Erupce kosmického supervulkánu v galaxii M87  
Nové rentgenové a radiové snímky relativně blízké galaxie M87 s velmi aktivním jádrem odhalují epickou kosmickou erupci, která astronomům připomněla pozemské trable s mnohem skromnější islandskou sopkou pod ledovcem Eyjafjallajökull.

 

Zvětšit obrázek
Složený snímek M87. Modře rentgenová data z Chandry, červeně a oranžově radiová data z Very Large Array. Kredit: X-ray: (NASA/CXC/KIPAC/N. Werner et al), Radio: (NRAO/AUI/NSF/W. Cotton), Vulcano: Omar Ragnarsson.

Nejen Evropané mají jistě ještě v živé paměti třeštění kolem erupce ve skutečnosti nepříliš významné islandské sopky pod ledovcem s nevyslovitelným jménem Eyjafjallajökull. Není tedy divu, že nové okouzlující snímky relativně blízké gigantické kosmické erupce pozemským astronomům připomněly jinak mnohem skromnější letošní soptění na Islandu. Vědci zabývající se nezměrným vesmírem jsou dobře známí jako mistři srozumitelných analogií, takže jim islandský vulkán přišel vlastně docela vhod.

 

Zvětšit obrázek
Anatomie galaktické erupce. Kredit: Chandra X-ray Center.

Zmíněná kosmická erupce probíhá nebo přesněji řečeno probíhala ve známé masivní eliptické galaxii M87, kterou pozorujeme v souhvězdí Panny (Virgo). Je od nás vzdálená 50 miliónů světelných let a leží ve středu naší domácí Místní nadkupy galaxií, který představuje Kupa galaxií v Panně. Nejnovější snímky této spektakulární kosmické katastrofy poskytly orbitální rentgenová observatoř Chandra, povrchový radioteleskop Very Large Array v Novém Mexiku a taky nová orbitální rentgenová observatoř ESA Newton. Příznivá poloha galaxie M87 a také její historie astronomických pozorování z ní dělá oblíbený cíl astronomického výzkumu. Horečnatou aktivitu této galaxie ovládá mimořádná superobří černá díra, usazená jako neviditelný kosmický moloch v jejím středu, která již dlouho poutá značnou pozornost odborníků. Jejím pozorováním získávají cenné informace o vztahu masivních černých děr a jejich domovských galaxiích.

 

Podle Norberta Wernera z Kavli Institute for Particle Astrophysics and Cosmology ve Stanfordu a SLAC National Accelerator Laboratory je na nových snímcích jasně patrné, jak supermasivní černé díry ovlivňují nejen své galaxie, ale i velmi široké okolí. Velmi čilá černá díra ze středu galaxie M87 svojí aktivitou dosáhne prakticky na celou Kupu galaxií v Panně, která zahrnuje přes 1300 jednotlivých galaxiích. Astronomové v tom vidí podobnost s erupcí malého vulkánu Eyjafjallajökull, který poznamenal fungování celé severní polokoule. Dalším styčným bodem je podle nich potlačení tvorby nových hvězd, které mají na svědomí výtrysky vysokoenergetických částic z superobří černé díry ve středu M87. To by zase měla být obdoba vyřazení leteckého provozu nad Evropou sopečným popelem, které si letos připsal na konto Eyjafjallajökull, byť s přispěním přehnané mediální hysterie a očividné zastaralého leteckého parku. Jistou podobnost mezi islandskou sopkou a černou dírou ve středu galaxie lze prý nalézt i v průběhu erupcí.

Zvětšit obrázek
Chandra na palubě raketoplánu Columbia. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Tak jako žhavé sopečné plyny rozhánějí mračna chladnějšího sopečného popela, tak i proudy energetických částic z okolí černé díry rozfoukají mračna chladnějšího mezihvězdného plynu a prachu. Aktivní černá díra tímto způsobem vlastně vyčistí většinu své galaxie od materiálu potřebného ke vzniku nových hvězd. Prý jde až o miliony zmařených hvězdných systémů, což je podle astronomů rozhodně větší průšvih, než veškeré letošní ztráty leteckých společností způsobené soptěním na Islandu, i když postižné společnosti to asi vidí trochu jinak.

 

Soptění v galaxii M87 není samozřejmě tak svižné, jako v případě pozemských vulkánů. Odborníci odhadují, že k hlavní galaktické erupci došlo asi o 150 miliónů let před dnešním pozorovaným stavem a že před 11 milióny let od dnešních snímků proběhla další menší erupce, která vyvolala hezky zřetelné rázové vlny, pozorované v okolním mezihvězdném plynu. Observatoř Chandra si tentokrát dala záležet a snímala oblast galaxie M87 po celý týden pozemského času.

 

Komplex Very Large Array, Nové Mexiko. Kredit: Hajor, Wikimedia Commons. M87 v Hubbleově vesmírném dalekohledu. Kredit: NASA, Wikimedia Commons. Okolí sopky Eyjafjallajökull, duben 2010. Kredit: Boaworm, Wikimedia Commons.

 

Pramen: ScienceDaily 20. 8. 2010.


 

Datum: 23.08.2010 15:19
Tisk článku

Související články:

Najdeme na Měsíci stopy po hejnech prvotních černých miniděr?     Autor: Stanislav Mihulka (21.11.2021)
SpinLaunch testují svůj neuvěřitelný vesmírný katapult Suborbital Accelerator     Autor: Stanislav Mihulka (10.11.2021)
Galaxie v Andromedě dostala brutální gravitační kopanec     Autor: Stanislav Mihulka (04.11.2021)
Najdeme primordiální supermasivní černé díry s otiskem Velkého třesku?     Autor: Stanislav Mihulka (01.11.2021)
Extrémně horký a rychlý Velbloud otřásl vesmírem     Autor: Stanislav Mihulka (29.10.2021)



Diskuze:

Foto dole vlevo mi spíše připomíná

Radim Dvořák,2010-08-23 23:46:22

foto z tisku k požárům v Rusku... :-)

Odpovědět


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace