Tajemství zrcadel teleskopu Jamese Webba  
Hubbleův vesmírný teleskop dosluhuje a jeho mise během několika málo let skončí v zemské atmosféře, kde z větší části shoří. V NASA ale již připravují nástupce - teleskop JWST.

 

 

James Webb Space Telescope, nesoucí jméno po  řediteli NASA z let 1961-1968. Na rozdíl od Hubblea bude umístěn v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce, tedy asi 1,5 mil. km od Země ve směru od Slunce.

Zvětšit obrázek
Celý dalekohled je samozřejmě přehlídkou aktuálních technologií, ale jeho primární zrcadlo spadá tak trochu do kategorie technologických zázraků. Kredit: ASU/NASA

Dalekohled bude pracovat v infračerveném spektru (0,6 až 28 μm), což mu umožní proniknout vesmírným prachem a sledovat velmi vzdálené objekty s nízkou povrchovou teplotou.

 

JWST má tři zrcadla, primární, sekundární a terciální. Ačkoli i relativně malá sekundární a terciální zrcadla jsou jedinečná, je to rozsáhlé primární zrcadlo, které je přehlídkou  komplikované konstrukce. Jeho celkový průměr je 6,5 m a ohnisková vzdálenost 131,4 m z něj dělá  „slušný dalekohled“ v porovnání s jeho pozemskými kolegy.     

 

Primární zrcadlo je příliš velké na to, aby bylo dopraveno do vesmíru ve finální podobě, proto je skládačkou  z 18 šestiúhelníkových segmentů vyrobených z beryllia, tak konstruktéři dosáhli na výslednou  plochu 25 m 2. Vše je vymyšleno tak, aby se vešlo do hlavice nosné rakety.


Každý z šestiúhelníkových dílů primárního zrcadla má v průměru jen něco málo přes 1,3 m, a váží pouhých 40 kg. Jsou již vyrobeny a  byly dopraveny do NASA, resp. do Goddardova kosmického střediska , kde se podrobují testům a montují na nosnou konstrukci dalekohledu.

 

Sgmenty nejsou jen pouhými zrcadly, ale spíše komplexním souborem technologií, které jim umožňují  pracovat jako jeden celek. Zrcadla tvoří reflexní zlatem potažený podklad z berylia ukotvený na delta rám dovolující servopohonům  změnu pozice a zakřivení vlastního zrcadla. Materiál musel být volen tak, aby byl co nejlehčí a zároveň schopen pracovat při teplotách pod -240 °C. Zrcadla přitom musí ustát otřesy a přetížení při startu nosné rakety. Na  oběžné dráze se od nich pro změnu požaduje, aby nastavené prvky v neměnné pozici setrvaly ve stabilní poloze až po dobu dvou týdnů.


 

Nyní se podívejme blíže na jednotlivé komponenty  každého segmentu.

Beryliový podklad zrcadla
Berylium vědci vybrali proto, že je dostatečně tuhé a při tom lehké, ale hlavně, že při změnách teplot chová stabilně a předvídatelně. Konstrukce z tohoto kovu je 5 cm silná s dokonale vybroušenou reflexní plochou. „Zadní“ strana z důvodu odlehčení má podobu včelí plástve, jen s tím rozdílem, že je podstava je trojúhelníková a ne šestiúhelníková.
Reflexní povrch má přípustnou odchylkou pouhých 20 nanometrů (tj. 20 miliardtin metru). Na něj je nanesena tenká vrstvička zlata, které maximalizuje schopnost odrážet infračervené světlo.


Beryliové patice
Na opačné straně od leštěného povrchu jsou upevněny tři trojúhelníkové beryliové patice, pro ukotvení zrcadla k natáčecím servopohonům. Každá je asi 30 cm široká a 60 cm dlouhá a rozkládá síly působící v hmotě zrcadla na základní strukturu dbající na stabilitu systému.


Kotvící „delta“ rám
Beryliové patice jsou osazeny do rámu, který je rovněž z berylia (BDF). Je hlavní vymezovací strukturou pro každý z 18 primárních segmentů zrcadla. Jsou 75 cm široké a mají tvar písmene „delta“.  BDF rám propojuje zrcadla s podkladem, paticemi a servopohony.


Natáčení a směrování 
Tvarování povrchu a vyrovnávání povrchu zrcadla zajišťují servopohony. Starají se o všech 18 primárních segmentů,  výsledkem je ostrý obraz i při dlouhé expozici a měnících se teplotních podmínkách.


Každý z hlavních segmentů zrcadla má šest pohonných jednotek, jen tak šlo docílit aby výsledné monolitické zrcadlo bylo co nejdokonalejší. Specialitou je pak servopohon připojený přímo do středu zadní části zrcadla prostřednictvím dlouhých, tenkých beryliových podpěr vedoucích až k okrajům zrcadla. Ty zajišťují, aby každé ze zrcadel mělo stejnou ohniskovou vzdálenost.


Servopohony jsou jednou z mnoha součástí vytvořených speciálně pro JWST. Jejich úkolem je provádět změny v rozměrech nanometrů. Právě tím bude teleskop dosahovat své optické dokonalosti. Pro lepší představu, jak je zařízení přesné, si můžeme vzít do ruky kancelářský papír. Ten má  tloušťku okolo  100 000 nm. Změny odrazové plochy zrcadla se upravují v měřítku  1 / 100 000 tloušťky běžného papíru. A nejen to. Pohony musí pracovat spolehlivě  i když teplota klesne na hodnotu několika desítek stupňů nad absolutní nulu.

 

 

Po vypuštění JWST budeme muset na první snímky nejakou dobu počkat. Nejprve se bude  stabilizovat na provozní teplotu. Pak technici začnou pomocí příkazů ze Země testovat funkci servopohonů. Bude to trvat zhruba dva měsíce a teprve pak začne být JWST uváděn do provozu a začne s vědeckým pozorováním. Jemné dolaďování zrcadel  mu budou ordinovat jednou za 10 až 14 dnů. JWST bude první vesmírnou observatoří používající aktivně řízené segmentové primární zrcadlo.

 

Kotvení zrcadla k hlavní konstrukci
Pro připojení jednotlivých zrcadel k hlavní nosné konstrukci teleskopu jsou použity pružné tvarovky – Flextures. Fungují jako pružiny. Flextures dovolují rozpínání a smršťování celé soustavy zrcadel, ke kterému dochází změnami teplot  už v rámci předletových kontrol zde na Zemi. Cílem je otestovat tvarovou stabilitu JWST před jeho velkým ochlazením, ke kterému dojde ve vesmíru a kde provozní teplota bude okolo 50 K (-223 °C).

 

 

JWST je společným projektem NASA, Evropské kosmické agentury (European Space Agency, ESA) a Kanadské kosmické agentury (Canadian Space Agency, CSA) . Vynést ho má  v roce 2018   raketa Ariane 5 od Evropské kosmické agentury. Sloužit má spolehlivě 5 let s  pravděpodobným prodoužením na celkových 10 let provozu. Tato vesmírná astronomická observatoř má studovat všechny fáze historie našeho vesmíru, od prvního světla po velkém třesku, vznik hvězdných systémů vhodných pro podporu života na planetách jako je Země i vývoj naší Sluneční soustavy.

 


 

 

 Pohled do „výrobny“ zrcadla.

Kredit: NASA GSFC Quantum Coating 



Zdroje:
http://www.spacedaily.com/reports/The_Amazing_Anatomy_of_James_Webb_Space_Telescope_Mirrors_999.html
http://www.jwst.nasa.gov/
http://en.wikipedia.org/wiki/James_Webb_Space_Telescope

Poznámka redakce. Autor poslal příspěvek s Brisbane. Prý to je hodně daleko. Doufáme, že nám časem napíše i něco o tamní přírodě a jak se jim tam s hlavama dolů žije.

Autor: Jan Bílek
Datum: 26.03.2014 15:39
Tisk článku


Diskuze:

Složitost

Lukáš Král,2014-03-27 07:14:15

Jak jsem koukal na deployment video, je tam obrovské množství kroků kdy se má něco vysunout, rozvinout, vyklopit, poskládat, mechanicky seřídit... to vše bez možnosti lidského zásahu (ruční opravy) vzhledem ke vzdálenosti od Země. Přitom tyhle operace bývají dle zkušeností z minulých misí velmi často problematické. No, budu držet palce, jestli to všechno vyjde dle plánu tak klobouk dolů!
A jestli ne, tak třeba to bude pro Američany impuls k tomu konečně postavit loď Orion a zaletět si to spravit ;-)

Odpovědět

A kde je tá ohnisková vzdialenosť 131 m?

Rene Mikolas,2014-03-27 00:25:00

Ak uvážim, že rozmer zrkadla"jeho celkový průměr je 6,5 m" tak odhadujem vzdialenosť sekundárneho zrkadla na 7 m a terciálneho na max 8m, s tým, že je až za plochou zrkadla a nech 1 m je je do ohniska, tak mi to vychádza bratu na (7 + 8 + 1 =) 16 m a skutočná má byť "ohnisková vzdálenost 131,4 m".
Buď je video značne mimo reálnych rozmerov, alebo je to chyba v informácii. Teda nemá to byť 13,14 metra?

Odpovědět


Ešte ma napadlo

Rene Mikolas,2014-03-27 02:26:19

že by to mohlo spčívať v tom, že prichádza k viacnásobným odrazom medzi sekundárnym a terciálnym zrkadlom.
Potom klobúk dolu pred takou presnosťou zakrivenia zrkadiel.

Odpovědět


Je to složitější

Lukáš Král,2014-03-27 07:05:08

U tohoto typu dalekohledu je potřeba uvažovat tzv. efektivní ohniskovou vzdálenost, ne jen prostou délku trajektorie paprsku od primárního zrcadla po detektor. Tato efektivní ohnisková vzdálenost (která určuje velikost zor. pole, "zvětšení" atd.) je mnohem větší než odpovídá geometrickým rozměrům dalekohledu, proto se zdá že to nesedí. Fígl je v tom že i sekundární (a možná i terciární) zrcadlo je zakřivené. Více viz např. Wikipedia - Cassegrain reflector.

Odpovědět


Je to možné

Rene Mikolas,2014-03-28 20:05:02

Ak je zakrivené sekundárne zrkadlo, musí byť i terciálne, tak že skrátia tých 130 metrov na nejakých efektívnych 16 m.
Tým hustota zobrazovaných bodov značne vzrastie, tie kamery to musia zvládnuť.

Odpovědět


Keď sa nedarí, tak sa ...

Rene Mikolas,2014-03-29 16:52:45

Takže tých fyzických 16 metrov predstavuje efektívnych 130 m ohniskovej vzdialenosti.

Odpovědět

Ako s hmotnosťou vo vesmíre?

Rene Mikolas,2014-03-26 22:30:29

Citujem: "a rozkládá hmotu zrcadla na základní strukturu "
A to prepána prečo rozkladá?

Odpovědět


Mikolasi

Mojmir Tradnemam,2014-03-27 01:44:46

Zapomnel jste na start a pretizeni...

Odpovědět


Pri štarte to musí byť asi aretované dôkladnejšie

Rene Mikolas,2014-03-27 02:21:17

Ale je tu uvedené, že "rozkládá hmotu zrcadla na základní strukturu dbající nad stabilitou systému."
Teda myslí sa asi - stabilitu v režime pozorovania.
Zrkadlá sa voči sebe nebudú pohybovať, a ak tak nepatrne.
Celý system sa bude natáčať spolu, žeby kvôli tomu?

Odpovědět

Kamera

David Šigut,2014-03-26 20:39:13

Docela by mě zajímalo jaká tam bude kamera,kolik bajtu bude mít jeden snímek a na jaké frekvenci bude probíhat komunikace.

Odpovědět


Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce








Zásady ochrany osobních údajů webu osel.cz