Hudba je universální  
Bethovenova Óda na radost nás naladí optimisticky, Verdiho Requiem nás rozesmutní a při poslechu hudby z filmového hororu nám naskočí husí kůže i bez toho, že bychom viděli hrůzostrašné záběry. Nakolik je tenhle účinek hudby poplatný kultuře, v které jsme vyrostli? A nakolik je nám vrozený?

 

Na výše položenou otázku se pokusil odpovědět mezinárodní tým vědců vedený Thomasem Fritzem z lipského Ústavu Maxe Plancka. Fritz se vypravil do odlehlých končin severního Kamerunu, kde v pohoří Mandora žije kmen Mafů. Tito lidé nikdy neslyšeli západní hudbu. Ve vesnicích není elektřina, nikdo tu nevlastní rádio, telefon, televizi nebo přehrávač. Také křesťanské bohoslužby provázené hudbou jsou tu neznámou věcí. Fritz si s sebou přivezl tři typy speciálních testovacích klavírních nahrávek zkomponovaných Isabele Peretzovou a Nathalií Gosselinovou z montrealské university. Jeden typ nahrávek vnímají Evropané jako veselé, další u nich vzbuzuje smutek a třetí nahání strach a vyvolává pocit napětí. Fritz přehrával skladby Mafům a zjistil, že na ně reagují podobně jako Evropané.

Zvětšit obrázek
Thomas Fritz pózuje se dvěma Afričankami z kmene Mafů. Mafové jsou zemědělci žijící na samé výspě civilizace. Vnímáním hudby se od nás prakticky neliší. (Foto: Fritz, ScienceNews)

Původ a význam hudby byl pro vědce dlouho záhadou. Hlavu si s ním lámal už Charles Darwin, který nakonec došel k názoru, že hudebnickými, pěveckými a tanečnickými výkony demonstrují lidé své kvality před příslušníky opačného pohlaví. Hudba měla podle Darwina sloužit lidem podobně jako ptákům zpěv při námluvách. Zdaleka ne všichni badatelé s tímto názorem souhlasí. Někteří vidí v hudbě jen vedlejší produkt vývoje lidské řeči a nepřipisují jí výraznější roli v evoluci.


 

Zvětšit obrázek
Hudba působí emotivně a není poplatná kultuře.

Schopnost navozovat emoce nepřiznávali vědci hudbě všech kultur. Měla být typická pro západní hudbu. Hlavní význam hudby, jakou provozují třeba kamerunští Mafové, spatřovali někteří odborníci spíše v posílení spolupráce a navození pocitu sounáležitosti. Výsledky pokusů týmu Thomase Fritze  zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Current Biology však dokazují, že účinky hudby na lidské emoce mají obecnou platnost a nejsou poplatné kultuře. Máme je vrozené a napevno zakotvené v mozku.
„Nemůže být pochyb o tom, že hudba je jednou z klíčových věcí, jež z nás dělají lidi,“ komentoval výsledky studie Thomas Fritz.

 

Hra formuje mozek
Hra na hudební nástroj mění výrazně funkce mozku, především pak sluchového centra a centra řídícího pohyb rukou. Prokázali to harvardští neurologové sledováním třicítky šestiletých dětí.  Vědci dětem vyšetřili funkce mozku pomocí magnetické rezonance a následně nechali polovinu malých dobrovolníků chodit na hodiny klavíru. Po patnácti měsících vyšetření mozku u dětí zopakovali. Ukázalo se, že se malým hudebníkům výrazně zvětšila centra pro vnímání zvuků a pro koordinaci pohybů. Děti, které nechodily na hodiny klavíru, měly tato mozková centra stále stejná. Malí klavíristé také předčili své vrstevníky v testech, které byly zaměřeny na rozlišování zvuků nebo na manuální zručnost. V jiných oborech, například v aritmetice, se hudebníci od nehudebníků nelišili.
Dřívější studie prokázaly, že profesionální muzikanti mají výrazně rozvinutější některá mozková centra. Nebylo však jasné, zda se muzikanti ke svým jedinečným  schopnostem vypracovali během dlouhých let tvrdého cvičení nebo zda se s dokonaleji fungujícími mozkovými centry již narodili a díky tomu dosáhli mistrovství ve hře na hudební nástroj. Nyní je jasné, že se lidský mozek dá pro muzicírování  „vychovat“ usilovným cvičením.

Datum: 23.03.2009 10:45
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz