Reprodukční ústrojí samic je místem, kde mezi sebou soutěží spermie různých samců. Výsledek soutěže spermií o to, která "dosáhne fertilizace" nezávisí pouze na samci (a jeho plodnosti). Zmíněná soutěž je do značné míry  ovlivněna, prostřednictvím fysiologických mechanismů  samotnou samicí.  Výzkumníci se domnívají, že intenzivní po-kopulační selekce se v přírodě uplatňuje proto, protože je příznivá pro omezení intersexuálních konfliktů. Po-kopulační selekce vede také k rychlým evolučním změnám umožňujícím diverzitu v morfologickém a fyziologickém vybavení potomstva a také ke změně ve způsobech jeho chování, což umožňuje rychlejší adaptaci druhu na změněné životní podmínky.

Soupeření spermií z ejakulátů různých samců o to, které dosáhnou oplodnění (závod spermií) a také skrytý výběr spermií samicí (skrytá samičí volba), případně kombinace obou těchto jevů je v přírodě normální a běžné. Je dáno sexuální promiskuitou.

Již dřívější studie zaznamenaly skutečnost, že se rodí potomstvo po „atraktivních samcích“. Tato pozorování podaly důkaz o existenci  vztahu k  před a po-kopulačním podnětům u samice, které, jak se zdá, jsou také příčinou rozdílů v  otcovství.  Úspěšnost toho kterého samce v uplatnění jeho spermií při oplodnění závisí na tom, jak samice vnímá jeho samčí kvality.

Po-kopulační selekce je definována  jako poměr počtu potomků po jednom a druhém samci, kteří s danou samicí kopulovali. Pozorování klasického páření mohou být zatížena různými chybami. Experimentálně lze vliv řady chyb vyloučit inseminací. Italští výzkumníci Timothy R. Birkhead a Tommaso Pizzari z univerzity v Padově,  použili ke studiu po-kopulační selekce  modelový organismus paví očko Poecilia reticulata.  Tato sladkovodní rybka se vyznačuje tím, že samci se samicí kopulují a k oplodnění dochází uvnitř mateřského těla a může tedy posloužit jako levný model pro sledování obdobných pochodů u savců. Výzkumný tým použil k inseminaci samic směs spermií, přičemž směs obsahovala vždy shodný počet spermií od každého ze dvou porovnávaných samců. Pokusy potvrdily existenci jevu po-kopulační selekce i u zmíněných ryb. Zajímavé bylo, že významně více potomků se rodilo po výrazně barevně zbarvených samcích. Samci (vrstevníci) s málo výraznými oranžovými, žlutými a červenými ornamenty přicházely během procesu výběru jejich spermií jako budoucích otců, jaksi „zkrátka“. Vzory modrých a zelených barev na po-kopulační selekci neměly vliv.  Provedené pokusy rovněž potvrdily, že samice upřednostňovaly spermie také podle velikosti těla samců. Překvapivým zjištěním bylo, že významně více potomků se rodilo po otcích, kteří byli malého vzrůstu, nikoli po těch, kteří byli velcí.

 Pokusy s polyspermií u hospodářských zvířat (inseminacemi směsí spermatu od různých plemeníků za účelem zlepšení plodnosti), se intenzívně prováděly svého času i v našich výzkumných zařízeních.  Výsledky pokusů italských výzkumníků zveřejněné v uplynulém týdnu ale posunuly naše chápání  po-kopulační selekce poněkud blíže k jejímu genovému základu. Svědčí o tom poznatek, že selekce se řídí barevnými vzory samčích nositelů, respektive jen vzory určitých barev, případně geny, které jsou v těsné blízkosti genů odpovědných za barevné kreace. K této selekci dochází na úrovni spermie, aniž by samice jakékoli barevné vzory dárce spermií spatřila. 

Aby pokročilo naše pochopení po-kopulační selekce, potřebujeme stanovit genetický základ různých samčích znaků plodnosti a také samičích fyziologických pochodů, kterými samice  selekce spermií dosahují. Není pochyb o tom, že geny, nebo genové oblasti, kterými jsou tyto znaky řízeny budou nalezeny.

Odborníci soudí, že porozumění genetickým a fyziologickým mechanismům po-kopulační selekce na sebe nenechá dlouho čekat a že se nové poznatky brzo stanou součástí praktik vylepšujících plodnost v chovech hospodářských zvířat.

Obrázek: Poecilia reticulata - modelový organismus pro sledování po-kopulační selekce