Čtyři nové druhy dinosaurů  
APP, neboli Acta Palaeontologica Polonica, patří k nejprestižnějším vědeckým žurnálům publikujícím paleontologické studie. Zatímco např. Journal of Vertebrate Paleontology, o kterém jsme si psali minule, publikuje pouze práce z oboru paleontologie obratlovců, APP má poněkud širší záběr. O to víc potěší, když se v jediném čísle objeví popisy hned čtyř nových dinosaurů.


 
Rok 2008 začal teprve nedávno a už máme na svém kontě 4 nové rody dinosaurů. Než si je ovšem představíme, ujasníme si trochu několik údajů, jež můžou případným čtenářům zahraničních stránek zamotat hlavu.


 

Zvětšit obrázek
Levá horní čelist eokarcharie (source: Sereno & Brusatte, 2008).

V průběhu týdne se ve vědeckých kruzích začalo tiše diskutovat na téma tří nových dinosaurů: druhů Orkoraptor burkei, Crichtonsaurus benxiensis a Tastavinsaurus sanzi. Shrnutí (Abstract) všech tří prací jsou na internetu dostupná, ačkoli ani jedna studie ještě pravděpodobně není oficiálně publikovaná. Snad jedině C. benxiensis, nový druh již dříve známého ankylosaurida rodu Crichtonsaurus, jež je poctou Michaelu Crichtonovi, autorovi knih Jurský park a Ztracený svět: Jurský park (a dalších, samozřejmě), může být oficiálně publikovaný, protože se u citace originální práce objevuje rok 2007 (práce se měla objevit v Acta Geologica Sinica). S jistotou to ale budeme vědět teprve tehdy, až se práce v elektronické verzi začne rozesílat mezi vědci. V současné době lze říct pouze to, že fosílie pochází z formace Sunjiawan (populární čínská provincie Liaoning). Více o něm napíšu, až budu mít studii.

Zvětšit obrázek
Acta Palaeontologica Polonica (source: app.pan.pl).

Další z jmenovaných rodů – Orkoraptor – publikovaný není určitě. Studie je sice dostupná online, nicméně 25.1.2008 byla k publikaci teprve schválená, takže ještě než světlo světa spatří oficiálně, mohou se v textu objevit změny. Co by mělo zůstat tak jak je jsou údaje týkající se původu a stáří fosílií nebo etymologie binomenu (pokud se nezmění). Takže pro teď pouze telegraficky. Fosilní materiál, jež zahrnuje pouze fragmentární pozůstatky, pochází ze svrchnokřídové (maastricht) formace Pari Aike v argentinské Patagonii a patří 6 až 7 metrů dlouhému teropodnímu dinosaurovi, kterého autoři opatrně řadí mezi celurosaury. Rodové jméno – Orkoraptor – by snad šlo přeložit jako „lupič od Ozubené řeky“. Orr-Korr (tedy ona „Ozubená řeka“) je pojmenování místních indiánů pro řeku La Leona, která teče nedaleko místa nálezu orkoraptora. Druhové jméno – burkei – je pak poctou Colemanovi Burkemu, americkému amatérskému geologovi a paleontologovi, který podporoval místní výzkum.


Třetím jmenovaným, a dosud také nepublikovaným, rodem je Tastavinsaurus. Ze shrnutí studie víme, že se jedná o představitele kladu Titanosauriformes, robustnějších sauropodních dinosaurů. Víme také, že pochází ze spodní křídy (apt) Španělska a že byl pojmenován na čest místní řeky Tastavins. Z citace této publikace pak můžeme usuzovat, že se dinosaurus objeví v jednom z letošních čísel Journal of Vertebrate Paleontology.

 


Ale teď už definitivně přejdeme k validním dinosaurům, jejichž studie jsou k dispozici i těm, kteří nemají žurnál předplacený. Vyšly totiž v Acta Palaeontologica Polonica (zde byl mimochodem v roce 2005 publikovaný také náš „iguanodontid“).

Jelikož byly všechny 4 nové rody publikovány ve stejnou dobu, rozebereme si je pěkně dle abecedy. A začneme u písmena „E“. Paul Sereno a Stephen Brusatte, autoři nedávno puplikovaného karcharodontosaurida druhu Carcharodontosaurus iguidensis si očividně řekli, že jeden zajímavý dravec jim nestačí, takže rovnou popsali další dva. Tím prvním je Eocarcharia dinops, nový bazální karcharodontosaurid z nigerské formace Elrhaz datované na přelom aptu a albu (spodní křída, před přibližně 112 Ma). Samo zvíře je zajímavé hned z několika důvodů. Především může konečně rozlousknout dosud značně nejasnou pozici severoamerického allosauroida druhu Acrocanthosaurus atokensis. Ten se v posledních letech pravidelně stěhoval z čeledi Carcharodontosauridae do Allosauridae a naopak (takovým taxonům se populárně říká „wildcard taxon“).

Zvětšit obrázek
Levá horní čelist kryptopse (source: Sereno & Brusatte, 2008).

Diskutoval jsem na tohle téma s paleontology Darrenem Naishem a Jerrym Harrisem a oběma nezávisle na sobě vyšlo v kladistické analýze, že se jedná o karcharodontosaurida. Naish vysvětloval, že používá dvě různé sady dat ze své doktorské práce a pokaždé mu Acrocanthosaurus vyjde jako karcharodontosaurid vně kladu Carcharodontosaurus + Giganotosaurus. Harris byl ovšem opatrnější. I když jeho výzkum dopadl podobně, upozorňoval, že zatímco v případě jiných taxonů s nejistou pozicí se většinou jedná o zoufale nekompletní materiál, Acrocanthosaurus je znám velmi dobře. Kámen úrazu je spíš v tom, že je těžké jej s něčím porovnat, protože ostatní karcharodontosauridi jsou dosti fragmentární. Eocarcharia ale možná situaci částečně osvětlila. Dle analýzy je totiž jejím nejbližším příbuzným právě Acrocanthosaurus. Oba jsou navíc společně s neovenatorem a tyrannotitanem karcharodontosauridy vně kladu zahrnujícího rody Carcharodontosaurus, Giganotosaurus a Mapusaurus. Poslední tři jmenovaní jsou pak dle Serena a Brusatteho zástupci kladu Carcharodontosaurinae. Na tomto místě je možná vhodné upozornit, že pro giganotosaura, mapusaura a tyrannotitana byl v roce 2006 (při popisu mapusaura) vytvořen klad Giganotosaurinae. Pokud ovšem tento klad zahrnuje i karcharodontosaura, musí byt tento jeho nominotypickým rodem. Možná, že i na toto téma bude další studie obou autorů, která má v nejbližší době vyjít v Journal of Systematic Palaeontology.


 

Pokud jde o samotný rod Eocarcharia, ten je znám na základě kostí lebky. Své rodové jméno, z řeckého „eos“ (= „spodní“ ve smyslu „vývojově bazální“) a „karcharias“ (= „žralok“), získal kvůli své pozici v rámci čeledi Carcharodontosauridae (čili něco jako „bazální představitel ještěrů se žraločími zuby“). Jméno druhové – dinops (= „zuřivooký“) – pak odkazuje k výrazné ornamentaci horního okraje očnice. Teropod dorůstal délky 6-8 metrů, takže společně s neovenatorem je nejmenším známým karcharodontosauridem.
Druhým v pořadí je rod Kryptops (druh K. palaios). I tento teropodní dinosaurus pochází z nigerské formace Elrhaz, ze stejné doby jako Eocarcharia dinops. V jeho případě se ovšem nejedná o karcharodontosaurida. Tento dravec patří k ceratosaurům z čeledi Abelisauridae, takže jejich vývojové větve se odštěpily už v jurském útvaru. Jeho rodové jméno, jež znamená „pokrytá tvář“ („krypto“ = „skrytý“ nebo v tomto případě „pokrytý“ a „ops“ = „tvář“), odkazuje k pozůstatkům po cévách na horní čelisti, což indikuje přítomnost keratinového integumentu na jejím povrchu. Jméno druhové pak znamená „starý“, protože se jedná o nejstaršího popsaného abelisaurida vůbec. Za života měřil Kryptops zhruba 6-7 metrů, takže byl zcela jistě důstojným konkurentem eokarcharie.
 


Třetího nově publikovaného dinosaura už ale mají na svědomí jiní autoři. Pascal Godefroit s kolegy jej popsali z čínské provincie Heilongjiang (svrchnokřídová [maastricht] formace Yuliangze). Dinosaurus, jenž patřil do populární a velice úspěšné čeledi Hadrosauridae (podčeledi Lambeosaurinae), dostal jméno Sahaliyania elunchunorum, což smysluplně přeložit snad ani nejde. Rodové jméno totiž v mandžuštině znamená „černý“ a odkazuje k řece Amur (mandžusky Sahaliyan Ula). Jméno druhové pak odkazuje k lidu Elunchun, místní etnické menšině. Nejbližšími příbuznými tohoto hadrosaurida jsou představitelé kladů Parasaurolophini a Lambeosaurini (v literatuře Corythosaurini), se kterými dle autorů tvoří monofyletický klad.
No a posledním nově popsaným dinosaurem je Wulagasaurus dongi. I tento dinosaurus patří do čeledi Hadrosauridae, je však zástupcem podčeledi Hadrosaurinae. Rodové jméno dostal podle lokality, kde byl objeven – Wulaga (+ „řecké „sauros“), druhové pak na počest známého čínského paleontologa Donga Zhi-Minga. Stejně jako rody Eocarcharia a Kryptops, i Sahaliyania a Wulagasaurus byly popsány ve stejné publikaci, pocházejí ze stejné lokality a jsou stejného stáří.


Autor článku provozuje stránky Wild Prehistory
Zdroj: Acta Palaeontologica Polonica.



Pozvánka na akci Muzea východních Čech v Hradci Králové - přednášku Vladimíra Sochy: "Od ryby až po člověka". Dne 27. února od 18 hodin.
 

 

Datum: 12.02.2008 18:30
Tisk článku

Související články:

Připravili nás o "nesmrtelnost" druhohorní dinosauři?     Autor: Stanislav Mihulka (04.12.2023)
Nález germánské spony z élektra u Příbora     Autor: Aleš Uhlíř (31.03.2023)
První japonský tyranosaur     Autor: Vladimír Socha (10.10.2017)
Ve stopách posledních gigantů     Autor: Vladimír Socha (25.09.2017)
Objeven další opeřený zabiják     Autor: Vladimír Socha (28.07.2017)



Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz