Holandští psychologové Henny Bos, Frank van Balen a  psycholožka Dymphna van den Boom se pustili do výzkumu menšiny, která je založena lesbicky. Zajímalo je, jak takto orientované svazky vychovávají děti. V podstatě se jedná o výzkum na společenskou objednávku, protože s tímto druhem svazků se bude muset Evropa vyrovnat. Vyplývá to z prosperity a rozvoje institucí, které lesbickým ženám poskytují inseminace semenem dárců (viz například  dnes již mezinárodně fungující instituce se sídlem v anglickém Essexu a názvem Fertlity4life).

Zvětšit obrázek

Frank van Balen, jeden z autorů dánské studie.

Výzkum rodičovských vztahů, o kterých  zde bude řeč, prováděli vědci z University of Amsterdam. V podstatě přišli na to, že děti jsou šťastné a vyvíjejí se správně v milujících se „rodinách“. A že prakticky nezáleží na tom, zda rodinu tvoří taťka s mamkou, nebo dvě mamky.

Výsledky dánského výzkumu již komentoval Robert-Jay Green,  ředitel  Rockway Institute. Jde o výzkumnou instituci, která má sídlo v San Francisku a která sdružuje odborníky z celého světa, kteří v problematice lesb, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů něco znamenají. Jde zřejmě o největší koncentraci specialistů na danou problematiku na světě. Green novou studii Dánů okomentoval tak, že vlastně nic nového neobjevila a jen potvrdila výsledky, které na mnohem početnějších souborech, již dříve prokázali Američané.

Podrobnosti k holandské studii

Zvětšit obrázek

Podle psychiatrů a psychologů je lásky v lesbických „rodinách“ přinejmenším stejně, jako v těch normálních a společnost by z výchovy dětí lesbickými páry mít obavy neměla. (Foto: Gon Buurman)

Ani evropská studie netrpěla nedostatkem sledovaného „materiálu“. Do hledáčku výzkumníků se dostalo 100 heterosexuálních párů a 100 lesbických párů. Děti, které sledované páry vychovávaly byly ve věku 4 až 8 let. Všechny  páry se o děti staraly prakticky od jejich porodu. Celkový počet kluků a holek byl v obou skupinách vyrovnaný. Z toho plyne, že lesbické páry některé z pohlaví neupřednostňovaly. Charakteristika vztahů a výchovy v rodině nebyla hodnocena jen formou dotazníků, které by sledovaly stav věcí, jako je například doba strávená rodiči v práci, doma a společné činnosti s ratolestmi, nepřímo. Vědci také prováděli vlastní sledování těchto rodin. Jak pozorování, tak hodnocení vztahů v rodinách prováděli profesionální pedagogové a psychologové.

Určitou pikantností na tomto výzkumu je zjištění, že lesbické biologické matky byly mnohem spokojenější se svou partnerkou, než jak byly spokojeny matky z heterosexuálních vztahů se svými mužskými partnery. V lesbických  vztazích také panovala vyšší míra spokojenosti. Lesbické matky  trávily se svými ratolestmi mnohem více času, než kolik ho svým dětem věnovaly matky z normálních rodin.

Už na počátku vztahu vykazovaly lesbické páry  mnohem větší touhu mít děti, než jak tomu bylo u heterosexuálních partnerů.  Zajímavé je , že přístup k dětem byl od obou lesbiček zodpovědnější. Obě lesby věnovaly dětem mnohem více času při společných činnostech.  Partneři z normálních domácností trávili mnohem více času svými osobními pracovními povinnostmi mimo domov.

Zvětšit obrázek

Robert-Jay Green, Rockway Institute, USA

Podle Greena jsou data zjištěná na lesbách provokující a zvyšují zvědavost společnosti ve smyslu, jak tomu asi bude u homosexuálních mužů, kteří budou děti vychovávat. Jestli se jejich chování k dětem bude klonit spíše k praktikám heterosexuálních mužů a budou se oba věnovat více své práci (tak jako to dělají heterosexuální muži), nebo zda se jejich chování bude řídit spíše chováním heterosexuálních matek? Nebo bude tento vztah nebo nějakou kombinací? Podle Greena bychom na tyto otázky mohli odpověď znát již brzo, protože takový výzkum se již připravuje.

Z hlediska veřejné politiky je zřejmě nejdůležitějším poznatkem fakt, že vědci neshledali významné rozdíly v chodu rodin tvořených různými typy vztahů. V Evropě byl tak učiněn prakticky stejný závěr, jaký nedávno vydaly studie provedené americkou Společností pediatrů,  Společností  amerických psychiatrů a nebo Kanadskou asociací psychologů.  Všechny tři zmíněné instituce nenalezly na chodu těchto odlišných domácností významnější problémy s výchovou dětí a vydaly v tomto směru také oficiální prohlášení. V něm jsou oba typy vztahů hodnoceny stejně. Dostupné informace ukazují, že děti vychovávané v rodinách lesbických partnerek se podstatně neliší od dětí rodičů heterosexuálních.  Psychologický a genderový vývoj a identita dětí by neměly být narušeny.

Prameny:
American Journal of Orthopsychiatry (2007, Vol. 77, No. 1, 38-48)
Alliant International University