Cykasy zahřívají samčí květy o 25 stupňů  
Cykasy se při svém rozmnožování uchylují praktikám, kterými nutí opylovače jednat co nejefektivněji. Do arzenálu této strategie patří i ohřívání květů až o 25 stupňů Celsia.

 

 

Zvětšit obrázek
Šištice cykasu, samčí květ těsně před otevřením. Kredit: Irene Terry


Cykasy vypadají trochu jako palmy nebo kapradiny, ale s těmi nemají nic společného. Patří mezi nahosemenné rostliny podobně jako jehličnany. Na Zemi se objevily poprvé už před 290 miliony let a přežily i dinosaury.

Zvětšit obrázek
Irene Terry

K jejich zvláštnostem patří oddělené pohlaví. Na samčích rostlinách rostou šištice produkující pyl.


Podobně vyhlížející šištice samičích rostlin tvoří po opylení semena. Většina cykasů spoléhá při přenosu pylu na vítr. Některé cykasy však mají šupiny v samičích šišticích sevřené tak pevně, že do nich větrem unášený pyl nepronikne. Patří k nim i australský cykas Macrozamia lucida, který využívá k přenosu pylu zásilkové služby drobného hmyzu třásněnek druhu Cycadothrips chadwicki.


Australskému cykasu narostou šištice nejvýše jednou do roka a často musí na příležitost k tvorbě semen čekat i několik let. S opylením musí spěchat. Samčí šištice vydrží produkovat pyl nejvýše čtyři týdny.

 


Cykas proto nenechává drobným hmyzím poslíčkům volnou ruku a ovládá je důmyslným trikem. Přistihl jej při tom tým amerických a australských vědců vedených Irene Terryovou z University of Utah v Salt Lake City.

 

Zvětšit obrázek
Po krátkém hodokvasu dá šistice svým zahřátím (až na 40 stupňů Celsia) opylovačům na srozuměnou, že je čas změnit lokál. Kredit: Irene Terry


Vědce tento cykas zaujal schopností zahřívat šištice. Především samčí květy se denně mezi jedenáctou dopoledne a třetí hodinou odpolední zahřejí až o 25 stupňů a jejich povrchová teplota se přiblíží čtyřicítce. Samičí šištice se zahřívají o poznání mírněji.


Každodenní „zatápění“ musí být pro rostlinu životně důležité, protože na ně spotřebovává vydatné porce cukrů, škrobů a tuků, které potřebuje pro udržení základních životních pochodů. K čemu je vzestup teploty v šišticích dobrý?

 

Zvětšit obrázek
Aby byl pokyn k odletu dostatečně srozumitelný, je podpořen silou odéru látky zvané myrcen. Kredit : Irene Terry


Zahřáté samčí šištice uvolňují řadu těkavých látek. Je mezi nimi i myrcen, jehož koncentrace dosahují hodnot, které už opylovačům škodí. Třásněnky proto ze zahřátého květu prchají. Když šištice vychladne, intenzita vůně poklesne a rostlina získá pro třásněnky opět na přitažlivosti.


„Ta vůně skoro bere dech,“ říká Irene Terryová. „Je to velmi ostrý odér, který se ničemu nepodobá. Jako analogii si můžete představit muže, který to silně přehnal s vodou po holení.“


 

Zvětšit obrázek
Elektronový mikroskop odhalí, jak je třásněnka po návštěvě samčího květu pokryta pylovými zrny a připravena splnit poslání. Kredit : Irene Terry

Třásněnky vypuzené ze zahřáté šištice pátrají po další porci pylu. Jdou za slabou vůní myrcenu, která je neodolatelně láká. Pokud se jim poštěstí narazit na vychladlou samčí šištici, pokračují v pylové hostině. Mnohé se ale nechají nalákat k samičím šišticím, které „přikládají pod kotel“ mnohem méně než samčí cykasy a udržují si decentní myrcenovou vůni.


Samičí rostliny se tak maskují za samčí cykasy a daří se jim třásněnky ošálit. Hmyz prolézá mezi těsně sevřenými šupinami samičí šištice a pátrá po pylu. Na těle má nalepená pylová zrna, která při té příležitosti zanese až k vajíčkům a opylí je. Druhý den propuká pachová přetahovaná o třásněnky mezi samčími a samičími cykasy nanovo.


Irene Terryová a její spolupracovníci zveřejnili výsledky svého výzkumu v prestižním vědeckém týdeníku Science. Domnívají se, že australský cykas je na půl cesty mezi nahosemennými rostlinami, které chemickými látkami odhánějí škůdce od vlastního pylu, a krytosemennými rostlinami, jež se naučily vůní lákat hmyzí opylovače ke svým květům.



Pramen: The University of Utah

 

 

Datum: 23.10.2007 16:31
Tisk článku


Diskuze:

Podobnejch výhřevnejch kytek,,,,

ZEPHIR,2007-10-23 20:25:13

,,,je ve skutečnosti docela hodně. Třeba áronovitá kytka elicodiceros muscivorus v zimě solidně hřeje a udržuje si svou tělesnou teplotu mezi 30 - 36º C, dokud teplota okolí neklesne pod 4 º C. Podobně jako Philodendron solimoesense láká na svý teplo hmyz.

http://www.sciencenews.org/articles/20031213/bob9.asp

BTW Překvapuje mě, že si OSEL vyjímečně ušetřil narážky na globální oteplování.

Odpovědět


mě nepřekvapuje

mustafa ibrahim,2007-10-24 07:59:53

Mě nepřekvapuje, co všechno Zephira překvapuje. Rostliny, které uvádí, jsou krytosemenné a jejich opylení závisí na aktivitě hmyzu. Lákání hmyzu na teplo u nich bylo posáno už před mnoha lety. U cykasu je objev podobného fenoménu poměrně nečekaný. Každopádně je to novinka. Já ji vítám. Zase jsem se dozvěděl něco nového.
Zephirův komentář dokazuje, že jestli je někdo globálním oteplováním posedlý, pak to rozhodně není Osel. Moc by mě zajímalo, jestli z tohoto hlediska rozvířil diskusi také na stránkách, kde se referuje o prohlášení spisovatelky Rowlingové, že Brumbál je teplouš. Že by bylo "zteplání" Brumbála neklamným důkazem globálního oteplování? Asi jo. Asi je to jako v Postřižinách, kam dorazila éra zkracování.

Odpovědět


Vývoj tepla v šiškách cykasu

ZEPHIR,2007-10-24 10:31:42

novinka rozhodně neni - viz např. [Tang W. 1987b. Heat production in cycad cones. Botanical Gazette 148: 165-174.]
Na zbytek těch blábolů nemá smysl reagovat, jak jistě sám rád uznáš.

Odpovědět

...se Irene nedivim...

jara cimrman,2007-10-23 17:28:32

...se Irence nedivim, ze ji zahrate samci sistice berou dech....si to tak trochu dovedu predstavit....jinak jsem byl clankem unesen asi jako pyl vetrem....diky....

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz