Jak je to s našimi vnitřními hodinami?  
Vědci i laikové jsou přesvědčeni, že v mozku máme nějaký mechanismus, který nám umožňuje vnímat čas. Kdybychom totiž nebyli schopni se časově vypořádat s přicházejícími impulsy, nemohli bychom ani řešit priority našich reakcí. Problém je v tom, že zatím nikdo tyto hodiny v mozku nenašel a ani si nedovedeme představit jak by měly vypadat. Mladý Američan přichází s myšlenkou, že vlastně žádné hodiny nejsou.

 

 

Zvětšit obrázek
Dean Buonomano, neurobiolog a psychiatr, UCLA

Všeobecně se soudí, že v mozku máme nějaké struktury, které jsou schopny generovat, nebo odměřovat nějaké pravidelné časové úseky (děje, chemické reakce). Nejrozšířenější teorie myšlenku existence nějakého časovacího „mechanismu“ v mozku podporují. K mechanistickému pojetí vnímání času nás svádí objevy z oblasti molekulární biologie buňky, které ukazují jak například zkracováním „péra“ telomery si odměřují čas dělící se buňky.
Mladý neurobiolog  Dean Buonomano  předpovídá existenci  jiného mechanismu, který existenci fyzické přítomnosti nějakých vnitřních hodin zcela popírá. Celou záležitost vysvětluje na příkladu házení oblázků do rybníku. Vzedmuté vlnky nám samy začnou odměřovat, jak ten čas letí. Čím je vlnka dál od místa dopadu, tím delší čas danému ději odměřila. Buonomano předpokládá, že podobný proces se odehrává v našem mozku. Mozek neustále zpracovává podněty světelné záblesky, zvukové rázy, pocity bolesti,…, které mu v patřičné formě servírují naše čidla. V mozkových buňkách se tyto informace zpracovávají jako kaskáda po sobě jdoucích impulsů, které si mezi sebou mozkové buňky předávají. Každá z těchto reakcí si s sebou nese časový podpis (značku, vlnku). Děje v mozku jsou tedy kódovány pomocí těchto značek, které si sebou nesou časový údaj již od samého počátku svého vzniku. Žádný metronom, nebo etalon, který by naše přicházející vjemy cejchoval časovým údajem, nebo je třídil, tu není.

 

Na Kalifornské universitě v Los Angeles tuto teorii testovali na modelu tvořeném počítačovou sítí. Simulovali chování vzájemně propojených nervových buněk. Přičemž každý spoj mezi buňkami  v čase nepatrně zpozdil svoji odezvu. Signál se mozkem šířil jako „vlny“. Ukázalo se, že toto „vlnění“ (ne nepodobné vlnkám na hladině rybníku) je velmi dobře schopné určovat čas a posloupnost událostí šířících se danou sítí.

 


Toto řešení elegantně zasazuje každý nový stimul do časového rámce předchozích podnětů a v souvislosti s neustále probíhajícími „vlnami“ dalších impulsů v nervové síti je údaj konfrontován s ději, které mu předcházely i s těmi, které následovaly. To ale mění naše chápání významu jednotlivých vzruchů proudících ze smyslů do našeho mozku.

 
Změnou barvy počítačový model znázornil, jakým způsobem síť našich mozkových buněk vnímá pojem času a jak po sobě jdoucí impulsy si v sobě nesou údaj o časovém sledu událostí.
(Credit: Buonomano, UCLA)

Znamená to, že impulsy samy v sobě nesou i informaci časovou. A to bez ohledu na to, jaký charakter mají (jsou-li zpracovaným zábleskem světla nebo tónem hudby), i bez ohledu na to, jak silným signálem (amplitudou) jsou. Impulsy jsou tak nejen nositelem kvality vjemu, ale i jeho časovou značkou.  „Vlnky“ těchto signálů jsou tím, co je neustále konfrontuje s ostatními signály a co je časově škatulkuje.  

 

Při formulování této teorie nezůstalo jen u jejího testování na počítačovém modelu. Vědci učinili jednoduchý pokus i na dobrovolnících.  Ti měli za úkol odhadnout dobu mezi dvěma po sobě jdoucími tóny. Posluchačům ale měnili podmínky, za kterých je tyto tóny (se stále stejnou prodlevou) nechali poslouchat.

 

 
Hledat v mozku podobné biologické struktury jako ty, které odměřují čas našim buňkám prostřednictvím zkracujících se telomer, je zbytečné.

Ukázalo se, že vnímání doby trvání tohoto intervalu se nám mění a že jej ovlivňuje například to, pokud pauze předchází změť rušivých zvuků a vjemů. Podle vědců toto zjištění podporuje jejich teorii, že časovací mechanismus, který rozhoduje o vnímání libosti hudby a který nám dovoluje vnímat řeč, je založen právě na šíření vjemů mozkem zde popsaným způsobem. A že je zbytečné v našem mozku hledat nějakou strukturu, která by měla nastaveny časové děje a nějakým hormonálním, či jiným mechanismem, nám odměřovala čas na způsob našich náramkových hodinek.

 


Toto vnímání času naším mozkem vrhá poněkud nový pohled na některé mozkové poruchy. Časové strukturování informací je nezbytně nutné pro pochopení významu slov a vět. Je pravděpodobné, že za takovou dyslexií je právě porucha v „měření času“ naším mozkem. 

Vědci se už chystají začít snímat skutečné odpovědi od velkého počtu mozkových nervových buněk na skutečném mozku. Chtějí si tak ověřit, že to co napověděl počítač, že také platí.

 

Pramen: University of California - Los Angeles.

 

 

 

Datum: 02.02.2007 12:51
Tisk článku

Hledání smyslu v zážitcích blízkosti smrti - Perera Mahendra
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 222 Kč
Hledání smyslu v zážitcích blízkosti smrti
Perera Mahendra
Související články:

Jak krátký mžik je dost dlouhý?     Autor: Josef Pazdera (20.01.2014)



Diskuze:

budik - pohled na hodiny

milan,2007-02-12 12:15:29

Mám to podobně, podívat se na hodiny je podstatné - přeci jen ta závislost na přesném lineárním plynutí času není tělu úplně přirozená, i když je tu hodně zažraná :-).
Mimochodem, zkuste si někdy neřešit čas. Třeba o víkendu pouklízet hodiny, nepouštět rádio, nekoukat na televizi (!), internet radši také ne. Hlavně večír a ráno odolat pokušení zjistit, kolik je, a vstávat (uléhat), jak to přijde.

Odpovědět

casova znacka

dj,2007-02-07 14:36:46

Kde se pak bere casova znacka, udelovana kazde reakci?

Odpovědět

retence

ted,2007-02-04 11:30:39

mne to pripada jako "obycejna" retence... z toho obrazku z pocitacoveho modelu by mel Husserl radost

Odpovědět

Pretekaci hodiny

Youdda von Blbackoff,2007-02-02 22:47:50

Nemota clanek dohromady vnimani casouve posloupnosti a vnimani plynuti casu?
A nekde jsem cetl, ze byl v mozku (nejsem si jist, jstli cloveka) nalezen organ, ktery funguje na principu pretekacich hodin a z pokusu vyplyvalo, ze je zodpovedny prave za vnimani dlouhych casovych intervalu...

Odpovědět


souvisí to

volf,2007-02-08 05:53:03

Casova posloupnost uz je kategorií casu, takze stanovení posloupnosti je práce s časem. Ono se to musí motat dohromady, protože to souvisí.

Odpovědět

jaskyne

Martin,2007-02-02 19:01:03

Už dávnejšie som čítal, že keď nechali dobrovoľníkov dlhý čas v jaskyni úplne odrezaných od povrchu, tak "vnútorné hodiny" im dosť výrazne natiahli deň.

Odpovědět


25h

Lazarus,2007-02-03 17:51:33

Na 25 hodin.

Odpovědět


presli na mesicni den

lubomir,2007-03-29 01:07:29

mesic je bliz nez slunce takze se jeho rytmy prenaseji gravitaci vic jak slunecni. slunce je zase vic videt tak se denni rytmy zase prenaseji vice vizualne. na slepce se denni rytmy prenaseji kontaktem s vidoucimi.

Odpovědět

a co spanek?

Kurt,2007-02-02 14:29:25

A co spanek? Jak je mozne, ze se probudim minutu pred tim nez zazvoni budik?

Odpovědět


Odkaz na rytmicitu

josef pazdera,2007-02-02 14:44:20

Cirkadiálním rytmům jsem se věnoval například v článku o melatoninu: http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=970 . Tady to je poněkud z jiného soudku. Pokud bych zabřednul i do zmíněných vod, byl by článek moc rozplizlý a to jsem nechtěl.

Odpovědět


budík

Martin,2007-02-02 18:59:14

Toto mi pripomenulo jeden vtip, neodolám a musím ho sem napísať:
- Pán doktor, ja mám každé ráno presne o 6:00 stolicu.
- Ale veď to je skvelé, čo by iní dali za také pravidelné vyprázdňovanie.
- Pán doktor, ale ja sa budím až o 7:00...

Odpovědět


budík

skřítek,2007-02-02 23:44:37

já si budíka ani nemusím dávat, a to nevstávám ve stejnou dobu. i kdybych se rozhodla, že v 02:23 potřebuju vstát, tak 02:22 se probudím. jediná podmínka je, že se musím před spaním podívat na hodinky.

Odpovědět


Je možné

Colombo,2007-02-03 15:56:33

že to s těmi hodinkami je jen psychická podmínka a s vlastním "budíkem" nemá co dělat.

Odpovědět


pro Kurt

dd,2007-02-03 21:21:58

Nevím, co máte přesně za budík. Já mám obyčejný na tužkovou baterku, který se musí večer přepnout na buzení. V tom ráno asi minutu před tím než začne zvonit potichu cvakne. To mě vzbudí a za necelou minutu si vyslechnu zvonění, případně ho rovnou zacvaknu, aby zbytečně nevzbudil rodinu. :-)

V druhém záložním elektrickém budíku nemá co cvaknout a ten mě vzbudí až když začne zvonit.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace