Nobelova cena v oblasti medicíny za rok 2010  
...byla udělena britskému vědci, jehož práce přinesla naději párům marně toužícím po vlastním dítěti.

 

Zvětšit obrázek
Čerstvý laureát Robert G.Edwards (Zdroj: nobelprize.org)

Švédsky Institut Karolinska je jednou z největších a nejlepších lékařských universit na světě. Hrdí se i dlouhodobou, právě dvěstěletou tradicí. Pro nás nezvyklý název bychom s jistou mírou nepřesnosti mohli volně překládat i jako Karlův institut, nebo i Universita Karlova, protože jeho původní forma „Kongliga Carolinska Medico Chirurgiska Institutet“ prozrazuje, že lékařská universita, založena v roce 1810, byla pojmenována podle tehdejšího panovníka, švédského (ale i norského) krále Karla XIII.
Čestnou povinností této proslulé školy je jmenování laureátů Nobelových cen za medicínu. Jelikož je ale státní institucí, problém vyřešili tím, že jmenuje 50 renomovaných profesorů z oblasti medicíny, kteří tvoří nezávislý výbor se statutem privátní organizace.

Agenturní zprávy ohlásily včera světu, že letos tento Nobelovský výbor Institutu Karolinska udělil Nobelovu cenu v oblasti medicíny Robertu G. Edwardsovi za rozvoj metody umělého oplodnění in vitro.

 

Zvětšit obrázek
Lícová strana nobelovek je vždy stejná. Rub se liší. Nápis na zadní straně medaile za medicinu pochází z Vergiliovy Eneidy: “Inventas vitam juvat excoluisse per artes (Objevy život zlepšují, umění ho činí krásnějším).


Stručný životopis

Robert G. Edwards se narodil v roce 1925 v anglickém Manchesteru. Po vojenské službě v druhé světové válce vystudoval biologii na Welšské universitě v Bangoru a na Edinburghské universitě ve Skotsku, kde v roce 1955 získal doktorát s prací na téma embryonální vývoj myší. V roce 1958 nastoupil jako vědecký pracovník do Národního institutu pro medicínský výzkum v Londýně, kde začal zkoumat proces oplodnění u lidí. V roku 1963 se přestěhoval do Cambridge. Byl profesorem na tamní proslulé universitě a v roce 1980 se stal ředitelem výzkumu na soukromé klinice Bourn Hall Clinic, kterou společně s Patrickem Steptoem založil a která se stala prvním světovým centrem pro léčbu neplodnosti metodou in vitro fertilizace. V současné době je 85letý Robert Edwards v důchodu s hodností emeritního profesora Univerzity v Cambridge.


Příběh, ve kterém dostalo šanci žít již 4 miliony lidí

Gynekolog Patrick Steptoe (1913 – 1988), jeden z průkopníků laparoskopie a in vitro fertilizace

Již v roce 1950, když Robert Edwards se základním výzkumem začínal, tušil, že oplodnění mimo tělo, „ve skumavce“, může být tou správnou cestou řešení problému neplodnosti. V té době byly známy první pozitivní výsledky s in vitro fertilizací pohlavních buněk pokusných králíků, tedy s jejich oplodňováním v petriho misce se živným substrátem. Edwards se rozhodl pro výzkum této metody u lidí. Ukázalo se ale, že lidská vajíčka mají zcela odlišný životní cyklus než králičí. Celá řada experimentálních studií, které Edwards se svými spolupracovníky prováděl, vedla k zásadním objevům. Objasnil mechanismy dozrávání lidských vajíček, regulační aktivitu různých hormonů a určil stadium v cyklu dozrávání a uvolňování vajíček z vaječníku, které je pro oplození nejvhodnější. Zkoumal ale i spermie a odhalil podmínky, při kterých se aktivují a jsou schopny odevzdat své genetické poselství. První lidské vajíčko se mu ale metodou in vitro podařilo oplodnit až v roce 1969.


Tento počáteční úspěch odhalil další problém - oplodněné vajíčko se vyvíjelo jenom krátce a buňky umíraly většinou již po prvním dělení. Edwards tušil, že by problém mohl být v lepším dozrání vajíčka v přirozeném prostředí matky a že by plnohodnotnější vajíčko mělo větší šance na přežití. Hledal proto způsoby, jak bezpečným způsobem získat pro oplození nejvhodnější - dostatečně „zralé“ vajíčko. 
Řešení poskytla v té době nová, a jak se to v medicíně stává, s nedůvěrou přijímaná laparoskopická metoda a gynekolog Patrick Steptoe, který se jí věnoval. Dvojice Edwards – Steptoe výzkum dovedla k úspěšnému využití v klinické praxi. Oba byli průkopníky ve svém oboru a oba museli čelit velkému tlaku odpůrců.
Laparoskopie umožnila pomocí tenké optické sondy a vnější kamery pohled do vaječníků a pomohla co nejšetrněji odebrat zralá vajíčka. Ty Edwards vložil do buněčné kultury a přidal sperma. Vajíčka se oplodnila a konečně zdárně probíhala raná fáze embryonálního vývoje, kdy se vajíčko dělí na stejné, nediferencované embryonální kmenové buňky a vzniká takzvaná morula (viz obrázek).


I když to byl nadějný výsledek, Medical Research Council se rozhodl projekt dále nefinancovat. Naštěstí finanční dar od soukromého sponzora umožnil oběma lékařům v práci pokračovat. Jejich výzkum se stal tématem živé diskuse o otázkách etiky, ke které dal podnět sám Edwards. Mnozí církevní představitelé, etikové a dokonce i vědci se snažili o zastavení  projektu, zatímco u jiných nacházel plnou podporu. 


V zákulisí těchto, dosud neuzavřených emotivních polemik Edwards a Steptoe pokračovali v bádání jenom díky novým sponzorským darům. Zkoumali hormonální hladiny mužů a žen, aby dokázali určit tu nejvhodnější dobu pro oplození a tím maximalizovat šance na úspěch. Pak je v roku 1978, po devíti letech bojem s neplodnosti, navštívili Lesley a John Brownovi a ještě ten rok se jim císařským řezem narodila zdravá dcerka Louise. Dnes je jí již 32 let a je matkou téměř čtyřletého, přirozenou cestou zplozeného syna Camerona. Edwardsova vize se proměnila v realitu a nastala nová éra v léčbě traumatizující neplodnosti.


 

Zvětšit obrázek
Schema přirozeného oplodnění a in vitro fertilizace, za níž byla letošní cena udělena.

V roce 1980 Edwards a Steptoe založili první centrum pro in vitro fertilizaci na světě. Klinika sídlí v historické budově Bourn Hall u Cambridge. Navzdor odmítavému postoji části společnosti zde za prvních šest let lékaři dopomohli k početí první tisícovce dětí a začali školit odborníky z mnoha zemí světa. Dnes se odhaduje počet lidí zplozených mimo těla matky na 4 miliony. Dlouhodobé studie prokázaly, že jsou stejně zdraví, jako jejich vrstevníci.


Patrick Steptoe byl v Bourn Hall Clinic vedoucím lékařem až do své smrti v roce 1988. Edwards zde až do odchodu do důchodu šéfoval výzkumu. Ten se dál rozvíjel a dnes in vitro fertilizace pomáhá řešit i některé problémy s mužskou plodností. V současnosti již může být vajíčko oplodněno jedinou spermií pomocí mikrojehly. Vhodná zralá vajíčka se identifikují pomocí ultrazvuku a odebírají již ne pomocí laparoskopie jako kdysi, ale jemně odsají pomocí speciální odsávačky podobné injekční stříkačce.


Umělé in vitro oplodnění je považováno ze bezpečnou a účinnou terapii. Komplikace, jako jsou předčasné porody, jsou poměrně zřídkavé zejména v případech, kdy se do dělohy budoucí matky vloží jenom jedno vajíčko. Ale i přes všechny pokroky a úspěchy metody je to někdy náročná i dlouhá cesta k vytouženému dítěti, jež může vést přes překážky i několika neúspěchů. Jenom přibližně čtvrtina oplozených a do dělohy implantovaných vajíček se vyvine v plod a narodí se dítě. Výzkum ale pokračuje dál na mnoha výzkumných pracovištích. Právě v těchto dnech ohlásili zajímavý výsledek z Kalifornské Stanford University, kde vědci přišli na to jak zjistit, která z oplozených lidských vajíček jsou „ta pravá“ a dají vznik zdravému člověku a která jsou hendikepována bez šance na zdárný vývoj. Ale to už je jiný příběh, kterému se budeme věnovat v některém z následujících článků.

 

Zdroj: nobelprize.org 

Datum: 05.10.2010 06:02
Tisk článku

Související články:

Internetoví filantropové udílejí Průlomovou cenu     Autor: Stanislav Mihulka (23.02.2013)



Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz