Kosmické záření a černé díry  
Částice kosmického záření s těžko představitelnými energiemi jsou s největší pravděpodobností produkovány v těsné blízkosti gigantických černých děr uvnitř galaxií. Směr, ze kterého k Zemi dorazily, totiž často odpovídá právě polohám známých aktivních galaktických jader.

 

 

Zvětšit obrázek
Mapa oblohy ukazuje směr příletu 27 částic s nejvyššími energiemi (kroužky). Červené hvězdičky vyznačují polohy 472 aktivních galaktických jader do vzdálenosti 250 miliónů světelných let. Modře je vyznačena část obloze pozorovatelná z PAO (sytost odpovídá délce expozice). Kredit – Pierre Auger Observatory

Kosmickým zářením nazýváme nabité částice jako protony nebo atomová jádra, které nepřetržitě dopadají na zemskou atmosféru z vesmíru. Pocházejí z nejrůznějších zdrojů – ať už je to přímo naše Slunce nebo jiné objekty uvnitř Galaxie, například pozůstatky supernov. Jejich energie se rovněž liší případ od případu. Jsou ale mezi nimi pozorovány skutečně exotické částice – představme si například jediný proton, který má ovšem energii srovnatelnou s tenisovým míčkem letícím rychlostí 100 km/hod.

 

 

Zvětšit obrázek
Schéma činnosti observatoře ukazuje částici kosmického záření, která spustí sekundární spršku tvořenou miliardami částic v atmosféře. Ta je zaznamenána fluorescenčními dalekohledy a dalšími detektory. Kredit – Pierre Auger Observatory

Vysvětlení původu takových částic není ovšem jednoduché. Až doposud byla vyslovena řada teorií. Jedna z nich jako zdroj takových giganticky energetických částic považuje aktivní galaktická jádra. Galaxie s aktivním jádrem má ve svém středu monstrózní černou díru, která doslova hltá veškerý okolní materiál. Ten se řítí dovnitř černé díry a přitom vysílá jak částice s vysokou energií tak i samotné záření.

 

 

Tolik tedy jedna z teorií, kterou se ovšem až doposud – a stejně jako všechny ostatní – nepodařilo prokázat. Nicméně jak se zdá, důkaz nyní předložen byl. Přišel s ním rozsáhlý mezinárodní tým vědců, kteří se podílejí na projektu Observatoře Pierra Augera v Argentině. Tato observatoř je schopná zaznamenat nejrůznější částice kosmického záření při jejich vstupu do zemské atmosféry. Částice při interakci s ní totiž vytvoří kaskádu sekundárního záření, kterou je možno detekovat. Jako prvnímu se to v historii podařilo v roce 1938 právě francouzskému vědci, podle kterého je observatoř pojmenována.

 

 

Pierre Auger Observatory (PAO) je tvořena 1600 detektory a 24 fluorescenčními dalekohledy, které jsou rozmístněny na ploše 3000 km čtverečních. Do provozu byla uvedena v roce 2004 a až dosud se podařilo uvést do chodu 1400 detektorů. Hybridní systém detektorů umožňuje velmi dobře odhadnout energii původní částice a její dráhu. Na tomto rozsáhlém mezinárodním projektu se podílejí i vědci z České republiky.

 

Zvětšit obrázek
Jedna ze čtyř budov s fluorescenčními dalekohledy, vedle komunikační věž a v popředí jeden z 1600 povrchových detektorů. Kredit – Pierre Auger Observatory

 

Za dobu svého provozu zaznamenala PAO již na milión spršek kosmického záření, ovšem jen ty nejvíce energetické částice lze přesněji ztotožnit se zdroji na obloze. To se v současné době podařilo pro pouhých 77 spršek, které byly způsobeny částicemi kosmického záření s energiemi vyššími než 40 EeV (4.10^19 elektronvoltů). Nejistota určení polohy zdroje na obloze činí v těchto případech méně než 1 úhlový stupeň.

 

Zvětšit obrázek
Každý z povrchových detektorů pro svou autonomní činnost potřebuje jen 20 W sluneční energie. Signál z detektoru je automaticky přenášen rádiově do centrální observatoře. Kredit – Pierre Auger Observatory

 

Údaje o 27 částicích s energiemi nad 57 EeV byly srovnány s polohami 318 galaxií s aktivními jádry a ukázalo se, že souvislost mezi nimi není náhodná. Analýza prokázala, že všech 27 částic přichází z těch částí oblohy, kde se nachází některé z relativně blízkých aktivní galaktických jader. Už dřívější teoretické práce totiž ukázaly, že ani takto vysoce energetické částice nemohou ve vesmíru urazit vzdálenosti větší než několik stovek miliónů světelných roků. Při svém putování vesmírem se totiž srážejí s fotony reliktního záření a postupně ztrácejí svou energii.

 

 

Na druhou stranu drtivá většina spršek pochází z méně energetických částic kosmického záření, u kterých je ovšem problém nalézt jejich zdroj. Na rozdíl od výše zmíněných gigantů je totiž jejich dráha výrazně ovlivněna magnetickými poli uvnitř galaxie a tak v podstatě není možné určit, odkud vlastně přiletěly.

 

 

Těch nejvíce energetických částic je ovšem velmi málo. Na 1 km^2 dopadá v průměru jedna taková částice za sto let. Jen díky tomu, že PAO pokrývá tak rozsáhlou oblast, je schopna zachytit každým rokem zachytit na 30 takových částic.

 

 

Zdroj:
Pierre Auger Observatory
NewScientist.Com

 

Autor: Pavel Koten
Datum: 12.11.2007 09:23
Tisk článku



Diskuze:

rotace?

Ivan Vitula,2008-06-23 10:47:39

V okolí čd by se měl zpomalovat čas až k úplnému neplynutí na horizontu - z hlediska vnějšího pozorovatele. Každý pohyb na horizontu - včetně rotace - by vyžadoval nekonečné množství "vnějšího" času. To ovšem není v časově konečném vesmíru k dispozici. Takže něco je asi špatně.

Odpovědět

Čísla na osel.cz

Vojtěch Delong,2007-11-24 18:59:12

V článku byla zmíněna energie 57 EeV. Vyšlo mi, že taková částice by musela mít i při 0,8násobku rychlosti světla 10 na jedenáctou krát vyšší hmotnost, než je atomová hmotnostní jednotka. Čili kdyby se jednalo o prvek, měli bychom v periodické tabulce hodně velkou díru. Kdyby to byla molekula, není to kosmické záření, ale obří protein letící relativistickou rychlostí(podotýkám, že efekt relativistické váhy jsem vynechal, to by potom hmotnost vyšla ještě vyšší), reálně tak max. těch 0,8 násobku rychlosti světla. Jestliže je to opravdu nějaká elementární částice(ačkoliv tohle označení používám nerad), musela by být o mnoho těžší než nejtěžší známé částice, které jsme vyrobili v urychlovačích(naše 57EeV částice by byla více jak miliardkrát těžší než např. lambda hyperon). Síla té částice by při srážce uvolnila tolik energie, kolik je dvojnásobek síly airsoftové zbraně(elektrické). Na poměry makrosvěta nemístné. V souvislosti s tím připomínám, že pro studium částic, které teprve předvídáme, stavíme LHC(Large Hadron Collider), který má částicím udílet energie v řádu jednotek TeV(tj. milionkrát méně než naše EeVička). Není to poprvé, co narážím na podivné číselné údaje. Bylo by záhodno, aby bylo patrné, ke které teorii se texty článků z astrofyziky vztahují, aby bylo možno porovnat prezentované údaje s ověřenými zdroji. Zároveň chci reagovat na poznámku ZEPHIRa, který tvrdil, že i hvězda o hmotnosti 110ti násobku hmotnosti Slunce vytvoří černou díru o hmotnosti max. 10 Sluncí. Nenašel jsem jedinou referenci toto tvrzení podkládající. Teorie superstrun je pro tyto aproximace nestabilní, jedná se tu o aplikaci neověřených predikcí na makrosvět. Myslím to pouze jako varování, ne jako urážku. Sám si na serveru osel.cz hledám zajímavosti a nechci, abych kvůli každé trivialitě musel ověřovat pravdivost článků.

Odpovědět

Může ublížit?

Vojta49,2007-11-13 21:25:46

Energie popisovaných částic je úctyhodná. Může taková částice ublížit člověku na oběžné dráze? A co udělá s elektronikou v raketoplánu? Může být nebezpečná i po průchodu atmosférou?

Odpovědět


Částice na oběžné dráze

ZEPHIR,2007-11-14 19:34:26

se projevujou jako barevný záblesky na sítnici, občas sou "vidět" i kolem reaktorů, zvlášť při zavřenejch očích. Někde sem čet, že občasný zemětřesení na Zemi se přikládaj průletu strangeletu, když k nim totiž dojde na protilehlejch stranách planety současně. Záblesk gamma záření z blízký supernovy by působil celoplošně, sterilizoval biosféru a atmosféru obarvil oxidama dusíku, čimž by vyvolal silnej skleníkovej efekt.

Odpovědět

Prislo vsetkych 27 castic z galaktickych jadier?

TH,2007-11-13 10:03:50

V článku sa tvrdí že, "všech 27 částic přichází z těch částí oblohy, kde se nachází některé z relativně blízkých aktivní galaktických jader." Na obrazku je vsak aspon 7 kruzkov prazdnych, pricom u styroch sa ani v blizkosti ziadne jadro nevyskytuje. Jeden kruzok je dokonca uprostred obrovskej prazdnej plochy. Tako ako to je?

Odpovědět


Spolehlivost tohodle tvrzení...

ZEPHIR,2007-11-13 10:31:40

...samozřejmě nepřesahuje nějakých 90%, ale zdá se, že zdroje energetických částic sou soustředěný kolem roviny lokální kupy galaxií, ve který sídlí i naše galaxie. Tam se předpokládá existence mladých galaxií s aktivními galaktickými jádry. Některý z nich pozorujeme, některý ne, protože podle posledních teorií by ty galaktický jádra měly bejt zahalený silným oblakem prachu. Podle éterový teorie se galaxie rodí tak, že se kvasar radiačně vypařuje, kolem něj se hromadí a sekundárně kondenzuje hmota, která pak vytvoří normální placatou galaxii, když se kvazar vypaří. Takže to, že většinu těchle zdrojů v optickým spektru nevidíme mě moc netrápí.

Popravdě řečeno, je nepravděpodobný, že by se takový částice rodily z čistýho vakua, takže celej výzkum víceméně sloužil "jen" k potvrzení experimentálního předpokladu, kterej už dávno tušíme.

Odpovědět

..mam rad

jara cimrman,2007-11-12 18:35:15

...kdyz na me zazari cerna dira, a doslova hlta okolni material, velmi se mi to libi....vas Jara Cimrman, astronom amater

Odpovědět

Popis k obrázku

Bikkhu,2007-11-12 11:49:22

"Červené hvězdičky vyznačují polohy 472 aktivních galaktických jader do vzdálenosti 250 miliónů kilometrů. "
Není 250 miliónů kilometrů trochu blízko? :-))

Odpovědět


km -sv.l

redakce,2007-11-12 12:11:29

Je to blízko. Už jsme to natáhli. Díky. red.

Odpovědět


Podekujte!

Franta Vrata,2007-11-12 19:36:19

Jo, preklepy se stanou, spise panu Kotenovi podekujte ze se drzi "sveho kopyta" a pise o astronomii ktere rozumi a dokaze Vam pripadne neco vysvetlit nez kdyby psal treba o biologii!!!

Odpovědět


Ještě to tam zůstalo

Standa,2007-11-12 23:45:58

V popisku malého obrázku je to dobře, ale po kliknutí na něj je to stále špatně.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz