Předsmrtná agónie veleobra Westerlund 1-26  
Chladného červeného veleobra o průměru 1 500 a možná také 2 500 Sluncí v superhvězdokupě Westerlund 1 obklopuje oblak ionizovaného vodíku. Že by se tu schylovalo k velkolepému finále?


 

Zvětšit obrázek
Hvězdy hvězdokupy Westerlund 1 na infrasnímku vypadají červeně. Westerlund 1‑26 u horního okraje hvězdokupy, dokola obklopen zelenavým oblakem ionizovaného vodíku. Kredit: ESO/VPHAS+ Survey/N. Wright.

Která ze známých hvězd je největší? To je ve skutečnosti dost obtížné zjistit i u našich domácích hvězd v Mléčné dráze. Hvězdných gigantů je sice poskrovnu, bývají ale velice bouřliví a dramaticky nestabilní. Takové hvězdy jako UY Scuti, NML Cygni, VX Sagittarii, KY Cygni, VY Canis Majoris, to jsou skutečné hvězdné superstar. Víme, že jsou obrovské, jejich průměr vesměs přesahuje tisícinásobek velikosti Slunce. Zároveň ale odhady jejich velikosti a pravděpodobně i jejich reálné velikosti značně kolísají, v některých případech i o více než tisícinásobek velikosti Slunce. Kdyby se hlasovalo o tom, které hvězdy byste chtěli mít v sousedství, tito nevyzpytatelní megaobři by to určitě nevyhráli.

 

Zvětšit obrázek
Nick Wright. Kredit: University of Hertfordshire.


Mezi výše jmenovanými obry obrů je jedním z nejvýstřednějších doposud nejmenovaný červený veleobr Westerlund 1‑26. Skvěle znějící jméno získal po domovské superhvězdokupě Westerlund 1 v souhvězdí Oltáře (Ara), vzdálené od nás 12 až 16 tisíc světelných let. Je to veliká mladá hvězdokupa obsahující několik set tisíc hvězd, ve skutečnosti nejhmotnější ze všech mladých hvězdokup známých v celé Místní skupině galaxií. Pokud jde o osazenstvo, Westerlund 1 je naprosto uchvacující sbírka jinak dost vzácných ohromných hvězd v různé fázi evoluce. Jsou tu k vidění žlutí hyperobři, červení veleobři, celá řada zběsilých Wolf‑Rayetových hvězd, OB veleobři, neobvyklý veleobr typu sgB[e], zřejmě výsledek nedávného splynutí hvězd a spolu s nimi podivný pomalý rentgenový pulsar CXO J164710.2‑455216, asi vytvořený ohromující explozí hodně veliké hvězdy. Jak se říká, navštívit superhvězdokupu Westerlund 1 a zemřít.

 

Zvětšit obrázek
Westerlund 1. Vlevo ve viditelném světle, vpravo rentgenově. Kredit: NASA/CXC/UCLA/M.Muno et al.


Westerlund 1‑26 si s ostatními hvězdami superhvězdokupy nikterak nezadá. Je to šílená hvězda. Odborníci většinou odhadují, že jeho velikost odpovídá zhruba 1 500 násobku velikosti našeho Slunce. Jenže hvězda je zároveň silným rádiovým zdrojem, což znesnadňuje určení její velikosti. Podle některých výpočtů má průměr až 2 544 Sluncí, což dělá z veleobra horkého kandidáta na největší známou hvězdu vůbec. Jak už bylo řečeno, s hvězdnými obry to je prostě těžké. Tento veleobr je také velice chladný, tedy na hvězdu. Jeho povrchová teplota činí zhruba 3 000 K a výrazně září v infračervené části spektra. To ale není všechno. Během doby, po kterou Westerlund 1‑26 pozorujeme, několikrát změnil spektrální typ, aniž by ovšem změnil svou zářivost, jednu z největších u červených veleobrů. A nikdo neví proč. Šílenost je slabé slovo. To jsme zatím ještě nikdy u hvězdy neviděli.


 

Zvětšit obrázek
Wolf‑Rayetova hvězda WR124. Kredit: ESO, Wikimedia Commons.

Tým astronomů, který vedl Nicholas Wright z University of Hertfordshire, pozoroval v rámci projektu VST Photometric H-Alpha Survey (VPHAS) s teleskopem Very Large Telescope Survey Telescope Evropské jižní observatoře v Chile hvězdokupu Westerlund 1 se speciálním filtrem na ionizovaný vodík H‑alfa. Ke svému překvapení zjistili, že právě podivuhodného veleobra Westerlund 1‑26 obklopuje zářící oblak velkého množství ionizovaného vodíku. Takové mlhoviny jsou u velkých hvězd vzácné a u červených veleobrů doposud nevídané. Veleobr Westerlund 1‑26 by měl být příliš studený na to, aby sám ionizoval oblak vodíku. Zřejmě to má na svědomí nějaká velká horká hvězda poblíž nebo snad doposud nepozorovaný hvězdný partner veleobra. Pro nás je to ale fajn, ionizovaný vodík se dobře pozoruje.


Podle všeho se před námi rozjíždí finále vesmírného dramatu. Velmi podobnou mlhovinu totiž známe z mlhoviny Tarantule ve Velkém Magellanově oblaku, kde obklopuje pozůstatek supernovy SN1987A, doposud nejbližší pozorované supernovy od roku 1604. Její exploze nás dostihla v únoru 1987. Z veleobra Westerlund 1‑26 se buď stává běsnící Wolf‑Rayetova hvězda anebo podle některých už velice brzy exploduje jako spektakulární supernova. Těžko říct, jestli se toho někdo z nás dožije, ale v téhle vzdálenosti by z toho mohl být na naší noční obloze docela slušný ohňostroj.

 

 

 

 


Literatura

Royal Astronomical Society 18. 10. 2013, arXiv:1309.4086, Wikipedia (Westerlund 1‑26).

Datum: 20.10.2013 22:50
Tisk článku

Související články:

Podivuhodný objekt Thorne–Żytkow potvrzen v Malém Magellanově oblaku     Autor: Stanislav Mihulka (11.06.2014)



Diskuze:

zdá sami

Fresco None,2013-10-21 19:11:44

že p. Grygar vo svojich Žňích objevů písal o hviezdach blízko stredu našej Galaxie ktoré sú ešte väčšie ako naša slnečná sústava... len to nájsť

Odpovědět


Marek Fucila,2013-10-22 00:36:40

Ktovie či tak veľké hviezdy môžu vzniknúť. Možno ale p.Grygar skôr písal o čiernych dierach, lebo tie najväčšie bývajú v strede galaxií, a podľa všetkého existujú aj väčšie ako je Slnečná sústava. Najväčšia známa by mala byť v galaxii NGC 4889 s hmotnosťou 21 miliárd sĺnk s rozmermi väčšími ako 10 násobok slnečnej sústavy.

http://www.thirdage.com/news/black-hole-ten-times-bigger-than-our-solar-system-discovered_12-05-2011
http://en.wikipedia.org/wiki/NGC_4889

Odpovědět

velikost

David Dobeš1,2013-10-21 18:26:38

Největší hvězdy sahají po oběžnou dráhu Saturnu. Šílená představa....

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz