Srdci v relaxaci nepomáhají
Omega-3 mastným kyselinám jsou připisovány léčivé účinky. Pro jejich nevyslovitelné chemické názvy je známe spíše pod zkratkami EPA, DHA, DPA. Již asi třicet let se má za to, že rybí tuk v podobě kyseliny eikosapentaenové, dokosahexaenové a dokosapentaenové účinkují jak v prevenci infarktu, tak i mrtvice mozkové a že léčí mnohé z dalších neduhů kardiaků. Svého času bylo na toto téma tolik publikací, že sdružení odborníků na choroby srdce (American Heart Association) doporučilo brát rybí olej preventivně a mají tak činit jak ti, kteří si s kardiovaskulárními chorobami již něco začali, tak i zcela zdraví jedinci. Doporučení bylo přijato i přesto, že mechanismus, který by za žádoucími účinky omega-3 kyselin měl stát, znám nebyl.
Před pár lety si v Americe čtyři hloubavci z Penn State College of Medicine vzali do hlavy, že účinek polynenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem prověří. Jeden z parametrů, kde se prospěšnost EPA a DHA automaticky předpokládá, je zlepšování srdeční diastolické dysfunkce. S touto radostí stáří se setká hodně z nás. Například při ischemii myokardu, komplikacích s chlopněmi po chřipce, a nebo stanou-li se z nás hypertonici.
Není to nic, co by šlo závidět. Komora se při nezvýšeném tlaku v levé síni špatně plní a tak srdce nezajišťuje dostatečný tepový objem. Zprvu se to projevuje jen tak, že se nám při námaze těžce dýchá. Později se přidává dušnost klidová s otokem plic, což je následek aktivace kompenzačních mechanismů, které zvyšují plicní žilní tlak. Statistika praví, že diastolické dysfunkce levé komory je příčinou srdečního selhání ve 30 - 40 % všech případů.
Pokus pensylvánských výzkumníků spočíval v ověření, zda každodenní přídavek omega-3 kyselin se na zlepšení stavu srdce s náběhem na diastolickou dysfunkci skutečně nějak projeví. Ale ani po třech měsících se žádného léčebného efektu nedobrali. A to srdce pokusných dobrovolníků aspirujících na infarkt podrobili na universitním pracovišti těm nejpodrobnějším vyšetřením, včetně nejmodernějších zobrazovacích metod, jakými současná kardiologie vládne. Totéž učinili po jisté době znovu. Ukázalo se, že snaha zlepšit stav dobrovolnic a dobrovolníků léčebnou kůrou spočívající v polykání dvou gramů EPA a jednoho a půl gramu DHA denně, vyšla naprázdno. Přes veškerou dvanáctitýdenní snahu najít sebenepatrnější změnu k lepšímu, se to americkým lékařům nepodařilo.
Do závěru odborného sdělení napsali větu: „Doplněk omega-3 mastných kyselin starším osobám srdeční diastolickou funkci nezlepšuje.“ Že takové rouhačství mezi kardiology a odborníky na dietetiku způsobilo značné rozpaky, asi není třeba dodávat.
Pro laickou veřejnost autoři studie svoje poznatky formulovali šetrněji a pro media dodali komentář s doporučením, aby čtenáři a posluchači nezanevřeli na konzumaci darů moře. Ať už to prý je s omega kyselinami jakkoliv, zdravá a pestrá výživa riziko onemocnění srdce a úmrtnost snižuje. A možná také tak trochu ze soucitu k těm, které léčba s EPA a DHA již stála „majlant“ a žijí v naději, že rybí tuk a omega-3 kyseliny jim pošramocenou diastolickou funkci vylepšuje, dodali: „Možná omega-3 kyseliny představují nějaké jiné prospěšnosti, o nichž zatím nevíme.“
Přínos omega-3 suplementace ve vztahu ke kardiovaskulárním onemocněním nedávno zpochybnila v časopise Journal of American Medical Association i meta analýza dat z 20 jiných studií. Žádné snížení mortality u srdečního infarktu ani mozkové mrtvice, se rovněž neprokázalo.
A ještě horší zprávy pro muže, kteří v dobré víře polykají tobolky s rybím tukem
V pořadí již druhá velká prospektivní studie z Fred Hutchinson Cancer Research Center (dále jen Hutchinsonova centra) potvrdila souvislost mezi vysokou koncentrací omega-3 mastných kyselin v krvi a zvýšeným rizikem rakoviny prostaty.
Vyšla včera v Journal of the National Cancer Institute a vyplývá z ní, že vysoká koncentrace EPA, DHA a DPA, protizánětlivých a metabolicky účinných mastných kyselin získávaných z ryb a doporučovaných jako doplňky zdravé výživy, nejsou tím, co by nám mužům bylo vždy jen ku prospěchu.
Abychom se vyznali v tom, co nám při konzumaci omega-3 mastných kyselin může hrozit, musíme se prokousat lékařskou hantýrkou a vysvětlit si pojmy „low-grade“ a „high-grade“. Týkají se klasifikace dvou typů rakoviny prostaty, která je založena na poměru zastoupení stromatu a epitelu, rozsahu nekróz a atypičnosti mitotické aktivity buněk - tedy histologii. Podle charakteru stavby nádoru se dá odhadnout prognóza nemoci. Low-grade tumory se snadněji léčí a i když občas překvapí recidivou, ta se vyskytuje jen na tom samém místě. High-grade tumory jsou méně časté, zato jsou nebezpečnější. Libují si v zakládání metastáz a to i tam, kde bychom je nečekali, třeba v kostech.
Fred Hutchinson Cancer Research Center patří k nejprestižnějších zařízením v oblasti léčby rakoviny. V jejich pozornosti je tedy vše o čem jiní tvrdí, že v boji s rakovinou pomáhá. Již před řadou let se proto dostaly do jejich hledáčku i omega-3 mastné kyseliny. Zatímco na ostatních klinikách o blahodárnosti jejich suplementace ani nezapochybovali a do pacientů je ve formě doplňků stále cpou „horem spodem“, lékaři z Hutchinsonova centra výsledky prověřili a začali upozorňovat na něco jiného. Jejich první kacířské prohlášení vyšlo v odborném tisku již před dvěma roky. Celosvětová masivní reklama na přípravky s omega-3 kyselinami vyznívá ve zcela jiném gardu a tak zmíněné varování se do povědomí veřejnosti nedostalo. Letos Alan Kristal se svým kolektivem zveřejnil nové poznatky a skepsi co do blahodárného účinku kyselin, ještě posílil. Nejde o nic menšího, než o prohlášení v němž se tvrdí, že zvýšený příjem omega-3 mastných kyselin navyšuje o 71 procent riziko vzniku high-grade rakoviny a o 44 procentní nárůst rizika low-grade karcinomu prostaty. V průměru to činí nárůst rizika všech typů rakovin prostaty o 43 procent. Je pravda, že jejich studie se žen nevšímá, ale to neznamená, že se jich to netýká. Třeba i proto, že karcinom prostaty je i histologicky často podobný tomu, co lékaři nacházejí něžnějšímu pohlaví při rakovině prsu.
Poznatek o neblahém působení vyššího obsahu mastných kyselin v krvi nebude dobré brát na lehkou váhu ani u nás. Karcinom prostaty je u nás třetím nejčastějším druhem rakoviny, na který čeští borci i moravští chalani, umírají. Záludnost onemocnění této žlázy je v tom, že rané stadium se neprojevuje skoro žádnými příznaky.
Výsledky studie provedené na Hutchinsonovu centru napadají samou podstatu mnoha miliardového byznysu s potravinovými doplňky. Dávají jasně na srozuměnou, jaké varování by mělo být na příbalových letácích uvedeno a jak se nám suplementace omega-3 mastnými kyselinami mstí vyšším rizikem nádorů, které bývají fatální.
Kristalovu týmu nejspíš můžeme věřit, protože na jiném souboru se jim nyní jejich podezření z roku 2011 potvrdilo. A také proto, že kdyby nebyly jejich argumenty dostatečně „silné v kramflecích“, smečka právníků firem vydělávajících na doplňcích „zdravé výživy“, by s nimi už za jejich první varování veřejnosti z před dvěma lety, rychle zametla.
Co nám tedy zaobaleně do učených slov americký tým vzkazuje? Nic menšího, než že omega-3 mastné kyseliny přispívají na vzniku nádorů prostaty a pokud si přivodíme konzumací doplňků jejich vyšší hladinu v krvi, riziko, že umřeme na rakovinu se nám významně zvýší.
Výzkumníci na to došli dlouhodobým sledováním stavu pacientů, kteří na jejich klinikou prošli při opakovaných vyšetření a léčbě. Ti pacienti, kteří dbali na své zdraví, říkejme jim „pojídači doplňků“, se dobrali hodnot omega-3 kyselin v krvi okolo 5,7 %. Běžně se stravující kontrola, která se později ukázala být ve vztahu k riziku rakoviny na tom lépe, to v testech dotáhla jen na 3,2 %. Rozdíl mezi oběma skupinami tedy činil 2,5 %. Ten rozdíl dvaapůl procenta představuje zhruba množství tuku, které do sebe dostaneme, když si dáme porci lososa dvakrát v týdnu navíc. To není zase tak moc a proto bychom polykání koncentrovaných potravinových doplňků odpovídající výše uvedenému ekvivalentu mastných kyselin měli pro jejich potenciální riziko, dobře zvážit. Pravdou je, že tu je jakási nelogičnost. Jak si třeba vysvětlit to, že národy, které mají ve svém jídelníčku hodně ryb, nijak zvlášť velkými problémy s prostatou netrpí? Možná je konzumace ryb pro organismus něco jiného, než polykání tobolek s tukem. Odpověď na to zatím neznáme. Neblahý účinek na vznik rakoviny prostaty ale již těžko někdo vyvrátí. Studie vychází ze souboru v němž u 834 mužů byla diagnostikována rakovina prostaty, přičemž kontrola představovala 1393 zdravých mužů. Vliv vyšší hladiny fosfolipidových kyselin v plasmě na riziko rakoviny je vysoce signifikantní. Shodli se na tom statistici z Ohia, urologové z Texasu i onkologové z věhlasných institucí v Kalifornii a Washingtonu, kteří na studii participovali. Zatímco vliv na vznik rakoviny se zdá být prokázán, na případné potvrzení že doplňky rybího tuku mohou také zhoršovat již rozvinuté formy zhoubného bujení, si budeme muset ještě počkat. I když si autoři myslí, že tomu tak nejspíš bude, jejich stávající studie na to dát odpověď nemůže, nebyla na to zaměřena. Měl by to ale být jeden z jejich dalších cílů.
Omega-3 mastné kyseliny jsou známy svými protizánětlivými účinky, zdálo se proto být logické, že budou rakovině bránit. U mnoha druhů rakoviny zánět hraje spouštěcí a neblahou roli. Proto se o jejich blahodárném působení nepochybovalo a nynější poznatky odborníky i laiky víc než překvapily. Zatím není jasné, proč vysoké hladiny omega-3 mastných kyselin riziko vzniku rakoviny prostaty zvyšují. Diskutuje se, že by na vině mohly být metabolity (rozpadné produkty omega-3 mastných kyselin), které by poškozovaly buňky, nebo jejich DNA a tím oslabovaly imunitní systém. Zda tomu tak ale pravdu je, se teprve ukáže.
Omega-3 kyseliny jsou v současnosti asi nejpopulárnější doplňky zdravé stravy. Jen ve Velké Británii se jich ročně prodá za 116 milionů liber. I počet případů rakoviny prostaty roste. Toto onemocnění se propracovalo na druhou nejčastější příčinou úmrtí z onkologických důvodů. Hned za karcinomem plic. V Británii ročně postihne okolo 41 000 mužů a 11 000 jich na tuto nemoc umře. Ani u nás není situace lepší. Za posledních dvacet let se v ČR výskyt karcinomu prostaty v téměř ztrojnásobil. Podle údajů Národního onkologického registru v roce 2009 činil počet nově zachycených karcinomů prostaty v ČR 119,3 případů na 100 000 mužů a úmrtnost byla 28,5 případů na 100 000 mužů. V absolutních číslech to ročně představuje více než 6154 nových případů s tímto nádorem, přičemž zhruba jeden a půl tisíce mužů na něj umírá.
Situace je neradostná a nepřehledná. Existuje celá řada studií posuzujících různé vlivy životního prostředí, stravy, léků a dědičnosti. Má se zato, že neblahý vliv má vyšší příjem masa, kouření nedostatek zeleniny, ovoce, vitamínu D či nadbytek vápníku. Stoprocentně spolehnout se prý ale můžeme jen na genetickou souvislost. Onemocnění rakovinou prostaty u otce či bratra daného muže zvyšuje riziko vzniku rakoviny i u něj 2,5x a pokud jsou v rodině daného muže postiženi tímto nádorem dva příbuzní, narůstá toto riziko 3,5x.
Obchod a reklama budou nejspíš dál pracovat jen s fakty podporujícími prospěšnost omega-3 kyselin. Mnozí jistě začnou co nevidět výsledky Kristalova týmu znevažovat. Zatímco ze severovýchodu USA – Pennsylvanie, zaznělo ve vztahu ke zdraví našich srdcí pouze upozornění na neúčinnost přípravků s omega-3 kyselinami, na opačném konci Států - v Seattle, notně přitvrdili. Z domovské instituce tří laureátů Nobelovy ceny, zaznělo varování před možnou škodlivostí doplňků zdravé výživy a jejich zvyšování hladiny omega-3 kyselin v krvi a souvisejícím zvýšeném riziku vzniku rakoviny prostaty. Jak s tím naložíme bude už na každém z nás. Když si uvědomíme, jak moc mocným výrobním korporacím a prodejním řetězcům zveřejněním svých poznatků Kristalův tým šlápnul na kuří oko, a jakým kapitálem a prostředky protivníci vládnou, potom musíme před jejich odvahou a nezištností smeknout.
Literatura:
Zhaohui Gao, Robert P. Feehan, Lawrence I. Sinoway, a Kevin D. Monahan, Penn State College of Medicine
Fred Hutchinson Cancer Research Center
Diskuze:
