Jsme méně násilní, než kdykoli v historii  
Podle slavného evolučního psychologa Stevena Pinkera rozhodně žijeme ve zlatém věku (skoro) bez násilí. Pesimisté, antikapitalisté, konzervativci a zelení nostalgici, střezte se.

 

Zvětšit obrázek
Násilí dnešního světa.

 

 

Zvětšit obrázek
Steven Pinker, 2011. Kredit: Adrignola, Wikimedia Commons.

De mortuis nil nisi bene, čili, o mrtvých jen dobře. V posledních dnech a hodinách se tohle rčení příliš nectí, jak si asi každý všiml z nadšeně medializovaných záběrů podle všeho barbarsky popraveného Kaddáfího. Bizarní libyjský diktátor sice nepochybně byl křížencem klauna a vražedného despoty, je ale na pováženou, zda bychom měli naše bradaté spojence volající Alláhu Akbar nechat veřejně zlynčovat zajaté protivníky a pak tím plnit večerní zprávy. Teď je prý Kaddáfího mrtvola vystavená v mrazáku obchodního centra v Misurátě a Libyjci na ni stojí frontu. I přesto jsme ale podle evolučního psychologa Stevena Pinkera nejméně násilní v celé naší krvavé historii.

 

Steven Pinker z Harvardu, podle časopisu Time jeden ze 100 nejvlivnějších myslitelů roku 2004, je experimentální psycholog, kognitivní vědec, lingvista a také popularizátor psychologie, který si jako nadšený ateista rozumí s Richardem Dawkinsem. Až donedávna psal především o lidské řeči a jejím vztahu k přírodnímu výběru, česky například Jazykový instinkt (2010), teď však přesedlal na ještě ožehavější téma historie mezilidského násilí. V říjnu 2011 mu vychází již teď ostře sledovaná knížka The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined, která už svým názvem, přes všechna moderní zvěrstva lidstva, věří lepší tvář naší přirozenosti. O lidském násilí teď se teď Stevenem Pinkerem bavil Ferris Jabr z NewScientist.

 

Steven Pinker se dle vlastních slov začal intenzivně zajímat o historii lidského násilí, když si všiml, že se v britských městech 14 století vraždilo až stokrát častěji, než je tomu dnes. Pinker byl ohromen, protože tak jako asi mnoho současníků trpěl sklony vnímat středověk jako romantický svět spokojených rolníků a zamilovaných rytířů, v mnoha ohledech hezčí než šedivá přítomnost školních zabijaček a teroristických útoků. Také se dočetl, že procento obyvatel pobitých ve válkách 19. a 20. století i v těch nejvíce postižených zemích bledne ve srovnání s procentem padlých a smrtelně zraněných v bitkách lovecko-sběračských etnik a ranných zemědělců.

 

Zvětšit obrázek
Nad smrtí bin Ládina jásaly i houfy Američanů. Kredit: Hamid Mir, Wikimedia Commons.

Soudní archeologie dávných nálezů mluví jasnou řečí. Máme k dispozici spoustu koster s rozštípnutou lebkou nebo šípy uvízlými v kostech a také hojné nálezy opevnění či vypálených sídel. Písemné záznamy prozrazují mnoho zajímavých informací o válkách, vraždách, nejrůznějším násilí, policejních akcích, i více či méně nechutných popravách. Z toho všeho lze snadno vypozorovat, že míra násilí mezi lidmi postupně klesá. V Evropě je čím dál tím méně vražd, v USA závratně klesá počet vražd v rodinném kruhu, počet znásilnění i frekvence lynče.

 

Pinker ale nenabízí jednoduché vysvětlení, spíše jde o příznivou souhru mnoha faktorů. Svoji roli jistě hraje stabilní vláda, která funguje jako rozhodce všemožných pří a pochopitelně policie s monopolem na legální použití síly v době míru. Jak je velmi přesvědčivě vidět v dnešním Somálsku a podobných místech se zhroucenou vládou, skutečná anarchie je sice velice romantická, ale jinak spolehlivě vražedná záležitost. Pomáhá i obchod mezi lidmi, který přes všechny své problémy mnohdy udržuje mezilidské vztahy pod bodem varu. Síla obchodu není samozřejmě všemocná, jak ukazuje například bolestná historie roku 1914, ale i tak mají fanatičtí odpůrci globalizace o čem přemýšlet.

 

Intelektuálně založený Pinker vidí hybatele poklesu násilí samozřejmě i v rozvoji gramotnosti, žurnalismu, dějepisectví, vědy a také feminizace společnosti, i když je to samozřejmě vždycky o úhlu pohledu. Zároveň nepochybuje o násilném charakteru lidské povahy, v našem mozku jsou koneckonců stále aktivní prastaré savčí obvody a určitě i starší věci, které nám velí jisté situace řešit prostým násilím a moc se přitom neohlížejí na takzvanou svobodnou vůli. Pozorovaný posun k méně intenzivnímu násilí se prý nejspíš nedá připsat působení přírodního výběru, který sice nikdy nespí, ale Pinker ho nepovažuje za dostatečně rychlý a důrazný. Naopak klíčový by podle něj mohl být rozmach rozumu, který dokládají například data z historie IQ testů. Dnešní průměrně chytré děcko by před sto lety bylo mezi vrstevníky géniem.

 

Lepší andělé naší přirozenosti – vyprodáno. Kredit: S. Pinker, RainyDayBooks.

Když ale žijeme v tak nenásilné době, proč si to skoro nikdo nemyslí? Zdá se, že jsme každodenně uváděni v omyl nesmírně průraznými médii, která díky technologickým vymoženostem do našich domovů přinášejí informace o neštěstí celého světa. Naše psychika je zřejmě nastavená tak, aby věnovala velkou pozornost negativním zprávám, protože to vždycky bylo otázkou života a smrti. Potíž je v tom, že až donedávna jsme se neměli šanci dozvědět se kupříkladu o dění na jiných kontinentech a mnohdy ani v sousední vesnici. Dneska můžeme a zavaluje nás to virtuální zkázou, která se nás prakticky nikdy netýká. Zároveň jsme očividně posedlí násilnými činy a zdá se, že nás úplně obklopují. Kdyby ale média pravidelně uveřejňovala počet nenásilných úmrtí či banálních zranění a jejich poměr k tragickým událostem, svět by hned vypadal mnohem růžověji.

 

Jak spasit nenásilnou a zároveň hysterickou civilizaci? Pinkerův recept zahrnuje optimismus, přívětivost modernímu světu a alespoň minimální důvěru institucím jako je vláda či soudy. Asi každý z nás někdy bývá zhnusený z právníků, policistů či ministrů, ale podle Pinkera jsou alternativy jenom horší nebo naprosto děsivé. Také bychom měli být alespoň občas vděční proklínanému kapitalismu s volným trhem a to i přes jejich zjevné problémy. Zdá se, že přeci jenom snižují míru násilí ve světě. Nakonec, mohli bychom se přece pobíjet na potkání a kupodivu to neděláme.

 

 

 

Prameny:

NewScientist 21.10. 2011, Nature 478: 309-311, Wikipedia (Steven Pinker).


 

Datum: 23.10.2011 11:18
Tisk článku

Související články:

Hodnější slepice     Autor: Jaroslav Petr (14.01.2004)



Diskuze:

Nasili a genocida ve svete vzrusta

Dominica Dicosmo,2011-10-25 14:49:30

Kniha podava naprosto zkresleny nazor z perspektivy Evropana. Pozorny sledovatel svetovych udalosti musi nezbytne pozorovat ze nasili, genocida a zlo se stalo mnohem rozsirenejsi ve dvacatem stoleti nez kdykoliv drive v historii lidstva. Tato tendence se zvetsuje coz je kazdemu zrejme kdo sleduje co se deje ve svete noveho stoleti - diky technickemu pokroku. Vice lidskych bytosti na svete se rovna vice zlocinu a vrazd. Kdo to nevidi ve statistikach musi byt raneny slepotou. Odpoved na otazku co je toho pricinou - zda vrozena podstata homo sapiens anebo ruzne nabozenske viry je otazkou do diskuze.

Odpovědět


Poměrné násilí

Vojtěch Kocián,2011-10-25 15:29:17

Pokud jsem článek dobře pochopil, tak je myšleno, že poměrné násilí klesá. Tedy například že klesl počet vražd na milion obyvatel a rok. Samozřejmě pokud žije na Zemi víc než desetinásobek obyvatel než ve středověku, tak celkové násilí bude nejspíš větší. Aby nebylo, muselo by to poměrné klesnout na méně než desetinu a to se snad neodváží tvrdit ani ten nejzarytější optimista.

A poměrné násilí není tak úplně nesmyslná veličina. V podstatě to říká, jakému násilí je vystaven (či se ho aktivně účastní) průměrný člověk.

Odpovědět


Co odpovedet?

Jiri Hasek,2011-11-01 20:31:35

"Prilis ctete noviny mila Scarlett."
Je to pouze bezny nazor hromadne indukovany intenzivnim sledovanim medii jako noviny, TV.
Vysoky policejni urednik Eugène François Vidocq pise ve svych memoarech jak na uzemi Parize kazde rano nachazeli deset az patnact zavrazdenych. To jsou nejake ctyri tisice za rok. Pri nastupu Marie Terezie bylo na nasem uzemi cca tri sta panstvi kde se provozovalo utrpne pravo a zhruba stejne mnozstvi sibenic. Podle zkusenosti posledniho sta let je nejvetsi riziko agrese statem organizovane nasili ve kterem jedou vetsinou slusni a statotvorni v kolektivu oblibeni lide.

Odpovědět

Suhlasim s nazormi v knihe

Miroslav Novak,2011-10-24 14:56:31

Je to tak 5 rokov, co som viedol s priatelmi diskusiu na tuto temu a moje argumenty k poklesu nasilia sa opierali hlavne o informacne technologie. Chvalabohu mame dnes take informacne zdroje, ze je uz velmi obtiazne pre nejakeho novodobeho Hitlera, aby dokazal oblbnut 90% naroda. Nehovorim, ze ludstvo sa este raz nepokusi o apokalypsu, ale pravdepodonost klesa s casom. A uvedena kniha ma v tom len utvrdzuje a doplna dalsie argumenty.

Prajem prijemny den
miro novak

Odpovědět

Nevím

Jan Marti,2011-10-24 13:56:02

Moc tomu nevěřím. Myslím, že míra násilí je stejná jen je transformovaná do politického boje a konkurenčního boje na trhu. Kapitalismu se povedlo, že násilí se uvolňuje jinou formou, v boji na trhu a v politickém boji.

Odpovědět

Pozoruhodný článek!

Jan Kment,2011-10-23 16:59:48

I když nevím jak se experimentálním psychologům podařilo podsunout IQ test husitskému práčeti. A rovněž snaha vysvětlit cokoli tímto vágním parametrem působí dost komicky. Nicméně se základním tvrzením že násilí, navzdory obecnému přesvědčení, spíše ustupuje souhlasím. Dokonce mi pro toto konstatování stačí vzpomenout si na atmosféru v hospodách 70. let nebo na šikanu ve škole a pod. (tenkrát se to tak nejmenovalo a nikoho to nezajímalo). Také vyprávění pamětníků první republiky mě často navzdory úmyslu vypravěče přesvědčilo, že tenkrát bylo daleko více všednodenního drobného násilí. Kruté fyzické trestání dětí, domácí násilí, harašení na netvrdší způsob a všechno, co se v té době vůbec nepojmenovávalo. A od toho se samozřejmě odvozuje krutost válek a mocenských represí i zločinnost.
Ale i přesto, že jsem rád, že žiju ve světě téměř nenásilném, obávám se že nejde o přirozený a lidskému vitálnímu principu prospěšný stav. Tento svět "bez bolesti a utrpení" se totiž omezuje pouze na civilizaci vycházející z Evropských tradic a když se podíváme kolem sebe musí nás napadnout že tato civilizace pomalu vymírá. Naše sveřepé odmítání bolesti, smrti, nemoci a nakonec i násilí vlastně znamená, že jsme kulturou dekadentní. (Neříkám to rád, protože si naší kultury vážím i v tom odmítání.) A pokud se kolo dějin opravdu otáčí, znamená dekadence úpadek, podlomení sebezáchovných principů a nakonec zánik. Nejsem prorok a budu rád, když to tak nedopadne. Ale neevropské kultury se přece jen jeví jako daleko vitálnější a vše nasvědčuje tomu, že v příštích století převezmou žezlo světovlády ony. Tragický dopad na na starou "panevropu" by mohla snad zmírnit tolik kritizovaná globalizace, protože díky ní neevropské kultury částečně přejímají naše hodnoty a pohled na svět a díky těmto vlivům by k nám mohli být milosrdnější až budeme na kolenou.
To jsem trochu odbočil, chtěl jsem jen říct, že i nenásilí má svou stinnou stránku (jakkoli nemám rád darwinisty).

Odpovědět


Poraženectví?

Tomáš Petrásek,2011-10-24 13:54:04

Jestli je na naší civilizaci něco dekadentního, pak je to hlavně všeobecné přesvědčení, že je dekadentní a odsouzená k úpadku :-)
Jako problém bych vůbec neviděl odmítání násilí ve společnosti, to je naopak dobře, problém je spíš to, že se odmítáme vymezit (i třeba nenásilně, ale rozhodně) proti různým vnějším ohrožením.
Jinak si myslím, že k úbytku násilí možná přispívá také možnost vybití touhy po agresi a adrenalinu "virtuálním násilím" (TV, počítačové hry) místo skutečného - i když někdy to může působit i opačně.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku








Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace