Ani vědcům nelze věřit....všechno  
Celá řada případů, například podvod ve výzkumu kmenových buněk zveřejněný jihokorejským vědcem Hwangem, ukazuje, že ve vědecké práci se podvádělo a podvádí a že je třeba dbát na přísná etická pravidla.



Mortonova semena

 

Zvětšit obrázek
Samuel George Morton (1839) Negroidní, evropská a mongoloidní rasa. Jeho experimenty s objemem mozkovny a jejich vyhodnocení se staly obětí potřeby získat určitý výsledek.

V dávných dobách (1799 - 1851) žil v Americe muž jménem Samuel George Morton. Věřil v biologicky podmíněnou hloupost indiánů a černochů, sbíral a měřil lidské lebky a myslel si o sobě, že je vědec. I jiní si o něm mysleli, že je vědec, protože psal články a knihy plné anatomických nákresů, čísel, tabulek a grafů. A mnozí ho považovali dokonce za vědce velice váženého, neboť ze svých dat vyvozoval závěry, které se dobře poslouchaly jak jiným vědcům, tak i celé řadě politiků, ale zejména široké veřejnosti. Společenská objednávka po vědeckém potvrzení nadřazenosti bílé rasy byla tehdy tak vysoká, že i práce plné zjevných metodických pochybení mohly dosáhnout obecného uznání. Veškeré Mortonovo bádání se opíralo o předpoklad, že míra intelektu lidského jedince je přímo úměrná hmotě jeho mozku. Měřením velikosti vnitřního objemu lebek pocházejících od lidí různých ras se snažil dokázat, že mozkovny černochů jsou mnohem menší, než mozkovny indiánů a ty zase menší než mozkovny bělochů.


 

Zvětšit obrázek
Woo-suk Hwang...

První experimenty prováděl Morton s hořčičnými semínky. Naplnil jimi příslušnou lebku a pak je přesypal do odměrného válce. Výsledky, které takto získal, měly sice střední hodnoty odpovídající jeho představám, ale poměrně velikou chybu. Nahradil proto semínka olověnými broky – chyba se zmenšila, bohužel průměrné hodnoty velikosti lebek též. A to ne zrovna žádoucím směrem. Největší odchylka mezi semínkovou a brokovou metodou byla u lebek černochů, menší u lebek indiánů a nejmenší u lebek bělochů. Jinými slovy, při použití hořčičných semínek, která se snáze pěchují a sklepávají, byl výsledek výrazně zatížen experimentátorovým očekáváním. Šlo o vědomý podvod? Zdá se, že nešlo. Morton ochotně uveřejnil veškerá data svých pokusů a to i ta, která ho usvědčují z předpojatosti. Prohnaný podvodník (např. jihokorejský biolog Woo-suk Hwang) ale většinou falšuje právě primární data.


 

… a jeho embryonální kmenové buňky, které měly vzniknout terapeutickým klonováním. Buňky ale vznikly z úplně jiných embryí.

Zavrhl pak Morton na základě nově získaných dat svou pracovní hypotézu? Nikoli. Zaokrouhloval tu nahoru tu dolů, zahrnul či vypustil tu či onu podskupinu lebek (přičemž každý z těchto kroků přiznal a náležitě zdůvodnil) a výsledek byl zase podle jeho původního očekávání. Experiment a jeho vyhodnocení se stali obětí potřeby získat určitý výsledek. Jev ve vědě dodnes velice běžný a stále stejně zhoubný.

 


Bitmanova vejce

Mortona přivedlo na scestí jeho nekritické přesvědčení o pravdivosti vlastní teorie. Dnešní vědci obvykle mívají pro páchání vědeckých přestupků či přímo zločinů mnohem pragmatičtější důvody. Chtějí li se totiž věnovat svému oboru opravdu profesionálně (a jaderná fyzika či molekulární biologie se těžko dají provozovat jako koníček doma v kuchyni), potřebují sponzora. Spoustu peněz stojí přístroje a vybavení, levné nejsou ani prostory pro jejich uložení, a ač tomu lze jen stěží uvěřit, i vědec potřebuje tu a tam něco sníst a někde spát (mnohým prý kdysi dávno stačilo k naprosté regeneraci jen pár hodin na karimatce v laboratoři, ovšem dnešní změkčilý vědecký potěr považuje za minimální standard povlečenou postel na koleji či v podnájmu). O většinu peněz na vědu a výzkum se soutěží. Podstatou oné soutěže je umění slibu. Je to svérázná disciplína a samozřejmě má své mistry. Ti mohou být zároveň i mistry ve svém vědeckém oboru, ale zdaleka to nebývá pravidlem.


Donátor (ať už firma, či stát) si za své peníze nejčastěji kupuje zprávu potvrzující účelné vynaložení prostředků pro dobro voličů či akcionářů. Ne, že by snad konkrétní manažer či politik šel tak daleko, že by se pokusil porozumět předmětu výzkumu obdarovaného vědce. Odpovědné osoby z dárcovské instituce obvykle uchlácholí cokoli, co lze vecpat do koláčových či sloupcových grafů, z nichž je zásadní pokrok na cestě k lepším zítřkům na první pohled zřejmý i právě kojenému nemluvněti. Při žádosti o grant tedy badatel slibuje vznik určitého počtu odborných publikací, protože výsledky konkrétního výzkumu pochopí málokdo, ovšem porozumění údajům o počtu článků či impaktových bodů může naopak předstírat téměř každý. Dodržení slibu grafomanské výkonnosti v určitém kole grantového klání pak bývá často podmínkou nutnou pro úspěch v kole následujícím. Bezvýhradná platnost hesla „Publish or perish“ – tedy „Publikuj, nebo zhyň“ vede k podobné degradaci důvěryhodnosti vědeckých výsledků jako výše popsané Mortonovy experimenty prováděné nikoli s cílem objasnit pravdu (vědec v roli nezaujatého tazatele), ale pouze a jen za účelem podpory Mortonových teorií (vědec v roli velice zaujatého sebe-advokáta).


Typický grantový problém musí být formulován, vyřešen a do posledního použitelného údaje propublikován během tří až pětileté periody. Vědec dneška se tedy podobně jako politik, který ho financuje, obvykle nemůže zabývat věcmi nadčasovými, originálními a nadměrně komplikovanými. Je těžké provádět výzkum pro jehož prezentaci neexistuje časopis s přiměřeně vysokým impakt-faktorem a je obtížné prezentovat výsledky, které se ideově rozcházejí s míněním (či ekonomickými zájmy) příslušené redakční rady. Díky uvedenému principu vzniká ve spoustě vědeckých otázek nepravý (publikační nutností vytvořený) konsenzus. Grantem financovaný výzkumník nemá obvykle čas na zdlouhavou diskusi s oponenty, důležitá (protože zaplacená) je zejména rychlost uveřejnění článku. Určitá data je snadnější přeskupit, vypustit či přehodnotit, než přeměřit a obhájit. Místo zdlouhavé polemiky nad jedním článkem je ekonomicky účelnější oponentům ustoupit a v ušetřeném čase napsat článek další – logicky stejně konformní jako ten první.


 

 

Disciplíny jako medicína, farmakologie a toxikologie dnes již běžně pracují s pojmem publikační zkreslení. Jedná se o vědecky prokazatelnou (a často i prokázanou) skutečnost, že ne každý výzkum má stejnou naději na to být publikován. Podstatným faktorem ovlivňujícím publikační úspěšnost přitom není metodika prováděného výzkumu, ale jeho výsledek. Mám velice rád historku o práci amerického chemika Joela Bitmana, který se mimo jiné zabýval toxickými účinky DDT. V průběhu svého prvního pokusu krmil křepelky potravou s vysokým obsahem tohoto pesticidu a zjistil, že ptáci vystavení jeho účinkům snášejí vejce s výrazně tenčí a méně zvápněnou skořápkou, nežli jejich druhové v tomto ohledu abstinující. Toto zjištění publikoval v roce 1969 v prestižním časopise Nature a o rok později v neméně prestižním Science. Kritici doktoru Bitmanovi vyčetli, že potrava jeho pokusných křepelek obsahovala velice nízkou koncentraci vápníku, což mohlo vést ke ztenčení skořápky daleko pravděpodobněji, nežli chronická otrava DDT. Bitman tedy svůj pokus zopakoval a na podruhé si pečlivě ohlídal správnou úroveň kritizovaného parametru. A ejhle – v případě normální hladiny vápníku v potravě křepelky na pesticid nereagovaly. I tento výsledek se Bitman pokusil publikovat v Nature i Science. Opakovaně. A opakovaně neúspěšně. Nakonec své dílko v roce 1971 udal v plátku Poultry Science (Drůbežářské rozhledy), což ovšem nemělo pražádný vliv na to, že je mu dodnes připisováno slavné prvenství v oblasti experimentálního důkazu zhoubného vlivu DDT na úspěšnost hnízdění ptáků. Přijde mi poněkud ironické, že důvodem odmítnutí druhé verze Bitmanova článku v top časopisech byla právě vysoká míra konsensu, se kterou vědecká obec přijala jeho první verzi a lavina podobně laděných článků jiných autorů, kterou původní Bitmanova práce vyvolala.


Publikační zkreslení je důvodem, proč ani pečlivě provedená rešerše nemusí vést k reálné představě o aktuálním stavu vědeckého poznání. Časopisy raději publikují články obsahující statisticky významné pozitivní výsledky. Bude-li pět týmů zkoumat vliv nějaké toxické sloučeniny na tvorbu bílých krvinek a čtyři z nich dojdou k závěru, že je tento vliv statisticky nevýznamný, patrně bude publikována pouze práce týmu pátého, tvrdícího opak. Případně budou práce prvních čtyř týmů přijaty jen nějakým méně významným časopisem. Hodnocení vědy počtem publikací a impaktových bodů odvozených od citovanosti prací vede k viditelné bulvarizaci vědy, takže například v toxikologii pak vypadají popsané negativní účinky chemických látek na zdraví lidí mnohem dramatičtěji, než jaké ve skutečnosti jsou.

 


Blahodárná slepota
 

Publish or perish! (Publikuj, nebo zhyň!)

Vždycky když na mě z nějakého masmédia vybafne formulka „vědci zjistili“, zacloumá mnou příboj nevole. Nic netušící konzument informací je pomocí uvedeného zaklínadla manipulován k tomu, aby uvěřil, že sdělení, které bude následovat je pravdivé a nezpochybnitelné. Vědec má v rámci této formulky vlastnosti a schopnosti samotného Boha – předpokládá se hlavně jeho morální bezúhonnost, absolutní objektivita a oborová vševědoucnost. Skutečnost je ovšem jiná – vědecká obec je plná ptáčků nadšeně pějících píseň svých chlebodárců, ješitných tvrdolebců zuřivě se bijících za svou osobní víru data ne-data i kariéristických pochlebovačů a podkuřovačů, jejichž schopnost chytat ty správné větry dalece přesahuje všechny jejich ostatní schopnosti. Vzhledem k ohromnému množství lidí, kteří se považují a jsou považováni za vědce tomu ani nemůže být jinak. Většina vědců je díky způsobu financování a hodnocení vědy závislá na tom, aby dosáhla určitých výsledků a to navíc v určitém poměrně omezeném čase. Tento tlak vede k hromadění systematicky zkreslených dat, která jsou dále deformována procesem jejich zveřejňování. Takto prováděná věda bohužel poměrně často lže.


A jak z toho ven? Přiznat si problém je jistě prvním a nezbytným krokem k jeho nápravě. Následovat může rozšíření některých osvědčených metodických přístupů, jako je například technika slepého (či dvojnásobně slepého) pokusu, široce aplikovaná ve farmakologickém a medicínském výzkumu. Experimentátor provádějící takto koncipovaný pokus nemá informaci o zkoumaném subjektu (vztaženo na Mortonův případ – měří lebky, o nichž neví, zda patří indiánovi či bělochovi) a při vyhodnocování dat, nic neví o jejich účelu (prostě počítá průměrnou velikost někým jiným vymezených skupin lebek, aniž by věděl, že testuje hypotézu o rozdílné inteligenci lidských ras). No a nakonec by tu mohlo být třebas něco o morálce…


 

 

Datum: 01.01.2010 23:03
Tisk článku


Diskuze:

I vědecké poznatky je třeba brát.... 4.část

Josef Hlásný,2010-01-18 12:35:48

Vzhledem k čerstvým událostem- informacím, není stále ještě vhodné vrátit se do roku 2000. Takže, zopakujme si z minulého diskusního příspěvku od Americam Thinker následující; „V Británii, velká část panikaření o „šílení krav“ nebyla nikdy vědecky zdůvodněna. Byla to jen určitá matematickým-modelem řízená „science- fiction“(vědecká fantazie)... Bylo to však velmi důrazně prosazováno „britským vědeckým establišmentem“, který nikdy nepřiznal své chyby, a je proto pravděpodobné, že stejně se bude chovat i dále..“.
Až teprve v současné době- dnech je zřejmé, že „americký myslitel“ měl- má neobvyklý čich. PROČ? Viz další „zvířecí nákazu“ která za obdobného postupu „strašení“ světová média po mnoha měsíců (od 1.května 2009 do 8.ledna 2010) snad nenechávala ani spát. Jedná se o známou „prasečí chřipku“, kterou bez nějakých důkazů, opět celý svět notně vystrašil „britský vědecký establišment“, za asistence vlády United Kingdom (UK).
Například v ČR ještě do konce roku 2009 mediální bubny vytrvale vyhlašovaly, že se sice neuskutečnily tragické předpovědi (na konci podzimu 2009 desetitisíce nemocných, tisíce mrtvých; po „křížení“ ptačího a prasečího viru...), avšak další, ještě nebezpečnější vlna- vlny budou následovat. Proto kdo chce své zdraví- život uchránit, má možnost se dokonce i zdarma nechat „očkovat“. Podobně tomu bylo snad každý den počínaje květnem 2009, snad ve všech celostátních denících. Potom však, zhruba Novým rokem počínaje, najednou- z ničeho nic „prasečí strašení“ utichlo- jakoby to nastal nějaký „klid před bouří“ a skutečně tak bylo– viz upozornění na jeden z největších lékařských skandálů století.
Výskyt prasečí chřipky, to byla „ mylná pandemie“ (www.whale.to/vaccine/wolfgang_wodarg.html) popoháněná farmaceutickými firmami, která stála biliony liber, prohlásil přední odborník; Wolfgang Wodarg, šéf ochrany zdraví při Radě Evropy, před týdnem (8.1.2010). Toto tvrzení Dr. Wodarga vyšlo najevo v době, kdy se britská vláda zoufale snažila zbavit až za 1bilion liber, vakcíny proti prasečí chřipce. Obvinil tak výrobce léků a vakcín při ovlivňování Světové zdravotnické organizace (WHO), která svým rozhodnutím prohlásila prasečí chřipku za „pandemii“. Vedlo to k enormním ziskům farmaceutických firem, zatímco státy, včetně Velké Británie, „promarnily“ hubené zdravotnické rozpočty zdravotnictví, na „hromadný“ nákup vakcíny proti relativně mírnému onemocnění. Ministerstvo zdravotnictví UK varovalo, že bude 65 tisíc mrtvých, zřídilo speciální poradenskou linku a webové stránky, pozastavilo běžná pravidla, takže léky proti chřipce mohly být vydávány bez lékařského předpisu (bez návštěvy lékaře) a místní orgány připravovalo na obrovskou „prasečí pandemii“.
Plánovačům bylo řečeno, aby i márnice byly připraveny na zmíněný rozsah úmrtí, upozorňovalo se že by i armáda mohla být povolána, aby se při nepokojích lidem zabránilo získávat drogy... Avšak minulý týden bylo v Anglii zjištěno méně než 5 tisíc případů této nemoci a celkově jen 251 úmrtí (pozn.; více jak 60 milionů obyvatel v UK). Takže, Dr. Wodarg označil výskyt prasečí chřipky jako jeden z největších lékařských skandálů století.
Média UK na to okamžitě reagovala a uvádí, že více než polovina vědců na prasečí chřipku prasat, jako vládní poradci, mají vazby na farmaceutické společnosti. Jedenáct ze 20 členů „Vědecké poradní skupiny pro mimořádné situace“ (SAGE), pracovalo pro farmaceutický průmysl, nebo jsou s ním spojeni prostřednictvím svých univerzit- vysokých škol. Mnozí z nich mají deklarované (finanční) zájmy u výrobce vakcíny GlaxoSmithKline, který se předpokládá, že má nejvyšší příjmy z této pandemie.
Zajímavé však je, že to byl Sir Roy Anderson, který na BBC; 1. května 2009, britskou veřejnost informoval, že pandemie prasečí chřipky začala. Sir Roy Anderson je přední britský odborník na epidemiologii. Matematicky zmodeloval šíření nemocí vCJD a nemoci AIDS; byl ještě donedávna rektorem Imperial College, když z této funkce odstoupil k 31.prosinci 2009. Nyní je „nevýkonným ředitelem“ druhé největší farmakologické společnosti na světě – již zmíněné GlaxoSmithKline (GSK). Neméně zajímavé je, že Sir Anderson byl-je členem již zmíněné SAGE,, která podávala vědecké poradenství pro britskou vládu, týkajíce se prasečí chřipky. Sir Roy Malcolm Anderson získal bakalářský titul v oboru zoologie na Imperial College a tamtéž i doktorát (PhD) v oboru parazitologie v roce 1971 (takže původem není lékař ani statistik); je členem Královské společnosti (1986), čestným členem Královské statistické společnosti (2004) a byl povýšen do šlechtického stavu (před jménem označení „Sir“), při narozeninách britské královny (2006). Sir Roy Anderson byl také jedním z nejvýznamnějších vědců, poradců britské vlády, týkajíce se opatření při epidemii slintavky a kulhavky v roce 2001, která v UK rovněž až „tragicky“ skončila likvidací zhruba šesti milionů kusů skotu
Sir Roy Anderson, jak již bylo zmíněno se jako „statistik- prognostik“ již téměř před 10 lety zasloužil o „vědecké BSE strašení“ ve vysoce prestižním vědeckém časopise Nature, tehdy jako poradce britské vlády a vedoucí týmu; Azra C. Ghani, Neil M. Ferguson, Christl A. Donnelly & Roy M. Anderson ( Nature, 406, 583-584 (10. srpna 2000); ve článku s názvem “Předpověď úmrtnosti na nemoc vCJD ve Velké Británii“. Uvádí se tam následující; „Pokračují spekulace o pravděpodobném počtu případů nemoci vCJD, které nastanou ve Velké Británii v důsledku epidemie BSE u skotu a v souvislosti s nedávným nahromaděním případů vCJD v anglickém Leicestershire. Uvádíme, že současné údaje o úmrtnosti jsou odhadovánv mezi 63 až 136 tisíců případů u obyvatel- populace se vnímavým genotypem (asi 40% veškerého obyvatelstva), v průměru méně než dva případy vCJD, vyplývající ze spotřeby jednoho infikovaného kusu skotu“- konec citace.
Tato „počítačově- vědecká“ zpráva ze srpna 2000, zřejmě představovala důležitou koncovku při orientaci, jakým směrem namířit „BSE- strašení“ při vrcholovém „BSE- šetření“- po více jak 10 letech od objevu BSE v UK- ve spise „The BSE Inqury“ (cca 4 tisíce stran), koncem října 2000.
Potom již na toto „vědecko- vládní strašení“ například i redaktorka Julie Hyland v britském tisku (listopad 2000) uvádí článek s názvem „Britská vláda varuje; úmrtí na vCJD se může zvýšit na 250 tisíc“. Píše, že Blairova vláda varuje, že nemoc vCJD lidí, způsobená hovězím masem od BSE nakažených šílených krav, bude mít za následek 250 tisíc životů. To je dvojnásobek předchozího odhadu 136.000 možných úmrtí a znamená to, že vláda nyní pracuje na "nejhorším scénáři"- konec citace.
V Británii však se nemoci BSE věnoval a to ne za 10 let, ale již v období vzniku BSE- v 80.letech minulého století, Sir Donald Achelson KBE. Ten shodou okolností nedávno, v době oznámení zmíněného „mylného poplachu“ v britských médiích, zemřel, 10.1.2010 ve věku 83 let. Nebyl to však zoolog- parazitolog- statistik, ale původním povoláním „skutečný lékař a epidemiolog“ , bývalý ředitel Zdravotního úřadu vlády v Anglii (1983- 1991). Jeho působení v tomto úřadu souviselo s vypuknutím BSE v Británii, kdy musel čelit mnoha poplašným zprávám, když zejména zjištění BSE znamenalo pro veřejnost poplach. Přitom kritizoval ministerstvo zemědělství UK (MAFF) pro zpoždění šesti měsíců, než byl informován o objevu BSE. Stěžoval si také na "neustálé" výdaje při vyhodnocování BSE-hrozeb a snižování počtu zaměstnanců v jeho týmu, kdy byl ředitelem.... Říkal , že to zabíralo příliš mnoho času a energie, bránice své zaměstnance, když by se mohl více zabývat otázkami při řešení BSE krize. Například byl pod velkým tlakem, při objevu prvního případu „kočičí-BSE“, začátkem května 1990, aby veřejnost ujistil o „bezpečnosti“. Mnohem později, koncem roku 1998 profesor Acheson, po vypuknutí „vCJD strašení“, veřejně v televizním rozhovoru prohlásil: "Neexistuje žádné riziko spojené s jídlem britského hovězího; všichni - děti, dospělí , pacienti v nemocnicích – mohou být si jisti bezpečností hovězího masa“. Takže nedávno zesnulý profesor Achelson, měl jako skutečný lékař praktik- epidemiolog zcela opačný názor na BSE/vCJD „infekci“, nežli tehdejší poradce britské vlády profesor Anderson.
Při příležitosti zmíněné matematickým-modelem řízené „science- fiction je ještě vhodné vrátit se do roku 1993. Tehdy se při objasňování příčin vzniku BSE zapojila i „Organizace OSN pro zemědělství a výživu-FAO, se sídlem v Římě, pod vedením Dr. Richarda H. Kimberlina, rovněž z již známého Edinburgu. Přitom ve Skotsku se nemoc BSE v podstatě nikdy nevyskytovala, scrapie ovcí však již více jak 100 let, daleko více než v Anglii. Takže i jeho pracoviště mělo název; „Poradenské středisko Edinburg pro scrapie ovcí a související nemoci“. V poměrně rozsáhlém spisu (10 kapitol), je toto stále na internetu k dispozici (www.fao.org/docrep/T0573E/t0573e00.htm#Contents) s názvem; Bovinní spongiformní encefalopatie. Již tam je uvedena- zdůrazněna jedna další naprosto vymyšlená již “šestá BSE vědecká hypotéza“. Proč? Jedná se o to, že ve „FAO spisu“ se uvádí následující;
Kontrolní studie -případu ukazuje, že komerčně vyráběné krmivo s obsahem masokostní moučky (MKM) při výživě telat je statisticky významný rizikový faktor pro výskyt BSE (Wilesmith, Ryan at Hueston; Bovinní spongiformní encefalopatie; případy z kontrolních studií týkajíce se výživy telat a zastoupení MKM v určitých krmných směsích. Research in Veterinary Science, 1992). Byla sestavena počítačová simulace modelu k analýze některých časových měřítek BSE epidemie (Wilesmith et al.; Bovinní spongiformní encefalopatie; epidemiologické studie. Veterinary Record, 1988). Tento model ukazuje, že expozice populace skotu musela začít náhle, po zimě 1981/82...
Je s obrovským podivem, jak něco takového se mohlo pod patronací OSN- FAO napsat- publikovat a dokonce ještě i v současné době mít možnost na internetu zjistit, že to tak skutečně bylo v roce 1993 v Edinburgu sepsáno- vytvořeno! A stalo se tak ještě za života slavného britského zvěrolékaře Jamese Herriota, pravým jménem James Alfred Wight (1916- 1995), který nedaleko, na severu Anglie u hranic se Skotskem, jako praktický zvěrolékař, zřejmě se také s výživou- nemocností telat setkával. Z jeho publikací je známo, že byl nadaný zdravým selským rozumem, takže asi sotva by „radil“ krmit novorozená telata MKM. Co by asi ten jako praktik na „počítačovou simulaci“ říkal?.
Takže, ve studii z roku 1992; ani nějakou náhodou nelze zjistit, že by tam byl zjištěný
statisticky významný rizikový faktor pro výskyt BSE, při výživě telat krmivem s MKM. Dále potom ke studii z roku 1988; tak tam dokonce o nějakých „modelových simulacích“- není ani jediná zmínka. A kdyby teoreticky řečeno i byla, tak na nějakých „simulacích“ by bylo směšné stavět byť i jen hypotézu, že novorozená telata „ žrala MKM“. Nutno však připomenout, že tento OSN- FAO spis byl v této záležitosti velice důležitý při dalším rozvíjení fantazií v tomto směru, za dalších necelých 10 let později (Horn BSE Report, 2OO1). A potom i ještě později je vymyšlený „počítačový vědecký názor“ o tom, že MKM byla v Británii zkrmována telatům a to již od prvního až druhého týdne věku, což se uvádě i v dalším obrovsky- rozsáhlém spise (cca 80 stran); Information Statements;v kapitole Bovine Spongiform Encephalopathy (BSE) and Variant Creutzfeldt-Jakob Disease (vCJD); Institute of Food Science and Technology (IFST), listopad 2004. Lze to ještě i v současné době zjistit na internetu www.ifst.org/science_technology_resources/for_food_professionals/information_statements/.
V rozsahlém summary- souhrnu tohotu spisu však snad jen první věta něco konkrétnějšího říká, následovně; “Je uváděn přehled v souvislosti s BSE, její původ a přenos u skotu. I když existují přesvědčivé důkazy, že příčinou epidemie BSE v Británii bylo zkrmování infikované masokostní moučky (MKM) skotu, nebude to zřejmě nikdy prokazatelně prokázáno, zda infekce pochází z MKM od infikovaných ovcí (scrapie) nebo z MKM od „ hypotetické krávy“ se sporadickou transmisibilní spongiformní encefalopatií (TSE) „- konec citace. Zmíněné „telecí tajemství“ lze tam však jen při velmi pečlivém čtení zjistit...
Vrátíme-li se ke „FAO –spisu“ od Dr. Richarda H. Kimberlina (1993), tak již tam je zcela jasně konstatováno, že nemoc BSE není genetického původu a že viníkem nemoci je infekční MKM. Je však zajímavé, že v té době se s „infekční“ britskou MKM čile a dokonce legálně po světě obchodovalo! Takže „Krmivo zakázané ve Velké Británii, se pod cenou prodávalo ve „třetím světě“; takto byl nadepsán článek v britském „Guardianu“, a to opět s cca 10 letým zpožděním (29. října 2000), hned po zveřejnění „The BSE Inguiry“ (www.guardian.co.uk/uk/2000/oct/29/bse.focus). Říká se tam, že Británie vyvezla desítky tisíc tun potenciálně BSE- skotem infikovaného krmiva (MKM) na trhy třetího světa po rozhodnutí, že by to bylo příliš nebezpečné, zkrmovat ve Spojeném království (UK). Takže masokostní moučka (MKM), začala být ve „velkém“ vyvážena po březnu 1988, kdy britská vláda si uvědomila, že MKM byla pravděpodobnou příčinou epidemie BSE u skotu. V červenci téhož roku vláda zakázala použití MKM v Británii, a v téže době o svých obavách rovněž informovala EHS- Evropskou unii. Ale stalo se tak až v březnu 1996, o osm let později, když celosvětový zákaz vývozu britské MBM, oficielně- legálně vstoupil v platnost.
Takže dalších osm let, po zveřejnění „BSE infekčních studií“ britští výrobci MKM „legální cestou“ pokračovali ve vývozu MKM i přes obavy některých britských vládních úředníků ze šíření BSE do zahraničí. Navíc, když se v Evropě zvýšil strach z BSE- poptávka po MKM se zde snížila- její cena se snížila o více než polovinu, takže britské firmy zvýšily vývoz MKM mimo Evropu. Avšak teprve až koncem října 2000 se i běžné obyvatelstvo z médií dozvědělo, že nikdo neví, jaké množství skotu krmeného britskou infekční MKM se v určitých státech světa může nacházet v inkubační době BSE. Podle zveřejněných údajů od „HM Customs and Excise“, počínaje rokem 1989 bylo z UK vyvezeno přibližně 25 tisíc tun MKM do zemí EU a přibližně 7 tisíc tun mimo Evropu, především do zemí na Blízkém východě a do Afriky. Počínaje rokem 1991, prodej MKM do Evropy výrazně klesl . V téže době se vývoz britské MKM do třetího světa zvýšil na 30 tisíc tun. V nákupu britské MKM pokračovaly státy jako Československo, Nigérie, Thajsko, Jižní Afrika, Keňa, Turecko, Libérie, Libanon, Portoriko, Srí Lanka (takže zde se nachází ten „důkaz-obrovský BSE strašák“ i pro ČR)..
Například Indonésie dovážela MKM z Británie a Itálie až do roku 1997, kdy tam byl vydán zákaz použití MKM ve výživě zvířat. Na základě laboratorních zkoušek, které tam provedli, nebylo však zjištěno, že by byl jejich skot infikován BSE, oznámil tehdy (říjen 2000) Lumban Toruan, za Ministerstvo zemědělství Indonésie. Poznamenal však, že testování BSE začalo teprve asi před třemi měsíci... Thajsko, které také dováželo MKM z Británie až do roku 1996 a později ji kupovalo od jiných evropských zemí; tam úředníci ujišťovali, že mají skot prostý BSE a že MKM byla použita ke krmení prasat a do roku 1995 také u drůbeže.
Po objevu britských vědců, že by nová varianta nemoci CJD (vCJD) mohla mít infekční původ v britské MKM, zapojila se konečně do „BSE- vCJD“ akce i Světová zdravotnická organizace (WHO), se sídlem v Ženevě. Vzhledem k tomu, že úředníci WHO již dříve věděli o zmíněném obchodování s britskou MKM po světě, tak se nelze divit, že v letech 1997-2000, uspořádali řadu vzdělávacích kurzů po celém světě, zejména v rozvojových zemích Asie- Afriky, se záměrem pomoci jednotlivým zemím zavést národní dohled nad CJD a vCJD. Jinými slovy řečeno, zaměřit se na to, jak „biologický pokus“ po cca 6- letém (1991- 1997) dovozu a použití „infekční britské“ MKM při krmení zvířat- jak v příslušných rozvojových zemích z hlediska „BSE- infekce“ dopadl. A výsledek byl skutečně zajímavý; v rozvojových zemích světa nic nebylo (až dosud) zjištěno- nalezeno, avšak v „opatrném“ Japonsku počínaje rokem 2001 byly zjištěny 3 případy a do konce roku 2009 celkem 36 případů BSE.
Je však třeba doplnit, že úředníci WHO již v prosinci 1999 „přitvrdili“, při eradikaci BSE- vCJD. Vydali nařízení, že všechny země musí zakázat používání tkání přežvýkavců v krmivech pro přežvýkavce a musí odstraňovat tkáně zvířat- skotu (tzv. „specifický rizikový materiál“- SRM) z potravního řetězce, které by „mohly“ obsahovat původce BSE (www.who.int/emc-documents/ ).

Je třeba doplnit, že WHO od té doby až dosud vehementně hájí „BSE infekční hypotézu“. Již několikrát se mně stalo, že jsem byl podezírán za nějakého slušně řečeno „nesoudného“ veterináře, který si dovoluji oponovat WHO, tak prestižnímu světovému zdravotnickému úřadu. Takže vraťme se k již v úvodu zmíněné, dnes již lze říct - další vědecké hypotéze- ke prasečí chřipce.
Koncem července 2009 bylo možné z britského tisku zjistit, že to je právě Sir Roy M. Anderson, který nejenže britské vládě radí jak postupovat při „první pandemii 21.století“, ale současně má i velmi blízké (finanční) vazby na již zmíněného výrobce chřipkové vakcíny GlaxoSmithKline (GSK). Takže, když v polovině července 2009 WHO vystrašila celý svět a vyhlásila „pandemický poplach“, reagoval jsem koncem července v našich médiích například následujícími dvěma komentáři;

1. Virus takzvané prasečí chřipky, který se objevil koncem března, již ve světě usmrtil přes 700 lidí, bude to největší pandemie, jakou svět poznal, řekla ředitelka WHO a současně oznámila (21.7.09), že WHO nadále nebude uvádět aktuální počet mrtvých a nakažených. K této hrozbě také dodala, že očkovací látku budou podle WHO potřebovat všechny země. Je však třeba upřesnit, že za uplynulé 4 měsíce virus usmrcoval (cca 85%) zejména v Americe. Přitom v ČR většina z cca 90 pacientů nebyla hospitalizována a bez použití antivirotik. Takže nejedná se skutečně o mediální bublinu vytvořenou na zakázku výrobců „drahých“ antivirotik, které nebude nikdo nepotřebovat? A naopak, nebylo by třeba více vyzdvihovat „levnou“ vakcinaci proti běžné- sezónní chřipce, na kterou ročně ve světě podle WHO umírá 250 až 500 tisíc lidí? Poučme se z nedávné ptačí chřipky (2006- 2007), kdy nález nějakého mrtvého či nemohoucího ptáka naháněl lidem v ČR strach až hrůzu.Dnes již můžeme konstatovat, že v ČR či v Evropě v podstatě o nic nešlo, protože tato chřipka byla u lidí zjištěna pouze v Asii, kde na ni zemřelo pouhých 262 lidí! Naše obyvatelstvo však bylo tak vystrašeno, že koncem června 2007 naše vláda v souladu s doporučeními EU zvýšila zásoby Tamiflu...V té době také naše média „bouřlivě“informovala o ZOD Zálší, kde bylo utraceno cca 6 tisíc krůt a 28 tisíc brojlerů a v nedaleké Chocni začátkem července 2007 cca 55 tisíc drůbeže z rozmnožovacího chovu, včetně veškeré drůbeže u drobnochovatelů , v příslušných lokalitách. Strašila také komise EU, která od října 2005 do konce dubna 2006 vydala celkem „38 rozhodnutí“ o preventivních opatřeních. Je však zajímavé, že žádný z ošetřovatelů postižené drůbeže na tuto chřipku neonemocněl – nezemřel (inkubační doba je obvykle od 2 do 8 dní). A nestalo se tak ani jinde v Evropě, takže nakonec řečeno; nebude tomu podobně i s prasečí- americkou chřipkou?

2. U nás zatím jen 43 případů, kdežto ve Velké Británii jen za poslední týden zaevidovali 100 tisíc nových případů prasečí chřipky. Ještě varovnější však bylo následující britské strašení v mediích ČR v roce 2004; „Britové se obávají, že sedí na časované bombě. Kdo se chce ještě nakazit? Odhaduje se, že miliony Britů zkonzumovaly miliony infikovaných hovězích mozků.Nad Británií visí Damoklův meč, vědci zjistili, že lidskou formou nemoci šílených krav (vCJD) se mohli Britové nakazit i při transfuzi krve. V každé britské rodině může tikat biologická časovaná bomba“. Co k tomu lze po pěti letech dodat? Neexistující bomba však již zřejmě„dotikala“,protože v zemi s více jak 60 miliony obyvatel byla nemoc vCJD„objevena“v roce 1995, vyvrcholení bylo v roce 2000 (28 úmrtí),postupně klesající až na 9 případů ve zmíněném roce 2004,po 5 případech bylo v letech 2005 až 2007 a pouze jeden Brit na nemoc vCJD zemřel v roce 2008. Je však třeba ještě připomenout, že tomuto strašení předcházela vědecká hypotéza,v časopise Nature (2001),že v nejbližších letech zemře na nemoc vCJD až 136 tisíc Britů. Bohužel,britská média v posledních letech o šílení krav- lidí neinformují jak vlastně vše dopadlo,takže více podrobností viz na webu www.bse-expert.cz.Za původce nemoci „šílených krav“(BSE) na světě byla již v roce 1986 označena masokostní moučka (MKM).Takže ta na příkaz EU byla počínaje rokem 2003 i v ČR vyřazena jako krmivo a je spalována v cementárnách. MKM byla nahrazena sojou, jejíž export z Ameriky se počínaje rokem 2003 výrazně zvýšil. Tato změna (včetně změny toku financí...) však nepomohla, takže letos již máme v ČR další dva případy BSE, aniž i v ČR by někdo „šílením“ strašil.

Takže zatím ohledně „BSE ságy“ známe tyto důležité „BSE- vCJD -prionové osobnosti“:
Profesory; Wilesmith; Kimberlin, R.G. Gill; Collinge; Cousens; Ironside; Knight; Smith, Ward; Prusiner, Anderson

Viz pokračování v dalším diskusním příspěvku, konečně již s detailnější vzpomínkou na „BSE- památné“ období let 2000- 2001

Odpovědět

I vědecké poznatky je třeba brát selským... 3.část

Josef Hlásný,2010-01-11 23:15:23

Jak bylo minule avizováno, že bude pokračováno „návratem do roku 2000“, považují za vhodné ještě dříve přiblížit „prionové téma“, v souvislosti s nemocí vCJD u lidí a BSE u skotu. Pokusit se tak z literárních pramenů ukázat, jak se „příčinné souvislosti“ vyvíjely.
V USA bylo BSE-dění ve Spojeném království (UK), počínaje zmíněným „vCJD objevem“ zveřejněným začátkem dubna 1996 v časopise Lancet, zřejmě se smíšenými pocity pozorováno. Vždyť britský vědec Cousens, blízký spolupracovník autora objevu fatální nemoci vCJD – vědce R.G.Willa, ten v roce 2002 publikoval, že; stačí jen jeden gram infikovaného materiálu masokostní moučky (MKM) - o velikosti pepře, aby se infikovaly tisíce kusů skotu... A to se snadno může- mohlo stát, když by například nějaký britský farmář takové „BSE- zrnko“ třeba jen jako zbytek „psích granulí“; z kapes svého kabátu po příletu do USA, na nějakou tam živnou půdu vytrousil...
Něco takového, se možná i stalo, realita však byla taková, že na vánoce 2003 byl v USA zjištěn první případ BSE, když pár měsíců dříve (květen 2003) na americký kontinent – do Kanady, někdo přes „velkou louží“ přinesl prvotní výskyt „BSE nákazy“. Hodně se toho od té doby „finančně“ v USA- Kanadě odehrálo, až konečně v září 2007, jak jsem se již zmínil byla „BSE – vCJD infekce“ ve skotském Edinburgu , při příležitosti konání celosvětové konference – ne však R.G. Willem, ale Bobem Willem- „odtroubena“.
Takže se nelze divit, že o pár týdnů později (listopad, 2007) jeden z „amerických myslitelů“ na svém webu „American Thinker“ píše následující (www.americanthinker.com/2007/11/global_warming_as_pathological.html) ;
V Británii, velká část panikaření o „šílení krav“ nebyla nikdy vědecky zdůvodněna. Byla to jen určitá matematickým-modelem řízená „science- fiction“(vědecká fantazie)... Bylo to však velmi důrazně prosazováno „britským vědeckým establišmentem“, který nikdy nepřiznal své chyby, a je proto pravděpodobné, že stejně se bude chovat i dále. Při zpolitizování vědy, veřejné hysterii, tak jsou tendence ničit skutečnou vědeckou kariéru. Za pár let poté, co Britové si uvědomili, že šílení jejich krav byl falešný poplach, Francie připustila, že ;
Oui monsieurs (Ano pánové), měli jsme ze šílených krav strach, přirozeně, ale nejsme hysteričtí comprenez vous (rozumíte)? Kromě toho, kravský mozek je skvělá pochoutka a jeden žije jen jednou. Vive la France! (Ať žije Francie!). Přímo přes kanál (La Manche) v Británii, byli farmáři ze zákona povinni zničit a pohřbít statisíce ovcí a krav. Byla to ekonomická katastrofa, a to všechno kvůli „divokosti- panické“ vědy.. Británie je ještě náchylnější ke zpolitizování vědy než my (USA), protože medicína je řízena levicí. Ale časopis „British Medical Journal“, a dokonce ještě váženější časopis „Lancet“, již nejsou spolehlivé zdroje... Je to neuvěřitelné, prestižní Lancet dává falešný průzkum do veřejné sféry, stejně jako by to byla skutečná věda. Byl však to klasický propagační tah...
Takto jeden z USA myslitelů- USA daňových poplatníků, v listopadu 2007 uvažuje o britských vědcích a při svém „rozhořčení“ několikrát upozorňuje na časopis Lancet; - přes válku v Iráku až po Stalina či kontroverzního sovětského vědce Lysenka.... Myslitel James Lewis, v době kdy ke konci roku 2007 celé to „šílené divadlo“ již stálo USA cca 11 bilionů USD, ten toho zřejmě měl hodně i „mezi řádky“ přečteného.
Stačí to vzít například od zmíněné Francie, když jejich vědci (Laprevotte I, Hénaut A.) v britském časopise „BMC Public Health“ (2003) na základě EURO- CJD studie říkají, že; „Ve Spojeném království byla popsána nová varianta nemoci CJD. Je často prohlašováno, že to je způsobeno infikováním od původce BSE. Publikované klinické a experimentální údaje, které naznačují, že vCJD souvisí s BSE, nás vedou k návrhu, že toto spojení by mohlo mít společný etiologický původ, avšak jiný než je konzumace potravin nakažených hovězím“- konec citace.
Oproti tomu R.G.Will, již dříve (1998) upozorňuje tehdy pozorně naslouchající Švýcarsko, takže připomíná britský objev vCJD i ve švýcarském časopise „Developments in biological standardization“ (Dev Biol Stand., 1998; 93; 79-84), když říká; „Nová varianta nemoci CJD (vCJD) je nová lidské spongiformní encefalopatie v souladu s klinicko-patologickým fenotypem. Epidemiologické důkazy naznačují, že tato nemoc probíhá téměř výhradně v UK, kde došlo k epidemii BSE u skotu. Aktuální důkazy silně podporují hypotézu, že existuje příčinná souvislost mezi BSE a vCJD“- konec citace.

Významným oponentem v době až „vCJD objevitelské eufórie“, týkajíce se původu i přenosu BSE na lidi byl profesor.David R.Brown (Research Fellow, Cambridge University, později Bath University)). Ten snad jako jediný z významnějších britských vědců až velmi kriticky a nápadně zpochybňoval vědecké práce o infekčnosti MKM. Nebránil se však diskutovat o stávající „BSE vědecké hypotéze“, protože v Medical Hypotheses“ (2001, 57(5); 555-560) říká, že možná je skutečně nová varianta CJD u lidí způsobena BSE. Pokud však je příčina jiná a všechny snahy toto prošetřit- zjistit jsou znevažovány až zesměšňovány, potom nebude dosaženo pokroku při prevenci- léčení vCJD; pokud jsou vyzdvihovány jen zázračné vědecké výsledky na principu „ pokus a omyl“. Takže v roce 2001 poukazuje na to, že v podstatě veškeré důkazy o přenosnosti BSE na lidi lze od objevu vCJD (1996) najít ve čtyřech publikacích- ve špičkových vědeckých časopisech a to na základě experimentů provedených na „myšovitých“ zvířatech (COLLINGE et al.,1996; COLLINGE et al.,1997; BRUCE et al.,1997; SCOTT et al., 1999 ).

Ve světě je nejznámější přední britský vědecký časopis Nature (od roku 1869), dále potom Science- vědecký časopis Americké asociace pro rozvoj vědy (od roku 1880) a dále potom i Proceedings of the National Academy of Sciences, obvykle označován jako PNAS, který je oficiálním časopisem- sborníkem Národní akademie věd USA. Všechny tyto „high ranking“ časopisy jsou vydávány týdně, přičemž ve dvou z nich (Nature a PNAS) byly publikovány a panem Brownem zmíněné první „přesvědčivější důkazy“ o přenosu BSE na lidi (vCJD) ve stručnosti řečeno následovně;
V první publikaci s názvem „Molekulární analýza variability prionového kmene a etiologie nové varianty CJD“ je od londýnských vědců; Collinge J, Sidle KC, Meads J, Ironside J, Hill AF v časopise Nature (1996, 383: 685-690) následující abstrakt; „Kmeny přenosných spongiformních encefalopatií jsou rozlišovány různými fyzikálně-chemickými vlastnostmi PrPSc, izoformou s nemocí souvisejícího prionového proteinu, která může být udržována přenosem na transgenní (Tg) myši. 'Nová varianta' Creutzfeldt-Jakobovy nemoci (CJD) má kmen vlastnostmi se odlišující od jiných typů CJD, které se podobají těm BSE kmenům, přeneseným na myš, kočku domácí a makaka, v souladu s tím, že BSE je zdrojem této nové nemoci. Z vlastností kmene vyplynulo, že se „naskýtá sugesce“ (náznak, předpolkad...), že prionový protein může sám zakódovat fenotyp nemoci“- konec citace.
Druhá publikace s názvem „Stejný kmen prionu způsobuje vCJD a BSE“; je o rok později opět od londýnského týmu; Collinge, J, Sidle KC, Hill AF; v časopise Nature (389,1997; 448-450), viz následující abstrakt;„Zdá se velmi pravděpodobné, že prionová choroba vCJD je lidský protějšek BSE. Bylo zjištěno, že myši s expresí valin 129 – lidského prion proteinu ( PrP) produkují odlišný typ molekulového kmene, když jsou vystaveny vCJD. To naznačuje, že BSE přenesené na lidi s tímto genotypem může produkovat podobný kmen. U 129VV myší bylo zjištěno, že jsou mnohem méně náchylné k BSE než k typické CJD, ale myši se 129MM lidským PrP mohou být mnohem vnímavější“- konec citace.
Třetí publikace s názvem „Přenosy u myší naznačují, že nová varianta CJD je způsobena BSE“; je již převážně od vědců z Edinburgu(Bruce,ME;Will,RG;Ironside,J.et al.);opět v časopise Nature(1997, 389: 498- 501), viz zajímavý abstrakt. Je to tim, že abstrakt (špičkový vědecký časopis) je psán na způsob „literárního přehledu“ s odkazem na celou řadu již ve světě relizovaných pokusů,přičemž na závěr se uvádí;“Vyvolává to vážné obavy, že BSE se mohlo rozšířit na lidi, předpokládáme dietární expozicí. Podáváme zprávu o průběžných výsledcích přenosů sporadické CJD a vCJD na myši. Naše údaje poskytují silný důkaz o tom, že stejný kmen- agens se podílí na BSE i na vCJD“- konec citace.
Čtvrtá publikace s názvem „Přesvědčivé transgenetické důkazy pro přenos prionů BSE na člověka“ za dva roky později již je od týmu vědců z univerzita v San Francisku (Scott MR, Will R, Ironside J, Nguyen HO, Tremblay P, DeArmond SJ, Prusiner SB.) vedeném profesorem Prusinerem v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS (1999, 96(26):15137-42), viz následující abstrakt;. „Zvyšují se obavy, že BSE může přecházet ze skotu na člověka. Zjistili jsme, že transgenní (Tg) myši s expresí prionu skotu (Bo) prionového proteinu (PrP); sériově pomnožují BSE priony a že neexistuje žádná druhová překážka pro přenos ze skotu na Tg (BoPrP) myši. Ty samé myši byly také vysoce citlivé na vCJD a přirozenou scrapii ovcí. Inkubační doba (cca 250 dní), neuropatologie, a nemoc- vyvolávající PrP isoformy PrP u Tg (BoPrP) Prnp (0/0) myší naočkovaných mozkovými extrakty vCJD a BSE byly k nerozeznání a výrazně se lišily od těch, které bylo vidět u myší naočkovaných priony přirozené scrapie. Naše výsledky poskytují do současnosti nejpřesvědčivější důkaz o tom, že priony BSE skotu infikují lidi a způsobují fatální neurodegeneraci“- konec citace.
Takže počínaje druhou publikací již z názvu vědeckých článků vyplývá, ne že by se „mohlo jednat“, ale, že se jedná o prokázaný přenos BSE na lidi v podobě vCJD. Profesor D.R. Brown v roce 2001 k tomu však poznamenává, že vědecká metoda jako protiklad „politického nátlaku“ předpokládá, že určitá teorie je ověřována- testována, na základě „nevyvracitelnosti“ důkazů. Za důvěryhodnou může být podporována jen ta teorie, když důkazy teorii oponující jsou porovnávány s tím, co teorii podporuje a když podporující důkazy jsou významnější a věrohodnější než důkazy vyvracející.

Jednalo se podle „American Thinker“ skutečně o matematickým-modelem řízenou „science- fiction“(vědeckou fantazii) ?

V srpnu 2000 autoři Cousens SN, Smith PG, Ward H, Knight RS, Ironside JW, Will RG. v časopise Lancet (2000; 356(9228):481-2) uvádějí následující; „Počet úmrtí na vCJD v UK vzrostl v posledním čtvrtletí roku 1998, i když počty v dalších čtvrtletích byly nižší. Analyzovali jsme počty konečných a pravděpodobných vCJD případů od roku 1994 k posouzení trendů ve výskytu vCJD. Odhadujeme, že počet případů se zvyšoval o 23% za období 1995-2000 (p = 0,004), a že úmrtí za toto období vzrostla o 33% (p = 0,005). Absolutní počet případů vCJD v UK je stále nízký, uváděné zvýšení by však mělo být předmětem dalšího zájmu“- konec citace..
Takže úvod do „vCJD statistického modelu“ byl opět započatý v časopise Lancet. Mělo to za následek strašení o tom, že každým rokem se bude výskyt vCJD v Británii zdvojnásobovat až dosáhne během několika málo let tisíců případů. Poradce britské vlády profesor Roy Anderson dokonce upozornil na to, že původní jeho počítačově zpracovaný výhled o infikování priony BSE u 6 tisíc lidí v letech 1980 až 1996 je třeba přehodnotit na 130 tisíc infikovaných lidí. Tyto odhady zveřejnil se svými spolupracovníky (Azra C. Ghani, Neil M. Ferguson, Christl A. Donnelly & Roy M. Anderson) v časopise Nature, rovněž v srpnu 2000, kde se říká, že;”Pokračují spekulace o pravděpodobném počtu případů nemoci vCJD, které nastanou ve Velké Británii v důsledku epidemie BSE u skotu a v souvislosti s nedávným nahromaděním případů vCJD v anglickém Leicestershire. Uvádíme, že současné údaje o úmrtnosti jsou odhadovánv mezi 63 až 136 tisíců případů u obyvatel- populace se vnímavým genotypem (asi 40% veškerého obyvatelstva),v průměru méně než dva případy vCJD, vyplývající ze spotřeby jednoho infikovaného kusu skotu“- konec citace.
Vědecké hypotézy- odhady se za tři měsíce dostaly i do veřejných médií. Redaktorka Julie Hyland v britském tisku (listopad 2000) uvádí článek s názvem „Britská vláda varuje; úmrtí na vCJD se může zvýšit na 250 tisíc“. Píše, že Blairova vláda varuje, že nemoc vCJD lidí, způsobená hovězím masem od BSE nakažených šílených krav, bude mít za následek 250 tisíc životů. To je dvojnásobek předchozího odhadu 136.000 možných úmrtí a znamená to, že vláda nyní pracuje na "nejhorším scénáři"...
V listopadu 2001 autoři Cousens SN, Smith PG. V časopise Science (2001;294 (5547):1729-31) ve článku „Předvídatelnost epidemie UK varianty Creutzfeldt-Jakobovy nemoci“ uvádějí; „Pro odhad počtu nakažených osob a pro budoucí výskyt nemoci vCJD- epidemie v UK byla k analýze použita zpětná- kalkulace. Model předpokládá nebezpečí infekce úměrné k výskytu BSE v UK. A počítá s preventivními kontrolními opatřeními a velmi široké rozmezí inkubační doby. Model ukazuje, že současné údaje jsou v souladu s počtem infekcí v rozmezí od několika stovek do několika milionů. Ve druhém případě model naznačuje, že průměrná inkubační doba, musí být někde za dobou lidského života, což povede k epidemií maximálně několika tisíc případů“- konec citace.
A tak jak to s vCJD infekcí začátkem dubna 1996 ve vědeckém časopise Lancet začalo, tak to tam i vědecky, zatím však jen „předběžně“ v březnu 2003 povzbudivě skončilo. Vyplývá to ze článku s názvem „Úmrtí na nemoc vCJD ve Spojeném království (UK)“, od již známých autorů Cousens SN, Smith PG, Molesworth AM, Knight RS, Ironside JW, Will RG (Lancet,. 2003; 361(9359):751-2), když uvádějí následující;. „V roce 2002 zemřelo v UK na vCJD 17 lidí, v porovnání se 20 v roce 2001 a 28 v roce 2000. Analyzovali jsme údaje o úmrtí na vCJD od roku 1995 s odhadem trendu v úmrtnosti. Tento trend má kvadratické vyjádření (p = 0,005), což naznačuje, že exponenciální nárůst nebyl, a že dříve rostoucí trend se zpomaluje. Úmrtnost dosáhla vrcholu v roce 2000. Tyto výsledky jsou povzbudivé, ale úmrtnost se v budoucnu může opět zvýšit“- konec citace..
Co lze k tomu dodat? Pokud si ke své spokojenosti nějaký „horlivý novinář“ přečte pouze nadpis článku- tak by ani nemusel „medializovat“ v abstraktu zmíněné povzbudivé výsledky, ale naopak by mohl „oživit“, další „Úmrtí na nemoc vCJD v UK“. Však se to i samotným vědcům stalo.
Ti opět pod vedením profesora R.G. Willa svůj „vCJD objev“ nevzdávají a ve „druhé matematické vlně“ se ještě i v roce 2004 vracejí v časopise „Current topics in microbiology and immunology“ ke svému „vCJD omylu“ ve článku s názvem „Epidemiologie vCJD“ Smith PG, Cousens SN, d' Huillard Aignaux JN, Ward HJ, Will RG. (Curr Top Microbiol Immunol. 2004;284:161-91), poměrně obsáhle, avšak již diagnosticky bezvýznamně, viz následující souhrn článku;.“Nemoc vCJD byla identifikována v roce 1996. Bylo to spojeno s infekcí BSE, i když epidemiologické důkazy pro toto nebyly silné , ale později typizací kmenů studie potvrdily sounáležitost. Nemoc postihuje převážně mladé lidí, jejichž stravovací a ostatní vlastnosti nejsou nijak výjimečné ve srovnání s kontrolními skupinami., avšak všichni pacienti jsou dosud methoinin homozygotní na kodonu 129 genu prionového proteinu a výskyt byl asi dvakrát vyšší na severu UK. Počet případů během následujících 7 let po prvním zjištění nemoci byl výrazně nižší, než jsme se původně obávali, vzhledem k pravděpodobné rozsáhlé expozici obyvatelstva UK ke BSE prostřednictvím kontaminovaných výrobků z hovězího masa. Předpovědi možného budoucího průběhu epidemie mají mnoho spojených nejistot, ale aktuální matematické modely ukazují, že více než několik málo tisíc případů, není pravděpodobné. Takové modelování je omezeno absencí testu na infekci nemoci vCJD agens. Vývoj testu, který by mohl být použit na snadno přístupných tkáních k detekci infekce, brzy - v inkubační době by nejen mohl včas zjistit epidemiologii infekce, ale také by mohl pomoci k zavedení kontrolních opatření při prevenci možného „iatrogenního“ šíření nemoci.„- konec citace.
Avšak ještě v lednu 2006 tým vědců z Edinburgu Ward HJ, Everington D, Cousens SN, Smith-Bathgate B, Leitch M, Cooper S, Heath C, Knight RS, Smith PG, Will RG, opět a již naposled v USA časopise Annals of Neurology se zcela nevzdává „infekční BSE myšlenky“. Podobně jako kdysi veterinář Wilesmith se v roce 1991 pustil do „geografických souvislostí“ v záležitosti vysvětlit původ- šíření BSE v Británii , tak o 15 let později se o něco podobného „matematicky“ snaží zmíněný tým v záležitosti původu- šíření nemoci vCJD u lidí. Vyplývá to ze článku ( Ann Neurol. 2006;59(1):111-20) s názvem „Rizikové faktory pro nemoc vCJD: případ-kontrolní studie“, viz jen „metodika-výsledky práce“ z obsáhlého souhrnu práce následovně; „Potvrzené a pravděpodobné případy vCJD (n = 136) byly podle bydliště ve Velké Británii- kde se nemoc vCJD objevila, zařazeny do průzkumu od května 1995 do listopadu 2003. Kontrolní osoby (n = 922) byli vzaty do průzkumu v období 2002 a 2003, ze 100 náhodně geograficky vybraných skupin, ke prezentaci zeměpisného rozložení nemoci vCJD.... Zjištěná častější konzumace hovězího masa a výrobků z něho ( kde se předpokládá, že je obsah mechanicky separovaného masa nebo masa z hlavy, včetně sekané -hamburgery); byla spojena se zvýšeným rizikem pro vCJD, než bylo zaznamenáno při častější konzumaci masa kuřat. Chirurgické operace byly vedeny podobně u obou skupin (vCJD případy a kontrolní případy- osoby). Obě skupiny byly podobné z hlediska pracovního zařazení při styku se zvířaty“- konec citace.

Nu a co k tomuto poslednímu „mlácení prázdné slámy“ dodat? Asi to proč do studie nebyl zařazen celý rok 2003 a ještě alespoň i rok 2004? Nebo, že by „vědecký text“ byl do redakce zaslán již koncem roku 2003 a teprve po dvou- letém „redakčním zrání“; redakce časopisu „Ann. Neurol.“; dostala odvahu tuto rozsáhlou (9 stran) „matematicko- zeměpisnou“ studii zveřejnit? Nicméně však, toto je poslední zjištění- varování na „souvislosti“; BSE u skotu- hovězí maso- fatální nemoc vCJD u lidí. Nu a potom „vědecky umocněno“ již zmíněným článkem (1999); „Přesvědčivé transgenetické důkazy pro přenos prionů BSE na člověka“ od tehdejšího již nositele Nobelovy ceny (1997), amerického lékaře Prusinera. Jeho vědecký tým již tehdy zcela „přesvědčivě“ zjistil, a v dalším USA vědeckém časopise „PNAS“ zveřejnil, že; „priony BSE skotu infikují lidi a tak způsobují fatální neurodegeneraci“.
Bohužel, tyto poslední závěry ze dvou časopisů USA, jsou stále mezi světovými médii „živé“, bohudík však již jen málo přesvědčivé. Jak to bylo či je s „fatální“ BSE neurodegenerací je stále v oblasti hypotéz. Jisté však je, že zejména pro USA zmíněná „pseudověda“ znamenala počínaje rokem 2004 až „fatální propad“ ve světovém obchodu s hovězím masem, což v podstatě jen tam a v Kanadě, s určitými problémy trvá až dodnes.

A jak to s tou „BSE prionovou pohromou“ vlastně začalo?
Bližší vysvětlení je třeba čerpat z historie; vrátit se do 60.-70. let minulého století. V té době se začal zajímat americký lékař (slovenského původu) Gajdusek novou smrtící nemocí u kanibalů, na území Papuy- Nové Guineje. Lidé tam ztráceli rovnováhu, vyskytoval se u nich silný třes, s následným ochrnutím a demencí. Nejpozději do roka docházelo k úmrtí. Nemoc byla nazvána jako „kuru- třaslavá nemoc“, kdy křeče v obličeji nemocného připomínaly grimasu smíchu („smějící se smrt“). Bylo přitom zjištěno, že součástí pohřebního obřadu k uctění zamřelých tohoto primitivního kmene, bylo pojídání mozku zemřelých. Při pokusech Dr.Gajdusek zjistil (Nobelova cena, 1976)- po inokulaci mozkové tkáně zemřelých lidí do mozku šimpanzů, že tito asi po roce zemřeli, za stejných příznaků; s nálezem spongiozní degenerace mozku, jako lidé postiženi nemocí „kuru“.
Již v té době však další americký lékař Prusiner, inspirován případem úmrtí 60- leté pacientky na CJD (1972) si dal za cíl; zjistit příčinu- „agens“ tohoto onemocnění, které se podobá „kuru“ (u lidí) a scrapii (u ovcí). Společně se svými kolegy informoval v časopise „Science“ (1982), že nalezli „neobvyklý“ protein v mozku křečků infikovaných scrapií, což není normální u zdravých zvířat. O rok později identifikovali protein a nazvali ho „PrP“ (prion protein). Během dalšího 10-letí, celá řada experimentů, často vedená Dr.Prusinerem ukázala na to, že „PrP“ se nachází i u zdravých zvířat, avšak u nemocných zvířat se jedná o formu jinou. Byla tak objevena určitá mozek poškozující bílkovina (protein), která infikuje a replikuje se (pomnožuje se; aniž by obsahovala DNA), aniž by se při tom uplatňovaly geny. Tento protein, který se běžně nachází ve tkáních označil slovem „prion“ („pree-on“). Ten však jak zjistil, může mutovat ( přeměňovat se) a indukovat (navozovat) mutaci i ostatních (sousedních) bílkovin. Prusiner v roce 1982 popsal teorii o proteinových infekčních částicích, které považoval, za příčinu scrapie u ovcí a křečků. Předpokládal, že pro scrapii a celý soubor „TSE nemocí“ je společné to, že určitý přeměněný- poškozený protein se přenáší (infikuje), hromadí se a usmrcuje nervové buňky v mozku.
Zatímco hodně kolegů Dr.Prusinera jeho objevnou prionovou teorii přijalo, tak hodně dalších jich říkalo, že stále ještě jsou v konfrontaci velmi důležité, nezodpovězené otázky. Nicméně však souhlasili s tím, že jeho práce si zasluhují ocenění, například týkajíce se dalšího výzkumu Alzheimerovy choroby. Že tedy Dr.Prusiner je skutečný průkopník, který po dvě desetiletí vedl vědeckou válku, aby své kolegy a svět přesvědčil o tom, že infekční agens vyvolávající onemocnění jako je scrapie a další „TSE nemoci“; je abnormální forma proteinu.
Takže Dr.Stanley Prusiner (tehdy 55-letý lékař, profesor neurologie- univerzita v San Francisku) se stal nositelem Nobelovy ceny za medicínu (1997). Avšak ještě zůstávaly nezodpovězeny klíčové otázky, jak při obhajobě Nobelovy ceny řekl pan Clarence Gibbs, virolog z „National Institute of Neurological Disorders and Stroke“ a dlouholetý kolega Dr.Gajduska : například co vyvolává to, aby se normální buněčný protein transformoval (přeměnil) na nemoc vyvolávající „izotyp“ proteinu (podobný původnímu proteinu)… I paní Laura Manuelidisová (neuropatolog) z „Yale University“ podotkla, že virus nebo něco jiného by mělo působit, takže prohlásila, že to je spekulace, že by protein jen jako takový mohl být infekční. I pan Byron Caughey (National Institute of Health´s Rocky Mountain, Laboratories in Hamilton, Montana) ve svém komentáři řekl, že udělení ceny je poněkud překvapující, vzhledem k nekompletnosti zodpovídaných otázek. Profesor Prusiner tehdy přiznal, že stále ještě je mnoho nevysvětlených záležitostí a poznamenal, že ještě je třeba provést další pokusy. Avšak Ralf Pettersson, předsedající vědecké radě „Nobelovy komise“ (Karolinska Institute) prohlásil, že obhajoba byla i po nezodpovězení některých otázek i tak úspěšná, protože jak řekl: „Nobelova cena byla přiznána za objev prionů a jejich úlohu v při procesech onemocnění. Podrobnosti je nutné zodpovědět v budoucnosti. Nikdo však nemůže nic namítat proti prionu- proteinu, jako příčině při onemocněních mozku“.
Z usnesení vědecké rady vyplynulo, že práce profesora Prusinera pomohly světu objasnit mnohé okolo Alzheimerovi nemoci a BSE prostřednictvím objevu prionů. Že rozluštil „hádanku“ o vlastnostech prionů. Takže prionový protein se může manifestovat ve dvou formách. Jednou je neškodný (PrPc)- a má „Dr.Jekyll“ vlastnosti, zatímco další „MrHyde“ forma (PrPSc) vyvolává onemocnění a smrt. Přitom specifické mutace v prionovém genomu umožňují vznik více strukturálních (morfologických) variant nemoci vyvolaných prionovými proteiny. Strukturální prionové varianty se akumulují v různých částech mozku. Potom v závislosti na tom, která část mozku je postižena (infikována), jsou pozorovány různé příznaky, typické pro příslušný typ onemocnění. Když je postižen mozeček, klesá schopnost koordinovat pohyby těla; paměťa duševní vnímání je narušeno, když je infikována kůra mozková; poruchy spánku jsou pozorovány při infekci thalamu; pohyby tělní jsou primárně narušeny při infekci mozkového kmene…
Takže zatím ohledně „BSE ságy“ známe tyto důležité „BSE- vCJD -prionové osobnosti“:
Profesory; Wilesmith; R.G. Gill; Collinge; Cousens; Ironside; Knight; Smith, Ward; Prusiner

Viz pokračování v dalším diskusním příspěvku

Odpovědět

I vědecké poznatky je třeba selským... 2.část

Josef Hlásný,2010-01-05 22:58:37

Již nevím odkud jsem následující kritiku vědců- médií „opsal“ (možná i ze stránek Osla.cz); pokládám však za vhodné, uvést z toho alespoň následující úryvek;
Žurnalista William Lai a lékař Trevor Lane z university v Hong Kongu se zabývali původem a osudy zpráv z titulních stránek deníků ohlašujících průlomové objevy v medicíně v letech 2000 až 2002. Výsledky jejich analýzy zveřejnil přední vědecký časopis PLoS ONE. Lai a Lane našli na titulních stranách předních anglicky psaných 734 článků, které ohlašovaly zásadní medicínské objevy. Čerpaly z velmi různorodých pramenů. Jen 57% novinových zpráv vycházelo z článků publikovaných v solidních vědeckých časopisech, kde je rukopis vědců podroben velmi přísnému recenznímu řízení. Nekvalitní experimenty nemají u zodpovědného recenzenta šanci projít, a tak jsou informace v těchto vědeckých časopisů brány za hodnověrné... (Poznámka; a to se psal rok 2002!. )

Nepochybně však jsou výjimky, kdy i když do té doby celá desetiletí byl příslušný vědecký časopis považován za „solidní“, tak náhle- z ničeho nic došlo ke změně. Takovým je například britský lékařský časopis „Lancet“, který zřejmě již mnoho let k těm „solidním- renomovaným“ nepatří. Proč? Stalo se začátkem roku 1996 určití vědci sdružení v „ Národní kontrolní CJD jednotce“ (NCJDSU) ve skotském Edinburghu - opět „vyrobili“ v pořadí již pátou BSE „vědeckou hypotézu“ a tu až „bleskově“ tam publikovali . Je třeba zdůraznit, že se jim tak podařilo „vystrašit celý svět“, což trvá až dosud. Přitom státy EU toto strašení již stálo desítky bilionů euro (odhadem), USA jen do konce roku 2007 cca 11 bilionů USD....
V té době se totiž začalo ukazovat, že například i ve Švýcarsku jsou ročně zjišťovány desítky BSE pozitivních kusů (cca 50 krav ročně), takže nastala příležitost využít „britské výjimečnosti“ (desítky tisíc ročně) a mít při „BSE- vCJD strašení“ i pozorně naslouchající Švýcarsko
Zvolili následující postup, zhruba za 10 později od zjištění BSE v Británii;
- tak jak v letech 1986- 88 použili vysoké procento chovaných ovcí (s vyšším výskytem „scrapie“) v poměru ke kravám ke stanovení „viníka = ovčí MKM“ při vzniku BSE; tak nyní využili vysoké procento výskytu BSE v Británii v poměru k výskytu BSE v ostatní Evropě ke stanovení „viníka = maso krav“ při vzniku nové nemoci tzv. „nové varianta CJD“
- na základě zjištění jen „několika“ případů nemoci CJD u mladších lidí („klasická“nemoc CJD se do té doby vyskytovala jen u starších lidí) rozeslali všem neurologům ve Spojeném království (UK) „varovný dopis“
- v něm se kromě jiného „velkým písmem“ zdůrazňuje žádost o spolupráci
- teprve asi za měsíc byl další „rozšířený text“ zveřejněný v časopise Lancet

Text dopisu za „National Creutzfeldt-Jakob Disease Surveillance Unit“ (NCJDSU) napsal Dr. Robert G. WILL (21. března 1996), neurologům v celém Spojeném království (UK). Nadpis dopisu; Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci v Británii. Text dopisu dostupný na internetu (www.cjd.ed.ac.uk/letter.htm), je následující;
. V posledních několika týdnech jsme přesvědčeni o tom, že jsme identifikovali nový klinicko-patologický fenotyp nemoci CJD, který může být jedinečný pro Spojené království. Tím se zvyšuje možnost o příčinné souvislosti mezi BSE a CJD. Tyto případy bylo velmi těžké diagnostikovat klinicky, protože klinický fenotyp je do značné míry odlišný od dříve známého u CJD.Podstatné je, že jsme tyto případy identifikovali pomocí kontrolního systému, klinické a patologické případy-rysy jsou následující:
Ranný věk při začátku nemoci nebo úmrtí (průměr 27,6, rozmezí 18-41)
Prodloužené trvání nemoci (v průměru 13,1 měsíce, rozmezí 7,5 - 24)
Převážně psychiatrické prezentace včetně úzkosti, deprese , nezájmu- letargie a změny v chování, které dále postupují. Téměř všichni tito pacienti byli podle psychiatra na začátku klinického průběhu. Prvními důkazy- nálezy u 4 neurologických pacientů byla „dysaestheesie“ (změna citlivosti?) končetin nebo obličeje. Po několik týdnů nebo měsíců, je vývoj cerebelárního- mozečkového syndromu provázen ataxií chůze a končetin.
Zapomnětlivost a poruchy paměti se rozvíjely, často až později během klinického průběhu, avšak ve většině případů s rozvojem těžkých kognitivních funkcí a stavem akinetického mutismu. Myoklonus se rozvíjí u většiny pacientů, u některých předcházejí choreické (posunkové) pohyby, avšak typický EEG charakteristický pro CJD chybí.
Po stránce neuropathologie jde o spongiformní změny, ztráta neuronů a astrocytická glioza jsou nejvíce patrné v bazálních gangliích a thalamu. Nejvýraznějším, konzistentním neuropatologickým projevem je; formace amyloid –plaků, extenzivně distribuováno do celého mozku a mozečku.
Podstatné je, že jsme prospektivně zjistili veškeré případy, které vyhovují tomuto klinicko-patologickému profilu, přičemž je také důležité zjistit, zda k takovémuto případu došlo již v minulosti, takže;.

MOHL BYSTE MNE PROSÍM INFORMOVAT- CJD KONTROLNÍ JEDNOTKU, O KAŽDÉM PŘÍPADU S TAKOVÝM KLINICKÝM NEBO NEUROPATOLOGICKÝM PROFILEM, ZDA NEBO NE JE PREZENTACE V MLADŠÍ VĚKOVÉ SKUPINĚ. MOHL BYSTE TAKÉ OVĚŘIT SVÉ ZÁZNAMY A INFORMOVAT O JAKÝCHKOLIV PODOBNÝCH PŘÍPADECH, KTERÉ MOHOU I DODATEČNĚ ZAPADAT DO TOHOTO KLINICKO- PATOLOGICKÉHO PROFILU ?.

Čtyři z nedávno zjištěných případů byly potvrzeny biopsií mozku. Pokud se rozhodnete pro biopsii mozku při jakémkoliv podezřelém případu CJD; je nezbytné dodržovat pokynů ministerstva zdravotnictví, které stanoví, že neurochirurgické nástroje používané při jakémkoliv případu CJD- musí být zničeny a ne znovu použity
Identifikace formy CJD, která může náhodně souviset s BSE bude mít za následek rozsáhlou úzkost a obavy. Je nepravděpodobné, že dojde k nárůstu neurologických doporučení, zejména u časných příznaků, které jsou relativně nespecifické. Z neurologického hlediska včasné zjištění této potenciálně nové formy CJD; může záviset na historii vyvíjející se psychiatrické poruchy, následováno jasným důkazem mozečkového syndromu ± porucha paměti.
Je pravděpodobné, že neurologové obdrží řadu žádostí o informace a radu. DoH má zaznamenané informace na „záznamníku“ pro širokou veřejnost (tel.: 0800 344355) a může také poskytovat informace (tel.: 0171 972 5057).
Jsem velmi vděčný za minulou spolupráci se „CJD Surveillance System“ , byl bych Vám vděčený, kdybyste mohli i nadále informovat Kontrolní oddělení o jakémkoliv podezření na CJD.

Dr R G Will, National Creutzfeldt-Jakob Disease Surveillance Unit


Britští neurologové či psychiatři pracovali na získávání podkladů ke zveřejnění „vědecké hypotézy“ až tak bleskově, že to již za „pár dní“ (duben 1996) bylo publikováno ve známém vědeckém lékařském časopise Lancet- s názvem "Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci v Británii" (R G Will, J W Ironside, M Zeidler, S N Cousens, K Estibeiro, A Alperovitch, S Poser, M Pocchiari, A Hofman, P G Smith ), Lancet, 1996, 347; str.921- 925, autory z „Národní CJD kontrolní jednotky“ (NCJDSU).
Celý text je rovněž k dispozici na internetu (www.cjd.ed.ac.uk/lancet.htm), přičemž text „souhrnu práce“ je následující;

V roce 1990 byl ve Spojeném královstvi (UK) obnoven Epidemiologický dozor u Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD) v zájmu identifikovat případné změny ve výskytu tohoto onemocnění, po epidemii bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) u skotu.

Metodika práce; Zjištěné případy CJD byly převážně přímo předávány neurology a neuropatology. Úmrtní listy, na nichž byla uvedena diagnóza CJD byly rovněž tak získány. Klinické detaily byly získány u všech uvedených případů a informace o možných rizikových faktorech pro CJD byly získány prostřednictvím standardního dotazníku od příbuzných pacienta. Neuropatologické vyšetření bylo provedeno přibližně u 70% z podezřelých případů. Podobný epidemiologický průzkum CJD- stejný jako v UK, se používal při metodice práce ve Francii, Německu, Itálii a Nizozemsku, v letech 1993 a 1995

Nálezy; Během posledních měsíců bylo v UK zjištěno deset případů CJD s novým neuropatologickým profilem. Ostatní důležité charakteristiky, které jsou neobvyklé jsou tyto; nízký věk, klinické nálezy a chybění typických rysů na elektroencefalografu, typických pro CJD. Podobné případy nebyly identifikovány v jiných zemích pod dohledem Evropského kontrolního systému.

Interpretace; Tyto případy zřejmě představují novou variantu CJD, která může být jako jedinečná pro UK To vyvolává možnost, že tyto případy mají příčinnou souvislost s BSE. I když to může být nejpravděpodobnější vysvětlení pro toto seskupení případů, souvislost s BSE nemůže být potvrzena jen na základě těchto uváděných důkazů. Je nezbytné získat další informace o současných i dřívějších klinických a neuropatologických profilech nemoci CJD v United Kingdom (UK) i jinde.

Takže ve vědeckém časopise již se uvádí konkrétní konečný počet - 10 případů (kdy ve 30% nebylo provedeno neuropatologické vyšetření). Přičemž v závěru autoři upozorňují, že pouze interpretují, „příčinnou souvislost“, takže souvislost BSE s vCJD nemůže (nebyla) být potvrzena jen na základě uváděných důkazů. Zároveň však uvádějí, že by to mohlo být
nejpravděpodobnější vysvětlení, při zjištěném „seskupení případů“.

Avšak jen takovýto závěr, aniž by něco bylo „vědecky zjištěno“, ten se stal doslova „pastvou“ pro odborná i laická média na celém světě. Oproti tomuto do té doby statisíce spálených „zdravých“ britských krav v záležitosti BSE- to téměř nic neznamenalo. Však také až teprve po tomto „vědeckém zjištění“ se ve Spojeném království (UK)- po uplynutí 10 let začal „konkrétněji hledat viník“ o původu- šíření BSE v Británii v rámci akce. „The BSE Inquiry“.
To bylo ukončeno koncem října 2000 a „zvěčněno“ spisem o rozsahu až neuvěřitelných cca 4000 stran. Přitom jen o pár dní dříve, 7.října 2000 v časopise Veterinary Record bylo publikováno, na základě až detailně popsaného „krmivářského pokusu“; že až rekordního výskytu (u cca 13 % do experimentu zařazených krav!!!) BSE, lze docílit a to bez použití- zkrmování masokostní moučky (MKM). Takže pokud by si to příslušná komise spisu „The BSE Inquiry“ pozorněji přečetla, tak celý rozsáhlý spis mohl skončit v koši...

K objevu nové formy CJD (vCJD) za vedení Dr. R.G. Willa je vhodné dodat, že opět pod jeho vedením; za zhruba 10 let (2004- 2006) byl opět ve vědeckém časopise Lancet (2004) zveřejněn další „BSE- objev“ o tom, že snad nejobávanější nemoc vCJD na světě (když podobně jako v předchozím případě s BSE, tak podobně i nemoc vCJD v té době téměř „vymizela“) – se „může“ přenášet- šířit při transfuzích krve...
Tehdy to opět byla snad ještě „mlsnější pastva“ pro světová média, kdy například české „mediální bubny“ v roce 2004 ohlašovaly následující; Britové se obávají, že sedí na časované bombě. Odhaduje se, že miliony Britů zkonzumovaly miliony infikovaných hovězích mozků. Nad Británií visí Damoklův meč, vědci zjistili, že lidskou formou BSE mohli Britové nakazit i při transfuzi krve.V každé britské rodině může tikat biologická časovaná bomba...

Nu a jak to zatím se vCJD dopadlo?
V posledních letech se o tom mluví- píše jen málo, protože tato „mediální“ bublina již před několika lety splaskla. Proč? Protože počínaje rokem 2005 bylo v UK ročně zjišťováno jen po 5 případech a za poslední roky 2008- 2009- celkem jen 3 případy (www.cjd.ed.ac.uk/figures.htm). Takže počínaje rokem 1995; do konce roku 2009 bylo v UK (cca 60 milionů obyvatel) zjištěno celkem 166 případů nemoci vCJD. Přitom však se dodává, že z tohoto počtu to nebylo v 50 případech neuropatologicky potvrzeno. Takže podobně jako v prvotní studii (Lancet, 1996) – rovněž ve 30% případů se lze jen „dohadovat“; avšak ve světových médiích se uvádí „plné číslo“- 166 případů...
Avšak stále ještě strach ze šílení nevymizel, předpokládá se, že infekční BSE priony „zabíjáci“ by mohly v další vlně- vlnách znovu „udeřit“. Z poslední doby (květen 2009) to vyplývá například z časopisu British Medical Journal (www.bmj.com/cgi/content/full/338/may21_2/b435). Lze tam také zjistit celou řadu zajímavostí jak to bylo a dopadá s další „BSE mediální bublinou“ – nálezu infekčních prionů v krčních mandlích u Britů atd.

Jak se o nemoci vCJD mluvilo; jiným avšak rovněž Dr.Gillem na „PRIONu 2007“?
Za zhruba 10 let později od dubna 1996 (Lancet); již ne v nějakém vědeckém časopise, ale ve skotských novinách „Herald“ byla v podstatě „infekčnost MKM“ z hlediska výskytu lidské formy BSE (zde však již s odborným názvem vCJD) – nenápadně „mezi řádky odtroubena“. Je to možné zjistit ze Herald Scotland (Sunday Herald), ze 27. září 2007, kde článek s názvem „Epidemie vCJD ve Velké Británii je velmi nepravděpodobná“, zveřejněný reportérem James Morganem.
Jen tam je ještě stále na internetu k dispozici (www.heraldscotland.com/epidemic-of-vcjd-in-uk-highly-unlikely-1.866012) následující text;.
Nebude žádné epidemie lidské formy nemoci šílených krav ve Velké Británii, i přes obavy, že to nejhorší teprve přijde, včera řekl nějaký expert.
Nebude žádné epidemie lidské formy nemoci šílených krav ve Velké Británii, i přes obavy, že to nejhorší teprve přijde, řekl včera nějaký expert.
Je "vysoce nepravděpodobné" očekávat obnovu fatálních onemocnění mozku, podle profesora Boba Willa, ředitele „Národní CJD kontrolní jednotky“, který přednášel na lékařské konferenci v Edinburgu.
Dosud bylo zjištěno 166 lidí ve Velké Británii s diagnózou variantní Creutzfeldt-Jakobova nemoc (vCJD), vyvolanou konzumací infikovaného masa od skotu nemocného BSE v 80. a 90. létech minulého století.
Obavy, že bude nové "ohnisko" případů a úmrtí v příštích 30 letech, ty byly zdůrazněny vědci z University College v Londýně, v červnu 2006. Ti předpokládali, že obětí vCJD na počátku 90. let, to byla jen menšina těch, kteří mají neobvykle krátkou inkubační dobu pro BSE, vzhledem k jejich genetickému „make-upu“. To znamená, že může být mnohem více obětí, jejichž příznaky nemusí být znatelné až po dobu 50, tak to řekl (Londýnský) tým.
Odhad byl založen na studiích kuru, podobném onemocnění v Papua-Nové Guineji. Ale včera, řekl pan Will na konferenci „Prion 2007“, že šance na druhé větší ohnisko je "nepravděpodobná".
"Myslím, že obavy, že čekáme masivní výskyt vCJD v důsledku setkání- expozicí s BSE ustupuje," řekl. Skotsko a severní Anglie byly nejhůře postiženy vCJD, což bylo prvně zjištěno v roce 1996. Skotsko zaznamenalo 4,12 případů na milion obyvatel, ve srovnání s 2,8 případů na milion obyvatel na jiho-východě Anglie.
U pacientů s vCJD se rozvíjí poškození mozku, které nakonec vede k smrti. Nákaza se šíří do mozku, malými proteiny zvané priony, které jsou mimořádně odolné, nezničitelné pomocí běžných metod. Choroba by se mohla v Británii případně stát endemickou šířením z člověka na člověka, slyšeli na konferenci na začátku tohoto týdne.

Ještě je vhodné připomenout, že Londýnský tým (University College), o kterém účastníci konference PRION 2007 rovněž slyšeli „započal“ již další zmíněnou „BSE krčně-mandlovou bublinu“ a to opět ve známém vědeckém časopise Lancet v roce 2004. Tým vedený profesorem Collinge tam tehdy publikoval článek s názvem „Analýza 2000 kusů po sobě jdoucích tonsilektomovaných vzorků z UK pro chorobu (vCJD) -souvisejícího prionového proteinu“. Již název článku je nějaký podezřelý- zašmodrchaný, přičemž důvodem k tak nákladnému výzkumu autoři říkají, že bylo; „Vzhledem k tomu, že klinicky vCJD je spojena s prionovou infekcí mandlí, detekovali jsme 2000 anonymních chirurgicky tonzilo-ektomických vzorků, pro vCJD-souvisejícího prionového proteinu“. Je třeba dodat, že nic ani v tomto případě ve vědeckém Lancetu nezjistili, jak sami říkají- připomínají. Avšak, aby to jen tak zcela „prázdně“ nevyznělo, tak říkají, že tímto „nakopli“ vědce k dalšími výzkumu krčních mandlí v UK.
Možná, že pozornější čtenář by dodal, že hlavním důvodem bylo; společně- téhož roku (2004), společně v časopise Lancet s již zmíněným objevitelem vCJD – panem profesorem G.R. Gillem; na „dvou frontách“ (transfuze- krční mandle Britů); realizovat jeden z posledních pokusů – k oživení „BSE- infekční“ prionové teorie.

Takže zatím ohledně „BSE ságy“ známe tři důležité „BSE- vCJD -prionové osobnosti“:
Profesory; Wilesmith; R.G. Gill; Collinge

Viz pokračování v dalším diskusním příspěvku, návratem do roku 2000

Odpovědět

I vědecké poznatky je třeba brát selským rozumem

Josef Hlásný,2010-01-04 21:15:09

Píšete, že většina vědců je díky způsobu financování a hodnocení vědy závislá na tom, aby dosáhla určitých výsledků a to navíc v určitém poměrně omezeném čase. Tento tlak vede k hromadění systematicky zkreslených dat, která jsou dále deformována procesem jejich zveřejňování. Takto prováděná věda bohužel poměrně často lže. A jak z toho ven?

Já doporučuji, aby se příslušní odborníci, více a zdůrazňuji podrobněji (hledali i mezi řádky...) se zabývali zejména oficielně známými „vědeckými hypotézami“, jejichž výstupy za určité časové období potvrzují- ukazují na možný „vědecký omyl“. Já to již několik let jako nějaký „soukromý detektiv amatér“ realizuji, takže již jsem některými kolegy z „branže“ považován za nějakého „BSE disidenta“. Takže z toho vyplývá a je třeba zdůraznit, že to nelze realizovat u „aktivních výzkumníků“. Proč? Protože by je kolegové na celém světě trestali tím, že by je označili za „hlupáky“, kteří nebyli schopni pochopit světové vědecké autority- takže by si již tzv. „neškrtli“ při řešení výzkumných úkolů- zůstali by bez finančních prostředků. A to i když by třeba před i za jménem měli po pěti vědeckých titulech...
Podle mého názoru takovým typickým příkladem z oboru medicíny je záležitost kolem „šílených krav“ (BSE). Kdy po již více jak 20 let tato hypotéza stále zůstává hypotézou, přičemž v praxi se považuje za platné „vědecké zjištění“, že se jedná o „infekční onemocnění“ z krav přenosné na lidi. Takže se stále konají nákladná opatření na likvidaci „infekčních prionů“, údajných původců nemoci, původem z britské masokostní moučky (MKM) .

Podívejme se z hlediska historie jen stručně na některé zajímavosti, zatím jen do roku 1996, zatím s poukázáním na pět „BSE vědeckých hypotéz“, na pět bodů následovně;

1. Nemoc BSE byla zjištěna v Británii v roce 1986, přičemž hned padlo podezření na MKM, což jako „podezření- hypotéza“ tam prvně bylo publikováno v časopise „Veterinary Record“ (1988). Proč právě v Británii ? – protože se tam již snad 100 let vyskytovalo podobné onemocnění u ovcí (scrapie- klusavka). Přitom v Británii se chovalo- chová hodně ovcí; takže krávy požíráním ostatků ovcí v podobě MKM se jen tam mohli „infekčními priony“ nakazit (vědecká hypotéza č.1). Ta byla „zvěčněna“ ve zmíněném časopise s názvem;Bovinní spongiformní encefalopatie; epidemiologické studie“.V abstraktu této publikace se uvádí, cituji.:
„Studie začínající v červnu 1987 popisuje epidemiologii BSE, nedávno popsané nové nervové onemocnění skotu, prvně zjištěné v Británii v listopadu 1986. Předpokládá se, že počáteční příznaky byly pozorovány v dubnu 1985. Jsou různorodosti pozorovaných příznaků a průběhu onemocnění avšak zejména jsou pozorovány poruchy v chování, chůzi, je ataxie, paréza a pokles hmotnosti; pruritus není důležitým příznakem. Pro epidemii bylo typické rozšiřování, při kterém všechna postižená zvířata byla „indexem případů“. Použití léčiv a agrochemikálií bylo vyloučeno, jako společný původce nemoci. Specifické genetické studie- analýzy vyloučily dědičnost- vrozenost nemoci. Nebylo prokázáno, že by původcem byl skot importovaný do Británie ani sperma býků. Tato studie podporuje předchozí důkazy o etiologické podobnosti mezi BSE a skrapií ovcí. Nálezy se shodovaly (jsou konzistentní) s vystavením se skotu skrapii podobnému agens, přes krmivo obsahující protein přežvýkavců. Předpokládá se, že vystavení se infekci začalo v období 1981/82 a že většina postižených zvířat se nakazila již jako telata“- konec citace
Takže jen jediná „dokladující věta“ z citovaného abstraktu : „Nálezy se shodovaly (jsou konzistentní) s vystavením se skotu skrapii podobnému agens, přes krmivo obsahující protein přežvýkavců“- jen ta by mohla v sobě „ukrývat tajemství“ o infekčnosti původem z MKM. Takováto věta by však zřejmě nemohla být v abstraktu vědecké práce (však také časopis „The Veterinary Record“ je jen odborným veterinárním časopisem), protože po podrobném přečtení „výsledků“ z této publikace, nevyplývá žádný důkaz o vlivu zkrmovaného „proteinu přežvýkavců“ (MKM) na vznik epidemie BSE v Británii.
Již v této studii se však „infekční vliv ovčí skrapie“ vylučuje (oproti tomu viz celosvětový „strašák“ skrapií infikované MKM- trvající až do roku 2000). Vyplývá to z následující věty uvedené v diskusi studie: „Výsledky předkládané studie vylučují přenos skrapie z ovcí na skot přímým- nepřímým stykem v postižených stádech, protože ve 20% BSE postižených farmách nebyly ovce chovány“.
Hned v další větě se však říká;“Výsledky studie však nevyhnutelně vedou k závěru, že skot byl vystaven přenosnému agens přes krmivo podávané skotu“. Touto větou se však byť jen v „diskusi“ neříká nic o tom, že to byla právě MKM, která byla- měla být zdrojem BSE infekce.
Pokud se týká upozornění na „přenosné agens“ tak se pouze „diskutuje“ o tom, že „obecně řečeno“; na farmách postižených BSE se „mohla“ určitou dobu před zjištěním BSE- používat ke krmení skotu MKM. Dále se diskutuje následovně; „Ve studiích se pokračuje v zájmu precisně určit vystavení se (BSE)postižených a nepostižených zvířat zkrmované MKM, prostřednictvím komerčně vyráběných krmných směsích; přičemž ze současných průkazných materiálů se dá předpokládat, že MKM je přenašečem infekce“- konec citace.
Takže touto větou se „nepřímo stvrzuje“, že skutečně zmíněnou studií „zatím“ nic ve vztahu k MKM nebylo prokázáno (že se pouze „předpokládá“). Takže další studie by měly „precisněji“ ukázat jak tomu s infekčním vlivem MKM bylo. To však bohužel ani v dalších letech – až dosud autory studie ani nikým jiným nebylo vykonáno....
Autoři dále uvádějí, že na krmivu se zakládající hypotézu podporuje i významně vyšší výskyt (BSE) v dojených stádech krav (311 pozitivních ze 44767 sledovaných stád) v porovnání se stády krav bez tržní produkce mléka (11 pozitivních z 54166 sledovaných stád); protože tam se zkrmovalo méně krmných směsí, zejména telatům. I v tomto případě je zřejmé, že autoři (britští veterináři…) neměli zřejmě náležitý „rozhled“ ve výživě a dietetice krav- telat koncem 80.let minulého století, protože zřejmě asi sotva by v Británii byly „kojeným telatům- od pasoucích se krav“ zkrmovány krmné směsi obsahující masokostní moučku (MKM).
Přitom vůbec se nezabývají například tím, jak značný je rozdíl mezi „mléčností“ krav dojených (vysokoužitkových) a krav bez tržní produkce mléka a z toho i vyplývající všeobecně známá rozdílnost ve výskytu metabolických poruch. Na straně druhé se nezabývali ani tím, jak rozdílné bylo „NPK-hnojení“ travních porostů a tudíž i jak zřejmě značně rozdílný byl příjem dusíku- draslíku- hořčíku…u krav bez tržní produkce, ve srovnání s kravami dojenými, pasoucími se na „intenzivních“ pastvinách.

2. Avšak i tak, v roce 1988 byl v Británii vydán zákaz zkrmování MKM kravám (přitom já osobně pochybuji, že tam vůbec někdy krávy MKM žraly). Když se vědcům nezdařilo konkrétněji něco zjistit, tak se rozhodli pro „hru s velkými čísly“ tak, že se pustili do fantazií o rozdílné technologii výroby a tím i infekčnosti MKM v celém prostoru Velké Británie. Zveřejnili to o tři roky později rovněž ve „Veterinary Record“ v publikaci s názvem „Bovinní spongiformní encefalopatie; původní epidemiologické studie“ (1991).
V abstraktu této publikace se uvádí, cit.:
„Výsledky další epidemiologické studie o BSE podporují předchozí výsledky, že začátek vystavení se populace skotu ke skrapii podobnému agens, dostatečně rezultující ke klinickému onemocnění, se vyskytoval- byl pozorován v období 1981/82. Začátek tohoto vystavení se (této expozice) je v relaci s ukončením ve všech (kromě dvou) kafileriích- extrakce tuku z MKM organickými rozpouštědly. Byla identifikována geografická proměnlivost ve výskytu BSE, jako další možné vysvětlení v relaci s geografickou proměnlivostí při „přepracování škvarků“ při výrobě MKM“- konec citace.
Takže za značného „šmodrchání“ s velkými čísly byla vyrobena „vědecká hypotéza č.2“ s názvem; Britská MKM nebyla do období 1980-1982 infekční, později již infekční byla. Ani v tomto abstraktu se nikde neobjevuje, že by bylo; „zjištěno- prokázáno- nalezeno..“, že MKM byla zjištěna jako zdroj infekce BSE.
Opět se však vyskytuje jedna věta jako „usvědčující“ o infekci MKM a sice , že; byla identifikována geografická proměnlivost ve výskytu BSE jako další možné vysvětlení v relaci s geografickou proměnlivostí, při „přepracování škvarků“ -při výrobě masokostních mouček (MKM). Přitom však tato věta z abstraktu publikace, ani další text nic z hlediska infekčnosti MKM neprokazuje; jak vyplývá i ze všech „obrázků- grafů“ a jediné tabulky ve výsledcích studie.
Pro přehlednost je vhodné komentovat „obsah“ z obrázku 4, kde se uvádí, že již v období 1980-1982, se procento získávané MKM za použití organických rozpouštědel snížilo na cca 10% a tak to i trvalo do roku 1988. Jinak řečeno, až do období 1980-82 se při extrakci tuku z MKM používala organická rozpouštědla, čímž se údajně infekčnost MKM „tlumila“. Je všeobecně známo, že tomu tak bylo z důvodu podstatného zvýšení ceny u těchto rozpouštědel v období let 1980-82. K této změně však došlo i v jiných zemích; takže proč i jinde na světě se podobná změna v infekčnosti MKM neprojevila?
Z jediné tabulky vyplývá, že v Jižní Anglii, kde bylo v období 1986-89 postiženo nejvíce chovů krav (12,6%), tam v roce 1988 nebyla MKM v podobě „přepracovaných škvarků“ v podstatě „vyrobena“ (pouze 12 tun) a tím tam údajně nebyla ani k dispozici ke krmným účelům. Podobně údajně i v letech předchozích tam byla MKM v podobě „přepracovaných škvarků“ jen minimálně na trhu.
Proč se však britští vědci nezabývali „přímo“ tím, zda tam nebo jinde MKM byla nebo nebyla v krmných žlabech krav- když to šlo zjišťovat (i když téměř až po 10 letech) u telat? Takže zmíněná jediná o infekci z MKM „usvědčující„ věta, že; „ byla identifikována geografická proměnlivost ve výskytu BSE…“ (vyplývající z výsledků v tabulce); je v podstatě jediným pádnějším „argumentem“ ukazujícím na to, že by skutečně MKM mohla být zdrojem BSE infekce. Je však třeba doplnit i to, že tato argumentace se zakládá na produkci a ne na zkrmování tzv. MKM jako„přepracovaných škvarků“ v určitých oblastech Velké Británie.
V této souvislosti („geografická proměnlivost“) je vhodné připomenout, že již mnoho let je známo, že skrapie ovcí se nešíří „namátkově“; ale určité farmy nebo určité regiony mají vyšší výskyt, ve srovnání s jinými. Například na Islandu je výskyt skrapie vysoký v určitých údolích, zatímco v jiných je výskyt nízký. Tento jev nemůže souviset s určitými (nakaženými) skupinami ovcí, protože pokud tyto skupiny ovcí jsou poraženy (jinam odstraněny) a původní vegetace (pastva) na farmě je obnovena; u nově dovezeného zástavu (nenakažených) ovcí dochází k výskytu skrapie v tomtéž- původním rozsahu
Dále potom z hlediska „geografického“ je z Británie známo, že právě v Jižní Anglii z důvodu nejpříznivějších klimatických podmínek pro „intenzivní“ pěstování trav- jsou podmínky nejpříznivější a „nesrovnatelné“ například se Skotskem…
Další zajímavostí je to, že z celého období nárůstu výskytu BSE v Británii (1986- 1993) není známa jediná publikace, ve které by bylo na příkladu určitých chovů zdokladováno, že použití MKM v krmné dávce krav by souviselo s vysokým výskytem BSE. Takže zajímavé je zjištění ve směru „opačném“, kdy byl zjištěn vyšší výskyt BSE v jednom stádě krav (v období od října 1987 do června 1988), kdy u 14 krav byla zjištěna BSE. Přitom se jednalo o chov s uzavřeným obratem stáda, kde kravám ani jalovicím nebyla během posledních 5 let zkrmována MKM a ani nebyly ve styku s ovcemi. Přitom to bylo publikováno ve „vědeckém“ časopise British Veterinary Journal (WINTER et al., 1989; Br.Vet.J., 145; str.191-194 ).

3. Akademické obci Velké Británie se zřejmě stále vysvětlení původu v té době šílení desetitisíců krav ročně nelíbilo- a tak se vědci rozhodli vyrobit „vědeckou hypotézu č.3“ (nákaza BSE vznikla zkrmováním MKM telatům, již od stáří několika dní- v ranném období mléčné výživy) a to již ve „vědeckém“ časopise „Research in Veterinary Science“s názvem článku „Bovinní spongiformní encefalopatie; případy z kontrolních studií týkajíce se výživy telat a zastoupení MKM v určitých krmných směsích“ (1992)
V abstraktu této publikace se uvádí, cit.:
„Při pokračování identifikace toho, že MKM je velmi pravděpodobným zdrojem vystavování se výskytu BSE v Británii - byly započaty kontrolní studie případů za účelem tuto hypotézu vyšetřovat. V těchto studiích se porovnává příjem určitých koncentrovaných krmiv (krmných směsí) pro telata a zda v nich byla nebo nebyla obsažena MKM. Porovnávají se zvířata narozená v období 1983-84 v BSE nepostižených stádech a zvířata z chovů s potvrzeným výskytem BSE (rovněž narozená v období 1983-84). Bylo zjištěno statisticky významné riziko pro výskyt BSE, při zkrmování určitých koncentrovaných krmiv obsahující MKM. Takže tyto studie podporují počáteční hypotézu o tom, že BSE je pozorováno po vystavení se skrapii podobnému agens, prostřednictvím MKM“- konec citace.
Z uváděného abstraktu vyplývá, že autoři se v této publikaci podrobněji zabývali tím, kde byly nebo nebyly telatům zkrmovány krmné směsi obsahující MKM (bohužel; „zveřejněno“ téměř až za 10 let od „zajištění“ podkladů z podmínek praxe). Přitom jak vyplývá z vyjádření „britského znalce“, tak tehdy kolem roku 1983 britští farmáři vůbec nevěděli jakého „zajíce v pytli“ si kupují, týkajíce se obsahu MKM v krmných směsích pro krávy. Na základě toho se lze domnívat, zda vůbec byla MKM v Británii někde kravám zkrmována. Vyplývá to od farmáře (Ben Gill) , tehdejšího prezidenta Národní farmářské unie (NFU) pro Anglii a Wales, když byl předvolán (30.4. 1998) k výpovědi sdělit své zkušenosti z 80.let, týkajíce se vzniku BSE. Stalo se tak zhruba až po 10 letech od začátků BSE v Británii, při vytváření spisu „The BSE Inquiry“(říjen 2000; rozsah asi 4000 stran), v rámci určitého „zaprotokolování vzniku BSE“- před očekávanou epidemií „šílení lidí“ v Británii. Ben Gill bývalý předseda výboru pro chov dobytka při NFU (1986- 1991) ve své výpovědi říká (www.bseinquiry.gov.uk/files/ws/s047.pdf), že farmáři kupující krmné směsi, nevěděli jaký zdroj bílkovin (živočišný či rostlinný) je v krmné směsi použitý.
Takže si vzpomíná, že na tuto závadu bylo upozorněno v jednom zápisu z jednání NFU v březnu 1983. Jenže krmivo obsahující MKM je pro přežvýkavce „zapáchající“, takže je nutný několika denní „postupný návyk“. Pokud však chovatel neví zda krávě do krmení MKM dává nebo nedává, tak z tohoto důvodu je nemožné uvažovat o tom, že by taková krmná směs byla při krmení krav požívána. A ještě značně problematičtější to je u telat, protože tam by tato „směšná teorie“ mohla i většinu telat přes „neonatální průjmy – usmrtit!. Navíc,u telat k tomuto není ani důvod, protože z odborné literatury vyplývá, že potřeba dodávat „nedegradovatelný protein“ není u telat (podobně jako u jalovic a krav bez tržní produkce mléka) nikde popisována.
Například v nejznámější britské učebnici z té doby („Animal Nutrition“; McDONALD et al.,1988; 542 stran), zabývající se podrobně i výživou přežvýkavců je v kapitole „masokostní moučka“ (str.472-473) uvedeno pouze následující; „ Produkty z masa jsou vhodnější pro zvířata s jednoduchým žaludkem než pro přežvýkavce, protože ti nepotřebují krmivo s vysokou kvalitou proteinu. Obě jak masová, tak masokostní moučka jsou snadno přijímány u prasat a drůbeže a mohou být dávkovány na úrovni do 150 kg/ tunu diety pro nosnice a mladá prasata, u prasat v posledním období výkrmu (fattening pigs) obvykle v dávce nižší jak 100 kg/ tunu. Tyto produkty jsou špatně přijímány přežvýkavci, takže musí být do jejich krmné dávky přidávány postupně“- konec citace.
V další z té doby na světě v záležitosti výživy zvířat nejznámější učebnici ( USA; „Feeds and Nutrition“; ENSMINGER et al., 1989; 1530 stran) je velmi podrobně probírána výživa telat (str.859-862), nikde tam však není ani zmínky o „zkrmování MKM telatům“.
Uváděné tři publikace ke připomenutí „ 3 vědeckých hypotéz“ jsem nevybíral náhodně, ale cíleně podle jedné USA studie z konce října 2003. Ve které byla rozebírána rizika, vyplývající pro USA po nálezu „jediné“ na BSE pozitivní krávy v Kanadě. V této studii se uvádí, cit.:„…Primárním zdrojem infekce BSE je komerční krmivo kontaminované infikovaným agens. Vědecké důkazy (WILESMITH et al.;1988, 1991, 1992) ukazují, že ke kontaminaci krmiva dochází inkorporací (vmícháním) komponentů, které obsahují protein přežvýkavců původem od infikovaných zvířat… Jen perorálním podáním kontaminovaného krmiva abnormálním BSE proteinem, je dokumentovaná cesta přenosu BSE v běžných podmínkách (WILESMITH et al.; 1988, 1991, 1992), i když další možnosti byly brány v úvahu….“- konec citace. Takže dokonce dvakrát bylo tehdy americkými vědci upozorněno na publikace, ve kterých jsou údajně „vědecké důkazy“ o tom, že MKM byla v Británii původcem BSE...
V časopise Veterinary Record však byla do roku 1993 publikována celá řada „objevů“ BSE, například u zvířat britských zoologických zahrad, dále potom i „kočičí BSE“ atd. Přitom v té době, kdy se tam stále více objevovalo „šílení“ u desetitisíců krav ročně, tak obyvatelstvo, ani například celá řada veterinářů nevěděli, že tam či jinde hoří „kravská vatra“ na hranici spalovaných krav.

4. Infekční BSE hypotézu britští vědci začali na veřejnost „tlačit“ teprve až po roce 1993, když bylo zřejmé, že po 5 letech od zákazu zkrmování MKM kravám- skotu, začalo zcela evidentně případů BSE ubývat. Nu a aniž to vědecká či laická obec čekala, objevila se „vědecká hypotéza č. 4“ (BSE má inkubační dobu cca 5 let), aniž by ji bylo třeba k publikování nějak „vyrábět- šmodrchat“. Prvně se totiž, bohužel, rovněž jen „hypoteticky“ potvrdilo, že skutečně by se mohlo jednat o zmíněnou „infekci“; vždyť již je známa inkubační doba u BSE!
Do té doby byla „problematika BSE“ v Británii lokalizována- zakonzervována, protože se nikde nepodařilo zjistit- prokázat, že byť někde i jediná BSE kráva měla něco společného s MKM. Vědci však tehdy mimo jiné zapomněli „medializovat“ tu skutečnost- fakt, že nejen v Británii, ale i v ostatních chovatelsky vyspělejších zemích Evropy (světa) se začátkem 90.let výrazně zvýšil obsah hořčíku (Mg) v minerálních doplňcích pro krávy- skot... Avšak fakt o zákazu krmení MKM britským kravám (1988) a po pěti letech, počínaje rokem 1993 výrazný pokles výskytu BSE, to již světové „mediální bubny“ nenechávalo klidnými.
Takže počínaje zhruba rokem 1993 vědci začali různé „infekční priony“, nazývané PrPSc (prion protein od „scrapie“ ovcí) testovat na myších, křečcích atd. , aby již konečně nějaké přesvědčivější BSE „vědecké hypotézy“ byly k dispozici. Skutečně některým se to i podařilo- „infekční- zašmodrchané priony“ na laboratorních zvířatech různě přenášet atd. To však bohužel ještě pořád nebyla ta pravá „pastva“ pro vědce ani pro média. Až začátkem roku 1996 určití vědci sdružení v „ Národní kontrolní CJD jednotce“ ve skotském Edinburghu - opět „vyrobili“ v pořadí již pátou BSE „vědeckou hypotézu“

Viz pokračování v dalším diskusním příspěvku

Odpovědět

Přes své mouchy...

David Benedeki,2010-01-04 13:43:44

Tohle vše je nejspíš pravda, ale vidím zde jasnou paralelu s demokracií.
Stejně jako je naše/západní (vyberte dle libosti) demokracie nedokonalý politický systém, tak i současná věda má své mouchy. Ale je to zdaleka nejlepší způsob poznávání světa, jaký máme k dispozici (stejně jako demokracie nejlepší způsob vládnutí). Je jen na lidech, aby nepřestávali bojovat degradaci jak jednoho tak druhého, a snažili se blížit nedosažitelného ideálu.

Odpovědět

Ha

R Hendryk,2010-01-02 17:50:20

Pekny clanek, smutny ale pravdivy. Zkuste to, autore, treba udat do nejakeho novinarskeho platku, treba si jeho ctenari napr. uvedomi, ze to spojeni "vedci objevili" vyzaduje zvysenou pozornost.
Veda se vnima vazne jako nebeska instituce a pritom je tak obycejne prizemni... S. Komarek to nazval ekleziomorfni struktura, sice divny ale presny nazev. Veda timhle pripomina neco jako cirkev (ne co do obsahu samozrejme).

Odpovědět

A tohle je jen špička ledovce.

Pan Neznámý,2010-01-02 16:36:32

Celý systém je mnohem důmyslnější! Není to totiž o jednotlivcích, ale leckdy je ten všeobecný konsenzus takovým spolčením, ve kterém je nebezpečné pouštět ke korytu remcaly. Věda je byznys se vším všudy a psát do Nature znamená především chlastat s lidmi z oboru. Oponent totiž bohužel zná jméno autora a když Pan Neznámý napíše o Panu Slavném, že je to lump a falzifikátor a nezpochybnitelně to dokáže, článek samozřejmě nikdy nevyjde, protože platí: vědecká pravda = pravda * kapacita - lež / kapacita, kde pravda a lež jsou objektivní veličiny a kapacita označuje míru kapacity či slavnosti autora výroku.

Odpovědět

Děkuji

Zdeněk Jindra,2010-01-02 11:40:08

Tohoto fenoménu si všímám už dlouho. A netýká se jen vědy. Způsobuje ohromnou "hysterezi" v názorech lidí. A je v podstatě důvodem, proč demokracie nikdy nebude jako demokracie fungovat - je to prázdný pojem.

Odpovědět


Demokracie a informovanost

Ondřej Havlíček,2010-01-03 11:36:45

Není to úplně prázdný pojem, ale fungovat skutečně nebude:-) Protože není principiálně možné, aby demos rozuměl otázkám, o kterých svým hlasem rozhoduje. I kdyby byla celá věda naprosto liberální, nezatížená granty, vědci by najednou přestali podléhat vlivům platícím na všechny tvory homo s.s., vše se publikovalo a veřejnost to četla více než Blesk:-)
Já (a to asi nikdo) všem otázkám dostatečně nerozumím a přiznám to. Kdybych měl hlasovat v referendu třeba o radaru nebo lisabonu, tak nevím, co bych dělal. S kolika prameny bych se nejdříve musel seznámit, aby se mé rozhodnutí dalo nazvat jako alespoň nějak informované. Přímou dekokracii prosím skutečně ne..

Odpovědět

Nevím, jak ostatní,

Barak Obava,2010-01-01 23:46:59

ale já když někde čtu "vědci zjistili", tak všechno, co následuje beru s těžkou rezervou, protože tuhle formulku používají senzacechtiví novináři.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz