Říká se tomu Grayův paradox. To podle anglického zoologa dvacátého století, sira Jamese Graye, jenž prohlašoval, že delfíni prostě nemají dost síly na to, aby plavali tak rychle.
Vědci z Rensselaer Polytechnic Institute (USA) nyní studovali pohyb delfínů. Zaměřili se na pohyb vody okolo jejich těl. Výsledkem je zjištění, že delfíni mohou svým ocasem vyvinout sílu 180kg (1800N). Gray dříve předpokládal méně než desetinu takové síly a prosazoval, že nějaká vlastnost delfíní kůže jim dovoluje překonávat odpor vody a dosahovat překvapivě vysokých rychlostí.
Podle vedoucího studie Tima Wei je to poprvé, co můžeme tuto záhadu považovat za objasněnou. Krátce řečeno, delfíni jsou jednoduše mnohem silnější, než si Gray a mnozí další představovali.
Tuto pravdu odhalil Wei díky tomu, že využil novou metodu zkoumání pohybu ve vodě. Metoda byla původně vyvinuta pro sledování vrcholových sportovců. Jde o digitální techniku využívající velocimetrie - sledování pohybu částic doplerovým efektem. Sledováním pohybu mnoha částic (Wei vtipně využil bublinek) dává přehled o chování vody okolo plavajícího delfína. Sledovanými pokusnými králíky se stala dvojice delfínů amerického námořnictva, kteří jsou nějakou dobu již na svém delfíním důchodu. Delfíni Primo a Puka byli filmováni v době, kdy byl bazén plněn miliony titěrnými bublinami. Softvér sledující pohyb jednotlivých bublinek vypočítával jejich rychlost a směr pohybu a podle toho jim přiřazoval barvy.
Wei pak použil měření sil, jež používá letecký výzkum a tím získal představu o síle delfíního ocasu. Při běžném pohybu delfín ocasem vyvíjí sílu zhruba 100kg (1000N). Když ale delfín takzvaně kráčí a drží většinu svého těla nad vodou (častý artistický výkon pro pobavení publika v delfináriích), musí vyvinout tah okolo 180kg.
Nyní se profesor Wei chystá zjišťovat sílu dalších vodních živočichů.
Diskuze:
