NASA úspěšně vypustila nanosatelit PharmaSat  
Kosmický program NASA zabodoval s maličkým satelitem, který se bude věnovat vzniku rezistence u kvasinek během vesmírného letu.

 

Zvětšit obrázek
PharmaSat se v pohodě vejde na průměrný pracovní stůl. Kredit: NASA.

 

Pozorovatel z minulého století by tomu asi jen těžko věřil, ale doba je taková, že si každý úspěšně vypuštěný satelit zaslouží pozornost a lidé, co ho mají na svědomí, zase potlesk za předvedený výkon.

 

Zvětšit obrázek
Počítačový model satelitu TacSat-3 při práci. Kredit: Air Force Research Laboratory.

Před pár dny se pěkným kouskem blýskla NASA, když po vleklých potížích se startem nakonec přeci jen úspěšně vypustila maličký satelit Pharma Sat. 19. května ve 23.55 UTC, čili koordinovaného světového času, z amerického kosmodromu MARS (Mid-Atlantic Regional Spaceport), součásti takzvané Wallops Flight Facility na ostrově Wallops u břehů státu Virginie na východě USA, vzlétla čtyřstupňová nosná raketa s poetickým jménem Minotaur I. Vynesla na oběžnou dráhu skoro půltunový vojenský průzkumný satelit TacSat-3 od Air Force Research Laboratory, který bude v reálném čase sbírat životně důležité údaje pro US velící důstojníky v bojových akcích, tři několikacentimetrové demonstrační satelity projektu CubeSat Technology a spolu s nimi právě miniaturní PharmaSat, který je se svými pěti a půl kilogramy téměř stokrát lehčí, než jeho armádní spolucestující.

 

 

Dvacetimetrový Minotaur I společnosti Orbital Sciences Corporation je živoucím důkazem paradoxní role vojenského výzkumu v dnešním světě. Původně bezpochyby vražedné zbraňové systémy nebo jejich součásti, vyvíjené podle armádních zakázek, postupně přecházejí do civilních technologií, které by bez nich nejspíš nikdy nevznikly. Minotaur I není nic jiného, než upravená mezikontinentální balistická střela Minuteman II (LGM 30-F), která místo jaderných hlavic do Sovětského svazu vozí na oběžnou dráhu menší satelity. V jeho možnostech je dostat skoro 600 kilogramů nákladu do vzdálenosti 185 kilometrů od Země.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Minotaur I se satelitem NFIRE na startovací rampě kosmodromu MARS. Kredit: Wikimedia Commons.

Nanosatelit PharmaSat patří do utěšeně rostoucí rodiny malých satelitů (small satellites), což je ustálený výraz pro nezvykle drobné satelity s váhou nepřesahující půl tuny. Kromě nesporné finanční úlevy bývají malé satelity vypouštěny i na řadu misí, kde by větší satelity příliš nechytaly, jako například projekty celých rojů satelitů sbírajících data z mnoha míst zároveň nebo orbitální servis větších satelitů. Nanosatelity přitom nejsou úplně nejmenší, tento zajímavý primát náleží takzvaným pikosatelitům či pikosatům (picosatellite), jejichž hmotnost se pohybuje dokonce mezi 10 deky a 1 kilogramem.

 

Zvětšit obrázek
Dědeček GeneSat-1 Kredit: Wikimedia Commons.

 

PharmaSat je dítkem výzkumného zařízení NASA - Ames Research Center. Sympatický krabicovitý satelit svým konceptem navazuje na úspěšný GeneSat-1. Během svého letu se bude věnovat výzkumu účinků přípravků proti houbám na růst kvasinek v prostředí mikrogravitace. Je to vlastně taková miniaturní orbitální stanice osídlená kvasinkami v důmyslném autonomním zařízení. Na první pohled to sice asi nevypadá, jde ale o experiment související s přípravou dlouhodobých kosmických letů. Vědce v tomto případě velmi zajímá rozvoj rezistence u patogenů v podmínkách vesmírného letu. Jedním z kritických problémů posádek budoucích dlouhých kosmických výprav by totiž mohla být zběsilá infekce nějakého běžného pozemského mikroorganismu.

 

 

Zhruba 20 minut po startu se PharmaSat úspěšně oddělil od nosné rakety a začal vysílat údaje do dvou kalifornských pozemních řídících stanic - SRI International (dříve Stanford Research Institute) v Menlo Parku, která předává data letovému řídícímu středisku PharmaSat v Moffett Field a také Robotic Systems Laboratory fungující na Santa Clara University a obsluhující veškeré letové operace. Pokud vše půjde podle plánu, tak by nanosatelit PharmaSat měl od této chvíle v prakticky reálném čase zasílat získaná data po následujících šest měsíců. Kromě kvasinkového experimentu je na palubě nanosatelitu vysílač systému amatérského rádia, který vysílá na frekvenci 437, 465 MHz. Tady ho mohou chytit nadšení radioamatéři, kteří ho mohou ulovit své sbírky rádiových kontaktů.

 

 

 

Zvětšit obrázek
TacSat-3 a PharmaSat vyrážejí za dobrodružstvím. Kredit: NASA.

Nanosatelity jsou sice z nouze ctnost, nakonec je to ale vlastně zpestření flotily umělých družic, které dělají společnost naší planetě. Nebylo by v silách našich univerzit vypouštět takové nanosaty, případně alespoň drobné pikosaty? Magiony i Mimosu už odvál čas a nový kosmický program by jim jistě slušel.

 

Pramen:
ScienceDaily 20. 5. 2009, Wikipedia (PharmaSat).

 

 

 

 

Datum: 27.05.2009 15:05
Tisk článku


Diskuze:


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz