Zvětšit obrázek

Klon Starbuck II si pořídili kanadští chovatelé holštýnského skotu náhradou za uhynulého býčího šampióna Starbucka. Foto je z roku 2003, dnes má tento klon již statisíce potomků.

Okurková sezóna se ve sdělovacích prostředích vyznačuje zprávami o ufonech, českých učitelkách sežraných na dovolené u Jadranu žralokem a dalšími nesmysly. Letos tu máme invazi klonů. Pocházejí z Ameriky a pronikly do Evropy. Nejsou to klony Arnoldů či Sylvesterů, takže nehrozí, že nám ti všechno srovnají se zemí a nás vyhubí do sedmého kolena. Jsou to klony krav a býků a mohli by nám vyvrtat díru do břicha. Nevědomky se cpeme jejich mlékem a hovězím. Ještě že už 7. července hlasoval Evropský parlament za zákaz zvířecích klonů a potravin od nich pocházejících. Další schvalovací kolo bude v září a pak – těšme se – bychom měli mít klony (zvířecí) v Evropě definitivně postaveny mimo zákon.
Plat poslance Evropského parlamentu je i na evropské poměry poměrně slušný, a tak mi není jasné, proč za něj příslušní poslanci dělají takové hovadiny. Ale stalo se a nemůže se odestát. Problém kolem klonů je pseudoproblém a aféra, kterou na svých stránkách řeší britské Timesy nebo americký  New York Times a na svém webu i jinak celkem seriózní BBC, nestojí za bziknutí komára.

Zvětšit obrázek

Evropský parlament

O co jde? Když začaly některé biotechnologické firmy v USA a Kanadě za zakázku tamějších farmářů klonovat vynikající dobytek (např. holštýnského býka Starbucka nebo dojnici Mandy), požádaly je ministerstvo zemědělství a Úřad pro potraviny a léčiva o pozdržení prodeje masa a mléka klonů.

„Jen co to prověříme, hned vám řekneme,“ slibovaly obě instituce.

Zvětšit obrázek

Klon Šampionky Mandy byl na aukci pořádané v Madisonu při výstavě World Dairy Expo 2000 vydražen za 82.000 dolarů.

Jak slíbily, tak učinily. Sedm let vědci porovnávali organismy klonů a zvířat zplozených tradičním způsobem. Stejně dlouhou dobu se analytičtí a potravinářští chemici nimrali v mase a mléce klonů a srovnávali je s masem a mlékem obyčejných býků a krav. Výsledek byl jednoznačný. Když přinesete do laborky kilo masa nebo litr mléka z klonu, nikdo není s to je odlišit od normálního hovězího masa a kravského mléka. A když za Atlantikem něco jako normální vypadá a jako normální se to chová, tak to všichni berou jako normální. Maso a mléko klonů  je tedy v USA a Kanadě „normální potravina“, kterou netřeba označovat, prověřovat či ji dokonce zakazovat.

Evropa nemohla zůstat pozadu. A protože neměla ani dost klonů ani dost mléka a masa z těchto zvířat, vyžádala si protokoly, podle kterých došel ke svému závěru americký Úřad pro potraviny a léčiva. Podobně postupovali i Japonci. Na základě stejných dat nebylo možné dojít k jiným závěrům než za „velkou louží“. Evropská agentura pro bezpečnost potravin se odmítla historicky znemožnit a odmítla klony postavit mimo zákon. Prohlásila, že „nemá důkaz o tom, že by maso a mléko klonů škodilo zdraví“. Japonci prohlásili totéž. Nebyla by to Evropa, kdyby si ale přeci jen neprosadila svou. A tak se v Bruselu usnesli, že maso a mléko klonů je sice zdraví neškodné, ale klonování zvířat pro výrobu potravin je neetické.
Zatímco vědci hloubali nad klony, jejich masem a mlékem, farmáři nechtěli nechat své investice zahálet a klony dále množili. Klony- krávy oplodnili býčím spermatem. Spermatem býků-klonů oplodnili krávy. Narodila se telátka, která si vzali vědci opět na paškál. Jsou to normální telata anebo si nesou od jednoho klonovaného rodiče cosi jako „dědičný klonovací hřích“? Ukázalo se, že žádný veterinář nepozná potomka klonu od obyčejného telete a že ani telecí obou zvířat se v ničem neliší. Američané opět došli k závěru, že když něco ve všech ohledech vypadá normálně, tak je to normální. Evropané si nebyli jisti a začali spekulovat, jakým všelikým testům by potomky klonů měli podrobit, aby jejich majitele na chov něčeho takového jednou pro vždy přešla chuť.

 

Alcuin z Yorku: „A těm, kdož říkají, že hlas lidu je hlasem Božím, nemá se věřit, neboť rozmařilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“ (8. stol. n.l.)

Protože klony se v Americe pořizovaly jen z těch nejlepších zvířat (jinak by se to ani nevyplatilo), byl o potomky těchto „šampiónů“ zájem. Proto byli v podobě zamražených embryí byl dováženi do Evropy (do Británie, Švýcarska a určitě i mnoha dalších zemí), kde je rozmrazili a šoupli do dělohy nachystaných jalovic. Narodili se tedy potomci klonů – zvířata, která jsou v Americe považována za tak normální, že normálnější ani být nemohou. Jenže evropští úřadové a po nich novináři to teď „odhalili“ a jako velkou „bombu“ a servírují nám to spolu s ufony, českými učitelkami sežranými na Jadranu žralokem a dalšími plody okurkové sezóny.

V Evropě je jen pár skutečných klonů hospodářských zvířat. Bylo sem dovezeno zřejmě několik desítek potomků amerických klonů a někteří z těchto potomků už stihli zplodit potomstvo (samozřejmě že spořádaně a přirozeně, nikoli dalším kolem klonování). Maso a mléko klonů se neliší od obyčejných živočišných produktů. To nám potvrdila i Evropská agentura pro bezpečnost potravin. Potomci klonů se neliší od potomků jiných zvířat. A vnuci klonů se neliší od vnuků krav a býků, kteří běhají po evropských lukách nebo postávají v evropských stájích. Na tom se odborníci shodli. Tím by to mohlo skončit, ale nekončí, protože je evidentně důležité, kde se odbornici shodnou. Pokud je to ve Spojených státech, Kanadě, Japonsku nebo jiné racionální zemi, tak dohoda platí. Pokud se odborníci shodnou v zemích Evropské unie, je to podnět k tomu, aby se nejrůznější lobby pokusily dohodu popřít, ignorovat, vymazat a nahradit nějakým opatřením, jež má možná filosofickou hloubku, ale chybí mu racionální jádro a vytáhne nám  všem z kapes další peníze. Tentokrát třeba peníze na systém evidence, na jehož základě budeme na některé balíčky hovězího a kartony mléka lepit nálepky „clone-free“ a na jiné „made from clone“. A oblíbený argument, že si to lidé přejí? Už v Římě platilo, že „vox populi, vox dei“ čili „hlas lidu, hlas boží“. Jenže i tenhle slovní obrat byl silně pokroucen na významu, protože byl původně součástí delší věty, která ve stručnosti říká: „A těm, kdož říkají, že hlas lidu je hlasem Božím, nemá se věřit, neboť rozmařilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“  Tak to aspoň napsal anglický filosof a učenec Alcuin z Yorku v 8. stol. n.l. Ten by se chudák divil, co z jeho moudra do dnešních dnů zbylo a jak se tím zbytkem oháníme.

P.S.
Já osobně bych si přál, aby můj oblíbený hostivařský bochník hnětly buclaté blondýnky. Hned zítra proto sepisuji petici, aby byly bochníky připravené zrzkami, brunetami či černovláskami náležitě označeny. Přeci mám jako občan EU právo si na regále v uhříněveském minimarketu pana Li zcela svobodně vybrat. Doufám, že mi to poslanci Evropského parlamentu odhlasují.