Čeští vědci odhalili tajemství tropického pralesa  
Představa o vysoké pestrosti nížinných tropických pralesů, kde se druhové složení fauny mění pomalu s každým dalším krokem, vzala díky výzkumu českých vědců za své. Rozsáhlá území mají faunu velmi podobnou.

 

 

Vojtěch Novotný, Biologické centrum AV ČR a Jihočeská universita České Budějovice

Překvapivou zákonitost určující druhovou pestrost pralesních živočichů odhalil mezinárodní tým, v němž hráli klíčovou roli čeští vědci Vojtěch Novotný, Jiří Hulcr a Milan Janda z Biogckého centra AV ČR a Jihočeské university v Českých Budějovicích. Výsledky jejich výzkumu z nížinných pralesů v povodí řek Sepik a Ramu na Nové Guineji otiskl prestižní vědecký týdeník Nature.

 

Zvětšit obrázek
Jiří Hulcr, Michigan State University


Zájem vědců doposud přitahovaly především pralesy na úpatí hor. Na strmých svazích se fauna rychle mění v závislosti na nadmořské výšce, teplotě, srážkách a dalších faktorech. Na stejných rostlinách rostoucích v různé nadmořské výšce tu žijí z valné části zcela jiní tvorové. Díky tomu lze i na malé ploše horského pralesa nalézt nepřeberné množství organismů.
Většina pralesů se však rozkládá v rovinatých nížinách. Ukázalo se ale, že vysoký překryv druhů živících se na příbuzných rostlinách, je podobný i přes velké vzdálenosti, které je dělí. Tzv. "nízká beta-diverzita" je společná rozsáhlým pralesům v nížinách Nové Guineje, Amazonie nebo v povodí Konga, stejně jako horským pralesům na strmých svazích velehor, jakými jsou např. Andy.

 

Vědci z České republiky, Austrálie, Velké Británie, Papui –Nové Guineje a Spojených států  prozkoumali novoguinejský nížinný prales na ploše 75 000 kilometrů čtvereční. To je území bezmála stejně velké jako celá Česká republika. Sledovali celkem 175 druhů rostlin a  zhruba 500 druhů hmyzu, které na těchto rostlinách žijí. Předmětem zájmu vědců se stali motýli, jejichž housenky spásají listoví, dále brouci, jejichž larvy se živí dřevem stromů a pak i octomilky, jež hodují na ovoci. Zjistili, že ani na rozsáhlém území nížinného pralesa se druhové složení hmyzu příliš neliší. S ohledem na usedlý životní styl mnoha druhů hmyzu to bylo obrovské překvapení.

 

„Některý hmyz tráví celý život na jediné rostlině,“ říká americký člen Novotného týmu Scott  Miller z National Museum of Natural History. „Těm se sice létat moc nechce, ale když potřebují změnit místo, tak to dokážou.“

 

 

Zvětšit obrázek
Ukázka housenky můry Hercules, jež byla jedním z 500 druhů hmyzu sbíraných domorodými spolupracovníky (foto Milan Janda)

I místa vzdálená  500 kilometrů hostila z poloviny stejné spektrum druhů hmyzu. Druhy octomilek se prakticky nelišily ani na místech vzdálených 950 kilometrů. Naproti tomu v horských lesích sdílejí místa s různou nadmořskou výškou asi jen pětinu druhů hmyzu.

 


 

Zvětšit obrázek
Milan Janda, Biologické centrum AVČR a Jihočeská universita České Budějovice

Ukázalo se také, že hmyz nížinných pralesů není příliš vybíravý a může se živit na různých rostlinách. Až dosud považovali vědci hmyz tropických pralesů za vyhraněné specialisty, kteří vyžadují své oblíbené rostliny.

 

 

Výsledky výzkumu mají značný význam pro ochranu druhové pestrosti pralesů.
„Představte si, že můžete chránit 10 000 hektarů pralesa,“ uvádí Scott Miller názorný příklad. „Je lepší chránit deset různých pozemků o ploše 1000 hektarů a nebo jedno velké území o ploše 10 000 hektarů?“

 

 

Zdá se, že odpověď na tuto otázku je různá u horských a nížinných pralesů.
„Naše výsledky z Nové Guineje naznačují, že ochrana jedné větší souvislé plochy dává lepší výsledky než ochrana většího počtu menších území. V pralese, kde jsou velké rozdíly v nadmořské výšce nebo podnebí to může být naopak.“

Zvětšit obrázek
Ukázka brouků žijících ve zkoumané oblasti novoguinejského pralesa (foto J. Hulcr)

 

 

Za velký klad celého projektu je považována skutečnost, že se do výzkumu podařilo zapojit novoguinejské vědce včetně vyškolených pomocníků z řad místních obyvatel.

 

 

Zvětšit obrázek
Letecký snímek pralesa ve zkoumané oblasti (foto Jiří Hulcr)

Na sběru hmyzu a jeho taxonomickém určení se podílelo více než 150 novoguinejských domorodců.
O tom, zda zákonitosti objevené za významného přispění českých vědců na Nové Guineji mají obecnou platnost, se vědci přesvědčí výzkumem pralesů v jiných částech světa – na Borneu, v Ecuadoru, Guayaně, Ghaně a Thajsku.

 


Pramen: Nature, Michigan State University, Smithsonian

 

 

 

 

 

 

Datum: 15.08.2007 10:14
Tisk článku


Diskuze:

?

Andrej,2007-08-16 21:32:59

"Vědci předpokládali, že rozsáhlé pralesy v nížinách Nové Guineje, Amazonie nebo v povodí Konga jsou stejně pestré jako horské pralesy na strmých svazích velehor, jakými jsou např. Andy."
Prečo preboha. Veď k tomu nie je žiadny dôvod, skôr naopak:
1. Rovnake environmentálne parametre (teplota, vlhkosť, podložie...)
2. Prakticky žiadne migračné bariéry
3. Vysoký vek týchto ekosystémov

Odpovědět


re:

milan j,2007-08-17 00:40:01

To pochopitelne nikdo nepredpokladal. To co se necekalo, byl vysoky prekryv druhu zivicich se na pribuznych rostlinach, pres tak velke vzdalenosti. Tzv. 'nizka beta-diverzita'.

Odpovědět

hmm

jax,2007-08-16 05:54:55

no tak to je úúúúúúúúúúúžasnééééééééééééééééé.

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace