Náš vlastní Měsíc je coby kamenem dohodil, jenom zhruba tři dny letu kosmickou lodí na současný pohon. Jenomže gravitace Měsíce činí zhruba jednu šestinu pozemské a každá loď, která na něm přistává, musí mít komplikovaný pohonný systém, který ji dokáže ubrzdit. Takové motory a palivo pochopitelně nejsou zadarmo.
Právě díky tomu Měsíc podle odborníků překvapivě není tím nejsnáze dosažitelným cílem sluneční soustavy pro přistání vesmírných sond. Jsou jím Marsovy miniaturní měsíce Deimos a Phobos, čili Hrůza a Strach, v řecké mytologii synkové boha války Area a poněkud nevěrné bohyně lásky Afrodity, jinak manželky božského kováře Hefaista. Oba měsíčky jsou hodně tmavé a mají nápadně bramborovitý tvar - Deimos zhruba 15x12x10 km a Phobos 27x21x18 km. Vzhledem k titěrné velikosti se jejich gravitace pohybuje v tisícinách pozemské. Proto by přistání na nich nepřipomínalo ani tak přistání na Měsíci, jako spíš zakotvení u mateřské kosmické lodi nebo vesmírné stanice.
Pascal Lee z Mars Institute tvrdí, že obnovení cest na Měsíc spotřebuje 200 až 300 miliard dolarů a desítky let výzkumu. Naproti tomu výprava na Deimos by mohla stát pouhých 30 miliard. Mohlo by se zdát, že marsovské měsíce jsou jako cíl kosmického výzkumu nezajímavé a že jejich dobytí by bylo strašlivým plýtváním. Jenže ve skutečnosti jsou Deimos a Phobos nesmírně zajímavé. Nikdo neví, co jsou vlastně zač. Jejich původ řeší spousta hypotéz - od polapených asteroidů, přes zbytky většího měsíce rozbitého kosmickou srážkou až po gigantické kosmické lodi zaparkované na oběžné dráze Marsu, jejichž majitel někde ztratil klíčky. Cestovat na Deimos a Phobos by mohlo být i ryze praktické. Možná jednou budou oba nebo alespoň jeden z nich sloužit kupříkladu jako terminály meziplanetární dopravy.
Momentálně se na Marsovy měsíce chystají pouze robotické sondy. Rusové plánují vyslat sondu Phobos-Grunt, která by měla v roce 2009 pokusit dosáhnout Phobosu, odebrat na něm vzorky a poté je dopravit na Zemi. Mise Phobos-Grunt bude hledat hlavně vodík nebo vodu, což by v případě úspěchu eventuelně mohly využít následující projekty. Pokud mise k Phobosu uspěje, mohla by NASA vyslat robotickou misi k Deimosu.
Prvním cílem pilotovaných sond by mohl být spíše Phobos. Je větší a zároveň blíž povrchu Marsu, od něhož je vzdálený pouze 9700 km. Na Phobosu je proto větší šance nalézt dávné meteority vyvržené z Marsu, které by mohly přinést cenné informace o minulosti Rudé planety. Ve vzduchoprázdnu na povrchu marsovských měsíců se takové meteority mohly uchovat mnohem snáz, než na povrchu Marsu, kde panují vcelku drsné povětrnostní a chemické podmínky.
Přistání na měsících Marsu bude jistě mít i řadu úskalí. Sondy ani astronauti se pravděpodobně nevyhnou metrům pohyblivého prachu, které jim řádně ztrpčí život. Za stávajících vesmírných technologií by taková výprava pro její účastníky znamenala i citelné zvýšení rizika předčasného úmrtí na rakovinu na 5 procent. Pro srovnání, šestiměsíční pobyt na vesmírné stanici ISS zvedá tohle riziko o 0,35 procenta. Toto je parketa pro vývojáře, kteří by se měli snažit v budoucnu snížit nepříjemný vliv kosmického záření na dlouhodobé kosmické lety.
Pokud se vše úspěšně podaří, tak budou první lidé na marsovských měsících odměněni veselým dalekonosným poskakováním a nepřekonatelným výhledem na Mars. Z povrchu Phobose se Mars bude jevit jako obrovský rudý kotouč, 80 krát větší než nejzdařilejší pozemský úplněk. A to už přece stojí za to. Když to dobře půjde, tak si to podle hrubých odhadů první lidi zkusí za 10 let.
Pramen: NewScientist 8.11.2007, Wikipedia.
.
NASA přemítá nad neuvěřitelně exotickou těžební technologií
Autor: Václav Diopan (26.04.2021)
Vznikly marsovské měsíce Deimos a Phobos v děsivé srážce planet?
Autor: Stanislav Mihulka (08.07.2016)
Dynamické oceány ledových měsíců
Autor: Tomáš Petrásek (12.05.2016)
Diskuze:
