Vědci z Kalifornské univerzity v San Frascisku našli u červů gen, který je zodpovědný za odolnost k alkoholu. Poznatek publikovali ve vědeckém časopise Cell. Jejich článek způsobil mezi odborníky pátrajícími po příčinách ke sklonu k alkohlismu velký zájem, protože by mohl odhalit proč někteří z nás mají již po jedné skleničce „povznesenou“ náladu, zatímco s jinými to neudělá nic. Má se zato, že náchylnost k alkoholu postihuje všechny organismy podobným způsobem. Možná, že různé organismy sdílí dokonce i společný, jednoduchý gen, který je činí být málo odolnými k alkoholu. Člen výzkumného týmu Dr. Steve McIntire, který se na zkoumání genetické odolnosti k alkoholu u červů podílel uvedl: „doufáme, že se nám podaří vyvinout efektivní léčbu a zlepšit tak vyhlídky alkoholiků, kterých je jen v samotných USA na 14 milionů“.
Šest let sledoval McIntire se svými kolegy jak říká „stovky tisíc červů ožralců“. A dodává: „nyní již dovedu rozpoznat, kteří z červů mají opilecké sklony. Jejich příznaky jsou podobné těm, které mají opilí řidiči, když je zastaví policejní hlídka s vysokou hladinou alkoholu v krvi. Červi opilci se pohybují pomaleji, nemotorně a kladou méně vajíček. Přesně naopak se chovají červi abstinenti. Zatímco střízlivý červ drží své tělo ve tvaru pravidelného písmene S, opilý červ je rovnější a v pohybu je málo aktivní“.
Mutace v genu označeného slo-1 činí červa Caenorhabditis elegans odolného k alkoholu. Mutanti jsou schopni „nasávat“ až dvacetkrát vyšší limit koncentrace alkoholu, než jaký dovoluje norma pro krev u řidičů
U střízlivých červů vědci zjistili, že mají všichni zmutovaný stejný gen. Tento gen je činí být odolnými proti intoxikačnímu efektu alkoholu. Gen kóduje pórovitý protein fungující jako kanál pro draslíkové ionty. Ty rozhodují o vedení vzruchu nervem. Pokud jsou tyto kanály neaktivní, (jako je tomu u červů mutantů), neurony se chovají normálně, navzdory přítomnosti alkoholu. Vysoká aktivita (prostupnost) těchto proteinových kanálků je na překážku komunikaci mezi mozkovými buňkami a vede k zmatečným pohybům. Červi s velmi aktivními SLO-1 kanálky se chovají tak, jakoby byli opilí dokonce i tehdy, když se nesetkali ani s kapkou alkoholu.
Otázka, která zatím není zodpovězena je, zda protein s kanálky pro ionty draslíku reaguje na různé hladiny alkoholu stejně u lidí i u červů.
Někteří neurobilogové se již nechali slyšet, že u člověka to nebude tak jednoduché a že se na náchylnosti (odolnosti) k alkoholu budou podílet mnohé další geny. Tak například u lidí zůstávají někteří jedinci opilí déle než jiní, Je to dáno tím, že metabolizují alkohol pomaleji. Ženy například mají nižší hladinu enzymu rozkládajícího alkohol (alkohol dehydrogenáza). V tomto jmenovaném případě nehraje zjištěný gen slo-1 žádnou úlohu. Červi jako modelový organismus sice posloužili dobře, ale nyní budou mít i řadu nevýhod. Například takové měření stupně opilosti se u nich prakticky nedá posoudit. U lidí není problém kvantifikovat takové efekty jako je špatná výslovnost, ztráta opatrnosti a zábran, ale zkuste to u červů…
Nicméně nikdo nezpochybňuje, že se výzkumníkům sledujícím chování červů podařilo nasměrovat pozornost humánních genetiků na nový cíl – na gen nebo geny jako je slo-1. S poznáním jejich funkcí by mělo být mnohem schůdnější bojovat se zákeřností alkoholismu.
Co se alkoholismu týká, mohou toho mít pozemští červi více společného, než by se na první pohled mohlo zdát.
Diskuze:
