Dědičná dispozice snižuje schopnost poučit se z chyb  
Říká se, že moudrý člověk najde poučení i v cizích chybách, zatímco hlupákovi k tomu nestačí ani chyby, kterých se dopustil sám.

 

 

 

 
Markus Ullsperger

Z výzkumu německých vědců vedených Markusem Ullspergerem z kolínského Ústavu Maxe Plancka pro neurologický výzkum vyplývá, že k nepoučitelnosti některých lidí může přispívat gen, podle kterého nám v mozku vzniká bílkovinná molekula tzv. D2 receptoru. Výsledky německé studie zveřejnil americký vědecký týdeník Science.

 

 

 
Michael Frank

Ullsperger a jeho spolupracovníci pozvali k testům šestadvacet  dobrovolníků. Předběžné genetické testy prokázaly u dvanácti účastníků pokusu mutaci genu pro D2 receptor označovanou jako A1. Tito lidé mají v mozku asi o třetinu méně molekul schopných vázat signální molekulu dopamin. Ve vlastním pokusu dostávali dobrovolníci na monitoru počítače opakovaně na výběr ze dvou symbolů. Za volbu jednoho je čekala odměna v podobě usměvavého  „smajlíka“, za volbu druhého byli potrestáni zamračeným obličejíkem. Vědci zkomplikovali dobrovolníkům rozhodování tím, že odměna či trest přicházely s osmdesátiprocentní  pravděpodobností. Mátli dobrovolníky  i čtyřmi dalšími symboly, po jejichž volbě následovala odměna či trest v ještě vyrovnanějším poměru. Po celou dobu řešení úloh sledovali vědci u účastníků pokusu aktivitu jejich mozku.

 

Všichni dobrovolníci se naučili vybírat symbol, za který byli s osmdesátiprocentní pravděpodobností odměněni úsměvem. Pro dobrovolníky, kteří mají v mozku méně D2 receptorů, však bylo obtížné vystříhat se volby symbolu, za níž byli s osmdesátiprocentní pravděpodobností potrestáni zamračeným obličejíkem. Rozdíly byly patrné i v aktivitě mozku.

Ariel Knafo

Dobrovolníci, jejichž mozek je chudší na vazebné molekuly pro dopamin, měli při testech sníženou aktivitu mozkových center v kůře čelního laloku a v části mozku zvané hipokampus. Tato centra jsou zodpovědná za vnímání nepříjemných podnětů a za ukládání informací do dlouhodobé paměti. 

 



Ullsperger je přesvědčen, že právě tento fakt přispívá k tomu, že se lidé se sníženým množstvím D2 receptorů v mozku obtížněji  poučují z nepříjemných zkušeností.
Zároveň však německý neurolog zdůrazňuje, že naše každodenní rozhodování v běžných životních situacích zdaleka nezávisí jen na množství D2 receptorů v mozku.

 



Dřívější studie prokázaly, že lidé se sníženým výskytem D2 receptorů v mozku jsou náchylnější k závislosti na návykových látkách. Podle amerického neurologa Michaela Franka z Arizonské univerzity  v Tucsonu by mohl být sklon k závislosti posílen tím, že si lidé se sníženým množstvím D2 receptorů velmi dobře zapamatují příjemné zkušenosti s drogou. O poznání hůř se ji daří ukládat do paměti nepříjemné zkušenosti, které konzumaci drog provázejí.

 

Zdaleka ne všichni odborníci ale s Ullspergerem souhlasí.



Gen AVPR1 je na chromozómu 12 (mapová oblast 59,826,483 - 63,832,857 bp), místo je vyznačeno tenkou červenou čárkou.
Je-li pravdou, že nositelé určité varianty tohoto genu rozhazují částky o 50% vyšší...




Americký neurolog David Goldman je přesvědčen, že mutace A1 nemá na práci D2 receptorů v mozku žádný vliv. Stejného názoru je i americký genetik Neil Risch, který v rozhovoru pro týdeník Science řekl: „Mutace A1 byla v posledních osmnácti letech podezírána z podílu na všech psychiatrických poruchách, jaké si jenom lze představit. A pokud vím, žádné z těchto podezření se nepotvrdilo.“

 

 









Štědrost a geny
Sklon k větší štědrosti můžeme zdědit. Dokládá to výzkum izraelských vědců vedených Arielem Kafoem z Hebrejské university v Jeruzalémě. Vědci nejprve testovali ochotu dobrovolníků podělit se s ostatními účastníky pokusu o částku 12 dolarů, kterou dostali na začátku experimentu. Následně byla všem dobrovolníkům odebrána DNA a proveden test genu AVPR1. Přitom se ukázalo, že nositelé jedné varianty tohoto genu obdarovávali účastníky testu o 50% vyššími částkami než ostatní dobrovolníci.

 

 





 
...možná by nebylo na škodu se před svatbou zajímat u partnerky také o její konfiguraci genovou.


Podle této varianty genu se vyrábí větší množství bílkoviny, která na sebe v mozku váže hormon vasopresin, o kterém je známo, že se podlí na upevnění sociálních a citových vazeb mezi lidmi.

 

 


Zdaleka to ale neznamená, že vlastníci „sobecké“ varianty genu AVPR1 nemohou projevit štědrost. Geny nad námi nemají neomezenou moc. Stačí jen chtít.  Je zajímavé, že stejnou variantou genu AVPR1, jakou mají štědřejší lidé, je vybaven i jeden druh amerického hraboše, který ve zvířecí říši vyniká pevností svazku mezi samicí a samcem. Tito hraboši si zůstávají po spáření věrní po zbytek života.






 

Datum: 18.12.2007 11:42
Tisk článku


Diskuze:

ježek

míša,2008-02-01 10:01:36

chtěla bys někdy vidět opice?????????

Odpovědět

vynikajici zprava

jara cimrman,2007-12-18 16:15:03

...jsem primo nadsen....zavery tohoto vyzkumu nam doufejme v nejblizsi budoucnosti umozni zrusit tak zvany demokraticky volby vsude na svete, a umozni nam si vyhledat nejvhodnejsi stranicke zastupce primo ve zkumavce..budou nam, tak rikajic, naservirovani na Petriho misce....

Odpovědět


Fakt výborná zpráva...

ZEPHIR,2007-12-18 20:52:13

...místo přijímacího pohovoru si zaměstnavatelé vyžádaj náš genom. Popřípadě nás doktoři spláchnou do mísy ještě jako nepřizpůsobivá vejce a svět zaplní adaptabilní, flexibilní jedinci.

Odpovědět


aspon jedna dobra zprava

lox-ti,2007-12-19 18:52:10

..., ze dalsi generace jiz nebudou suzovani ZEPHIREM

Odpovědět


V takové společnosti nebude Zephiru potřeba

ZEPHIR,2007-12-20 16:52:14

..protože budou všichni věřit v globální oteplování a jiný mainstream ideologie a bezpodmínečně se jima řídit. A pokud bude většina Evropy proti zavádění GMO, jako dnes, taxe prostě zavádět nebude.

Takže se uleví i mě...;-)

Odpovědět


Schopnost poučit se z chyb

Komunita,2007-12-26 16:16:53

lze vztáhnout i na určitou komunitu, kde se přístup do určité míry zprůměruje. Např. vědecká komunita před časem zavrhla koncept éteru, prostě proto, že nezvážila všechny jeho varianty, konkrétně představu velmi hutného prostředí, kterým se jak energie, tak hmot šíří jako vlny. Zatímco slovo éter navozovalo asociace čehosi nekonečně lehkého, ačkoliv z konceptu světlonosného éteru vyplývá, že éter musí být nejméně tak hustý, jako je energie, kterou přenáší. Při pokusech vysvětlit komunitě tento omyl se setkávám s opakovanou snahou tento zdroj nepochopení jednoduše smést ze stolu. Současná vědecká generace se vyznačuje tím, že odmítá o konceptu pole uvažovat jako o hmotném prostředí, jakoby z principu a tento postoj ji sbaluje a homogenizuje.

Dá se dokázat, že každá skupina jednotek se společnými znaky se vyznačuje prinicpiálním konzervatismem, který ji nutí určité druhy chyb opakovat znovu a znovu. Např. rtuťová kapka je takový systém a při opakovaném kontaktu s ostatními kapkami se odmítá propojit a absorbovat jejich energii v důsledku aktivační energie povrchového napětí. Čím menší kapka jest, tím větší odpor klade vůči takovéto náhodné fůzi a vstřebání nových poznatků. Jde o z určitého hlediska sebezáchovný proces, protože když taková rtuťová kapka spolyká svých sousedů příliš mnoho, její velikost se stane neudržitelná a rozpadne se na menší. Takovéto odstředivé tendence se v současné vědě projevují už dnes, protože oficiální fyzika stojí před rozhodnutím, které z mainstream teorií dát přednost (smyčková teorie gravitace, teorie superstrun a řada dalších).

Podobně i malé biologické jednotky, např. druhy jsou velmi konzervativní ohledně zásahu do genomu zvenčí, ostatně na tom je založena samotný proces speciace. Geny, jako určité distribuční jednotky uvnitř živé buňky se tak chovají jako izolované fyzikální systémy, např. rtuťové kapičky s obsahem energie povrchového napětí. Na tomto postřehu je ostatně založena koncepce "sobeckého genu". Je to tedy další ukázka toho, jak biologické systémy můžeme mapovat na fyzikální procesy prostřednictvím jednotného konceptu setrvačného prostředí.

Odpovědět


Analogie kvarků a virů

Komunita,2007-12-26 16:26:50

Richard Dawkins byl první, kdo rozeznal, že při mezidruhovém soupeření nejde jen o uplatnění druhů, ale i o určité seskupení genů uvnitř nich. Byl tedy první, kdo uvnitř genetických atomů tvořených druhy rozeznal hemžení a vzájemné soupeření ještě menších částic, čili kvarků. Za takové samostatné biologické kvarky (ovšem samy o sobě neschopné života) můžeme považovat viry.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz