U lidí je podobná nezištnost vzácná. U afrických pěvců timálií stračích je to normální.
Timálie stračí žijí v suchých oblastech, kde se musí pořádně ohánět, aby sehnaly něco k snědku.
Navíc na ně všude číhá nebezpečí a musejí si dávat pozor, aby se samy nestaly něčí svačinou. Problém vyřešily dokonale. Odhalil to tým britských vědců vedený Andym Redfordem. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis Current Biology.
Timálie žijí ve skupinách čítajících v průměru 6 až 7 ptáků. V podmínkách pouště Kalahari se mají co ohánět. Přesto někteří ptáci přestanou shánět potravu, usedají na vyvýšená místa a dávají pozor. Průběžně přitom informují ostatní zvláštním voláním, že jsou stále na stráži a že žádné nebezpečí nehrozí.
Hlídaní ptáci se mohou věnovat naplno shánění potravy. A skutečně to dělají. Méně se rozhlížejí kolem po nepřátelích a s o to větším nasazením loví hady a různé bezobratlé tvory, např. štíry. Pokud jsou hlídaní, zkonzumují více potravy, než když hlídáni nejsou a stráží se svépomocí.
O příznivém vlivu hlídání se Radford přesvědčil zajímavým způsobem. Prakticky kdykoli si mohl ptáky zvážit, protože je naučil na zahvízdnutí usednout na přenosné automatické váhy. Měl tak vycvičené timálie až ze dvaceti různých skupin.
Otázkou zůstává, co hlídající timálie získává. Podle Radforda těží pták z prosperity celé skupiny. Početnější skupina se například účinněji brání před případným útočníkem nebo lépe zvládá obranu teritoria proti jiným skupinám timálií.
Podobné jednání surikat bylo zpočátku také považováno za nezištné. Strážící surikata neshání potravu a lovce zaujaté hrabáním varuje před blížícím se nebezpečím výstražným voláním. Až později se ukázalo, že hlídající surikata není tak úplně nezištná, protože zdrhá jako první a má větší šanci přežít atak predátora než ta zvířata, která hlídá.
Pramen: Current Biology
Ze souboje pohlaví vycházejí vítězně potomci
Autor: Josef Pazdera (15.07.2009)
Diskuze:
