na specifickou „poslíčkovskou“ RNA  (messengerRNA čili mRNA) v místě, která odpovídá pořadím bazí sekvenci siRNA. Komplex RISC pak začne mRNA štěpit a vyvolá její degradaci. Z cytoplasmy buňky mizí mRNA, podle níž by se na ribozomech syntetizovala příslušná bílkovina. Tvorbě bílkoviny je tím s vysokou účinností  zabráněno. V případě Srivastavova experimentu byla siRNA cílena na mRNA pro aldózoreduktázu.

Pro uplatnění v humánní medicíně nebude nutné využívat siRNA. Aldózoreduktáza se podílí na řadě komplikací provázejících cukrovku, např. na poškození sítnice a nervů, a její inhibitory jsou již delší dobu v popředí zájmu farmakologů i lékařů.  Ve Spojených státech prochází jeden z inhibitorů aldózoreduktázy u diabetiků třetí etapou klinických zkoušek a v Japonsku už byl lék na bázi inhibitoru aldózoreduktázy schválen pro klinickou léčbu. Podle Srivastavy by mohly být inhibitory aldózoreduktázy využívány po chirurgickém odstranění nádoru tlustého střeva jako „chemoprevence“.

Pramen: Cancer Research