Jaký je světový potenciál produkce bionafty?  
Co mají společné Thajsko, Urugvaj a Ghana? Snaží se o co největší produkci pohonných hmot z obnovitelných zdrojů.

 

 

Zvětšit obrázek
Celkový potenciál produkce bionafty podle jednotlivých oblastí. Kredit: University of Wisconsin-Madison

Podnikatelskou sféru láká snadná výroba bionafty z rostlinného oleje a živočišných tuků. Vědci z University of Wisconsin-Madison, Nelson Institute for Environmental Studies, se pokusili odpovědět na otázku, které oblasti na zemi jsou z tohoto pohledu nejlépe situované.
Doktor Matt Johnston s profesorkou Tracey Hollowayovou (Center for Sustainability and the Global Environment (SAGE), posoudili 226 zemí podle jejich potenciálu vyrábět velké objemy bionafty s relativně nízkými náklady.

 

 

Zvětšit obrázek
Matt Johnston

Výsledky studie nyní zveřejnil časopis Environmental Science and Technology. Předložená analýza znovu poukázala na velký potenciál USA (největší producent sóji) a Brazílie (stávající velký producent bionafty). Dalšími žhavými kandidáty na výrobu významnějších objemů jsou považovány také Nizozemí, Německo, Belgie a Španělsko. 
Tato studie ale přichází s novým pohledem na možnou účast rozvojových zemí. Těch, které jsou již nyní význačnými exportéry rostlinných olejů, i když rafinaci svých produktů do podoby biopaliva ve velkém v plánu zatím neměly. Takových zemí, které nemají vlastní naleziště ropy a paliva musí dovážet, je hodně. Zatím svůj rostlinný olej exportují, ale mohly by jej dobře zužitkovat doma.

 

Podle předložené studie patří mezi nejatraktivnější země, z pohledu investic do zpracovatelských závodů na biodiesel, pět zemí. Jsou jimi Malajsie, Thajsko, Kolumbie, Urugvaj a Ghana. Toto pořadí není výsledkem kalkulace jejich zemědělské produkce a stavu mechanizace v zemědělství, ale také relativní bezpečnost, stabilita, návaznost na další odvětví hospodářství a další ekonomické faktory. Vědci svoje závěry doplňují tak trochu alibistickým komentářem, že totiž kriteria, která pro třídění zemí zvolili, jsou jen jedním z vícero možných způsobů posuzování těchto krajin.

 

 

Za myšlenkou udělat takovou analýzu všech zemí stála podle Johnstona jeho návštěva ostrovů Fidži. Tam spatřil jak se k výrobě elektrického proudu používá generátorů na naftu. Na ostrovy se nafta dováží loděmi za cenu přes pět dolarů za litr. Přitom se na ostrově pěstují kokosové palmy a z nich vyrobený litr oleje zde stojí 50 centů. Rozdíl v ceně je neskutečný. 
Společností, které se nyní věnují kalkulacemi investic do výroby biopaliv je mnoho. Nejvíce jich je v USA. V prognózách se často počítá s využitím oleje ze zemí, kde rostlinný olej tvoří součást výživy obyvatelstva. V řadě prognóz se jen málo dbá na to, že dlouhodobý nekontrolovaný růst produkčních ploch pro biopaliva by se podepsal na životním prostředí. K takovým negativním jevům ale již dochází i nyní. Například v oblastech jihovýchodní Asie, kde nárůst požadavků po rostlinném oleji vede k hromadnému odlesňování.  

Zvětšit obrázek
Členění oblastí podle výše nákladů na výrobu jednoho litru bionafty. Kredit: University of Wisconsin-Madison

Tato studie si dle slov autorů kladla za cíl vytipovat místa, kde a k jak velkému rozvoji produkce bionafty dojde. Autoři studie tak chtějí předejít problémům, ke kterým by v dané oblasti mohlo dojít. Tvrdí, že studie nemá v úmyslu upozorňovat investory a nabádat je „jděte tam a využijte tamních možností“. Naopak se snaží vzít do úvahy i možná rizika, která jsou s produkcí plodin orientovaných na bionaftu spojena, kterých zemí se to týká a v jakém rozsahu mají předpoklady takto orientované výroby. Studie má také předvídat dopady, jaké toto směrování bude mít.

 

 

Tracey Holloway

I když studie brala do úvahy všechny dostupné suroviny, od rostlinných olejů až po živočišné tuky, nakonec se ukázalo, že nejdůležitější jsou jen dvě.  Sójový olej a palmový olej. Nejdůležitějšími hráči na tomto poli jsou Malajsie, Indonésie, Argentina, Spojené státy a Brazílie. Tyto země mají potenciál na výrobu 80 % celosvětové produkce bionafty. 
Podle nynějších exportních objemů rostlinných olejů v nichž je zahrnuto 119 zemí, Johnstonův tým stanovil, že celková roční produkce bionafty se může pohybovat okolo čtyř až pěti procent celkové její světové potřeby. To za předpokladu, že by potřeba nafty zůstala na stávající úrovni a dále se již nezvyšovala.  Závěr není zrovna potěšující. Znamená totiž, že přes veškeré negativní dopady (kácení lesů, eroze následkem pěstování monokultur,...), se jedná o náhradu téměř podružného množství ropy.

 

Proč je tato studie na rozdíl od jiných, poněkud méně optimistická? Je to proto, protože autoři jsou ve svých výhledech opatrnější. Například si nemyslí, že by veškeré kalkulované objemy exportů rostlinného oleje mohly být zahrnuty jako surovina pro výrobu bionafty. Berou v úvahu skutečnost, že se exportovaný olej stává jinde nezbytnou součástí výživy. Studie je poměrně komplexní, neboť si všímá i takových věcí, zda konkrétní rozvojová země, pokud svůj olej využije na palivo, bude mít vůbec nějakou možnost vyvážet místo oleje i něco jiného. 

Zde je ke stažení reálný potenciál produkce bionafty pro jednotlivé země. České republice byla ve studii přisouzena hranice reálných možností výroby 60 milionů litrů bionafty, při nákladech 0,69 US dolarů/litr.

Teoretická ziskovost výroby v jednotlivých zemích.

Ziskový potenciál při zvýšení zemědělských výnosů.

Globální porovnání národních možností produkce bionafty – textová část studie s podrobnostmi způsobu výpočtu.

 

Pramen:  University of Wisconsin-Madison

Datum: 22.10.2007 04:00
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz