Ralph – první klon potkana  
S klony jako kdyby se letos roztrhl pytel. Po klonech mezka a koně přináší vědecký časopis Science zprávu o úspěšném naklonování potkana.
Není bez zajímavosti, že oba klasičtí laboratorní hlodavci – myš a potkan (nikoli krysa, jak uvádějí české sdělovací prostředky) – se klonování neuvěřitelně vzpírali. Myš naklonoval poprvé havajský tým Ryuza Yanagimachiho v roce 1998 a zprávě o klonu potkana jsme se dočkali letos díky společnému úsilí týmů Čínské akademie věd, francouzského Národního ústavu pro zemědělský výzkum a francouzské soukromé společnosti genOway.

Při klonování potkana narážejí vědci na nepříjemný fenomén popsaný už v roce 1991 polskou bioložkou Magdalenou Zernickou-Goetzovou. Než stačíte s vajíčkem potkana provést všechny triky potřebné pro klonování, začne se samo od sebe vyvíjet v neživotaschopné embryo. Tento proces je odborně označován jako partenogeneze a čeština má pro něj krásný starý název pannobřezost, jež názorně demonstruje fakt, že se vajíčko vyvíjí v embryo bez oplození spermií.

Mezinárodní tým vedený Jeanem-Paulem Renardem zvládl úskalí klonování potkanů s pomocí chemikálie MG132, která mu posloužila jako dočasná ale spolehlivá brzda pro nežádoucí samovolný partenogenetický vývoj vajíček. MG132 blokuje rozklad bílkovin, jež drží vajíčko na uzdě a brání mu v nežádoucím samovolném „rozjezdu“.

Ani tak nebylo klonování potkanů procházkou růžovým sadem. Vědci přenášeli do těla náhradní matky kolem 130 embryí vytvořených vnesením jádra tělní buňky do vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace a dočkali se narození tří klonů. Jako první přišel na svět potkánek pokřtěný jménem Ralph. Jeho dva geneticky zcela totožní bratři už jméno nedostali. Jeden z nich navíc velmi záhy uhynul.

„To se může kdykoli opakovat,“ varuje přední britský biolog Ian Wilmut, který nedávno pochoval svou ovci Dolly. „U klonů nikdy nevíte, kdy se objeví fatální obtíže.“

Ralphovi je už deset měsíců a zplodil zcela normální potomstvo, které se ve zdraví dožilo dvou měsíců. Zatím tedy vše pokračuje hladce.
Potkan patří mezi hojně využívaná laboratorní zvířata. Často slouží jako model pro studium dědičných základů lidských chorob, např. vysokého krevního tlaku, cukrovky nebo rakoviny. Proto by mělo být klonování jen prvním krokem k vytvoření potkanů s cíleně pozměněnou dědičnou informací, především zvířat s tzv. genovým knokautem – tedy s cíleně „odpraveným“ genem. To je ale velmi ambiciózní úkol. Jean-Paul Renard si klade pro nejbližší týdny a měsíce mnohem přízemnější cíle.
„Ukázali jsme, že naše metoda klonování funguje, ale používali jsme jen jeden laboratorní kmen potkanů a takových kmenů je spousta. Musíme tedy prověřit náš postup i u dalších kmenů potkanů.“


Zvláštní vlastnosti vajíček dlouho bránily klonování potkana.


Ralph se zařadil do dlouhé řady zvířecích klonů.
Datum: 30.09.2003
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace