Jak už před časem na Oslu v článku Dinosauří vejce Vladimír Socha psal, představa, že dinosauři kladli vejce, je stejně stará jako samotný výzkum dinosaurů. Viktoriánští vědci shlíželi na tyto fantastické tvory optikou současné přírody, kdy prakticky všichni velcí plazi kladou vajíčka. Přesto si vědecký svět musel počkat celých sto let po vědeckém popisu megalosaura (1824), než byl oznámen objev prvních nezpochybnitelných dinosauřích vajec z mongolské pouště Gobi.
Nešlo však zdaleka o první nález dinosauřích vajec, neboť již v roce 1859 objevil Jean Jacques Pouech v jižní Francii obří fosilní vejce, která přisoudil jakýmsi kolosálním ptákům. O deset let později objevil ještě lépe zachovaná vejce paleontolog Philippe Matheron, který je zase přisoudil gigantickému krokodýlovi. Konečně v roce 1877 publikoval první podrobnou studii o vejcích Paul Gervais, který zároveň připustil možnost, že patřila dinosaurovi. Dnes víme, že zmíněna obří vejce (délka až 30 cm, obvod kolem 55 cm) patřila středně velkému titanosauridnímu sauropodovi žijícímu na území Francie v období pozdní svrchní křídy. Prvními proslulými objevy tohoto typu byla až vejce a hnízda mongolských protoceratopsů. Ta byla odkryta slavnou expedicí Amerického přírodovědeckého muzea, vedenou Royem C. Andrewsem ve 20. a 30. letech minulého století. Co se týče fosilních vajec, hegemonem se na 70 let stal protoceratops. Fosilními vejci proslavenou lokalitou je Egg Mountain ("Hora vajec") v americké Montaně s četnými hnízdy malého ornitopoda a teropoda. Původně se vědci domnívali, že se jedná o hnízdo býložravce, na kterého zde útočil dravý troodon. Dnes však také díky unikátnímu průzkumu kostřiček embryí ve vejcích víme, že vlastníkem byl naopak dravý dinosaurus, který sem nejspíš přivlekl pozůstatky orodromea jako potravu pro mláďata. Další podrobnosti nálezů dinosauřích vajec zde.
Jedna věc jsou vejce a jiná embrya. Ta jsou ve fosilních vejcích velmi vzácnou záležitostí. Až na výjimky jsou takové nálezy z Jižní Afriky a Portugalska a týkají se pozdní Křídy, tedy posledního stádia neptačích dinosaurů. Nynější objev se týká spodní Jury a to z něj dělá nejstarší záznam tohoto typu. Paleontolog Robert Reisz měl obrovské štěstí, když s mezinárodním týmem vědců z Kanady (University of Toronto), Mississauga, Tchaj-wanu, Čínské lidové republiky, Austrálie a Německa, se mu podařilo z jediného čtverečního metru čínského naleziště vydolovat nezvykle velké množství zachovalých artefaktů. Již analyzovali více než 200 kůstek. Pocházejí z dynosauřích embryí, která byla v různém stádiu vývoje. "Otevřeli jme nové okno do života dinosaurů," říká o nálezu Reisz. "Tentokrát je to poprvé, co jsme schopni sledovat růst dinosourů během jejich embryonálního vývoje. Naše bádání bude mít významný dopad na chápání biologie těchto zvířat."
Nalezené kosti náleží asi dvaceti jedincům a všechno to byla embrya dinosaurů s dlouhým krkem řazeným k sauropodům (Lufengosaurus). Nejrozšířenějšího dinosaura v daném regionu ve spodní Juře. Dospělý tvor dosahoval délky okolo osmi metrů.
Video: Lokalita z pohledu Google Map. Jde o provincii Yunnan (jihozápadní Čína). V animaci jsou zařazena i fotky lokality z dálky a z blízka spolu s některými členy týmu; následují snímky embryonální končetiny kostí, jak se zachovaly uložené v sedimentech, dále rekonstrukce embrya ve vajíčku, zachovalá kostra, detail stehenní kosti, tenký řez stehenní kostí se zachovanými vnitřními strukturami, včetně organických pozůstatků. Kredit: D. Mazierski, P. Gilston, D. Scott, R. Reisz, A. LeBlanc, S. Modesto.
Před miliony let rozházené kosti pocházejí z několika hnízd. Ve všech kdysi byla dinosauřata, ale v různých fázích embryonálního vývoje. Naštěstí všechny kůstky patří ke stejnému druhu což poskytuje vzácnou příležitost studovat vývin a růst dinosaurů. Dříve nalezená dinosauří embrya se vždy týkala jednoho hnízda, a ta mohla poskytnout jen krátký výsek jednoho krátkého vývojového stádia. Nyní se tým mohl soustředit na dlouhodobější vývoj dinosaurů a zvolil k tomu vzájemné porovnávání největších embryonálních kůstek – stehenních kostí. Ukazuje se, že dinosaurům rostly kosti velmi rychle. Ještě ve vejci se jim délka kostí zdvojnásobovala. U stehenní kosti z počátečních 12 na 24 mm. Podle Reisze tento velmi rychlý růst svědčí o tom, že sauropodi měli krátkou inkubační dobu.
Mezinárodní tým vědců svůj životní objev učinil blízko města Lufeng, v provincii Yunnan. Kde si před téměř dvěma sty miliony let dinosauřice stavěly svá hnízda. Zkamenělé kůstky patří k nejstarším dinosauřím embryím na světě.
Reiszův tým zjistil, že stehenní kůstky v průběhu doby, když rostly ve vajíčku, také měnily svůj tvar. V tomto tvarování hrály roli svaly napojené na stehenní kosti. Z toho vědci vyvozují, že dinosauříci se uvnitř svých vajec vrtěli, podobně, jako to dnes činí ještě nevylíhlá ptáčata. Jsou to první důkazy o existenci takového chování.
Tchajwanští členové týmu dokonce tvrdí, že přišli na zbytky organického materiálu uvnitř nalezených embryonálních kostí. Pomohla jim k tomu infračervená spektroskopie. Chemické rozbory naznačují, že by mělo jít o zbytky kolagenových vláken. Tedy bílkoviny, která je charakteristická pro kosti a svaly i dnešních obratlovců.
"Kosti dávných živočichů jsou během věku transformovány na kámen." říká Reisz. "Nalezení zbytků bílkovin v embryích je opravdu pozoruhodné, zejména proto, že tyto vzorky jsou více než 100 milionů let starší než ostatní fosilie u nichž se podobné zbytky organického materiálu našly." Zatím vědci odkryli a prozkoumali jen asi čtvereční metr naleziště. Po paleontologické stránce jde o nesmírně „úrodnou“ zemi. Vydala dokonce i kousky skořápek nejstarších známých pozemních obratlovců. Reisz říká, že to je poprvé, co fragmenty tak choulostivých věcí, jakými jsou dinosauří vaječné skořápky (jsou tenčí než 100 mikronů), se uchovaly a v dobrém stavu. Lufeng je opravdu mimořádná lokalita se vzácným fosilním záznamem. Je cenná jak pro své velké stáří, tak možnosti, které již nyní nabízí a zřejmě i dál nabízet bude. Příkladem je dinosauří embryologie a stanovení rychlostí růstu dinokuřat.
Prameny: Nature, dx.doi.org/10.1038/nature11978
University of Toronto
Diskuze:
