Biopalivo za půl eura za litr  
Podle německých chemiků z techniky v Karlsruhe je možné zefektivnit výrobu biopaliv natolik, že výrobní náklady klesnou na půl euro za litr. Výsledky jejich bádání zveřejnil časopis Biofuels, Bioproducts & Biorefining.

 

Němečtí vědci chtějí využít jako výchozí surovinu dřevo, slámu a další materiály rostlinného původu. V prvním kroku je surovina ohřáta bez přístupu vzduchu na teplotu 500°C. Vznikne tak olejovitá kapalina s příměsí pevných částic. Tato kapalina se odpaří v proudu čistého kyslíku a následně je zahřáta za vysokého tlaku na teplotu 1 400°C. Vznikne tak plynná směs bohatá na oxid uhelnatý a vodík.  Po vyčistění lze ze směsi vodíku a oxidu uhelnatého syntetizovat různé molekuly, například metanol nebo syntetické uhlovodíky s vlastnostmi motorové nafty. 


 

 
Sláma - jeden z možných zdrojů biopaliv. Její doprava by produkt prodražila a tak by se musela zpracovávat v lokálních zpracovnách.

Výrobní postup založený na stejném principu je již komerčně využíván  pro produkci pohonných hmot z uhlí nebo zemního plynu. Významnou část spotřeby pohonných hmot si tak zajišťuje například Jihoafrická republika. Rozvoj tohoto výrobního postupu pro produkci  pohonných hmot z náhradních zdrojů byl v Jihoafrické republice vynucen hospodářskou blokádou v období apartheidu. Stejně si v minulosti pomáhaly i jiné izolované režimy. Z hnědého uhlí se tímto způsobem vyráběly pohonné hmoty i v nacistickém Německo. Komerční využití biomasy jako výchozí suroviny je však novinkou.


Technika v Karlsruhe buduje ve spolupráci s firmou Lurgi zkušební provoz na výrobu biopaliva z biomasy. Stanice by měla být dokončena v roce 2012. Pokud dopadne její ověřovací provoz dobře, mohla by se technologie uplatnit i ve větším měřítku. O tom však rozhodnou ekonomické parametry výroby a především to, zda bude produkce biopaliva cenově konkurenceschopná s fosilními palivy. Vědci z Karlsruhe se pokusili propočítat náklady rafinérie s roční produkci milion tun. Běžná ropná rafinérie má sice produkci zhruba desetinásobnou, ale při výrobě pohonných hmot z uhlí nebo zemního plynu jsou ve světě zařízení se srovnatelnou výrobní kapacitou běžná. Analýzy týmu vedeného Nicolausem Dahmenem odhalily, že Achillovou patou celého projektu je počáteční rozklad biomasy zahřátím a převedení vzniklé kapaliny do plynné fáze. Pro produkci potřebného množství plynné směsi by bylo zapotřebí svážet z širokého okolí tolik biomasy, že by to vyvolalo v okolí výrobny dopravní kolaps. Navíc by doprava biomasy na velké vzdálenosti výrobu neúnosně prodražila. Dahmen proto přichází s alternativním řešení. Počáteční fáze zpracování biomasy by probíhala v padesáti lokálních stanicích a do centrální výrobny by se vozil jen zkapalněný produkt. Za ideální považuje Dahmen jeho dovoz po železnici. Za těchto podmínek by se podařilo stlačit cenu jednoho litru biopaliva zhruba na půl euro za litr. I pak by bylo palivo výrazně dražší než benzín či nafta vyrobené z ropy. Podle Dahmena by však už rozdíl v ceně nebyl tak velký, aby jej nebylo možné kompenzovat sníženou daní z biopaliv.

 

Datum: 05.02.2009 10:32
Tisk článku

Ekologie a životní prostředí - Červinka P.
 
 
cena původní: 169 Kč
cena: 150 Kč
Ekologie a životní prostředí
Červinka P.

Diskuze:




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace