První pokus o prevenci homosexuality v děloze  
„Je to první známý případ, kdy se kliničtí lékaři pokusili předejít homosexualitě tak záhy“ prohlašuje Alice Dregerová, profesorka klinické medicíny a bioetiky z Northwestern University Feinberg School of Medicine.

Světem medicíny nyní hýbou dvě mediální kauzy. V britském království nechali na výroční konferenci lékařské asociace (BMA) v Brightonu hlasovat o homeopatikách a vzešlo z toho, že zředěná "léčiva" jsou nesmysl, který navíc může škodit pacientům, protože ti potom odmítají konvenční léky. Sněm britských lékařů doporučil vyškrtnout homeopatika ze seznamu léků a státní zdravotní pojišťovny by je měly přestat hradit. Z krabiček by také mělo být patrno, že jde jen o placebo.

Přezdívají mu "dexa"

Za velkou louží se zase schyluje k bitkám ve věci „dexa“. V této kauze jde o vyjasňování kdo a kdy může léčit homosexualitu. Americké veřejné mínění rozpoltil článek o možnosti zvrátit pohlavní excesy pomocí relativně dostupného léku. Zabývalo se tím již sedm zdravotnických institucí, včetně Americké akademie pediatrů. Shodli se ale jen na tom, že článek věnovaný použití dexametazonu u nastávajících matek je potřeba brát jako popis zajímavého experimentu, který by se neměl stát metodou standardní léčby.
Jenže když napíšete, že něco nemá sloužit jako návod, ale zároveň připustíte, že to funguje, potom je těžké věc uhlídat pomocí restrikcí. Okolo používání léku dexametazon začíná být pořádný zmatek. Odpůrci této léčby poukazující na jeho neetické požívání, které vystavuje stovky nenarozených dětí zbytečnému riziku. A protože lze předpokládat, že kauza se brzo přeleje z Nového světa dál a s problémem se setkají i evropské maminky a miminka, nebude na škodu si podrobněji vysvětlit, o co tu jde.

Zvětšit obrázek
Nemocným CAH chybí enzym 21-OHD (21-hydroxyláza). Tělu se nedostává kortizolu a aldosteronu. S rostoucím množstvím nespotřebovaného 17-alfa-hydroxyprogesteronu (17-OHP) to je v těle jako jako s říčním proudem, když mu přehradíte tok směrem k aldosteronu a kortizolu, napře svou sílu do bočního androgenního ramene. Přebytek androgenů pak vede k tomu, že zbytní vše, co souvisí se samčím pohlavím – pohlavní znaky, zájmy i choutky.

Dregerová se svou spolupracovnicí Ellen Federovou, docentkou filosofie a religiozity na American University popsaly možnost systematického přístupu k zabránění homosexuality a bisexuality v prenatálním období vývoje. I když se ošetření původně mělo týkat jen zvláštní populace ohrožených dívek, má evidentně mnohem širší dopad. Dívky a ženy o které tu jde jsou ohroženy nemocí zvanou kongenitální adrenální hyperplazie (CAH). Jde o vážnou endokrinní poruchu, která někdy vede k tomu, čemu se lidově říká „má pindíka i pipinu“. Odborně se hovoří o malformaci genitálií. Nejde ale jen o vnější znaky, u žen s CAH se častěji vyskytuje tomboyismus a lesbinismus.

Zvětšit obrázek
Kongenitální adrenální hyperplazie (CAH)



Kongenitální adrenální hyperplazie

je dědičná porucha tvorby důležitých hormonů v kůře nadledvinek. Postižené dítě se může narodit i zcela normálním rodičům. Pokud se tak stane, v 95 % případů jde o problém zaviněný 21-hydroxylázou. Nepřítomnost tohoto enzymu vede k nedostatečné tvorbě hormonu aldosteronu a v krvi se zvyšuje se hladina 17-alfa-hydroxyprogesteronu.
Převedeno do srozumitelné řeči to znamená, že organismus špatně hospodaří s minerálními látkami, jeho buňky trpí nedostatkem soli a protože se vyplavily sodíkové ionty, nebezpečně roste obsah draslíku v krvi. V těle se nedostává hormonu kortizolu, takže se organismus jen obtížně vyrovnává se stresem. Novorozenec začne mít problémy již v prvních 10 – 14 dnech. Začne být apatický, nechutná mu, zvrací, je dehydratovaný a přidávají se stavy bezvědomí, což se může podepsat trvalou demencí. Neléčené případy často během několika týdnů končí smrtí.
Zákeřné na této nemoci je, že rodiče ani nemusí tušit, že jejich potomkovi nebezpečí hrozí. Jde totiž o autozomální recesivní poruchu (vada se projeví jen tehdy, když potomek dostane chybnou variantu genu od obou rodičů). Pokud má alespoň jednu variantu genu nepoškozenou, je z nejhoršího venku, ta totiž potřebu hormonu zajistí a potomek zůstane zase jen „skrytým nositelem“ předávajícím zlou variantu do další generace. Riziko, že se dvěma nositelům narodí postižené dítě je „jen“ 25 %. V případě, že se u potomka postižené geny sejdou, tak u holčiček vyvolají ještě jeden problém navíc. Převaha androgenů přivodí „oboupohlavnost“, to čemu sexuologové říkají malformace zevního genitálu. U dívek se to většinou pozná na první pohled. U hochů (někdy ale i u dívek) nejsou změny tak výrazné a porodník si jich nemusí všimnout. Někdy zase je klitoris tak velký, že dojde k záměně pohlaví a i to bývá příčinou pozdního zahájení léčby. Dívky i chlapci jsou z povahy nemoci postiženi stejnou měrou (1:1). Tím, že mužské pohlaví tak výraznou proměnu genitálu neoplývá - často „ho“ hoši mají jen o něco většího, nebo je jedinou známkou poruchy jen to, že mají o něco tmavší šourek, statistika pro ně vypadá jinak. Ve vyšším věku totiž převládají dívky s poruchou CAH. Zřejmě je to důsledek toho, že u vícero chlapečků poruchu neodhalili včas a tak umřeli.
Naštěstí nejde o chorobu častou, postihuje zhruba jedno dítě z deseti tisíc novorozenců. Převedeno na Českou republiku to představuje devět až deset postižených ročně. Všechny případy ale nemusí být včas diagnostikovány.


Klasická léčba této nemoci spočívá v náhradě hormonů, které se vlivem špatného genu v nadledvinkách netvoří. A právě v tom je zakopaný pes. S léčbou se uvažuje až po narození dítěte. Americký spor se vede právě kvůli tomu, zda je u rodičů nositelů mutace CYP21 (CYP21A2) genu, opodstatněné zahájit léčbu bezprostředně po početí dítěte, nebo až po jeho narození. Existuje totiž možnost začít s léčbou preventivně a až se podaří zjistit pohlaví plodu, tak pokud se prokáže, že jde o mužského potomka léčbu okamžitě zastavit a pokud to je holčička, pokračovat až do narození.
Jenže to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Bohužel ani prenatální aplikace dexametazonu vzniku CAH není schopna zabránit. Na to již přišlo vícero kliniků, kteří se snažili tímto lékem předejít vývoji znaků oboupohlavnosti. Co tedy vlastně jeho podávání řeší? Dexametazonu musíme uznat, že jeho prenatální podávání zabraňuje „abnormalitám“ homosexuality. Co si pod tím máme představit? Nic moc, jenom to, že léčené holčičky si v pozdější době už tak často nevolí mužskou kariéru a ani nemají v takové oblibě mužské koníčky a zájmy. Přijdou také o své, jinak časté, lesbické sklony. To vše je prima, kdyby tu nebylo jedno velké ALE. Jako každá hormonální léčba i tato má stinnou stránku. Dokonce dvě, jednu pro plod, druhou pro matku.

Zvětšit obrázek
Popisky: Ledvina se zvětšenou, hyperplazickou nadledvinou. V korové vrstvě této žlázy se tvoří aldosteron – mineralkortikoid, který reguluje hospodaření s Na+, konkrétně zvyšuje resorpci sodíku a kortizol – glukokortikoid, který připravuje organismus na zátěž, zvyšuje hladinu glukózy v krvi a má protizánětlivý účinek. V dřeni nadledviny se tvoří adrenalin – připravuje tělo na zátěž, zvyšuje srdeční frekvenci, systolický tlak, staživost, zvyšuje průtok krve ve svalech a snižuje v kůži, zvyšuje hladinu krevního cukru glukózy a noradrenalin – zůžení cév, zvýšení diastolického tlaku.


"Dexa"

Dexametazon je syntetický steroidní hormon (kortikosteroid) odvozený od přirozených hormonů vytvářených v kůře nadledvin. Působí protizánětlivě a tlumí imunitní systém. Je 20 – 30krát účinnější, než přirozeně se vyskytující hormon hydrokortizon a 4 – 5krát než prednizon. Používá se také při léčbě nádorových onemocnění, dokáže tlumit nevolnost a zvracení při radioterapii a chemoterapii. Podle toho, jak roste jeho obliba, dnes vám ho může aplikovat už i stomatolog, například když budete chtít být hezcí i po trhání zubů moudrosti, zabrání otokům. Pro větší krásu ho svým svěřenkyním dávají už i pasáci. Přišli na to, že se ženy po dexametazonové kůře svůdně zaoblují. Stávající praxe v léčbě homosexuality se z dobrého úmyslu poněkud vymkla kontrole a lék se hojně předepisuje spíše pro uklidnění a dobrý pocit rodičů, kteří se bojí, že budou mít lesbičku. Ve skutečnosti sedm z osmi případů aplikace přípravku se v těchto případech ukázala být zbytečná.

Alice Dreger (Northwestern University Feinberg), jedna ze signatářek apelu adresovaného etické komisi.


Dojem, že jde o neškodný lék je mylný. Nemocným prospěje, zdravým škodí. A když se chce pomoci od co nejútlejšího věku, aby léčba byla co nejúčinnější, ve většině případů se místo nemocného potomka léčí zdravý. To z nich dělá jakési pokusné králíky, protože ještě není zcela jasné, co všechno u nich tak masivní dávky hormonu, aplikované v tak raném stádiu, naruší. U lidí jsou v tomto směru poznatky zkoupé ale z pokusů na zvířetech má „dexa“ hodně dlouhý seznam nežádoucích účinků, z nichž zvýšené riziko tvorby žaludečních vředů je tím nejméně znepokojujícím. Horší to je s trvalým nastavením vysokého krevního tlaku, otoky plic a problémy se srdcem. K těm vážnějším rizikům patří také „rozhašení“ energetického metabolismu a s tím spojené startování nemoci zvané cukrovka. Organismus se při podávání dexametazonu mnohem hůře brání virovým a bakteriálním infekcím, stejně tak nemocem způsobovaným plísněmi a kvasinkami. Nebezpečné jsou rovněž dopady na psychiku a změny osobnosti, včetně vzniku různých mánií. Očaře znepokojuje růst nitroočního tlaku a s tím spojená možnost oslepnutí. A když ne jako důsledek nitroočního tlaku a odumření světločivných buněk, tak vlivem zakalení čočky. Dexametazon je prostě prevít, znepříjemňuje nám i záněty kůže, alergie a jistě toho umí ještě mnohem více, jen o tom zatím nevíme.


Na otázku, zda CAH dexametazonem léčit či ne, je i přes všechny patalie s ním kladná. Nic lepšího totiž nemáme. Nevyřešeno je jen to, kdy s léčbou začít a u koho. Ve hře je nechtěné dělání mrzáků ze zdravých dětí, protože rozlišit na časném embryu ty, jenž léčbu potřebují a kteří ne, zatím neumíme. Stížnostmi na etiku léčby dexametazonem se v USA již začaly zabývat FDA i úřad dohlížející na humánnost výzkumu. Tyto komise ale nebudou posuzovat dosažené výsledky léčby, budou jen zjišťovat legálnost postupu, tedy zda vše probíhalo z formálního hlediska správně. Takže ať už to dopadne jakkoliv, na současné úrovni poznatků je šance najít nějaký konsensus spíše iluzí. Lze předpokládat, že v zájmu ochrany sebe a svých pracovišť před vleklými soudními spory, budou brzo porodníci a endokrinologové všude na světě nechávat rozhodnutí na samotných rodičích. Pokud si rodiče ošetření svého potomka dexametazonem budou přát, tedy k něčemu jinému než k jakému použití lék schválil výrobce (léčba homosexuality tam není), budou vyzváni k podpisu lejstra, že se podrobně seznámili se se všemi riziky, které z toho pro ně vyplývají. A zcela jistě tam bude výslovně uvedeno, že si aplikaci hormonů přejí. Zda vzniknou nějaká obecně závazná doporučení kdy a jak prevenci aplikovat a kdy ne, je zatím ve hvězdách.
Vše by bylo mnohem jednodušší, kdyby rodiče, kteří o své vadě vědí, byli disciplinovaní a místo klasického početí potomků zvolili in vitro fertilizaci a asistovanou reprodukci při níž by šlo selektovat vzniklé embryo podle toho jaké má geny a o nově vzniklém životě rozhodnout ještě před jeho přenesením do dělohy matky. Toto řešení je ale pro mnohé nepřijatelné.


Pramen: Northwestern University

Datum: 13.07.2010 10:18
Tisk článku

Hermafroditi a medicínská konstrukce pohlaví - Dreger Alice Domurat
 
 
cena původní: 388 Kč
cena: 345 Kč
Hermafroditi a medicínská konstrukce pohlaví
Dreger Alice Domurat

Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán



Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace