Geny na řeči  
Dětí se naučí mluvit jazykem, kterým se hovoří v jejich nejbližším okolí. V naší DNA není gen, který by určoval, zda budeme mluvit česky, svahilsky nebo čínsky. Britští vědci přesto odhalili dědičné dispozice, které mohly ovlivnit typ jazyka, jakým mluví lidé z určité populace.

 

 

Dan Dediu

Všechny jazyky skládají slova ze souhlásek a samohlásek. Některé využívají k určení významu slov navíc i změnu výšky hlasu. Typickým příkladem tohoto typu řeči je čínština. Tzv. tonální jazyky jsou celkem běžné v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii. Ve zbývajících částech Asie, Evropě nebo v Austrálii se s nimi střetneme jen výjimečně. Pro cizince je výuka tonálního jazyka hodně komplikovaná. Dobře míněný dotaz na zdraví sousedovy matky se nevhodnou intonací promění v projev zájmu o to, jak se má sousedův kůň.


Dan Dediu a Robert Ladd z Edinburgh University se rozhodli prověřit, zda existuje pro mluvení tonálními jazyky vrozená dispozice. U zástupců 49 populací z celého světa prověřili 983 variant genů. Drtivá většina variant jednotlivých genů neměla s typem mluveného jazyka žádnou souvislost. Výjimku tvořily dva geny - ASPM a microcephalin. Jejich varianty označované jako D se vyskytují v nápadně zvýšené míře u etnik, která mluví netonálními jazyky. D varianty genů ASPM a microcephalin přitahují pozornost vědců už delší dobu. V lidské dědičné informaci se objevily z hlediska evoluce relativně nedávno. Rychle se však rozšířily a to znamená, že svým nositelům přinášejí nějakou výhodu. Zřejmě mění vnitřní organizaci mozku.

Zvětšit obrázek
Robert Ladd

Mozek lidí, kteří mají nadání pro tonální jazyky, vykazuje některé typické rysy. Má například mohutnější šedou kůru v centrech zodpovědných za vnímání výšky tónu. Dediu a Ladd jsou přesvědčeni, že za ztrátu těchto dispozic mozku zodpovídají nové D varianty genů ASPM a microcephalin. Výsledky svého výzkumu publikovali na stránkách prestižního vědeckého časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. 

Bylo oslabené rozlišování tónu řeči onou evoluční výhodou, jež stála v pozadí masového rozšíření variant genů ASPM-D a microcephalin-D? Dediu a Ladd si to nemyslí.
„Neexistuje žádný důvod, proč bychom měli netonální jazyky považovat za výhodnější než jazyky tonální,“ řekl Ladd v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist. „Čínská společnost si vybudovala pokročilou technologii, politický systém i filosofii. Byla se svým tonálním jazykem stejně úspěšná jako civilizace jejich současníků z východního Středomoří, kteří hovořili netonálními jazyky.“

Někteří evoluční biologové jsou ale jiného názoru. Podle Bernarda Crespiho ze Simon Fraser University v kanadském Burnaby může menší komplikovanost netonálních jazyků přispívat k rychlejšímu osvojení řeči u dětí. Zároveň se zvládnutím jazyka se v mozku rozvíjejí i další důležité funkce.
„To může být významná výhoda,“ tvrdí Crespi a dodává, že by svou domněnku chtěl v nejbližší době vědecky dokázat.   

 

Při vnímání řeči kde změna výšky hlasu určuje význam slov, mozek nejprve zpracuje informaci svojí pravou polovinou a pak informaci předá levé hemisféře, která slyšeným slovům přiřadí význam.



Čínštinu slyšíme jako hudbu
Při vnímání mluveného slova sehrává rozhodující roli levá polovina mozku. Hudbu vnímáme naopak především pravou mozkovou hemisférou. A jak je tomu s tonálními jazyky, jako je čínština, kde změna výšky hlasu určuje význam slov? Americko-čínský tým vedený Fan-Gang Zhengem z University of California v americkém Irvinu sledoval aktivitu mozků lidí naslouchajících mandarínské čínštině. Vědci zjistil, že mozek nejprve zpracuje informaci pravou polovinou mozku podobně jako hudbu. Pak ji teprve předá levé hemisféře a ta přidá slyšeným slovům význam.


Tento fakt komplikuje vnímání tonálních jazyků lidem, kteří mají těžkou poruchu sluchu kompenzovánu tzv. kochleárním implantátem. Zařízení, které převádí zvuk na vzruchy dodávané přímo do vnitřního ucha, je na změnu výšky tónu poměrně necitlivé. Pacientovi, který mluví netonálními jazyky, jako je třeba čeština, se tak může stírat rozdíl mezi otázkou a oznámením nebo emoce vyjádřené hlasem. Pacientům mluvícím tonálním jazykem ale může kochleární implantát zcela změnit význam slyšených slov.

 

 




 

Datum: 20.06.2007 12:14
Tisk článku

Snažíme se porozumět kočce - Rauth-Widmann Brigitte
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 169 Kč
Snažíme se porozumět kočce
Rauth-Widmann Brigitte

Diskuze:

Tonální jazyky v americe

Jiří Kouba,2007-08-18 13:58:48

jsou především v jazykové skupině Na-DIné. Načal jsem kdysi trochu fonetiku a gramatiku Chiricahua-Mescalero a utekl od toho. Tonáolní jazyky nemusí být nutně jednodušší v ostatních ohledech.

Odpovědět

Pokud

japok,2007-06-21 19:08:16

vím, tak tonální jazyky se vyskytují po celém světě, mimo jiné i v Evropě. Tonálnost mohou ztratit nebo získat během několika staletí, většinou v souvislosti s dalšími fonologickými změnami. Gen který by si selektivně vybíral ty pravé populace (protože tonální a netonální jazyky se můžou vyskytovat prakticky jeden vedle druhého) a držel se jich jen po určitou dobu si dovedu jen těžko představit. Koneckonců tonální jazyky se může naučit každý kdo chce, strýc si z Asie přivezl laoský přízvuk a chvíli mu trvalo, než se ho zbavil.
Zajímalo by mě, jestli na tom s nimi dělal aspoň nějaký lingvista. Tvrdit, že netonální jazyky jsou jednodušší než tonální je naprostý nesmysl, tonální jazyky mají jednodušší fonologický systém a často daleko jednodušší gramatiku...

Odpovědět

to noi

pavelm,2007-06-21 12:14:17

Nemůže, ale každý jazyk se postupně vyvíjí. Takže pokud bude většina populace bez toho genu, tak vývoj bude směřovat k omezení tonality. Pokud ano, tak je naopak větší pravděpodobnost že schopnost rozlišovat tóny najde v jazyce využití.

Odpovědět


to pavelm

noi,2007-06-21 14:50:17

Jasne, za predpokladu, ze tyto geny s tim opravdu souvisi. Ale to, ze se dany gen v te populaci vyskytuje casteji, mi prijde jako velmi slaby dukaz souvislosti s jazykem.

Odpovědět

neni to nahoda?

noi,2007-06-20 13:02:00

Jastli pro tuto hypotezu pouzili jen procento rozsireni tohoto genu u jednotlivych etnik, tak to je dost odvazne tvrzeni. Neni to spise tak, ze se tyto geny rozmnozily v etniku mluvicim stejnou reci, protoze se zpravidla mnozi mezi sebou prislusnici stejneho etnika? Vzdyt to vubec s vlohami k jejich jazyku nemusi souviset.

Odpovědět


náhoda? nemyslim si

pavelm,2007-06-20 17:51:07

Ti co nemají takové nadání rozlišovat tóny budou určitě upřednostňovat netonální jazyky.

Odpovědět


to pavelm

noi,2007-06-21 00:13:27

Jak muze uprednostnovat rodny jazyk? Ja si cestinu nevybral. Proste jsem se tu narodil.

Odpovědět


vždycky sem byl hudebně hluchej

CC,2007-06-21 10:52:23

a vždycky sem to sváděl na češtinu

a hle - genetika mi dala za pravdu

byť ještě brzo soudit, co je příčina a co následek, či šlo-li to vývojem ruku v ruce

Odpovědět


to noi

pavelm,2007-06-21 12:17:02

Pokud je pro většinu populace obtížné rozlišovat tóny, dá se čekat že jazyk se bude vyvíjet směrem k omezení využití tónů.

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace