Snaha ochránců přírody zachránit svět je bezesporu míněná dobře. Často se přitom začíná slovy: „Dnes už dobře víme, že…“ Bohužel, vědecké články nás usvědčují z omylu. Spíše bychom měli říkat: „Dnes stále ještě pořádně nevíme, zda…“ I ta nejbrilantnější dedukce se může obrátit v kolosální blbost, pokud vychází z mylných vstupních údajů.
Prestižní vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences přináší překvapivé výsledky inventury uhlíku v peruánských deštných lesích v Madre de Dios. Na 43 000 čtverečních kilometrech mělo být podle dosavadních měření v tamější pralesní vegetaci vázáno bezmála 600 milionů tun uhlíku. Tým vedený Gregem Asnerem z Carnegie Institution for Science provedl celou řadu měření pomocí satelitů, letadel i pěších „výsadkářů“. Vědci byli zaskočeni faktem, že na první pohled stejné kusy lesa mohou vázat velmi odlišná množství uhlíku. Významnou roli tu sehrává půda, na které les roste. Na mladších půdách je množství zadrženého uhlíku větší. Studie odhalila, že do ovzduší se „valí“ značné množství oxidu uhličitého i z lesů, které se zdají na první pohled nenarušené. A naopak. Na místech, kde byl prales vykácen a následně tam dochází k obnově vegetace, je z ovzduší vyvázáno překvapivě velké množství oxidu uhličitého. Svět se dohodl, že bude rozvojovým zemím platit za oxid uhličitý, který se jejich přičiněním udrží vázaný ve vegetaci deštných lesů. Například v těch lesích, které se nevykácí, aby se na uvolněné půdě mohly pěstovat plodiny určené k produkci „ekologických“ biopaliv. Teď se ale ukazuje, že vlastně ani pořádně nevíme, kolik oxidu uhličitého máme těmto zemím za jejich lesy připočítat k dobru a kolik jim máme zaplatit.
Záběry ledu, jenž se odlamuje z čela ledovců a s mohutným šplouchnutím se řítí do moře, patří neodmyslitelně ke všem filmům o zkáze světa, jež nás čeká v důsledku globálního oteplování. Led se ale odlamuje i z čela ledovců, které se nezmenšují, ale naopak rostou.
Takže stejné záběry by mohli použít i autoři filmů, které by nás varovaly před nástupem nové doby ledové.
Kolik ledu vlastně v současnosti v Grónsku a Antarktidě taje? Na tuto otázku odpovídá studie zveřejněná ve vědeckém časopise Nature Geosciences. Vychází z výsledků měření gravitace dvěma satelity GRACE. Předchozí měření určila, že Grónsko ztrácí ročně 230 gigatun ledu a západní Antarktida je každoročně lehčí o 132 gigatun ledového příkrovu. Tato měření však byla zatížena značnou chybou. Vědci jaksi pozapomněli, že jsme tu měli dobu ledovou, kdy byla masa ledu mnohem větší. Tání na konci doby ledové, z kterého nelze vinit člověka a jeho činnost, mělo za následek vzestup oblatí kontinentální zemské kůry, kterým se ulehčilo od zmizelého ledu. Tento vzestup stále doznívá a promítá do výsledků gravimetrických měření. Po korekci vychází tempo tání grónských a západoantarktických ledovců poloviční.
Výsledky podobných výzkumů nelze než vítat, protože se nám díky nim nabízejí různé „výchozí údaje“ pro věštění budoucnosti tohoto světa. Každý pak může použít s odvoláním na příslušnou vědeckou publikaci právě ta data, která mu nejvíce vyhovují. „Alarmisté“ jistě nezačnou tlouct o stůl novými údaji o polovičním tempu tání ledovců. „Popírači“ se jich určitě hbitě chopí. Svou vlastní soukromou pravdu pak budou mít všichni. Dokonalý stav!
Pramen: PNAS, Nature Geoscience, NASA, SRON, TU Delft)
Poznámka redakce:
Část článku se týká kontinentálního zalednění Grónska a Západní Antarktidy. Zajímavé jsou také údaje o aktuální rozloze mořského ledu v okolí pólů, který vzniká vymrzáním vody. Teď se na severní zemské hemisféře spíš jistě než pomalu končí léto. Mořský led v Arktidě je právě na svém ročním minimu a opačně – v nejjižnější oblasti je antarktický na svém ročním maximu. Zatím poslední měsíční přehled (který s asi 10 – 12 denním zpožděním po skončení daného měsíce vydává NOAA) je z července, kdy bylo v Arktidě o 16,9 procent, tedy o 1,71 miliónů kilometrů čtverečných méně mořského ledu, než je červencový průměr stanovený z let 1979 – 2000. Před dvěma lety, v roce 2008, byl tento pokles dvojnásobný (-33,6 %).
To, co se ale v mediálních zprávách zřídkakdy objeví, je rozloha ledu na jihu, v Antarktidě. Ta byla letos v červenci na svém „současném historickém“ maximu. Je to sice jen o 4,8 procent nad průměr 1979 – 2000, což představuje asi „jen“ 0,8 milionu kilometrů čtverečních, ale než začneme příliš zjednodušeně propočítávat celkovou bilanci, je nutné si uvědomit, jak „hrůzostrašné“ tyto rozdíly jsou. Teď v září je, co se rozlohy mořského ledu týká, arktické roční minimum a antarktické maximum. O půl roku, v březnu bude situace obrácená. Mezitím v Arktidě přibude asi 10 miliónů km2 mořského ledu a v Antarktidě asi 15 milionů km2 ubude. A když se někdo touží hrát s desítkami a stovkami tisíců čtverečných kilometrů, měl by si uvědomit, že před třiceti lety parametry mořského ledu nebyly tak úzkostlivě měřeny. V tom období by uvedné rozdíly zaujaly jenom ty, kteří by si z profesionálního zájmu položili otázku, co způsobuje, že bilance se posouvá v prospěch jižní polokoule.
Grónský ledovec odhaluje tajemství holocenních klimatických změn
Autor: Dagmar Gregorová (18.09.2009)
Ledovce čipernější, než by se zdálo
Autor: Stanislav Mihulka (05.08.2009)
Diskuze:
A co problematika methanu
Martin Mráz,2010-09-18 16:38:14
Přečetl jsem už hodně článků tady na OSLU. Drtivá většina článků poukazuje na oxid uhličitý a zapomíná na methan, jehož učinky jsou několikanásobně vyšší. Chci se zeptat, proč se vůbec neřeší problematika odpadů a dalších producentů methanu. Když bude na Zemi více lidí, znamená to, že budeme potřebovat větší množství potravy. Více potravy znamená více odpadů. Ty se vyvezou na skládku, kde se přemění na methan a oxid uhličitý. (Ve škole jsme počítali, kolik vznikne skleníkových plynů z různých druhů ovoce a zeleniny dovezených do ČR za jeden rok, a vyšla velmi zajímavá čísla.) Bude vzrůstat i chov dobytka, který je také velkým producentem methanu. Přijde mi, že se poukazuje jen na jednoho viníka(oxid uhličitý není zdaleka nejvýznamější), který může za problém globálního oteplování. Proč se neřeší problém globálního oteplování komplexně. Tedy pokud se o nějaký problém jedná. Velmi ocením, když někdo napíše komentář k mému názoru.
Množství ledu a změna hladiny
Pavel Joch,2010-09-08 13:57:53
Zbývá zmínit ten triviální pokus s měřením hladiny vody s ledem a po rozpuštění. Jak na potvoru "alarmistům" hladina po rozpuštění nestoupne, neboť led má větší objem než voda, což ví každý žáček. A proto by změna ledu v Arktidě neměla ovlivňovat globální hladinu oceánů (samozřejmě pokud uvažujeme jen mořský led). Naopak v Arktidě, či Grónsku leží led na pevnině, takže voda po rozpuštění do celkové bilance přibyde. Paradoxně tedy zvyšování zalednění v Antarktidě a snižování v Arktidě by mělo mít za následek pokles hladin oceánů.
Tak trivialni to neni
Ondřej Zeman,2010-09-08 20:17:48
Protoze jste se dopustil jedne zasadni chyby - uvazujete o ledu ve sladke vode, nikoliv ve slane, ktera ma vyssi hustotu a proto i ten led vice nadnasi. Z toho duvodu, kdyz totez, o cem pisete, udelate se slanou vodou, tak hladina stoupne.
Dagmar Gregorova,2010-09-08 20:53:47
Mořský led - což je právě ten led, okolo kterého je tolik rozruchu kvůli globální změně klimatu, za co se teď přejmenovalo globální oteplování, aby IPCC neztratilo význam i kdyby se nakonec přece jenom dramaticky neoteplovalo - vzniká vymrzáním mořské vody a na vodu se opět mění. Ročně jsou to obrovské masy v rámci cyklů zima - léto. K bilanci vodní hladiny tedy přispívá zejména ten led, který se roztopí "navíc" z ledovců, jenž existují dlouho éru. U Grónska i Záp. Antarktidy se tedy hodnotou několik set gigatun myslí jenom kontinentální ledovec, který se neobnoví. Zvláštní je, že pro tuto nejjižnější oblast Země již po léta platí, že zářijové maximum mořského ledu je nadnormální a pomalu se zvyšuje a současně březnové minimum se potácí okolo průměru a spíše je také mírně nadnormální, ale kontinentální led se dramaticky topí... Mořský led tedy svědčí o chladném klimatu a kontinent o oteplování. Anebo tomu jako laik nerozumím...?
ad uhlík
Tomáš Hluska,2010-09-08 08:01:39
Myslím, že ten výsledek je celkem očekávatelný, ale jak už napsal Tomáš Pilař, pokud máte mladý les, který právě intenzivně roste, tak je jasné, že bude vázat hodně uhlíku. Jenže výchozí stav je nula.
Oproti tomu u stabilního lesa už staré stromy tolik nerostou, takže nemůžou vázat tolik nového uhlíku. Nicméně počáteční stav je velké množství vázaného uhlíku.
Takže doufám, že se toho nějaký vykuk nechytne a nebude chtít kácet všechny pralesy, aby vázal více uhlíku... Obzvlášťe, když už dnes víme:), že kácení a zpracování půdy uvolňuje další CO2...
Tomáš Pilař,2010-09-08 07:12:19
Nad celou úvahou se navíc vznáší jemný sémantický rozdíl mezi "vázaný" a "odstraňovaný z atmosféry". V stabilních ekosysytémech je uhlík vázaný, ale součástí stability je to, že žádný nepřibývá. Rostliny sice asimilují (ukládají uhlík v oxidovatelné formě), ale stejné množství uhlíku je uvolněno při dýchání rostlin a dýchání konzumentů daného biotopu, čili nula od nuly pojde. Pokud vykácím les uvolním vázaný uhlík (většinou oxidací v kamnech), pokud zalesním stávající neles uhlík fixuji, ale ani v jednom případě se nejedná o podstatné množství.
Jiri Zahradil,2010-09-08 10:08:18
No moc tomu nerozumí, ale pokud se vykácený les celý spálí tak se uhlík uvolní, ale co když z toho dřeva místo aby se spálilo jen postaví domy, nábytek atd a potom se volný prostor opět zalesní. To by znamenalo použít více uhlíku z atmosféry na nový les.
To by pak vypadalo, že problém vůbec není kácení lesů ale vlastně jen pálení dřeva.
pro p. Zahradila
Tomáš Pilař,2010-09-08 10:59:59
Teoreticky máte pravdu, pokud vytěžím uhlík a uskladním ho tak aby neby zoxidován, tak samozřejmě bude odstraněn z koloběhu. Zádrhel praktické reality je vtom, že ho ve stavbách uskladním jenom na chvíli a zejména takhle uskladním jenom zanedbatelnou část z typického lesa. Samozřejmě vadí pokácení lesa, ale mnohem víc z klimatotvorných, krajinotvorných a podobných důvodů, o uhlík vlastně ani nejde
pro p. Obavu
Tomáš Pilař,2010-09-08 22:15:49
Proboha zkuste trochu nadhledu, v rovině nastolených úvah "stabilní ekosystém" bohatě stačí stabilizovaný v přesnosti je "les/ není les". Pokud vezmete dostatečně rozsáhlé území (například Amazonii), tak platí že "tam je les" ze kterého je rozkladnými procesy uvolňováno přesně tolik uhlíku kolik je fixováno
Barak Obava,2010-09-09 12:20:58
No to je právě ta mýlka. V žádném ekosystému, bez ohledu na velikost, není uvolňováno tolik uhlíku, kolik je fixováno. Vždycky se ho uvolňuje méně, než kolik se ho zafixuje. Samozřejmě v dostatečně dlouhém časovém horizontu, nějakých 10 let je nepodstatný okamžik.
pro p. Obavu
Tomáš Pilař,2010-09-09 13:06:55
Obávám se , že se mýlíte. Pokud by trvale bylo ukládáno víc uhlíku než je rozkládáno, tak by se musel uhlík hromadit. Protože v běžných biotopech žádné hromady historického uhlíku nevznikají, tak se nehromadí. V běžných biotopech se uhlík může hromadit v rámci kumulace biomasy (roste nový les/ zalesňuju pole...). V okamžiku kdy je dosaženo maximální (typické velikosti) rostlin už rozklad bude stejně rychlý jako fixace (stále se bavíme o velkých plochách a delší době sledování). Zrovna Amazonie je dobrým příkladem, veškerý uhlík je fixován v živých organismech, protože ty odumřelé jsou rychle rozloženy (půda je minerální, na zemi je málo opadu - prostě rozklad je ďábelsky rychlý). Napadají mě jenom dvě vyjímky kde dochází ke kumulaci C-substrátu (uhlík v oxidovatelné formě), první jsou rašeliniště (kumulují C-substrát - rašelinu) a druhý jsou vodní (mořské) sedimenty (bahno může mít docela velký obsah uhlíku)
Roman Rodak,2010-09-10 08:10:28
p. Pilar> ja ako laik by som rad podotkol, ze uhlik sa urcite dlhodobo fixuje, inak by sme tu nemali ropu a zemny plyn. neverim tomu, ze vsetka ropa na zemi by mohla vzniknut len pri par katastrofickych vymieraniach kedy nebol zabezpeceny dostatocny rozklad biologickeho materialu (a v podstate neverim ani tomu, lebo bakteriam je uplne jedno ci niekde pobliz padne nejaky meteorit, alebo ci ziju na upati aktivnej sopky). dalsim dokazom o dlhodobej fixacii uhlika je neustale klesajuca hladina CO2, ktora je dobre vidiet napriklad z grafov rekonstrukcie hladiny CO2 v obdobi stoviek tisic rokov - hladina vzdy pozvolne klesa takmer k nule, potom nahle vzrastie a zase zacne klesat atd...
ak je v takomto uvazovani chyba, rad sa necham opravit.
pro p. Rodaka
Tomáš Pilař,2010-09-10 08:35:08
Chybu v úvaze nemáte, ale diskuse vznikla kolem článku o fixaci uhlíku v lese, takže les (současný) zůstává na pozadí všech komentářů. Stejně tak předpokládám časový horizont spíš ve stovkách let než ve (sta)milionech.
Barak Obava,2010-09-13 11:42:37
Pane Pilař, opravdu se domníváte, že ty rozkladné procesy, které mají vracet uhlík do ekosystému, probíhají v (současném) lese se 100% účinností? To ale nemyslíte vážně, že?
pro p. Obavu
Tomáš Pilař,2010-09-13 17:34:38
Myslím to vážně a dost si za tím stojím. Komentář se sice vztahoval spíš k tropickým pralesům, kde je to čistší, ale s nepatrným přimnhouřením oka to platí pro každý biotop. V našem (středoevropském, produčním) lese se to tolik nezdá, protože se na zemi povaluje spousta listí a větviček a navíc se občas odtěží dřevo. Je to optický klam, podobná spousta větviček se povaluje v 30-ti i 100-letém lese, takže opad na zemi je rozhodně rozkládán stejnou rychlostí jako přibývá. Jediný akumulovaný uhlík je v kmenech stromů. Máme tedy "dva uhlíky" jeden s typickou dobou akumulace 3 roky (opad) a druhý s dobou akumulace 100-200 let (stromy). Po 100 letech jsou stromy vytěženy (a zoxidovány v kamnech) nebo po cca 200 letech se poroučí do opadu. Pokud navštívíte Boubín, tak zjistíte, že množství uhlíku fixovaného v biomase je dokonce nižší než v v produkčním lese (les je světlejší/děravější a padlí velikání můžou právě za ten rozdíl). Nekromasy bude furt stejně. Biotop, který fixuje soustavně uhlík musí vypadat jako rašeliniště, kde pokud kopnete do země, najdete uložené a přibývající vrstvy nekromasy. Pokud jí nenajdete, k fixaci nedochází. Před rokem a půl jsem o tom napsal článek, odkaz přikládám.
http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=4213
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
