Zvětšit obrázek

Vstupy do globálního klimatického modelování. Netušíme, nakolik jsou kvalitní, ale i tak ilustrují veselou složitost globálního klimatu. Kredit: UCAR

Klimatičtí modeláři mají nevděčné živobytí. Dlouhá léta po jejich práci neštěkl ani pes. Teď se to všechno otočilo a o každou předpověď budoucího vývoje klimatu se novináři, aktivisté i politici rvou zrovna jako ti psi. Těžko říct, co je vlastně horší, ale nakonec by leckdo jistě souhlasil, že to druhé. Popularita sice přináší grantové penízky a další příjemné věci, ale kromě toho taky příšerný tlak, který těžko pochopí někdo, kdo ho nezažil na vlastní kůži.

Zvětšit obrázek

Klimatické předpovědi od IPCC. Lépe to nepůjde. Kredit: ESF

Modelovat klima není vůbec jednoduché. Jako každé modelování je to taky ve skutečnosti šíleně subjektivní záležitost, což by asi málokdo tušil. Každý, kdo kdy udělal nějaký model, ví ovšem svoje. Do žádné rovnice se nedají nacpat všechny představitelné proměnné, ty je potřeba nějak vybrat, každý model má x parametrů a ty je potřeba nějak nastavit, při každém modelování vyjde y různých modelů a z těch je potřeba nějak vybrat a tak dále a dále. Cyničtí modeláři praví, že jen s trošičkou snahy lze z jakýchkoliv dat přesvědčivě vymodelovat prakticky cokoliv a není moc důvod jim to nevěřit.

To je dobré mít na paměti, ale zase by bylo nefér upírat klimatickým modelářům profesionalitu a snahu dobrat se nějakých rozumných výsledků. Koneckonců, v době módního klimatického šílení by jistě nebylo špatné mít realistické odhady budoucího vývoje klimatu. Jenže, jak se zdá, ono to nejde.

S tímto výbušným zjištěním přicházejí Gerard Roe a Marcia Baker, oba z Department of Earth and Space Sciences na University of Washington. Nejsou to kupodivu agenti ExxonMobilu, ale klimatologové. A své kolegy modeláře nijak moc nešetří. Podle nich ani ty nejpřesnější možné modely nikdy nesvedou přesně předpovědět jak skleníkové plyny v budoucnu změní teplotu Země.

Zvětšit obrázek

Americký prezident a australský premiér jako klimatičtí darebové? Být aktivistou a věřit v Kjóto je tak snadné... Kredit: L. Lombardi/Zuma Press/Newscom

Autoři se podívali na notoricky omílané odhady změny teploty Země, které by údajně měly nastat, pokud se v atmosféře zdvojnásobí hladina oxidu uhličitého oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Současné nejlepší odhady praví, že teplota stoupne o 2 až 4,5 stupně, oteplovači a bulvár dodávají, že je jistá malá šance, že to bude až o 8 stupňů, realisté zase, že to taky eventuelně může být jen zcela nepatrný vzestup, pokud vůbec nějaký. Bohužel, tohle se říká už posledních 20 let a lidé milující rázné akce jsou z toho poněkud roztrpčení.

Zvětšit obrázek

Motivace radikálních klimatických oteplovačů občas vybublá ven. Kredit: aktivistický web Rising Tide.

A nejspíš se to nezlepší. Není to ale nic divného, chtělo to jenom smířit se s realitou.

Spolehlivost předpovědí aktuálního počasí mluví za vše. Roe s Baker sice složitě vyprávějí o zpětných vazbách, kterým navíc soudobá klimatologie ještě příliš nerozumí, ale ve skutečnosti je to jasné jako facka. Klima je chaotický systém a proto je z principu nepředpověditelné s větší přesností. Nejde zjistit, jak bude vypadat za týden a je hodně naivní si myslet, že předpovědi v řádech desetiletí budou snazší. Lze sice hádat, že v zimě bude spíš zima a v létě spíš horko, ale to je tak všechno.

Tuto studii provázejí solidně paranoidní komentáře, které opět nechtěně vypovídají o bizarnosti dohadů kolem klimatu. Prakticky každý z nich cítí potřebu zmínit se, jak výsledky zmíněné studie jistě poskytnou munici lidem, kteří sabotují boj za šťastné klimatické zítřky, mezi prvními kritikům placeným ropnými korporacemi. To je skoro citát, středoevropan s ještě ne tak dávnou zkušeností se životem, v němž zítra již znamenalo včera, jenom smutně kroutí hlavou. Angažovaní klimatologové na poněkud manipulátorském webu RealClimate dokonce dospěli k závěru, že je nutné vyvěsit vysvětlující text, v němž se průhledně snaží tuhle záležitost bagatelizovat a dokonce z ní vyvozovat, že bychom měli proti klimatu bojovat ještě o to usilovněji.

Zvětšit obrázek

Umělecká vize důkladného uplatnění úřednických restrikcí v boji proti oxidu. Kredit: web konzervativního think tanku NCPPR

Co z toho všeho plyne? Především, kritici nadšeného oteplování měli v tomto bodě zjevně pravdu. Modely mají své meze. Modelářům se bude o něco hůř žádat o grantové příspěvky, není to ale nic tragického. Veřejnost se bude muset smířit s tím, že přesněji to nepůjde a měla by brát práci klimatologů více s nadhledem. Rovněž jde o další silný argument ve prospěch adaptace na změny klimatu, která by byla univerzální, zakládala by se na široké podpoře výzkumu a technologickému rozvoji a byla by nezávislá na reálném směřování klimatu, ať už bude jakékoliv. Ostatně, tento týden, pro mnohé překvapivě, stěžejní vědecký plátek Nature publikoval komentář, v němž dva britští vědci Gwyn Prins z London School of Economics a Steve Rayner z Oxford University docházejí k tvrdým závěrům ohledně oxidu. Podle nich jsou akce typu Kjóto k ničemu, je potřeba vyjednávat s reálnými největšími producenty oxidu, násilné úřední vnucování globálního trhu s emisemi vidí jako zoufalost a doporučují zaměřit se na výzkum a adaptaci. Pokud budou slyšet, tak je to dobrá zpráva.

Pramen: NewScientist 25.10. 2007, Science 318: 629-632, Nature 449: 973-975.