Zamrzlé jezero Vostok je největším z více než známých 400 jezer pod antarktickým ledem. Jeho sladké vody se rozkládají na ploše přibližně 250 krát 50 kilometrů, v hloubce kolem 4 kilometrů pod ruskou polární stanicí Vostok. Dotyčná stanice se nachází poblíž antarktického pólu nedostupnosti, tedy místa, které je nejnesnadněji dosažitelné vzhledem ke své poloze.
Právě tady v roce 1983 naměřili absolutně nejnižší spolehlivě naměřenou teplotu na Zemi (mínus 89,2 stupňů Celsia). Pokud jde o jezero Vostok, objevili ho až v roce 1996. Odborníci odhadují, že jeho vody jsou izolované od zbytku světa po 15 až 25 milionů let. To je samozřejmě fascinující představa , která mnohé vedla k očekávání, že by v takovém ztraceném ledovém světě mohlo žít něco zatraceně podivného. Zní to až neuvěřitelně, ale možná měli pravdu.
Ruští vědci, pro něž je výzkum jezera Vostok vysoce prestižní záležitostí, poprvé, po provrtání 3 768 metrů, prorazili do vod ztraceného jezera dne 5. února 2012. Kolem vrtání do jezera Vostok přitom už od počátku panují obavy, že se vědcům podaří izolované vody jezera kontaminovat mikroorganizmy z povrchu a že vlastně nikdy nebudou mít úplnou jistotu, zda případné úlovky opravdu pocházejí ze zamrzlých hlubin. Rusové při vrtání proháněli vrt kerosenem, který rozhodně obsahuje spoustu bakterií, pro proražení stěny stropu jezera ho prý ale vytlačila voda z Vostoku, která vystříkla směrem ven. Sergej Bulat z ruského Petrohradského institutu jaderné fyziky a jeho spolupracovníci v květnu 2012 odebrali vzorky z čerstvě zmrzlé vody přímo nad vrtem a od té doby se jim věnují. V těchto dnech (březen 2013) se dozvídáme, co zajímavého v nich vlastně bylo.
Zatím toho nevíme nijak moc. Vzorky z vody vrtu byly notně znečistěné kerosenem. Podle předběžných analýz ze října minulého roku navíc obsahovaly jenom bakterie pocházející z vrtací soupravy. Bulat a spol. je ale analyzovali dál. Devatenáct objevených kousků sekvencí DNA odpovídalo představám o znečištění povrchovými bakteriemi, některé dokonce očividně pocházely z ekosystému pokožky badatelů. Ale dvacátý vzorek byl o něčem jiném. Prý jde o (blíže neupřesněnou) bakteriální sekvenci, která je podobná známým liniím bakterií na méně než 86 procent. To by podle Bulata mohlo znamenat, že jde o zcela novou skupinu bakterií. Pokud bychom prý podobnou sekvenci našli na Marsu, ihned bychom ji přivítali jako nefalšovaného Marťana.
Oslovení odborníci ze světa ruský objev vítají, ale vesměs doporučují zůstat nohama na Zemi. Kolem celé záležitosti je totiž spousta otazníků a jistá skepse je určitě na místě. Není to prostě jenom chyba, jaké se při podobných výzkumech stávají? V extrémních podmínkách kolem stanice Vostok se jistě snadno může něco pokazit. Pokud ne, pochází inkriminovaná sekvence opravdu z jezera Vostok? Vzhledem k okolnostem mohla klidně přiletět vzduchem anebo být přinesena na botě polárníka. A pokud vskutku přišla ze zamrzlého jezera, je opravdu tak velice izolovaná, že představuje úplně novou linii bakterií? Pozoruhodné bakteriální sekvence se vlastně nacházejí docela často, a to na nejrůznějších místech. S jejich absolutní izolovaností to ale obvykle nebývá tak horké. Na odpovědi si ještě budeme muset počkat, stejně jako na podrobnější průzkum přímo ve vodách jezera. Na druhou stranu, kde jinde by už měly být zvláštní bakterie, než-li v tajuplném světě jezera Vostok?
Doplnění (10.3.2013)
Nadšení z nového nálezu poněkud začínají kazit další zprávy z Ruska. Z možné nové životní formy, kterou vědci původně avizovali, se podle dalších testů podle vyjádření Sergeje Bulatova z genetické laboratoře Institutu nukleární fyziky v Petersburgu, se pomalu stává spíše omyl vzniklý kontaminací vyšetřovaného vzorku :(
Literatura
NewScientist 8.3. 2013, Wikipedia (Lake Vostok).
Nové extrémofily z hĺbok prastarého ľadovca
Autor: Dagmar Gregorová (16.06.2009)
Diskuze:
