Čerstvý editorial NewScientistu trefně poznamenává, že ekonomika měla vždycky zálibu ve zvířecích metaforách. John Maynard Keynes mluvil v souvislosti s výbušnou směsí instinktů, emocí a předsudků, která pohání lidské chování a tvaruje trhy, o zvířecích náladách (animal spirits). Po burzách celého světa se prohánějí býci (když trhy rostou) a medvědi (když trhy klesají). Před frankfurtskou burzou mají dokonce sochy ve výmluvných pózách. Před časem se objevily černé labutě, které jako blesk z čistého nebe zásadně mění situaci na trhu. A teď tu jsou dračí králové (dragon kings), strašlivé krize, které jsou ještě horší nežli černé labutě. V duchu pověstné záludnosti metafor se ale ukazuje, že na rozdíl od černých labutí by dračí králové mohli být předpovězeni a dokonce i odvráceni.
Výskyt mnohých jevů v komplexních systémech úzce souvisí s mocninným zákonem. Jednoduše řečeno, velké katastrofy jsou mnohem méně pravděpodobné, než drobné nehody. Respektují ho hurikány, zemětřesení i krátery na Měsíci. Mocninný zákon ctí i černé labutě, které sedí na okraji jeho křivky. Didier Sornette ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETHZ) ale v roce 2009 popsal dračí krále, kteří ukazují mocninnému zákonu vztyčený prostředníček. Jsou to sice veliké jevy, jako velcí králové, ale zároveň jsou ujetí daleko od mocninného zákona. Vyskytují se totiž častěji, než by podle dotyčného zákona měli. Chovají se velmi odlišně, prostě jako draci. Odtud „dračí králové“.
Sornette je nejdřív pozoroval v šíření prasklin v materiálu kosmických lodí. Jak už to ale bývá, postupně je našel skoro všude, kam se jen podíval. Vykukují v datech o venezuelské bouřce z roku 1999, jsou k vidění v anatomii finančních kolapsů z let 2000 či 2007 a také v některých epileptických záchvatech. Jejich objevitel se pak nespokojil s pouhých rozpoznáním dračích králů a snažil se je předpovídat i potlačovat. Povedlo se mu předpovědět propad šanghajské burzy v srpnu 2009 a také potlačovat epileptické záchvaty u laboratorních králíků a myší. Od dalšího experimentování ho ale odradila přílišná složitost finančních trhů a savčích mozků.
Sornetteho výzkum intenzivně zaujal Huga Cavalcanteho z brazilské federální univerzity v Paraíbě a jeho kolegy, kteří se zabývali naopak dost jednoduchým systémem. Pracovali se dvěma stejnými oscilačními obvody, co se samy o sobě chovají chaoticky, když jsou ale určitým způsobem propojené, tak fungují synchronizovaně. Jeden z nich je nadřazený (master) a druhý (slave) odpovídá na jeho rytmus. Přesněji řečeno, jsou synchronizované po většinu doby. Někdy se totiž v rytmu rozejdou a slave si pak nějaký čas osciluje jak chce. Když si vynesli vztah mezi velikostí takové události a jejich četností, dostali klasický mocninný zákon. Kratší události byly častější a naopak. Nápadnou představovaly právě ty nejdramatičtější události, kterých bylo víc, než je zdrávo. Cavalcante a spol. postupně dospěli k názoru, že největší desynchronizace jejich obvodů jsou vlastně Sornetteho dračí králové.
Ve svém skromném elektronickém systému, který se vejde na kancelářský stolek, si pak mohli s dračími králi pohrát do sytosti, aniž by tím ohrozili fungování finančních trhů. Detailně prozkoumali situace, které těsně předcházely příchodům dračího krále a pak je dokázali s velkým úspěchem předpovídat. Zároveň se jim naučili i zabránit, když pomocí vhodného elektrického šťouchance srovnali do latě podřízený obvod slave vždy těsně předtím, než se jeho rytmus rozešel s masterem. Cavalcanteho experiment je zatím jenom taková zábavná stavebnice pro dospělé, možná ale s jeho přispěním nakonec budeme v zárodku likvidovat dračí krále reálného světa.
Literatura
Physics World 29. 10. 2013, NewScientist 21. 11. 2013, Physical Review Letters 111: 198701, Wikipedia (Animal Spirits/ Keynes).
Diskuze:
