Zvětšit obrázek

Složený snímek z družice GALEX ukazující hvězdu Z Camelopardalis (bílá uprostřed) a odvržené plynné obálky v jejím okolí. Kredit – NASA, JPL – CalTech

Hvězdy se ve vesmíru obvykle nevyskytují osamoceně, řada z nich má alespoň jednoho společníka. S ním jsou drženy pohromadě gravitací a obíhají se navzájem. Podobně bývá svázán i jejich osud. Zvláštní skupinu binárních hvězd tvoří tzv. kataklyzmické proměnné hvězdy. V takovém vesměs těsném systému se obvykle vyskytuje zkolabovaná hvězda či bílý trpaslík, který odsává hmotu ze svého průvodce – obyčejné, malé hvězdy. Nasátý materiál se pak hromadí do rotujícího disku obklopujícího degenerovanou hvězdu.

Mezi kataklizmycké hvězdy patří jak klasické novy tak i novy zvané trpasličí. Odlišují se frekvencí a silou explozí, jejichž příčinou je právě nahromaděná hmota. Zatímco trpasličí novy vybuchují poměrně často – obvykle v intervalech několika týdnů až měsíců – exploze klasických nov jsou mnohem vzácnějšími úkazy. Však také při nich dochází k 10000 až miliónkrát většímu zjasnění než při výbuchu trpasličí novy. Ve hvězdném okolí jsou při takové explozi vytvořeny obálky vyvrženého plynu. Ve srovnání s nimi můžeme s trochou nadsázky výbuch trpasličí novy přirovnat k jakémusi hvězdnému „škytnutí“.

Zhruba před 20 lety se objevila teorie, která obě skupiny nov spojovala. Podle této teorie mohou i trpasličí novy být schopny nahromadit dostatečné množství materiálu na to, aby explodovaly jako novy klasické. Nikomu se ale až dosud nepodařilo přinést důkazy, které by této myšlence daly za pravdu.

Ale nedávno byl v časopise Nature publikován článek, který takový důkaz představuje. Publikace se zabývá proměnnou hvězdou Z Camelopardalis (Z Cam), která je typickou představitelkou jedné podskupiny trpasličích nov.
Dvojhvězda leží ve vzdálenosti 530 světelných roků od Země a na obloze ji nalezneme v souhvězdí Žirafy.

Zvětšit obrázek

Detailní snímek těsného okolí Z Cam získaný v vzdálené ultrafialové oblasti spektra. Snímek byl upraven, aby vynikla difúzní emise z obálky. Kredit – NASA, JPL – CalTech

Hvězda Z Cam se zhruba každé 3 týdny zjasní asi 40krát v důsledku nestabilit, které způsobuje materiál dopadající na její povrch.

V roce 2003 prohlížel Mark Seibert (Carnegie Institution, Pasadena) snímky pořízené v ultrafialovém oboru elektromagnetického spektra družicí GALEX (GALaxy Evolution eXplorer). Přitom si všiml předtím nepozorovaných obloučků obklopujících právě hvězdu Z Cam. Tyto útvary naznačovaly přítomnost masivní obálky, jakou bychom očekávali právě v okolí klasické novy. Dřívější pozorování je ovšem nezaznamenala, protože ve viditelném světle nejsou pozorovatelné. „Ve skutečnosti je můžete vidět okamžitě,“ vysvětluje Mark Seibert, který je spoluautorem zmíněné publikace. „My jsme ale museli přesvědčit sami sebe, že skutečně vidíme pozůstatek novy.“

Mike Shara (American Museum of Natural History, New York) se proto se svými spolupracovníky na systém Z Cam zaměřil podrobněji. Snímky pořízené v úzkých pásmech spektra stejně jako spektroskopická data nakonec potvrdila, že struktury pozorované družicí GALEX jsou skutečně masivní obálky obklopující hvězdu. K explozi klasické novy na tomto místě došlo před 2400 až 240 lety a muselo se jednat o okázalou podívanou. „Během této erupce se musela hvězda po několik dnů či týdnů stát jednou z nejjasnějších na obloze,“ uvádí se v článku.

Už trochu postarší teorie se tak konečně dostala svého potvrzení!

Zdroje:
NASA press release
Space.Com