Lidské osídlení prospívá kriticky ohroženému ibisovi  
Zoufale vzácný ibis běloramenný kupodivu miluje vykácenou a vypálenou krajinu. Když to víme, tak snad nebude takový problém zajistit mu spokojené zítřky.

 

Zvětšit obrázek
Portrét vzácného ibise. Kredit: British Birdwatching Fair.

Někdy je až k neuvěření, jaká je v lidech Homo sapiens nenávist vůči vlastnímu druhu, když přijde řeč na ohrožení přírody. Svět se běžně rozděluje na méněcenný „umělý“ a správný „přirozený“, i když to při bližším pohledu vůbec nedává smysl. Všechno přírodní je automaticky považováno za ohrožené a člověk zase sám sebe vykresluje jako vyšinutého úhlavního nepřítele všech ostatních. Svět ale naštěstí není tak černobílý, jaký by ho rádi měli fanatici nejrůznějšího ražení. Je jistě pravda, že naše osídlení často tlačí na jiné organismy, někdy i s fatálními důsledky.

Zvětšit obrázek
Ibisové běloramenní v oblíbeném prostředí zdevastovaného pralesa. Kredit: Hugh Wright.

Některá zvířata ale dovedou změnit celou krajinu prakticky stejně dramaticky, jako my. Mnohé typy prostředí, nyní považované za biologicky velmi cenné, jsou kompletně umělé – vytvořené dřívější činností příslušníků našeho vlastního druhu. A někdy dokonce, i když se tomu mnozí zdráhají uvěřit, mohou lidé svojí přítomností významně podporovat silně ohrožené tvory.

 

Právě tohle je případ ibise běloramenného (Pseudi

bis davisoni, anglicky White-Shouldered Ibis), hodnoceného v Červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožený. Podle odborníků to je jeden z nejohroženějších ptáků světa. Tento necelý metr velký elegantní ibis žije v izolovaných populacích na území severní Kambodže, jižního Vietnamu, jižního Laosu a indonéského Východního Kalimantanu. Zhruba polovina známých ibisů běloramenných přitom žije v severní Kambodži ve významném ptačím území soustavy IBA (Important Bird Area) zvaném Western Siem Pang. Je jich tu podle různých odhadů 160 až 200.

 

Místní populaci ibisů se rozhodl detailně prozkoumat Hugh Wright z University of East Anglia se dvěma dalšími kolegy. Jejich partnerem byla mezinárodní organizace zabývající se ochranou ptáků a jejich prostředí BirdLife International. Wright a spol. zjistili, že ibisové nejraději shánějí obživu na otevřených a dobře dostupných místech pokrytých nízkou vegetací nebo přímo holou zemí.

Zvětšit obrázek
Mám rád rozhled. Kredit: Fletcher & Baylis.

Vede je k tomu prý pohodlnější stravování, příjemnější startování a přistávání a také lepší rozhled, který zvyšuje šanci včas zareagovat na blížící se nebezpečí.

 

Zvětšit obrázek
Unikátní krajina vojenského prostoru Hradiště, Doupov. Kredit: navzduchu.cz.

Přesně takové prostředí ale ibisům nabízejí místní zemědělci. Bylo by samozřejmě hodně naivní je podezřívat ze záměrných snah o ochranu místní zvířeny. Naštěstí pro ibise vznikají při pastvě dobytka nebo při vypalování tropického lesa místa, která právě ibisové velmi ocení. Jde to tak daleko, že prý pokračující existence přinejmenším této největší populace ibise běloramenného zcela závisí na poměrně nelítostném zemědělství.

 

Je jistě pravda, že ne každý lidský zásah ibise běloramenné potěší. Území Western Siem Pang není nijak legislativně chráněno a údajně je v bezprostředním ohrožení velkoplošnými zásahy, které by eventuelně mohly smést ibise i s místními zemědělci. I tak je to ale kouzelný příklad neúmyslného a přitom velice kladného vlivu lidského osídlení na extrémně ohrožené zvíře. Krásně ukazuje, jak kriticky důležitý je detailní výzkum vzácných organismů, který odhalí jejich skutečné nároky a potřeby. Díky ibisům je také jasně vidět, jak smrtící mohou být v ochraně přírody předsudky. Pokud by se někdo vlivný pokusil chránit ibise běloramenné jejich totální izolací od zemědělců, nejspíš by je tím spolehlivě zahubil.

 

Proč jsou vlastně ibisové běloramenní tak vzácní? To není příliš jasné. Před časem žili na velké ploše jihovýchodní Asie, a pak najednou začali mizet. Ornitologové nevědí proč. To ale není u ptáků nic neobvyklého. Mnohé druhy ptáků mají záhadnou vnitřní dynamiku a někdy bez zjevného důvodu mizejí, jindy zase stejně záhadně přibývají.

 

Zvětšit obrázek
Pozoruhodné prostředí výsypky – útočiště řady vzácných druhů. Kredit: AOPK ČR.

Ať už je pravá příčina poklesu ibisů běloramenných na dnešní skromné počty jakákoliv, je jasné, že jejich jedinou šancí na budoucnost je opětovné namnožení. Proto by se v jejich blízkosti mělo víc kácet a víc vypalovat. Zároveň by určitě nebylo špatné zvednout jejich počty odchovem, pokud tomu nebrání nějaké nepříznivé okolnosti. Jak víme i z české krajiny, zdánlivě brutální ubližování přírodě, jaké se u nás děje třeba ve vojenských prostorech nebo na motokrosových drahách, ve skutečnosti podporuje spoustu vzácných druhů, které mají tu smůlu, že se jim nelíbí les nebo případně prales. Tahle filozofie se na úřadech ani mezi nevládními organizacemi neprosazuje snadno, podle všeho se už ale blýská na lepší časy.

 

Prameny:

ScienceDaily 30.7. 2009, Animal Conservation online, Wikipedia (White-shouldered Ibis)

Datum: 11.10.2009 23:59
Tisk článku

Související články:

Jak nejlépe obnovit populace rostlin?     Autor: Stanislav Mihulka (11.02.2009)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace