Veliký marabu z ostrova hobitů  
Pokračující vykopávky v pozoruhodné jeskyni Liang Bua na indonéském Floresu odkryly velkého marabu Leptoptilos robustus, který mohl sbírat malá hobiťata jako čápi žáby. Současní marabu získali dalšího impozantního příbuzného.

 

Zvětšit obrázek
Marabu Leptoptilos robustus a hobit z Floresu. Kredit: I. van Noortwijk.


 

Zvětšit obrázek
Místo nálezu, jeskyně Liang Bua. Kredit: Rosino, Wikimedia Commons.

Díky šťastnému objevu hobitů Homo floresiensis na indonéském ostrovu Flores a nepříčetnému mediálnímu rozruchu kolem něj už do širšího povědomí vstoupil krásně bizarní svět, v němž hobiti ve své době žili. Tito malí lidé tam podle všeho potkávali například přes metr dlouhé obří krysy rodu Papagomys a dalších, třímetrové varany komodské a naopak prakticky trpasličí slony rodu Stegodon velikosti buvola. I tak ale zřejmě ještě není dost zoologických libůstek z převráceného světa ostrova Flores. K maličkým lidem, drobným slonům a obřím krysám s ještěry se nedávno přidal další pozoruhodný obyvatel Floresu – velký marabu.



Specialistka na fosilní ostrovní ptáky Hanneke Meijer z washingtonského Smithsonian National Museum of Natural History, společně s místním paleontoloem Rokusem Due z National Center for Archaeology v indonéské Jakartě, objevila úlomky kostí ohromného marabu ve slavné jeskyni Liang Bua, čili přímo v lokalitě nálezu hobitů, a to ve vrstvách starých 50 až 20 tisíc let.
Nový marabu dostal přiléhavé jméno Leptoptilos robustus, které vzhledem k jeho výšce kolem 1,8 metru a váze 16 kg není nijak přehnané. Převážně asi chodil po zemi, ale podle fragmentů kostí křídel byl zřejmě i příležitostným letcem. V oblasti indonéských ostrovů to není první velký fosilní marabu, například Jávu ještě poměrně nedávno obýval neméně nápadný marabu Leptoptilos titan.

 

Zvětšit obrázek
Hobit z Floresu, kořist místního marabu? Kredit: Ryan Somma, Wikimedia Commons.


 

Zvětšit obrázek
Šťastná objevitelka velkého marabu Hanneke Meijer. Kredit: H.J.M.

Dnes žijí už jenom tři druhy marabu, nejslavnější marabu africký (Leptoptilos crumeniferus) v Africe a marabu indický (Leptoptilos dubius) s marabu indomalajským (Leptoptilos javanicus) v jižní a jihovýchodní Asii. I oni jsou na čápy docela velcí a největší dosahují výšky až 1,5 metru a rozpětí křídel až 2,5 metru. Kromě nich ale odborníci znají spoustu fosilních marabu, kteří žili i jinde ve světě. Jak skoro každé dítě ví, jde o svérázné mrchožrouty, kteří dojídají mršiny po supech, ale taky sami loví žáby, hmyz i větší obratlovce. Proto si lze vcelku reálně představit, že by velicí marabu z Floresu mohli lovit přinejmenším malá hobiťata, čímž se bizarní svět Floresu v době před cca 20 tisíci lety stává ještě mnohem zajímavějším. Přímý fosilní doklad lovu hobitů velikými čápy ale zatím bohužel schází.


Přes svoji nápadnou velikost marabu z Floresu zaostával za svým dalším příbuzným, obřím marabu Leptoptilos falconeri, který měřil kolem 2 metrů a vážil cca 20 kg. Ten žil během pliocénu v Eurasii a severní Africe a na pohled musel být opravdu impozantní. Každopádně je velmi příjemné, že blízcí příbuzní velkých marabu přežili soumrak své vývojové linie až do dnešních časů a můžeme si je naplno vychutnat v přímém přenosu. Navzdory svému tak trochu strašidelnému vzhledu jsou tito sexy mrchožrouti poměrně často miláčky návštěvníků zoologických zahrad i diváků přírodopisných telenovel.

 

     
Marabu africký. Kredit: Snowmanradio, Wikimedia Commons.   Marabu indický. Kredit: Mehmet Karatay, Wikimedia Commons.
 Marabu indomalajský. Kredit: Elena Gaillard, Wikimedia Commons.


Prameny: BBC News 7. 12. 2010, Zoological Journal of the Linnean Society 160: 707–724, Wikipedia (Leptoptilos robustus).


 

Datum: 18.12.2010 19:26
Tisk článku


Diskuze:

Žádný příspěvek nebyl zadán

Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace