Je to tak trochu šok, protože až příště půjdeme na zahrádku se sazenicemi, tak abychom ještě dávali pozor na to, kterou rostlinu vedle které budeme sázet. Ukazuje se totiž, že rostliny vůbec nejsou tak laxní, za jaké jsme je dosud pokládali. Dvě ženy z McMaster University si posvítily na to, proč se rostliny se svými sousedy někdy snáší a jindy jsou spolu na kordy. Zjistily, že jejich vztahy se odvíjí od toho, jak moc si jsou vzájemně příbuzné. Pokud jsou spolu na jedné kupě se svými vzdálenými příbuznými, tak i když se jedná o jedince stejného druhu, soupeří spolu. Jestli ale jde o „vlastní krev“, pokud to tak u rostlin vůbec lze říci, vycházejí spolu dobře. Jde tedy o to, že úzce spřízněné rostliny (sourozenci), se vzájemně o zdroje připravit nehodlají a nenapadají se.  

Zvětšit obrázek

Susan Dudley: „Rostliny dokáží poznat své příbuzné a podle toho se chovají“. (Kredit:McMaster University)

Schopnost poznat vlastní přízeň je u zvířat běžnou záležitostí. U rostlin je to ale poprvé, co se něco takového podařilo zjistit. Přišla na to Susan Dudleyová, docentka biologie na McMaster University se svojí studentkou při pokusech, které probíhaly v kanadském  městě Hamilton. 

Dosud jsme měli zato, že když rostlinám začne být životní prostor malý, začnou proti sobě kout pikle. Je to konec konců logické, neboť jednají ve snaze využít co nejvíce prostor pro sebe. Dělají to tak, že začnou tvořit více kořenů. V případě limitovaných zdrojů vláhy a živin obsažených v půdě, jim to dovoluje přivlastnit si z nabízených zdrojů více. Sousedky, které to podcení chřadnou. V případě konfliktu tedy na rychlém zahájení tvorby mocnějšího kořenového systému závisí možnost přežití a šíření vlastních genů. Zbraní v získání strategické výhody ovládnutí surovinových zdrojů se tedy stává kořenový bal.

K velkému překvapení se nyní ukázalo, že k takovému soupeření dochází jen někdy. Jen pokud jde o cizí rodinu. Sourozenci se nějak svými kořeny dokáží „očichat“ a poznají se. Z pohledu evoluce a šíření vlastních genů by soupeření mezi sourozenci nemělo smysl. A skutečně, úzce geneticky příbuzné rostliny se začnou chovat přátelsky. Upustí od vzájemné nevraživosti i v případech, že místa k životu je málo. 

To ale znamená, že ačkoli rostlinám chybí schopnost poznávat a pamatovat si, jsou schopny komplexního sociálního chování, jakým je například altruismus.  A že tento přístup ve vztahu ke svým blízkým také běžně uplatňují. Vědkyně Dudleyová o tom žertem prohlašuje, že to stejné jako u lidí – nejzajímavější pochody, které určují naše chování, probíhají „pod povrchem“.
Dudleyová se svou studentkou toto zvláštní chování zjistila u rostliny pomořanka (Cakile edentula). Jde o zástupce brukvovitých, hojně rozšířeného v Severní Americe, včetně oblasti kanadských Velkých jezer. 

Pro zahradníky to zase až takový objev nebude. Znají totiž už dlouho, že některé druhy se snášejí lépe než jiné. Vědci nyní jen začínají přicházet na to proč tomu tak je. Nynější poznatek se dá shrnout do jedné věty: Mezi sourozenci panují přátelštější vztahy, než jaké jsou mezi příslušníky téhož druhu, jež pocházejí od nepříbuzných matek.  

Komentář Osla
Na rozdíl od nadšených biologů si troufám tvrdit, že tento objev nám k jásotu žádný důvod nedává. Máme tu totiž první vědecký důkaz o tom, že rostliny se chovají rozumněji než lidé.