V současné době se v našich mediích přetřásá výstava anatomických preparátů lidských těl – „Bodies“. Většina médií a lékaři nás přesvědčují, že tyto rozřezané mrtvoly patří jen na lékařské fakulty. Oponenti zase prohlašují, že studenti medicíny nejsou ničím víc, než čím jsou obyčejní lidé a že by pohled na kuřákovy plíce, játra s cirhózou, močový kámen v ledvině, ale i pohled na potracené embryo nebo pohled na svaly a jejich úpony zaměstnané při sportovním výkonu, neměl být upírán ani nám bez medicínského vzdělání.
Anatomické preparáty vystavované v pražské Lucerně, byly připraveny technikou polymerové konzervace. Je známá spíše pod názvem plastinace. Je založena na tom, že se voda v tkáních nahradí silikonovým polymerem. Zatímco tyto anatomické preparáty nám umožňují vidět lidské tělo v měřítku 1:1, zahraniční výzkumná pracoviště již začínají nabízet pohled, který je mnohem detailnější. Nejméně dvě vědecká pracoviště již předvedla svoje programy, jež umožňují virtuální projekce a zobrazení celého lidského těla, včetně jeho detailů.
Jeden z výstupů těchto výzkumných projektů byl nazván „CAVEman“. Název je odvozenina od začátečních písmen anglického názvu výzkumného úkolu: Cave Automatic Virtual Environment. Jde o prostorový atlas lidského těla. Jeho sestavení trvalo výzkumníkům šest let a na jeho zhotovení se podíleli biolog, matematik, specialista na počítačovou grafiku a výtvarník z oboru holografické projekce.
První veřejné předvedení projektu komentoval děkan lékařské fakulty na University of Calgary Grant Gall, slovy: „Je to velký zlom v lékařské informatice a systémové biologii. Christoph Sensen se svým týmem si zaslouží uznání a naše blahopřání za to, že se jim podařilo vytvořit nástroj, který nejen, že dovolí studovat chorobné stavy, ale též umožní chirurgům si modelově zkoušet a trénovat nové zákroky“.
Pro zajímavost dodal, že začátky zmíněného projektu byly dost dětinské a že první aplikace měla být jen návodem k terapeutickým masážím. Virtuální člověk byl stvořen proto, aby lékařům a výzkumníkům pomohl při hledání nových způsobů léčby a že jeho užitečnost lze demonstrovat například na sledování mutací a jejich dopadu na vývojové problémy jakými jsou třeba rozštěp rtu a horního patra. Tato technika dovoluje předvídat, jak se bude postižení postupně rozvíjet a které partie a jak moc budou zasaženy.
Při projekci není třeba zobrazovat člověka celého. Z CAVEmana si lze vybrat libovolný detail a ten pak zvětšit do požadovaných rozměrů. Detail si lze natáčet a prohlížet si jej ze všech zorných úhlů. Základem programu je programovací jazyk Java 3D, který se běžně na webu používá.
Virtuální lidské tělo
S podobným systémem jako je kanadský CAVEman, přišli i Američané. Také jejich projekt umožňuje pohled do nitra lidského těla. Tento projekt virtuálního lidského těla pochází z dílny The American Institute of Physics (AIP). Konkurenční New Yorské pracoviště nedává pohled na celé tělo, tak jak kanadský CAVEman. Američané se zaměřují jen na důležité vnitřní orgány. Abyste se mohli vnitřnostmi procházet, je třeba si nasadit speciální helmu, do níž jsou z počítače obrázky promítány. Prostorové zobrazení mají na starosti dva programy. Jeden zajišťuje virtuální procházku uvnitř těla na mikroskopické úrovni, druhý posílá obrázky přes polarizační filtry a zajišťuje prostorový vjem.
Ukázku virtuální procházky slinivkou břišní, na které se podíleli studenti, si můžete spustit ze stránek OSA.
New Yorští studenti, kteří se na projektu podílí, zatím nasnímali pankreas, játra, ledviny a srdce. V plánu ale samozřejmě mají celé tělo. Včetně mnoha chorobných stavů. Americký projekt nemá sloužit jen lékařům, ale i širší veřejnosti. Podle vyjádření Američanů je možno prostorový efekt dosáhnout prakticky i na běžných stolních počítačích a program má také sloužit při školní výuce.
Jaké stanovisko k těmto programům zaujímají odpůrci výstavy Bodies, kterými jsou například Tomáš Halík a Česká anatomická společnost, se nám zjistit nepodařilo. Že se okolo toho diskuse také rozvine je nabíledni. Účastník prohlídky těchto preparátů už nebude mít možnost podívat se jen na rozpitvané lidské tělo ve skutečné velikosti, ale bude se moci projít zvětšenou vagínou, případně vlézt do řiti.
Komentář Osla
Na veřejné pitvy jsme svého času byli kadeti. Svým způsobem jsme tím v minulosti udělali díru do světa, neboť Jesenius o pitvě napsal učený spis, který vyšel ve Wittenbergu. Tato učebnice anatomie se stala vodítkem pro následovníky. Jedním z nich byl doktor Tulp, jehož pitvu zaznamenal Rembrandt van Rijn. Díky Janu Jeseniovi jsme tehdy byli slavní po celé Evropě. Jesenius pocházel z Vratislavi, studoval lékařství ve Wittenbergu a v Padově. Zaměřil se anatomii a chirurgii. Publikoval celou řadu chirurgických prací a byl osobním lékařem císařů Rudolfa II. a Matyáše. Později se stal rektorem a kancléřem University Karlovy v Praze. Jan Jesenius jako první uskutečnil veřejnou pitvu a přispěl tak významně k rozvoji anatomie. Ve spise Pro anatome sua actio et ad spectandum indicatio objasnil význam pitev z hlediska anatomických znalostí proti oponentům církve. Pitva těla popraveného muže se konala ve slavnostně vyzdobené Rejčkově koleji v červnu roku 1600, trvala pět dní a jako přihlížející se jí zúčastnilo asi 5000 osob. Karlova universita však nesla důsledky pobělohorské porážky. Byla v roce 1622 předána jezuitům. Její rektor Jan Jesenius, propagátor znalostí anatomie byl popraven 21. června 1621. Na popravčím lešení na Staroměstském náměstí při popravě 27 českých pánů. Před popravou mu byl katem vyříznut jazyk a jeho tělo bylo vystaveno na náměstí.
Diskuze:
