Až do této chvíle jsme si mysleli, že černé díry jsou ze zásady antisociální. Nejenom že z nich neunikne ani jinak suverénní světlo, a že lačně polykají veškerou hmotu, která se ocitne v jejich blízkosti. Odborníci měli za to, že se navzájem nesnesou ve hvězdokupách. Proto v posledních dnech (2012) vyvolala značný rozruch zpráva, podle níž mohou ve hvězdokupě být minimálně dvě černé díry zároveň. Je to učiněný skandál, který nejspíš změní naše vnímání povahy černých děr a jejich výskytu v okolním vesmíru. Mohlo by totiž být víc, než jsme prozatím předpokládali.
Původcem skandálu je Jay Strader z Michiganské státní univerzity v East Lansingu, který společně s dalšími kolegy objevil dvě černé díry v kulové hvězdokupě Messier 22. To je pozoruhodné ve více ohledech. V kulové hvězdokupě totiž zatím ještě nikdo černou díru spolehlivě nenašel. Kulové hvězdokupy jsou vesměs velmi stará seskupení hustě namačkaných hvězd, a určitě v nich se v nich během miliard let už nějaké velmi hmotné hvězdy zhroutily do černých děr. Odborníci a modely tvrdili, že takové černé díry rychle skončily ve středu příslušné hvězdokupy. Odtamtud by vlivem své zničující gravitace měly odpalovat další vznikající černé díry, kterých by měly být zhruba stovky, z hvězdokupy pryč a výsledkem by měl být systém s maximálně jednou velkou černou dírou. Jak je ale vidět, asi to tak úplně nefunguje.
Messier 22 ze souhvězdí Střelce je ve vzdálenosti cca 10 600 světelných let jednou z nejbližších a také pro pozemské pozorovatele nejjasnějších kulových hvězdokup. Její stáří astronomové odhadují na 12 miliard let. Strader a spol. na ni zaměřili přístroje radioastronomické observatoře Very Large Array Karla G. Janskyho, která se nachází 80 km západně od města Socorro v Novém Mexiku.
V prostoru hvězdokupy se jim povedlo odhalit dva objekty, jejichž spektrum rádiového záření intenzivně připomíná hvězdné systémy s černou dírou, tak jak je známe odjinud. Hmotnost domnělých černých děr by měla odpovídat 10 až 20 Sluncím. Astronomové neskrývají překvapení ani vzrušení, něco takového opravdu nečekali. Jestliže nejde o omyl, což se u podobně převratných objevů stává, budeme si muset opravit naše představy o gravitačních půtkách mezi černými děrami, které zřejmě nebývají tak efektivní, jak jsme se domnívali.
Jak se dalo čekat, ne každý tomu věří. Například jistý Shrinivas Kulkarni z Caltechu v Pasadeně by se klidně vsadil, že ani jeden ze dvojice podezřelých objektů ve skutečnosti nezahrnuje černou díru. Velké objevy si podle něj žádají velmi přesvědčivé důkazy a ty prý scházejí. Mezi spoustou hvězd hvězdokupy M 22 mohou být i hodně divné typy a některé z nich by čirou náhodou mohly napodobovat rádiové spektrum černých děr. Je také pozoruhodné, že Straderův tým nepozoroval u dotyčných objektů žádné rentgenové záření, což podle Kulkarniho opět ukazuje, že by to černé díry být nemusely.
Pokud mají Strader a jeho spolupracovníci pravdu, tak obě pozorované černé díry pravděpodobně mají hvězdné partnery, kterým vysávají hmotu a právě přitom vzniká rádiové záření. Podle pozorování Hubbleova dalekohledu by partnerem jedné z nich měl být červený trpaslík a té druhé zase oranžový trpaslík, tedy v obou případech hvězdy menší, chladnější a matnější, než je Slunce. Výzkumníci si ale nejsou v tomhle ohledu příliš jistí a doufají, že jim Hubble ještě pomůže oba zajímavé hvězdné systémy ještě znovu prozkoumat. Jak se zdá, černých děr by ve hvězdokupě Messier 22 (a samozřejmě i leckde jinde) mohlo být i víc, černé díry bez hvězdného partnera totiž rádiové záření nevydávají. Třeba se nakonec ukáže, že černé díry jsou vcelku společenské.
Prameny:
ScienceNOW 3.10. 2012, Nature 490: 71-73. Wikipedia (Messier 22, Very Large Array).
Diskuze:
