Německý fyzik Gregor Morfill přichází s vizí mimozemšťana, jaký tu ještě nebyl.
Morfill studuje chování prachu v ionizovaném plynu čili plazmatu a došel k závěru, že za určitých okolností mohou prachové částice vytvářet složité struktury. Někdy dokonce dojité šroubovice podobné těm, v jakých mají pozemské organismy ve formě DNA uloženu dědičnou informaci. I prachová dvojitá spirála může nést informaci. Některé její závity mají malý průměr, jiné jsou naopak široké. Střídání úseků s širokými a úzkými závity může sloužit jako informace zapsaná morseovkou sledem „čárek“ a „teček“. Důležitou vlastností prachové dvoušroubovice je schopnost vytvářet podle jednotlivých vláken kopie. Dvojitá šroubovice se může rozplést na dvě vlákna a ke každému se dotvoří jeho protějšek. Vzniknou dvě nové dvojité šroubovice a ty mají stejné pořadí úzkých a širokých úseků jako jejich předloha.
Tím však podobnost prachové dvojité šroubovice s DNA pozemských organismů nekončí. Prachová dvoušroubovice se „krmí“. Pro růst potřebuje nové plazma, a tak dochází k situacím, kdy jednotlivé dvoušroubovice o ionty plynu zápasí. Tak startuje jejich evoluce. Přežívají jen ty nejzdatnější prachové dvoušroubovice, které jsou v hltání plazmatu nejvýkonnější. Morfill je přesvědčen, že se tak mohou vyvinout podstatně složitější útvary než je pouhá dvojitá šroubovice.
Německý fyzik přiznává, že jeho počítačové modely jsou silně spekulativní záležitost, ale astrobiologové jeho představy nezavrhují a berou je celkem vážně. Experimentální ověření teoretických výpočtů nebude jednoduché, protože i slabá gravitace může jemné předivo prachové dvoušroubovice zničit. Morfill doufá, že se mu podaří eliminovat gravitaci působením magnetického pole. Pokud by tento fígl selhal, chtěl by prachové dvoušroubovice vytvářet na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Za nejpravděpodobnější místo, kde bychom mohli na „prachové mimozemšťany“ narazit „v přírodě“ považuje prstence Saturna nebo Urana.
Pramen: New Journal of Physics, New Scientist
Diskuze:
