Co to jsou kmenové buňky?
Jestliže se kmenová buňka rozdělí, osud dvou nových dceřiných buněk není stejný. Jedna zůstává podobná své „matce“ a nahradí ji, zůstává kmenovou buňkou. Druhá se vydává na novou „profesní kariéru“. Záleží na tom, jak široký rejstřík profesí si buňka může zvolit. Některé nemají moc na vybranou (například kmenové buňky ve varleti čeká jediná kariéra – být spermií). Buňky kostní dřeně mají více možností (mohou se měnit na různé typy krvinek). To jsou tzv. dospělé kmenové buňky. Jsou však buňky, které mají neuvěřitelně široký, dalo by se říci komplexní rejstřík kariér. Lidské tělo je složeno z asi 230 typů základních buněk a tyto kmenové buňky se mohou proměnit v kterýkoli z nich… Můžeme je vypěstovat z embryí, proto jim říkáme embryonální kmenové buňky.
Část vědců tvrdí, že kompletní rejstřík možných osudů mají k dispozici i některé dospělé kmenové buňky. Hodně se v tomto směru vsází na tzv. mezenchymální kmenové buňky z kostní dřeně.
Tým vědců vedených Anthonym Atalou z Wake Forest Instute for Regenerative Medicine zapsal na seznam slibných dospělých kmenových buněk také kmenové buňky získané z amniové tekutiny (zkráceně AFS buňky – čili amniotic fluid-derived stem cells).
Embryo i plod jsou zdrojem četných „dospělých“ kmenových buněk (uvozovky vyjadřují autorovy rozpaky nad označením embrya či plodu za „dospělé“). Tyto buňky se dostávají do placenty a odtud i do amniové tekutiny, která plod obklopuje.
Atala se rozhodl prověřit, zda by se mezi těmito buňkami nenašly i buňky s kompletním rejstříkem diferenciací, které by se v tomto ohledu vyrovnaly embryonálním kmenovým buňkám. Je přesvědčen, že na takové buňky narazil. Tvoří jen jedno procento z buněk přítomných v amniové tekutině. Tyto AFS buňky nesou na svém povrchu molekuly, které jsou typické jak pro embryonální kmenové buňky tak i pro některé dospělé kmenové buňky. Strastiplné ověřovací pokusy ale vedou Atalu k závěru, že AFS buňky se chovají podobně jako embryonální kmenové buňky. Buňky se velice intenzivně množí (jejich počet se zdvojnásobí za 36 hodin a nemusí se pěstovat na podkladu z jiných buněk) bez toho, že by ztrácely své vlastnosti. V tomto směru se tedy chovají jako kmenové buňky. Spektrum jejich diferenciací je velice široké. Jak říká Atala v universitní tiskové zprávě, vědci byli úspěšní při všech typech diferenciací, o které se pokusili.
„Plný rozsah diferenciací AFS buněk ale musíme teprve určit,“ říká Atala.
Důležité je, že se diferencované buňky osvědčily při testech v těle pokusných zvířat. Pokud z nich vznikly osteogenní buňky („kostitvorné“), pak na polymerovém „lešení“ voperovaném do těla laboratorní myši tvořily kost. Pokud z nich vznikly buňky tvořící nervovou tkáň, pak se této role zhostily i po vnesení do myšího mozku.
Vědci využívali AFS buňky z amniové tekutiny odebrané nastávajícím matkám během těhotenství. Amniová tekutina se odebírá pro řadu testů, takže to není zákrok, který by nově ohrožoval dítě nebo matku. Buňky lze ale odebrat i z amniové tekutiny, která se uvolní při porodu. Atala spočítal, že 100 000 vhodně zvolených vzorků AFS buněk, by vytvořilo dostatečně pestrou rezervu využitelnou pro léčbu 99% současných obyvatel USA.
Vzorky by se zřejmě daly nabrat poměrně rychle. Ročně se v USA rodí 4 miliony dětí – to jsou 4 miliony potenciálních dárců AFS buněk.
Jakkoli je objev Atalova týmu významný, neznamená konec dalších výzkumů, včetně výzkumu embryonálních kmenových buněk. Anglické přísloví radí nedávat všechna vejce do jednoho košíku. Stejně tak se nevyplácí upřít veškeré naděje a úsilí jen k jednomu typu kmenových buněk. Už zítra se mohou objevit ještě lepší buňky a při použití AFS buněk se mohou objevit nečekané problémy. To nikdo neví. A kdo říká, že to ví a je mu to jasné, tak buď vědomě lže, nebo neví, o čem hovoří.
Pramen: Nature Biotechnology, Wake Forest Instute for Regenerative Medicine
Diskuze:
