Evoluce jazyků a pravěké migrace  
Nakolik spolu souvisí evoluce genů a lidských jazyků? Co nám mohou kladistické analýzy říct o pravěkých migracích? A jak vypadá genetický strom indoevropských jazyků?
Následující text vychází z přednášky Daniela Frynty z pražské PřF UK, která se uskutečnila v rámci klubu Xenopus. Články do odborných časopisů na toto téma napsali společně Rexová, Frynta a Zrzavý.

Genetická a kladistická klasifikace jazyků je striktně vzato možná pouze tehdy, pokud je jazyková evoluce skutečně divergentní: tedy nedochází ke vzniku smíšených jazyků a přejímání slov. K obojímu samozřejmě dochází, proto je třeba drobné zpřesnění - větvící se stromy dávají smysl tehdy, pokud je obojí dostatečně vzácné - což platí (velmi dobře třeba u jednosměrných migrací, např. v Tichomoří).

V minulosti o něco podobného usilovala srovnávací lingvistika a lexicostatistika. Obě se dostaly podstatně méně daleko než dnešní genetika, a to z důvodu dosti paradoxního - lingvistika se totiž rozvíjela 'příliš brzy', tedy v době, kdy ještě nebyly k dispozici výkonné počítače schopné statisticky zpracovat rozsáhlé soubory dat.

Dnešní kladistika posupuje velmi jednoduše. Vezme se nějaké jazykové jádro (x slov, zpravidla základních a navíc takových, u kterých se předpokládám, že se je člověk učí od rodičů) a srovná se se stejně vybraným jádrem v jiných jazycích. Dostaneme x-rozměrný prostor plný jedniček a nul (eventuálně můžeme stejnost/podobnost/odlišnost slov hodnotit i na jemnější škále). Následně hledáme takový strom, který k přibližně požadovanému výsledky dospěje s nejmenším počtem kroků/větvení (které odpovídají mutacím z kladistiky biologické).

Poznámka autora: Tady vás možná napadá, že počítačové řešení této úlohy by výrazně usnadnil kvantový počítač, který by dokázal udržet v paměti všechny možné stromy najednou. Když se nad tím ale zamyslíte dále, zjistíte, že jde o úlohu podobnou jako problém obchodního cestujícího - taktéž se hledá nejkratší cesta grafem. Pro řešení úlohy obchodního cestujícího žádný efektivní kvantový algoritmus bohužel prozatím neexistuje. A úplně na okraj, když už je tento článek mj. o genetice, úloha obchodního cestujícího byla ukázkou, na které se demonstrovaly možnosti prvního DNA počítače Leonarda Adlemana.

Pokračujme v kladistice. Nasnadě je následující námitka. Nezávisí ale strom, který takto dostaneme, na výběru konkrétních slov? Zvolíme tedy slova jiná, buď úplně, nebo množinu alespoň obměníme částečně, a necháme počítač opět počítat. Bude výsledkem strom stejný, nebo alespoň lišící se mimo hlavní kmeny a větve? Pokud ne, naše řešení je nestabilní a nepodařilo se nám dobrat k rozumnému výsledku (což se z řady důvodů může stát - např. když budeme chtít rekonstruovat evoluci jazyků příliš hluboko do minulosti). Stabilita řešení se vyjadřuje tzv. indexem konzistence.

A nyní k slíbené aplikaci kladistiky, konkrétně provedené v programu PAUP, na indoevropské jazyky. Celé zkoumání je zarámováno následujícími úvahami:

- První téměř jistě indoevropskou kulturou na našem území je šňůrová keramika v pozdním eneolitu, které předcházela (snad) neindoevropská kultura řivnáčská. Šňůrová keramika k nám přišla z východu a odpovídala by původu Indoevropanů někde v oblasti Volhy.

- Pokud by ale byla Indoevropany nesena již neolitická kultura lineární keramiky, což předpokládá menšina historiků/archeologů, svědčilo by to snad pro původ Indoevropanů v Malé Asii.

Výsledek? Základní skupiny (jazyky slovanské apod.) vyšly tak, jak se předpokládalo. Další společnou skupinu představovaly dohromady jazyky slovanské, baltské, indické a iránské. Jiná skupina byla představována jazyky keltskými, germánskými a románskými. Mimochodem - takové členění velice připomíná dělení (starší a myslím, že později snad zavržené) indoevropských jazyků na kentumové (podle označení číslovky 100 - centum, ve starověké latině čteno zřejmě kentum) a satemové (100 - satem v sanskrtu).

Tyto všechny skupiny tvořily ještě společnou 'nadskupinu', mimo kterou stály řečtina a arménština. Status albánštiny je nejasný. Úplně mimo ostatní indoevropské jazyky stála chetitština - z toho by se sice dalo vyvozovat, že první dělení bylo Chetité-ostatní (což by napovídalo pro maloasijský původ Indoevropanů), to ale nesedí z řady jiných důvodů. Chetité nám vycházejí tak odlišní nejspíš proto, že jejich jazyk máme zaznamenán z nejstarší doby.

Poznámka autora: Bedřich Hrozný ovšem uváděl, že jazyk Chetitů je ostatním indoevropským jazykům příbuzný poměrně úzce - proto se mu ho také podařilo rozluštit.

Výsledky toho všeho nejsou úplně jasné. Daniel Frynta je interpretoval jako náznak toho, že do Čech dorazili Indoevropané až v době eneolitu (z východní Evropy), není ale jasné, zda to nebylo až pozdější dělení - Řekové, Arméni a Chetité se možná odtrhli už dříve. V Řecku by mohl být Indoevropany nesen už neolit.

Poznámka autora: To je však v rozporu s tím, co říká historie. Předkové dnešních Řeků nejspíš přišli do Řecka v několika vlnách z nitra Balkánu (tedy by patřili k 'ostatním' Indoevropanům z východní Evropy), navíc až v době po expanzi šňůrové keramiky do střední Evropy.

Závažná námitka spočívá i v tom že nerozumíme egejským písmům předcházejícím lineárnímu písmu B (nejstarší známá forma řečtiny). Protože u lineárního písma A známe fonetické hodnoty většiny znaků (stejné jako u B), indoevropskému jazyku bychom téměř jistě porozuměli. A především, struktura tohoto písma (jak byla převzata do lineárního písma B) vůbec indoevropským jazykům neodpovídá, ale svědčí spíše pro jazyk se slabikami téměř výlučně tvořenými dvojicí samohláska-souhláska. Knósos se tedy v slabičném lineárním písmu B psal jako Ko-no-so, A-re-ka-sa-na-da-ra je nejstarším záznamem jména Alexandra atd. Pro řečtinu (a jiné indoevropské jazyky) se takový způsob zápisu vůbec nehodil, význam slov se bylo třeba domýšlet, byl však převzat z písem starších. Lze proto důvodně předpokládat, že se jimi zapisovaly jazyky neindoevropské. 
Takže s původem Indoevropanů je to nejspíš nadále nejasné.



Střípky na okraj:


  • V Evropě je nejmenší 'genetická hloubka' a genetické rozdíly jsou téměř neznatelné i na velké vzdálenosti. Může to být důsledek míchání a nebo prostě velikosti (malosti) zakladatelské populace.
  • Evropané jsou nejspíš potomky paleolitiků/mezolitiků. Neolitická technologie byla spíše přejímána původním obyvatelstvem. Podíl anatolských genů zde však samozřejmě existuje. Poznámka autora: Opačný názor zastává Matt Ridley. Podle něj byla jihovýchodní a střední Evropa přímo kolonizována z Anatolie, my jsme tedy spíše potomky maloasijských zemědělců. Naproti tomu v západní Evropě taková kolonizace neproběhla.

  • Apači, Navahové a další Indiáni mluvící jazyky skupiny Dené se výrazně odlišují (geneticky i jazykově) od zbytku 'původní' americké populace. Může jít proto o relativně pozdní migraci, podobně jako např. u Eskymáků. Ostatní Indiáni ze Severní i Jižní Ameriky by pak měli společný původ - a Apači a Navahové by de facto Indiány vůbec nebyli.
Autor: Pavel Houser
Datum: 13.04.2004
Tisk článku

Řeč psího ocásku - Collins Sophie
 
 
cena původní: 129 Kč
cena: 129 Kč
Řeč psího ocásku
Collins Sophie
Související články:

Jaký byl nejstarší prajazyk lidstva?     Autor: Václav Hrdonka (22.03.2005)



Diskuze:

čtyři muži

Jiří Kouba,2007-08-18 14:07:42

apačsky dii-nne , tunguzsky digi ni . Hodně okaté , jinak to už tak okaté nebude, ale třeba výraz pro vodu "tó, tú" jde od Apačů přes celou Sibiř na západ ..

Odpovědět

Thor Heyerdahl

Martin,2006-03-25 19:11:17

Thor Heyerdahl v knihe "Staré civilizace a oceán" vyslovil predpoklad, že indiánske kmene z oblasti Britskej Kolumbie (Tlingit, Haida atď.) sú vraj potomkami prisťahovalcov z Polynézie. Opieral sa pritom o podobnú fyziognómiu popilácií (kučeravé vlasy, bohatší rast fúzov, plnšie postavy), ako aj o bohato rozvinutú kultúru drevorezby, plavby v člnoch atď. ktovie, ako by to korelovalo s genetikou a lingvistikou (berúc do úvahy preberanie jazykov medzi geneticky nepríbuznými národmi).

Odpovědět

Jazykovědné poznámky

Petusek,2005-04-07 17:40:46

1. Kladistická metoda je jistě zajímavá, ale bez nalezení a rekonstrukcí pravidelných a tedy ověřitelných hláskových reponzí nelze hovořit o jazykové příbuznosti. Takové to hláskové responze musejí být ověřitelné a musejí fungovat tak, aby bylo možno vystopovat společný původ a tedy i příbuznost dvou jazyků.

2. Ano, koncepci kentumových versus satemových jazyků narušila právě Chetitština. Pro představu: Anatolská větev se oddělila od jádra IE jazyků někdy kolem 3500 př.n.l., kdy začala migrovat do Malé Asie. Ostatní větve se začaly oddělovat až kolem roku 3000 př.n.l., proto některé změny proběhly ve všech IE jazycích, ale v Anatolských již ne - předkové Chetitů již byli pryč. Někdy kolem roku 2100 př.n.l. se Chetité a Luwijci usadili v Centrální Anatolii. Nezapomínejme, že Chetitština a Luwijština nebyly jediné Anatolské jazyky. Zdrojů pro rekonstrukci praanatolštiny je tedy více a představu máme poměrně slušnou. Bedřich Hrozný velmi trefně odhalil indoevropský charakter Chetitštiny, byl to však, jak je mezi jazykovědci známo, jediný jeho počin, nebo všechny příští byly spíše fiasky a ostudou, kdy předkládal zcela mylná a neobhajitelná tvrzení.

3. Jak známo, v Evropě existovala různá neindoevropská etnika. Jak Akvitánci, předkové dnešních Gaskoňců či Basků, jim zcela nepochybně NEpříbuzní staří Iberové (nepleťme s indoevropskými keltskými Keltibery), dále třeba Piktové, Pelasgové, Eteokréťané (Linear A) apod. Tito všichni byli postupně asimilováni přicházejícími indoevropany. To je zcela známý fakt.

Nu, doporučuji podívat se třeba...třeba sem: http://www.geocities.com/indoeurop/project/chron/chron.html

Ad "střípky na okraj":

Co se týče jazyků Na-Dené, jazyků jako Athabaské, Eyak, Tlingit, ale také zřejmě Haida, rýsuje se zde na základě pečlivé práce jazykovědců stále jasnější obraz příbuznosti s vymírajícími jazyky Jenisejskými, sídlícími na Sibiři, jako je např. ketština. Geneticky jsou si tato etnika také blízká. Uvědomíme-li si pak, že stejně slibně se rýsuje příbuznost Jenisejských jazyků s izolovaným jazykem Burušaki, jazyky Čínsko-Tibetskými, Severokavkazskými, ba dokonce s Baskičtinou, lze v tom spatřovat odraz velmi dávné jazykové difúze (když ne populační migrace), sahající až někam...no móóóóc daleko :-). Zatímco první Amerindiánská migrace proběhla před (možná mnohem) více než 12000 lety, jazyky Na-Dene se do Ameriky dostaly až kolem 8000 př.n.l. Teprve po nich, cca 4000 př.n.l., přišli do Ameriky mluvčí jazyků Eskaleutských, tedy předkové Eskymáků či Inuitů. Doporučuji njásledující linky:
/>
http://pandora.cii.wwu.edu/vajda/ea210/SiberianOriginsNA.htm

http://www.geocities.com/indoeurop/project/chron/chron.html
/>
http://ehl.santafe.edu/intro1.htm

Odpovědět




Pro přispívání do diskuze musíte být přihlášeni




Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace