Kdyby měl Kryštof Kolumbus po přistání u amerických břehů objektivní informace, mohl si připadat jako Jára Cimrman ve slavné scénce na Patentovém úřadě. „Teď tu byl!“ začínali patentoví úředníci výčet Cimrmanových slavnějších a šťastnějších předchůdců.
Kolumbus dopadl lépe než Cimrman. Měl sice četné předchůdce, ale slávu objevitele Ameriky shrábl sám.
Mimo jakoukoli diskusi jsou vikingské plavby do předkolumbovské Ameriky. Diskuse se vedou o tom, zda do Ameriky dorazili před Kolumbem i čínské obří zaoceánské koráby. Thor Heyerdahl se pokusil vsugerovat světu, že do Ameriky mohli doplout na papyrových člunech už staří Egypťané. A nedávno se objevila teorie, podle které pronikli do Ameriky podél okraje trvalého zalednění Atlantiku z Evropy už pravěcí lovci v ledových dobách. Anatomie některých lebek nalezených v Jižní Americe zase svádí ke spekulacím, že do Ameriky připluli přes Pacifik Austrálci.
Thor Heyerdahl se pokusil plavbou na balzovém voru Kon Tiki krátce po druhé světové válce dokázat, že do Tichomoří dopluli v předkolumbovských časech jihoameričtí indiáni. V jeho stopách šli další. Nedávno to byl Heyerdahlův vnuk, který zopakoval dědečkovu plavbu. V letech 1954 a 1959 podnikl tutéž cestu český hudebník, cestovatel a filmař Eduard Ingriš. Antropologové a genetici se Heyerdahlovi smáli.
Na jednom mezinárodním kongresu padla dokonce na jeho adresu posměšná poznámka, že Velikonoční ostrov mohli osídlit lidé z Jižní Ameriky jedině v případě, že by Polynésané při svých kolonizačních výpadech na východ „nezabrzdili“ a „přejeli“ až do Jižní Ameriky, odkud by se pak na Velikonoční ostrov dostali „zpátečkou“. Jak se ukazuje, není to nepravděpodobný scénář.
Nejnovější výzkum týmu vedeného Elizabeth Matisoo-Smithovou z University of Auckland na chilském poloostrově Arauco v lokalitě El Adrenal-1 odhalil kosti kuřat, jež byly radiouhlíkovou metodou datovány do doby mezi roky 1321 až 1407. Tím je vyloučeno, že by kuřecí kosti pocházely od Evropanů. Na ty čekaly chilské vody ještě další století. Ve stejné době se ale děly velké věci v polynéské části Pacifiku. Došlo k osídlení nejvýchodnějších polynéských výsep včetně Velikonočního ostrova a ostrova Pitcairn, který později proslul v souvislosti se vzbouřenci z lodi Bounty.
Genetické analýzy DNA kuřecích kostí z El Adrenal prokázaly, že kuřata patřila do stejné ráce jako drůbež chovaná starými Polynésany. Po genetické stránce byla tato kuřata prakticky identická s kuřaty, jež se v té době chovala na souostroví Tonga a Samoa. Rozdíl mezi DNA kuřat z El Adrenal a DNA kuřat z Velikonočního ostrova je minimální.
Zdá se skoro jisté, že Polynésané obývající Velikonoční ostrov podnikli cestu do Jižní Ameriky. Výprava jim zřejmě nezabrala více než dva týdny, což je celkem „v normě“ pro výpravy tehdejších Polynésanů.
V dědičné informaci jihoamerických indiánů zatím nikdo nenašel varianty genů, které by dokazovaly příměs polynéské krve. Podle Elizabeth Matisoo-Smithové je to celkem logické. Polynésané byli velmi zdatní cestovatelé, ale usídlovali se jen na ostrovech, kde nenašli žádné jiné lidi.
Zabrali tak třeba i Havaj nebo Nový Zéland. Pokud ale narazili v Chile na indiány, tak je prý vysoce pravděpodobné, že se otočili a pluli zase zpátky domů.
Takže ti smíškové, co si dělali legraci z Heyerdahla, byli nakonec pravdě blíž, než si troufali doufat. Z Ameriky do Polynésie pluly lodi „zpátečkou“ z výpravy směřující původně z Polynésie na Východ. Ještě že se toho cestovatel, dobrodruh a snílek Thor Heyerdahl nedožil.
.
Pramen:
PNAS, doi: 10:1073/pnas.0703993104
Diskuze:
