Překvapivý výsledek přinesl výzkum výměny kmenových buněk mezi matkou a plodem. Buňky putují z mateřského organismu do plodu a naopak a jsou pak v hostitelském organismu tolerovány řadu let. Výsledný stav bývá označován jako mikrochimérismus.
Tým britských a amerických vědců sledoval přítomnost mateřských buněk v organismus dětí trpících diabetem 1. typu. U pětiny zjistil poměrně vysoká množství mateřských buněk v krevním oběhu.
Tým vedený Kathleen Gillespieovou z University of Bristol a Lee Nelsonem z Fred Hutchinson Cancer Research Center v americkém Seattlu byl původně přesvědčen, že přítomnost mateřských buněk může spouštět v těle dítěte autoimunitní reakci, jejímž konečným důsledkem je zničení buněk pankreatu a následně diabetes 1. typu. Proto byli vědci velice překvapeni, když nepozorovali žádný atak mateřských buněk na inzulín produkující buňky pankreatu dítěte. Také imunitní obrana dítěte na buňky matky nijak nereaguje. Naopak, mateřské kmenové buňky mohou vstupovat do pankreatu a diferencovat se tam na inzulín produkující buňky.
„Původně jsme se domnívali, že v některých situacích vstupuje během těhotenství z těla matky do plodu příliš mnoho buněk a že dítě tyto buňky netoleruje, protože jsou pro něj z poloviny geneticky cizí. To by mohlo vyvolat intoleranci i k jeho vlastním buňkám v pankreatu.
Tuto teorii jsme ale vyvrátili. Naopak, je možné, že mateřské buňky pomáhají regenerovat poškozenou tkáň pankreatu,“ říká jeden z autorů studie Edwin Gale z University of Bristol.
„Podle našich dosavadních znalostí je to první případ, kdy byl prokázán přímý podíl matky na tvorbě endokrinního systému dítěte,“ prohlašují autoři ve své studii.
V dalším výzkumu se britsko-americký tým zaměří na kmenové buňky z mateřského organismu, které jsou zjevně schopny diferenciace na buňky pankreatu produkující inzulín.
„Rýsuje se možnost využít přirozeně vzniklý mikrochimérismus pro terapeutické účely,“ konstatují v článku publikovaném v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Pramen:
PNAS
Diskuze:
Námět na sci-fi
Colombo,2007-01-26 15:49:31
Geneticky upravený plod, z něhož se stane umělý orgán, továrna na kmenové buňky=>regenerace téměř všeho(mozku určitě). Pomůcka při kolonizování nových světů? Nutnost v riskantních pracích jako je policie, armáda či hasiči?
Využít přirozený způsob?
Colombo,2007-01-25 21:28:32
To jako, že nemocná matka bude mít s geneticky vhodným partnerem dítě, které ji pomůže zmírnit nemoc?
doufám
Colombo,2007-01-25 21:31:14
Nebo jen přesunovat dítě jako parazita, který za živiny, z našeho těla, nás bude léčit:)
Proti gustu...
jarda petr,2007-01-26 07:23:32
Proti gustu žádný dyšputát. Pokud by někdo chtěl hledat geneticky vhodného parnera, aby s ním měl zdravé děti, tak bych na něj za to rozhodně neplival. Ostatně to, že si vybíráme za partnery k plození dětí lidi, kteří se nám líbí, má také genetický základ. To, co považujeme za "hezké" se nám líbí proto, že je to manifestace genů zyvšujících šanci na narození zdravého a zdatného potomstva. Známý je příklad souměrnosti těla dobře popsaný v Hugově Chrámu Matky Boží v Paříži. Nesouměrní jedinci jako byl třeba Quasimodo, hledají partnery obtíženěji, že o poznání souměrnější Esmeralda.
Tady se ale plánuje něco jiného. Pokud je matka s to poslat do plodu buňky, které opraví poškozenou slinivku, tak proč v rodinách, kde je zvýšené riziko cukrovky 1. typu (není dědičná "natvrdo", ale jsou známy dědičné sklony k diabetu 1. typu), neposílit příliv buněk z matky do plodu, aby vyspravily slinivku co nejvíce? Zatím ale ani nevíme, které buňky to dělají. Takže zatím je to jenom zbožné přání. Navíc, kdo by nechtěl, toho by nikdo nenutil. Pokud by nějaká matka upřednostnila narození dítěte s cukrovkou, asi by ji nikdo neměl nutit. Ale je otázka, zda by nás pak ona měla nutit, abychom jí ze svého zdravotního pojištění přispívali na léčbu dítěte. Proč by si za své svobodné rozhodnutí neměla nést zodpovědnost se vším všudy. I s platbami za lékařskou péči o její dítě.
TO: Jarda Petr
Pavel,2007-01-26 08:05:50
No toje docela hrozná myšlenka. Dotaženo do konce, udělá se genetický test z buňek plodu a pak se řekne matce: Vaše dítě má dispozici k té a té a té chorobě. Buď půjdete na potrat, nebo nám tady podepíšete glejt, že léčení těchto chorob zaplatíte sama a nebudete tím zatěžovat náš zdravotní systém. Asi tak jste to myslel?
Cti to znova
Jana,2007-01-26 08:33:44
Pavle, ty snad neumíš číst. Zkus se zamyslet nad touto větou: ..."Proč v rodinách, kde je zvýšené riziko cukrovky 1. typu, neposílit příliv buněk z matky do plodu?" ... Z toho plyne, že autor upřednostňuje "léčbu plodu" .
Ale tvůj myšlenkový pochod mne přivedl přemýšlet, jestli já jako matka bych chtěla riskovat, jestli se léčba bými buňkami u plod podaří nebo ne, a jestli bych chtěla riskovat, že se mi narodí mrzák. Myslím, že bych rozhodla podobně, jako kdyby mi sdělili, že mého potomka čeka trisomie. Tedy pro potrat. A docela jsem dostala strach, že by můj partner mi do toho chtěl mluvit.
na druhou stranu
Colombo,2007-01-26 15:47:35
má pavel pravdu. Tyhle věci se budou dít. Nemusí, buď necháme zaniknout naši civilizaci se vším všudy, nebo budeme muset udělat nějakou takovou nepřípustnou věc(teď se nám to jeví nepřípustné, ale za 50-200 let bude nepřípustné tohle nedělat). Současný trend je totiž neudržitelný(příliš operací, příliš starání se o umírající, otázka je, jestli my mladí budeme makat tak, že vás uživíme?)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
