Evoluce letu a echolokace u raných netopýrů  
Dnes žije na světě přes 1000 druhů netopýrů (Chiroptera), takže jsou hned po hlodavcích (Rodentia) druhou největší skupinou savců. Jejich geografický původ je však zatím neznámý.

 

 


 

Nejstarší netopýři pocházejí ze spodního eocénu, z doby před více než 50 Ma. Přestože fosilní materiál není nijak zvlášť bohatý, pochází z různých světových nalezišť – Severní Ameriky (formace Green River ve Wyomingu), Severní Afriky (Chambi v Tunisku), Evropy (Pařížská pánev ve Francii), Austrálie (Queensland) a v roce 2007 byly popsány pozůstatky i z Asie – zde byly do té doby známy fosílie ze středního eocénu Pákistánu (izolovaný zub popsaný v roce 1981) a Číny (pánev Yuanqu). Nedávno publikovaný fosilní materiál raných netopýrů ze spodního eocénu pochází z indické formace Cambay a zahnuje sedm druhů ze sedmi různých rodů (nově popsány byly dva rody a pět druhů).

 

Zvětšit obrázek
Nancy B. Simmons, kurátorka American Museum of Natural History, New York


Jedna z nejzajímavějších publikací na téma bazálních představitelů Chiroptera byla také publikována v posledním Nature. Nancy B. Simmons s kolegy totiž popsali nový druh netopýra z formace Green River ve Wyomingu. Savec byl pojmenován Onychonycteris finneyi („Finneyho netopýr s drápy“) a je starý přibližně 52,5 Ma. Jelikož nešlo nový druh zařadit k žádnému již existujícímu taxonu, autoři pro něj vytvořili novou čeleď Onychonycteridae.

 

Nový netopýr je zajímavý zejména proto, že přináší další důležité informace o evoluci netopýřího letu a echolokace. Tato problematika je totiž již dlouhou dobu předmětem diskuzí. Nabízely se zde tři hlavní hypotézy na téma posloupnosti nabývání schopnosti letu a využívání laryngeální (hrtanové) echolokace: „flight-first“ (dříve se vyvinula schopnost letu), „echolocation-first“ (netopýři používali echolokaci než se u nich vyvinula schopnost letu) a „tandem-development“ (echolokace i let se vyvinuly téměř zároveň).

 

 

Zvětšit obrázek
Holotyp druhu Onychonycteris finneyi (source: Simmons et al., 2008).

Onychonycteris, fylogeneticky nejprimitivnější představitel Chiroptera, schopný letu byl, ale echolokaci nepoužíval (jeho hlemýžď byl podobných rozměrů, jako v případě kaloňovitých, ale menší než u netopýrů, kteří echolokaci používají), takže se zdá, že správná je hypotéza „flight-first“, tedy že echolokace se u nich objevila teprve po tom, kdy se u nich vyvinula schopnost letu. Morfologie lebky a obsah žaludku ovšem napovídají, že minimálně šest jiných bazálních netopýrů z eocénu (Icaronycteris, Archaeonycteris, Palaeochiropteryx, Hassianycteris, Tachypteron a Tanzanycteris) echolokaci používalo.
 


Rod Onychonycteris se od svých nejbližších příbuzných, mezi které patřil např. Icaronycteris, jež taktéž pochází z wyomingské formace Green River, liší zejména většími rozměry, morfologií lebky a dlouhými drápy na každém z prstů křídla (prst IV a V má již drápy kratší, ale stále zřetelné). Primitivní proporce končetin a přítomnost takto velkých drápu pak naznačuje, že se jednalo o agilního stromového živočicha. Morfologie chrupu napovídá, že se O. finneyi živil hmyzem. Vzhledem k tomu, že nebyl vybaven echolokací, je pravděpodobné, že na svoji kořist útočil teprve tehdy, až ji spatřil nebo ucítil. Není tedy známo, zda šlo o nokturnálního (nočního), diurnálního (denního) nebo krepuskulárního (soumračného) živočicha. Částečnou odpověď by snad mohla poskytnout velikost očnice, ty ale u obou známých jedinců byly posmrtně rozdrceny.

 

Pokud jde o samotný fosilní materiál, Onychonycteris je znám, jak už bylo ostatně řečeno, na základě dvou víceméně dobře zachovalých jedinců, z nichž jeden byl objeven v kamenolomu Finney v Lincoln County, dne 23.8.2003, a druhý pochází ze... soukromé sbírky.


Autor článku provozuje stránky Wild Prehistory
Zdroj:  Nature,  Naturwissenschaften.

Datum: 17.02.2008 22:14
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz