„Rudý příliv“ ohrožuje plíce rakovinou  
Pouhé vdechování toxického aerosolu při procházkách na mořském pobřeží může být životu nebezpečné.

 

 

 
Dinophysis acuminata produkuje jeden z biotoxinů - kyselinu okadaikovou. Ta se akumuluje v měkkýších, korýších,... (Foto: Steve Morton)


Přemnožení vodních mikroorganismů netrápí jen správce českých přírodních koupališť. Čas od času se přemnoží i mořský plankton. Masy mikroorganismů zakalí vodu a dodají jí nejrůznější zbarvení. Někdy se proto tento fenomén označuje jako „rudý příliv“. Mořská voda zahlcená prvoky, bakteriemi nebo jednobuněčnými řasami může skrývat smrtelné nebezpečí. Někteří prvoci produkují prudké nervové jedy schopné ohrozit dokonce i člověka. Nejčastěji se lidé otráví konzumací škeblí a dalších mořských živočichů. Tito tvorové se živí filtrováním mořské vody. Během „rudých přílivů“ zachytí bezpočet prvoků produkujících neurotoxiny a nahromadí jedy ve svém těle.

 

Zvětšit obrázek
Hostina z kontaminovaných „plodů moře“ může mít pro neopatrného labužníka fatální následky.

 

Značné zdravotní riziko představují i toxiny, které se z vod „rudého přílivu“ dostávají do vzduchu ve formě aerosolů. Ve zvýšené míře se nebezpečné aerosoly vyskytují hlavně při pobřeží, kde se v příbojových vlnách vzniká bohatá vodní tříšť. Vzduch s obsahem neurotoxinů z „rudého přílivu“ ohrožuje zdraví všech lidí, kteří tráví delší čas při pobřeží. K rizikovým skupinám patří například záchranáři na plážích nebo milovníci pravidelných dlouhých procházek po mořském břehu. V oblastech, kde je „rudý příliv“ častý, například kolem Mexického zálivu, se proto při přemnožení fytoplanktonu preventivně měří koncentrace neurotoxinů v ovzduší.

 

Účinek toxických aerosolů byl vždycky považován za přechodný a krátkodobý. To ale není tak úplně pravda.  Tým amerických vědců vedený Johnem Ramsdellem z Národního úřadu pro oceány a atmosféru odhalil nečekaný, nebezpečný a přitom dlouhodobý účinek vdechnutých toxinů. Nervové jedy zahrnované mezi tzv. brevetoxiny se po vdechnutí v plicích metabolizují. Jejich nebezpečnost tím neklesá. Naopak. Brevetoxiny se mění na molekuly, jež pronikají  do nitra buněk plic a tam se vážou na jejich dědičnou informaci. Tyto látky pak mohou poškozovat DNA a narušovat funkce genů. V konečném důsledku může mít takové poškození dědičné informace za následek nádorové bujení. Zatím není jasné, nakolik jsou buňky plic schopné napravit škody napáchané metabolity z brevetoxinů. Odhad následků komplikuje fakt, že účinek těchto látek přetrvává ještě dlouho poté, co „rudý příliv“ ustoupil, moře se vyčistilo a vše se zdá být v pořádku.

Zvětšit obrázek
John Ramsdell: “Přemnožené mikroorganismy jsou příčinou aerosolů obsahujících brevetoxiny. Ty po vdechnutí pronikají do plicních buněk a vážou se na DNA což může vést až k nádorovému bujení."

 

Riziko rakoviny plic je spojováno s řadou dlouhodobě působících rizikových faktorů, jako je kouření nebo život ve znečištěném ovzduší. Jak vyplývá z práce Ramsdellova týmu zveřejněné ve vědeckém časopise Environmental Health Perspectives, život v oblastech, kde vznikají během „rudého přílivu“ toxické aerosoly se do seznamu těchto dlouhodobých rizikových faktorů brzy zapíše také.

 

Zvětšit obrázek
Přemnožení fytoplanktonu a tvorbu biotoxinů sledují automatické laboratoře. (NCCOS)

 

Masové sebevraždy planktonu
Fytoplankton patří k nejvýznamnějším obyvatelům světových moří a oceánů. Množstvím spotřebovaného oxidu uhličitého se tito mikroskopičtí obyvatelé moří a oceánů vyrovnají zeleným rostlinám ze souší všech kontinentů. Přitom objem veškerého světového fytoplanktonu netvoří nikdy více než 1% objemu všech pozemských organismů. Fytoplankton se zběsile množí a zároveň masově hyne. Obrat všech jeho organismů je děsivě rychlý. Každý týden je veškerý světový fytoplankton kompletně nahrazen novou generací.
Jednotlivé organismy fytoplanktonu od bakterií, přes jednobuněčné řasy až po prvoky nehynou zdaleka jen na nedostatek živin nebo v důsledku nepříznivých vlivů.

 

Nejnovější výzkumy dokazují, že fytoplankton je schopen masové sebevraždy, při které jednotlivé jednobuněčné organismy aktivují sadu vybraných genů a tím samy sebe zničí. Sebevražda fytoplanktonu má klíčový význam pro udržení rovnováhy v mořích. Její smysl přesto není jasný. Podle některých vědců je to způsob ochrany proti virům, kterých jsou v každém kubickém centimetru mořské vody stovky milionů. Většina mořských virů má spadeno právě na fytoplankton.

 

Pramen: Marine Biotoxins Program, Center for Coastal Environmental Health and Biomolecular Research

Datum: 08.08.2008 11:17
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace